Porno povídky

Druhý den ráno, po dramatickém večeru v parku a tom, co následovalo doma, jsem se vydal do práce s očekáváním co bude. Tak trochu jsem byl připraven „podat“ si Alenu za to, jak rychle mě opustila, ale nakonec jsem usoudil, že to nechám být. Ještě se bude vyptávat co a jak bylo dál, a jak jí mám vykládat, že jsem skončil sám doma a vlastním přičiněním si postříkal obličej horkým semenem. Na to bych asi neměl odvahu, a kdo ví, co by to s ní udělalo.
Když jsem se blížil ke vchodu do podniku, náhoda mě Alenu přihrála přímo do cesty. „Ahoj,“ bylo to jediné, co jsem v té chvíli ze sebe dostal. „Ahoj, tak jak je?“ Odvětila vesele a v očích jí zajiskřily plamínky. „No, jak? Dobrý, i když by mohlo být lépe.“ „Hmm, v jakém smyslu?“ „V jakém, jakém…,“ trochu jsem se rozohnil, naklonil se k ní a pokračoval, „… to se divím, že máš odvahu ptát se tak potom, co jsi včera večer utekla od rozdělané práce!“ Usmála se a pokývala hlavou. „Já vím, ale dostala jsem trochu strach, aby to náhodou nebyl někdo z práce. Ale jak tak na tebe koukám, vypadáš vyrovnaně. Neříkej, že jsi si nenašel někoho, kdo mě nahradil?“ „Jo, máš pravdu, nenašel.“ Usmála se ještě víc, přihmouřila oči, naklonila se těsně k mému uchu a rychle šeptla. „Takže sis ho večer alespoň pěkně vyhonil, co? Pomohly ti při tom moje kalhotky?“ Zalapal jsem opět po dechu a srdce se mi rozbušilo. Jestli se nemýlím, tak Alena je přesně ta, kterou hledám. Polknul jsem a jenom přikývl. „To se mi líbí. Víš co, teď běž pracovat a já se ti během dne ozvu. Teď už musím běžet.“ Stál jsem uprostřed chodníku a sledoval, jak Alena mizí ve dveřích budovy. Poslední, co jse viděl, byl její zadeček, rýsující se pod krátkým kabátkem, a já si v té chvíli uvědomil, že ho má docela pěkný. Ani nohy, dnes v černých punčochách či punčocháčích, nebyly tak úplně k zahození. Jak to, že jsem si toho dříve nevšiml?
Den utíkal docela svižně. Po tom všem jsem se zabral do práce a nevšiml si, že se blíží oběd. Přemýšlel jsem, co si dneska dám, když zazvonil telefon. Volala Alena. „Ahoj Péťo, jdeš na oběd?“ „Jdu, půjdeme spolu?“ „No, mám něco lepšího, vynech oběd a přijď přesně ve 12:05 před spojovací chodbu.“ V telefonu zarachotilo a bylo to. Podíval jsem se na hodinky, měl jsem ještě pět minut. Přemýšlel jsem, co má za lubem.
Když jsem přicházel k určenému místu, stála Alena opřená o sloup a pozorovala oknem dvůr, přes který se táhly davy kolegyň a kolegů do jídelny. Přicházel jsem pomalu a tiše, abych si Alenu znovu prohlédl. Opravdu, nevypadá holka špatně. Zadek má opravdu docela pěkný, ani malý, ani velký, tak akorát. A nohy,… Teď jsem znovu polknul a v okamžiku cítil, jak se mi tuhne můj čurák. Nohy měla holé. Po černých punčochách či punčocháčích z rána ani vidu. Jenom hladké, bílé nohy. Jako by můj pohled vycítila, otočila se a usmála. Odlepila se od sloupu a rozhlédla se. „Rychle, než se vrátí z oběda.“
Vzala mě za ruku a táhla ke dveřím dámského záchodu. Nebránil jsem se a za chvíli jsme už byli zamčení v jedné kabince a Alena si vykasávala sukni. Skutečně, neměla pod ní nic. Ani punčochy či punčocháče, ale ani kalhotky. Mezi jejími bílými stehny se černala houština chlupů a z ní vykukavaly dva růžové stydké pysky, na kterých už vyrážely kapičky vzrušení. Teď už mi stál jak stanový kolík, takže jsem rychle rozepnul poklopec a stáhl si kalhoty i slipy. Uvolněný čurák vyrazil vpřed a jeho fialový žalud trčel provokativně vzhůru. „Áááách, tak pojď, chlapečku.“
Alena si ještě více vykasala sukni, takže si mohla sednout na záchodovou mísu a přitáhla si mě za zadek k sobě. Jednou rukou chytla čuráka a druhou začala okamžitě lehce hladit moje kouličky. Párkrát přetáhla kůžičku přes žaluda tam a zpět a už si ho směřovala přímo do své, teď doširoka rozevřené pusy. Vzdychl jsem a v tom okamžiku opadlo moje napětí. Alenka mi ho začala zručně kouřit. Střídala způsoby. Lehce jazykem dráždila uzdičku, pak ho zase tvrdě rukou honila dlouhými tahy nahoru a dolů, pak jazýčkem zajižděla do otvoru v jeho špičce, po chvilce zase olizovala jeho celou délku od koulí až po žalud. Druhá ruka nazahálela a věnovala se tomu ostatnímu. Lehce hladila kouličky, aby je pak chvíli drtivě tiskla, pak zase tahala za kůži pytlíku, a nakonec jemně přejížděla od koulí až téměř k zadku.
Ze začátku jsem jen jemně a tiše vzdychal, po chvíli se ale tempo i hlasitost vzdychů stupňovala. „Ano, ano, dělej mi to. Tak se i to líbí, pěkně mi ho hoň. Ááááách…“ Občas se na mě doširoka otevřenýma očima zespoda podívala a bylo vidět, že i ona prožívá nemalé vzrušení. Jak se tempo zrychlovalo a moje projevy byly čím dál tím pronikavější, nestačilo ani jí jen tak sedět. Natočila se tak, že doširoka rozevřená stehna obejmula okraj prkénka. Muselo to pro ní být hrozně nepohodlné, ale věděla co dělá. Tak, jak mi ho rytmicky honila, třela svoji kundu o záchodové prkénko. Že se jí to líbilo bylo poznat nejen podle výrazu obličejě, ale i podle charakteristické vůně, která se okamžitě kabinku záchodu začala linout.
Cítil jsem, že už brzo budu. „Aleno, dělej…, dělej…, dělej to teď pomalu, prosím.“ Ztěžka jsem ze sebe soukal. „Já už budu stříkat.“ Okamžitě zaraegovala, přestala se třít o prkénko a plně se věnovala jen mému čuráku. Zpomalila tempo, zato přidala na důkladnosti, s kterou rty i jazykem zpracovávala mého žaluda. Druhá ruka se taky přizpůsobila a se stejnou důkladností začala masírovat mé koule.
„Áááááááá, já, já, už stříkám,…,“ stačil jsem vykřinout a už se první dávka semena řítila ven. Alena byla připravená. Okamžitě začala horké dávky polykat a činila se tak dobře, že ji neutekla ani kapka. Po celou dobu nepřestávala zpracovávat žalud a věnovat se kouličkám, takže jsem jí odevzdal skutečně plné maximum. Postupně svoji péči zjemňovala, až skončila jen lehkým olizování a vysáváním. Chvilku jsem se nehýbali, pak ještě jednou olízla mého žaluda, postavila se a objala mě kolem krku. „Báječné, máš moc dobré semínko.“ „Hmm, to jsem rád že ti chutná.“ Začala mě líbat po tvářích a nakonec skončila na mých rtech. Když mi pak strčila jazyk do pusy, ucítil jsem chuť svého vlastního semene. Trochu jsem se zarazil, ale lehká perverznost této situace způsobila, že mi čurák v okamžiku znovu ztvrdnul. „Pojď, teď Ti ho tam ještě strčím.“ „Ne Péťo, už to nejde, je pozdě. Musíme jít, než začnou chodit lidi z oběda. Neboj se, já jsem si užila a společně si ještě také užijeme. Co říkáš?“ I přes obrovskou chuť vrazit jí ho tam jsem souhlasil. Konec konců, ona riskovala víc. Rychle jsem si vytáhl slipy i kalhoty, Alena si stáhla sukni a opatrně vykoukla z kabinky. „Já se podívám, jestli někdo není venku a rychle vyběhni.“ „Dobře, až budu v kanceláři, tak Ti zavolám.“ „Ahoj.“ „Ahoj.“
Letmá pusa, a můj rychlý přesun z dámského na pánský záchod mě zklidnil, takže jse se mohl věnovat úpravě svého zevnějšku. Za pět minut jsem už seděl v kanceláři. Na práci jsem neměl ani pomyšlení. Vztáhl jsem ruku po telefonu, ale pak jsem ji stáhl. Musím počkat. Nemůžu vypadat jak hladovej pes. Vydržel jsem to přesně pět minut.
[Přečíst celou povídku →]

Tags: Nezařazené // První komentář »

Tehdy jsem začínal třetí rok svého prvního zaměstnání. Dařilo se mi, práce byla zajímavá, takže mi téměř nic nechybělo. Nic? Možná něco přeci jenom. Neměl jsem téměř rok stálou dívku. Nebylo to tak hrozné, občas se mi nějakou podařilo získat večer na diskotéce a bylo taky pár akcí v práci, které skončili v kanceláři na stole rychlou souloží. To však nebylo to pravé. Věděl jsem to, protože stejně bylo nakonec nejlepší vždycky to, když jsem si večer v klidu svého pokoje nahý sednul, začal si představovat mě zatím neznámou ženu a všechno to, co bych s ní chtěl dělat, a při tom si dlouho honil svého čuráka. Orgasmy, které následovaly, obrovská množství semene a následné vyčerpání, se s tím, co jsem prožíval při svých náhodných a občasných souložích nedaly srovnat.
Často jsem přemýšlel, proč je to tak? Proč nemohu všechno to, co jsem prožíval při svých hrátkách, prožívat s ženami, se kterými jsem se stýkal. Odpověď jsem nenacházel, ale upřímně řečeno, mne to nijak netrápilo. Když bylo nejhůř, přivřel jsem oči, představil si kundičku své vysněné, její šťávy, rozkošnou prdelku, v ní zastrčený svůj prst, špičaté kozičky, které se třepetají tak, jak ona neznámá nadskakuje na mém čurákovi, a hned jsem stříkal jak o život. To trvalo dlouho, skutečně skoro celý rok. Netušil jsem, že všemu bude brzy konec.
Když jsem jednou ráno přišel do práce, zavolal mě šéf do kanceláře. Tam, kromě něj, stála mladá žena, asi tak 25let. Průměrný typ. „Seznamte se. To je naše nová kolegyně, jmenuje se Alena Dvořáková, a toto je pan Petr Nový. Petře, paní Alena se bude zapracovávat ve Vašem oddělení, byl bych rád, kdybyste se jí teď dva měsíce věnoval“.
Pak následovaly ještě nějaké informace, pár zdvořilostí a za chvíli jsem už s paní Alenou seděl u nás v kanceláři a probírali jsme co a jak. Upřímně řečeno jsem z toho žádnou velkou radost neměl. Přibyla mi práce, která mi k ničemu nebude, jenom mě bude zdržovat od té mé. Kdyby alespoň ta Alena byla nějaké sexbomba. Ale ani to ne. Docela normální, štíhlá, prsa průměrná, oblečená nevýrazně, sukně spíše delší. Určitě nosí punčocháče a klasické kalhotky… Tady jsem začal uvažovat trochu iracionálně, přeci jenom to byla ženská a já… Rychle jsem zaplašil myšlenky na toto téma. Den skončil rychle, Alena odešla domů a já brzy taky.
Dny ubíhaly, a já jse poznával Alenu stále více a více. Už jsem věděl, že je krátce vdaná, muž pracuje v Brně a vrací se domů vždy v pátek. Oba bydlí na sídlišti, v našem městě zatím nikoho nezná, takže tráví většinu času doma, maximálně si jde zacvičit nebo zajezdit na kole. Je ráda, že získala práci, líbí se jí tu, jen by ráda poznala více lidí i mimo práci. Na to jsem si vzpomněl, když mě zval kamarád Pepa z vedlejšího oddělení na oslavu jeho narozenin. „Můžu s sebou vzít naši novou kolegyni?“, zeptal jsem se. „Kterou myslíš, tu Alenu? No, proč ne, ale s tou žádnou karieru neuděláš, vždyť vypadám že to snad ani nemá ráda. Ha, ha.“ Odpověděl s bujarým smíchem Pepa. Alena byla ráda, a protože bylo málo času, domluvili jsme se, že půjedeme na oslavu rovnou z práce.
Když jsme dorazili do vinárny, byla zábava již v plném proudu. A bylo to tak už asi dvě hodiny, takže jsme si tam připadal jako cizinec. Pilo se jako obvykle dost, děvčata byla pěkně rozjařená a nálada houstla každým okamžikem. Bylo jasné, že vytvořené dvojice budou dneska večer mít více společného, než jen zaměstnání. V tomto prostředí jsme, Alena a já, vypadli jako z jiného světa. Já jsem moc nepil, Alena ještě méně, a i když jsme si po půlhodině začali tykat, pomalu jsem přestával věřit tomu, že bude konec dnešního dne zábavný. Navíc se mi ještě z kouře a vydýchaného vzduchu spustila alergická rýma, takže jsem musel brzo do svého kabátu pro další sadu papírových kapesníků.
„Co tu hrabeš“, ozvalo se za mnou. Otočil jsem se, a za mnou stála Alena. „Ále, hledám v kabátě další kapesníky, rýma…“, a obrátil svůj zrak zpátky ke kabátu. Pak jsem se ale zarazil a pomalu se otočil zpět. To co mne k tomu přinutilo, byl Alenin výraz. Takhle jsem ji neznal. Vlhké oči, červené tváře, zrychlený dech a pár kapiček potu na čele. „Je ti něco“, vyhrkl jsem, a napadlo mě v té chvíli jen jediné. To se stačila opít, vždyť pila méně než já? A v zápětí mi blesklo hlavou, že to bude problém, dostat ji domů, když nevím kde bydlí. „Je.“ „No, tak to s tím budeme muset něco udělat.“ „Jo to budeme, ale prosím tě, rychle.“ „A jéje“, já na to, a hned se začal rozhlížet kudy nejrychleji ven a nebo na záchod. „Co hledáš?“ „No co asi. Chci Tě dostat rychle do bezpečí. Je to akutní?“ „Je, ale proč do bezpečí. Na to ti kašlu, pod jenom někam, kde to půjde a rychle mě pomiluj.“
Zůstal jsem jak solný sloup. Vyvalil jsem oči a zalapal po dechu. „Petře“, zavzdychala a přejela si pravou rukou po prsu, „já to chci, hrozně to chci a chci to s Tebou. Prosím tě dělej něco, nebo se zblázním.“ Jak jsem tak před ní stál, došlo mi to okamžitě. Ta její obyčejnost skrývala docela normální ženskou, ženskou, která je dlouho sama, ženskou, která má mezi nohama úplně normální kundičku, která teď, jak jsem cítil, dávala najevo, že je připravená přijmout mého pomalu tvrdnoucího čuráka. Rychle jsem si vzal kabát, ona svůj a vyrazili jsme ven. Venku už byla tma, hned venku v parku za vinárnou jsem Alenu objal a ona se ke mně silně přitiskla. Její stehno tlačilo na mého tvrdého čuráka a ona jím po něm začala přejíždět nahoru a dolů. Pomalu jsme postupovali do tmavého kouta parku, až se před námi objevila skrytá lavička. Na ní jsme odhodili svoje kabáty a já teď, už volnou rukou začal zpracovávat její prsa. Vzdychala stále víc a víc, její bradavky zvtrdly a postavily se i přes silnou látku podprsenky a halenky. Pravou rukou zajela k mému rozkroku, přes kalhoty stiskla mého čuráka a začala ho krátkými tahy honit nahoru a dolů. To už jsem nevydržel a zatlačil ji těsně před lavičku, otočil a ohnul.
Hned pochopila a začala si vyhrnovat sukni, pod ní se objevily pončocháče a pod nimi kalhotky. Jen letmo jsem zaregistroval, že to nejsou klasické, ale pěkně vykrojená tanga. Rychle se zula, jedním tahem stáhla punčocháče i kalhotky, obula se, rozkročila, opřela se rukama o opěradlo lavičky, otočila hlavu a pronesla: „Dělej mi to, tak sakra dělej.“ Na nic jsem nečekal, rychle rozepnul kalhoty a stáhnul je i se slipy ke kotníkům. Můj čurák vystřelil jak šíp a už jsem ho mířil mezi její půlky, kde jsem mohl zatím jen vycítit určitě mokrou kundičku. Pomohl jsem si rukou, a setkal se s jejími prsty, které již nedočkavě roztahovaly zadní trany stehen i s pysky tak, abych mohl do ní bez problémů zajet. Lehce jsem jí přejel po celé délce kundičky od poštěváku až k prdelce a odpovědí mi byl nedočkavý vzdych a vzápětí nový příkaz: „No tak honem, strč ho dovnitř. To nevidíš jak jsem mokrá?“
Nasadil jsem špičku čuráka na kraj její mokré a roztoužené dírky a pomalu ho začal zasouvat dovnitř. Ona ale náhle vyrazila zadkem proti mně, takže jsem ve zlomku vteřiny zajel až na samé dno její díry. „Áááách,…“, ozvalo se. To mne povzbudilo, takže jsem začal ho začal dlouhými tahy vytahovat a znova zastrkovat. Alena mi zručně vycházela vstříc. Nešetřila přitom hlubokými vzdechy, stejně jako její kunda dávala hlasitým mlaskáním najevo, jak se jí to líbí. To jsem ostatně mohl cítit i na svých stehnech, po kterých se dolů řinula její šťáva. Až na její polohlasné vzdychání a moje občasné zaheknutí, jsme byli ticho. Přeci jenom střed města v devět hodin večer není úplně to pravé místo. A nikdo z nás o přílišnou publicitu nestál. Alespoň se mi to tak jevilo. Ale jen to té chvíle, než to na Alenu přišlo. Její orgasmus byl skvělý. Dech se jí začal zrychlovat, proudy šťávy z její kundy byly stále větší a větší a když se ta kunda začala okolo mého čuráka rytmicky stahovat, uvolnila Alena všechny své zábrany a začala nahlas křičet: „Dělej miláčku, mrdej mě pořádně,…, dělej mi to hluboko, ještě, ještě,… ááááááćh…, já už budu, dělej, honem, rychleji, ááááááááááá,…“
[Přečíst celou povídku →]

Tags: Onanie, Šukání // Přidat komentář »