Jak mě Alena vykouřila na záchodě
Druhý den ráno, po dramatickém večeru v parku a tom, co následovalo doma, jsem se vydal do práce s očekáváním co bude. Tak trochu jsem byl připraven „podat“ si Alenu za to, jak rychle mě opustila, ale nakonec jsem usoudil, že to nechám být. Ještě se bude vyptávat co a jak bylo dál, a jak jí mám vykládat, že jsem skončil sám doma a vlastním přičiněním si postříkal obličej horkým semenem. Na to bych asi neměl odvahu, a kdo ví, co by to s ní udělalo.
Když jsem se blížil ke vchodu do podniku, náhoda mě Alenu přihrála přímo do cesty. „Ahoj,“ bylo to jediné, co jsem v té chvíli ze sebe dostal. „Ahoj, tak jak je?“ Odvětila vesele a v očích jí zajiskřily plamínky. „No, jak? Dobrý, i když by mohlo být lépe.“ „Hmm, v jakém smyslu?“ „V jakém, jakém…,“ trochu jsem se rozohnil, naklonil se k ní a pokračoval, „… to se divím, že máš odvahu ptát se tak potom, co jsi včera večer utekla od rozdělané práce!“ Usmála se a pokývala hlavou. „Já vím, ale dostala jsem trochu strach, aby to náhodou nebyl někdo z práce. Ale jak tak na tebe koukám, vypadáš vyrovnaně. Neříkej, že jsi si nenašel někoho, kdo mě nahradil?“ „Jo, máš pravdu, nenašel.“ Usmála se ještě víc, přihmouřila oči, naklonila se těsně k mému uchu a rychle šeptla. „Takže sis ho večer alespoň pěkně vyhonil, co? Pomohly ti při tom moje kalhotky?“ Zalapal jsem opět po dechu a srdce se mi rozbušilo. Jestli se nemýlím, tak Alena je přesně ta, kterou hledám. Polknul jsem a jenom přikývl. „To se mi líbí. Víš co, teď běž pracovat a já se ti během dne ozvu. Teď už musím běžet.“ Stál jsem uprostřed chodníku a sledoval, jak Alena mizí ve dveřích budovy. Poslední, co jse viděl, byl její zadeček, rýsující se pod krátkým kabátkem, a já si v té chvíli uvědomil, že ho má docela pěkný. Ani nohy, dnes v černých punčochách či punčocháčích, nebyly tak úplně k zahození. Jak to, že jsem si toho dříve nevšiml?
Den utíkal docela svižně. Po tom všem jsem se zabral do práce a nevšiml si, že se blíží oběd. Přemýšlel jsem, co si dneska dám, když zazvonil telefon. Volala Alena. „Ahoj Péťo, jdeš na oběd?“ „Jdu, půjdeme spolu?“ „No, mám něco lepšího, vynech oběd a přijď přesně ve 12:05 před spojovací chodbu.“ V telefonu zarachotilo a bylo to. Podíval jsem se na hodinky, měl jsem ještě pět minut. Přemýšlel jsem, co má za lubem.
Když jsem přicházel k určenému místu, stála Alena opřená o sloup a pozorovala oknem dvůr, přes který se táhly davy kolegyň a kolegů do jídelny. Přicházel jsem pomalu a tiše, abych si Alenu znovu prohlédl. Opravdu, nevypadá holka špatně. Zadek má opravdu docela pěkný, ani malý, ani velký, tak akorát. A nohy,… Teď jsem znovu polknul a v okamžiku cítil, jak se mi tuhne můj čurák. Nohy měla holé. Po černých punčochách či punčocháčích z rána ani vidu. Jenom hladké, bílé nohy. Jako by můj pohled vycítila, otočila se a usmála. Odlepila se od sloupu a rozhlédla se. „Rychle, než se vrátí z oběda.“
Vzala mě za ruku a táhla ke dveřím dámského záchodu. Nebránil jsem se a za chvíli jsme už byli zamčení v jedné kabince a Alena si vykasávala sukni. Skutečně, neměla pod ní nic. Ani punčochy či punčocháče, ale ani kalhotky. Mezi jejími bílými stehny se černala houština chlupů a z ní vykukavaly dva růžové stydké pysky, na kterých už vyrážely kapičky vzrušení. Teď už mi stál jak stanový kolík, takže jsem rychle rozepnul poklopec a stáhl si kalhoty i slipy. Uvolněný čurák vyrazil vpřed a jeho fialový žalud trčel provokativně vzhůru. „Áááách, tak pojď, chlapečku.“
Alena si ještě více vykasala sukni, takže si mohla sednout na záchodovou mísu a přitáhla si mě za zadek k sobě. Jednou rukou chytla čuráka a druhou začala okamžitě lehce hladit moje kouličky. Párkrát přetáhla kůžičku přes žaluda tam a zpět a už si ho směřovala přímo do své, teď doširoka rozevřené pusy. Vzdychl jsem a v tom okamžiku opadlo moje napětí. Alenka mi ho začala zručně kouřit. Střídala způsoby. Lehce jazykem dráždila uzdičku, pak ho zase tvrdě rukou honila dlouhými tahy nahoru a dolů, pak jazýčkem zajižděla do otvoru v jeho špičce, po chvilce zase olizovala jeho celou délku od koulí až po žalud. Druhá ruka nazahálela a věnovala se tomu ostatnímu. Lehce hladila kouličky, aby je pak chvíli drtivě tiskla, pak zase tahala za kůži pytlíku, a nakonec jemně přejížděla od koulí až téměř k zadku.
Ze začátku jsem jen jemně a tiše vzdychal, po chvíli se ale tempo i hlasitost vzdychů stupňovala. „Ano, ano, dělej mi to. Tak se i to líbí, pěkně mi ho hoň. Ááááách…“ Občas se na mě doširoka otevřenýma očima zespoda podívala a bylo vidět, že i ona prožívá nemalé vzrušení. Jak se tempo zrychlovalo a moje projevy byly čím dál tím pronikavější, nestačilo ani jí jen tak sedět. Natočila se tak, že doširoka rozevřená stehna obejmula okraj prkénka. Muselo to pro ní být hrozně nepohodlné, ale věděla co dělá. Tak, jak mi ho rytmicky honila, třela svoji kundu o záchodové prkénko. Že se jí to líbilo bylo poznat nejen podle výrazu obličejě, ale i podle charakteristické vůně, která se okamžitě kabinku záchodu začala linout.
Cítil jsem, že už brzo budu. „Aleno, dělej…, dělej…, dělej to teď pomalu, prosím.“ Ztěžka jsem ze sebe soukal. „Já už budu stříkat.“ Okamžitě zaraegovala, přestala se třít o prkénko a plně se věnovala jen mému čuráku. Zpomalila tempo, zato přidala na důkladnosti, s kterou rty i jazykem zpracovávala mého žaluda. Druhá ruka se taky přizpůsobila a se stejnou důkladností začala masírovat mé koule.
„Áááááááá, já, já, už stříkám,…,“ stačil jsem vykřinout a už se první dávka semena řítila ven. Alena byla připravená. Okamžitě začala horké dávky polykat a činila se tak dobře, že ji neutekla ani kapka. Po celou dobu nepřestávala zpracovávat žalud a věnovat se kouličkám, takže jsem jí odevzdal skutečně plné maximum. Postupně svoji péči zjemňovala, až skončila jen lehkým olizování a vysáváním. Chvilku jsem se nehýbali, pak ještě jednou olízla mého žaluda, postavila se a objala mě kolem krku. „Báječné, máš moc dobré semínko.“ „Hmm, to jsem rád že ti chutná.“ Začala mě líbat po tvářích a nakonec skončila na mých rtech. Když mi pak strčila jazyk do pusy, ucítil jsem chuť svého vlastního semene. Trochu jsem se zarazil, ale lehká perverznost této situace způsobila, že mi čurák v okamžiku znovu ztvrdnul. „Pojď, teď Ti ho tam ještě strčím.“ „Ne Péťo, už to nejde, je pozdě. Musíme jít, než začnou chodit lidi z oběda. Neboj se, já jsem si užila a společně si ještě také užijeme. Co říkáš?“ I přes obrovskou chuť vrazit jí ho tam jsem souhlasil. Konec konců, ona riskovala víc. Rychle jsem si vytáhl slipy i kalhoty, Alena si stáhla sukni a opatrně vykoukla z kabinky. „Já se podívám, jestli někdo není venku a rychle vyběhni.“ „Dobře, až budu v kanceláři, tak Ti zavolám.“ „Ahoj.“ „Ahoj.“
Letmá pusa, a můj rychlý přesun z dámského na pánský záchod mě zklidnil, takže jse se mohl věnovat úpravě svého zevnějšku. Za pět minut jsem už seděl v kanceláři. Na práci jsem neměl ani pomyšlení. Vztáhl jsem ruku po telefonu, ale pak jsem ji stáhl. Musím počkat. Nemůžu vypadat jak hladovej pes. Vydržel jsem to přesně pět minut.
[Přečíst celou povídku →]










