Nakouknu k ségře do pokoje. Spí jako dřevo. To je divný, říkám si. Před chvílí odtud vyšel Jirka a dala bych krk na to, že si tam jenom nepovídali. Ségře je patnáct, ale do nevinného kvítku má hodně daleko. Nevím, jestli to věděl i Jirka, když se „nenápadně“ vytratil z oslavy mých narozek a zapadnul k Mirce do pokojíku. Kdy a kde dostal pozvánku, to musím ještě zjistit, ale nechám to až na ráno. Tahat teď, ve čtyři nad ránem, z rozespalé sestřičky podrobnosti, by byla docela drzost. Ale já jsem tak zvědavá …. V ...