Bylo to na počátku června před pěti roky… Tehdy mi bylo 15 a ještě 3 měsíce k tomu. Byl jsem v té době ještě panic-honič, protože jsem byl nesmělý. Bydlím s tátou, mamkou a o tři roky mladší ségrou Janou na vesnici 10 km od Kolína v rodinném domku.
Tátovi bylo 20, když si musel brát mamku, kterou zbouchl. Jí bylo tehdy 18 a v den svatby byla ve 4. měsíci v očekávání mne. V době o níž chci popovídat bylo tudíž mamce 33 let.
Naši jezdívali (a pořád jezdí) každou sobotu ráno autem na velký nákup do některého z kolínských supermarketů. Když jsem byl mladší, jezdíval jsem s nimi, ale pak už jsem stále častěji zůstával doma a někdy jezdili táta s Janou sami, když se mamce z nějakého důvodu nechtělo. To jim napsala seznam, aby koupili všechno, co mamka potřebovala. Tak tomu bylo i onu osudnou první červnovou sobotu 2007.
Já mám svůj pokojík a v době, kdy táta s Janou sedali do auta jsem se vyvaloval ve své posteli a dělal svou oblíbenou činnost, tedy honil jsem si ho. Jenže jen odjeli, do mého pokoje bez klepání náhle vstoupila mamka. Byla jen ve volné noční košili bez rukávů, dole dlouhé do půl stehen ve které prosvítalo její tělo. Já s sebou úlekem trhnul, asi jsem zrudl jak rak a rychle jsem zakryl svůj předmět doličný. Mamka asi stihla zaregistrovat, co jsem dělal, ale mlčky prošla kolem mne, otevřela okno do zahrady a já přitom přes látku noční košile uviděl siluetu jejího plnoštíhlého těla, ty plné čtyřky, trochu vyklenuté břicho a větší, pěkně kulatý zadek, který měla celkově trošku širší a po němž ji taťka rád poplacával řkouc, že to je základem jejich šťastného manželství. I stehna měla mamka takové svalnaté, širší, selské, ale mě se tak líbila… Zvláště, když doma chodila přes léto jen ve spodním prádle. Nebudu zapírat, že nejednou jsem si ho vyhonil s myšlenkami na ni.
„Tak co je to tady?!“ otočila se mamka náhle ke mě. Tak ukaž, co to tam schováváš?“ dodala a chtěla ze mne strhnout peřinu. Chvilku jsme se o ni přetahovali, ale já pak přešel do protiútoku, vymrštil jsem se, chytl mamku za ruku, silou jsem s ní trhl a stáhl mamku, která ztratila rovnováhu, k sobě na postel.
Od mého nejútlejšího dětství jsme s mamkou blbnuli, na oko jsme se prali, lechtali se a dělali sedm špásíků, jelikož lechtiví jsme byli oba. Jak jsme se tak kočkovali, tak jsme se vždycky přitom řehnili a výskali. Proto jsem chtěl tímto výpadem odvést pozornost od toho, že mám na sobě jen horní díl pyžama a že dole jsem nahý. Zase jsme se tam po sobě váleli, házeli s sebou jak kapři na suchu a kvíleli lechtivostí jako kdysi, když jsem byl mladší. Jenže ani nevím jak, prostě najednou se moje peřina ocitla na koberci vedle mé postele, mamka na mé posteli pode mnou ležela na znak, já na ní, drže ji oběma rukama za ty její nad zápěstími, mámina noční košile byla na ní jaksi vykasána až nad pupíkem a já, nevím jak se to stalo, jsem vězel svými boky mezi máminými širokými stehny. Mamka s sebou házela, zmítala se, jak se snažila z té pozice vymanit a hrabala i nohama, přičemž pořád vykřikovala: „Neblbniii!! Neblbnii!!! To nééé, to nejdééé, to nesmíímééé!!!“ Já ale jako bych měl klapky na očích a zalehlé uši, prostě jsem neviděl, neslyšel a byl jaksi mimo. Prostě když jsem na svém ztopořeném šestnácticenti­metrovém pinďourovi chlupy mámina trojúhelníkovitě obrostlého rozkroku, začal jsem jaksi pudově veden přirozeným samčím instinktem píchat, štouchat, zkrátka hledat její kundu a otvor do matčina těla. O to víc s sebou mamka házela, snažila se vykroutit se mi a pořád tak nějak panicky kvílela stále to: „To nhééé, nesmhíííš, nhéééé…!!!“ Přesto se mi nějak podařilo dostat se jí žaludem mezi stydké pysky. Znovu opakuji, že jsem neviděl, neslyšel a jednal naprosto pudově, nevěda sám, co dělám. Mamka asi, když ucítila mé péro mezi pysky, začala zoufale hrabat a vykopávat nohama, házet břichem mosty ve snaze mne ze sebe shodit a stále ječela: „Pavle to nééé…, to nééé!!! Přestáááň!!! Už dóóóst!!!“ Já ale nepřestal a nějak jsem se jí žaludem prosmýkl až do kundy. Jak jsem totiž na svém žaludu ucítil to její živočišné klouzavé teplíčko, tak jsem se do ní instinktivně vší silou natlačil a p těch okamžicích, kdy se můj jak žula tvrdý čurák dral mezi sliznicemi poševních stěn její kundou, mamka zoufale vytřeštila oči, zvrátila hlavu nazad a z jejích otevřených úst se vydralo táhlé hrdelní“ „Néééééáááách!!!!!“ To už jsem se žaludem zarazil o tuhý a pružný děložní čípek své matky. Pár vteřin jsme na se se oba nechápavě a snad i nevěřícně zírali. V matčině pohledu jsem četl obavy, úžas a překvapení. Cosi mne však popohánělo vpřed a já začal do mamky přirážet jako zběsilý. Přirážel jsem do ní tvrdě, bezohledně, až na doraz… Jako bych byl smyslů zbavený. Mamka jen přerývaně supěla, házela hlavou vlevo vpravo a vyrážela ze sebe stále vílivěji hlasité výheky z nichž bylo patrno, že se již smířila s tím, co jí dělám, také že se jí to líbí, že ji to také vzrušuje a že jí to dělá dobře. Dokonce ještě více rozevřela kolena a skrčila nohy tak, že se její chodidla ocitla na mých bedrech. Tím, že mi začala vycházet pánví vstříc a že mi v sobě začala stále více poševními svaly tisknout můj penis jsem ji nemrdal dlouho… Asi tak dvě minuty, přičemž jsem jí po celou dobu žaludem atakoval děložní čípek. Když to na mne šlo, to už jsem ji mrdal jako sbíječka, mamka zkušeně vycítila, že to na mne jde, že se mi to blíží a začala vykřikovat: „Pájooo…, né do měééé!!! Do mě néééé!!! Nesmíííš!!!“ Jenže mně se to blížilo jako utržená lavina, tedy nezadržitelně a já ani v nejmenším nechtěl stříkat mimo máminu kundu! Chtěl jsem stříkat do ní! Vteřinu před erupcí jsem se vší silou natlačil žaludem na její děložní čípek, snad jeho otvůrkem na špičce do ďolíčku na vrcholu čípku, vzepjal jsem se, trhlo to mým celým tělem, všechny svaly se mi zatnuly a já začal v té slastné křeči do máminy pochvy bezohledně ejakulovat své husté, smetanově bílé, lepkavé sperma. Určitě ty záškuby mého penisu v sobě ucítila a vyrazila ze sebe takový neartikulovaný nesrozumitelný vřes­k.

Když jsem se do mamky nesynovsky vysemenil do poslední kapičky a zůstal jsem ještě asi minutu vězet v ní, dokud mi nezměkl. Přitom na mne mamka nechápavě třeštila oči, které jakoby říkaly: Co sme to provedli? Tohle se nemělo stát!“

Já pak z mamky, která to ještě rozdýchávala slezl i se svým už měkkým a od jejích šťav i mého semene oslizlým pinďourem. Také mamka se těžkopádně zdvihla a já viděl ve štěrbině její umolousané kundy své semeno. Když se posadila na mé posteli, sáhla si rukou na kundu, pak si to, co tam nahmátla, mnula mezi prsty, dala si to k nosu a když si přičichla, tak skoro zaúpěla: „No…no jéžišmarjááá!“ Hned na to vstala a opustila můj pokoj, aniž více co řekla. Myslím, že se šla rychle vysprchovat, kdežto já ze svého pokoje neměl snad půl hodiny odvahu vylézt, jelikož jsem se cítil provinile a hlavou se mi honily různé myšlenky. Oba, mne i mamku to co se událo, zaskočilo…, zastihlo nás to naprosto nepřipravené. Já to do mamku pustil naprosto bezohledně, jako by se nechumelilo a přitom jsem věděl, že žádnou antikoncepci nebere. Asi půl roku předtím jsem totiž náhodně vyslechl rozhovor mojí mamky s tetou Danou, máminou starší sestrou, když se o tom bavily. Jak jsem tak o tom přemýšlel, hned mi došlo co to znamená. Tím, že jsem se vysemenil do nechráněné mamky jsem ji vystavil velkému riziku. Ze webových stránek o sexuologii na internetu jsem věděl, že ženy mají ovulaci 13.-15. den svého každého menstruačního cyklu, takže šlo o to, jak to moje máma zrovna má. Na jednu stranu jsem měl vůči mamce výčitky, na druhou stranu mne ale ta skutečnost, že jsem se já 15 letý puberťák vysemenil do 33 leté ženy, matky dvou dětí a ještě ktomu mé vlastní matky mne dráždila a vzrušovala. Asi půl hoďky jsem chodil po pokoji sem tam, ale pak jsem se z něj vyplížil a zmizel v koupelně. Mamka byla v té chvíli v kuchyni. V koupelně jsem byl nezvykle dlouho, protože jsem se cítil trapně, ale tušil jsem, že i mamka se stydí. Proto za mnou nešla ani do pokoje, ani do koupelny. Když jsem vylezl z koupelny, byla mamka zase v jejich ložnici a tam nejspíš uklízela. Takhle jsme se míjeli či spíš se sobě navzájem vyhýbali, dokud se nevrátili z nákupu táta s Janou. Pak jsme oba dělali, jako by se mezi námi vůbec nic nemravného nestalo. To, že se mi mamka vyhýbala mi vyhovovalo a když už jsme museli být pospolu, tčeba při obědě či u večeře, tak jsme se to snažili nějak překonat vzájemnou nekomunikací. Když už mi musela mamka něco říci, dívala se jinam a když já něco jí, klopil jsem zrak. Tak to probíhalo i druhý den v neděli a pak prakticky i po celý další týden. Byla to nakonec mamka, která nejspíš usoudila, že takhle to dál nepůjde a tak, myslím že to bylo ve čtvrtek odpoledne, když táta se zdržel v práci a jana byla u kamarádky v sousedství, si asi mamka dodala odvahu překonat to trapné napětí mezi námi a sama mne oslovila: „Hele Pavle…víš…, to co se mezi náma v sobotu ráno stalo, tak to se stát vůbec nemělo…, víš to?!“ a já na to s „Hmm“ přikývl. „mně to strašně mrzí a hrozně se za to stydim…! Nejrači bych si nafackovala, ale bohužel, zpátky už to vzít nejde… Co se stalo, stalo se… Doufám, že si to necháš pro sebe?! Tátas janou se vo tom nesměji dozvědět, to by byla katastrofa!! Prostě na všechno zapomenem jako na úlet…, zkrat! Ano?! Hle nic ti nevyčítám, protože já sem tvoje máma, já sem dospělá a já to neměla vyprovokovat… To já měla mít rozum!… Tak co ty na to? Zapomeneme na to? A já hned: „Jó, mami…, netrap se tim už“. „Tak fajn, to spadnul kámen ze srdce“, pronesla s úlevou, pohladila mne po vlasech jak malého Jardu a vtiskla mi na tvář mlaskavou pusu, načež odkvačila cosi dělat do kuchyně.
Uplynul další týden od oné události a pak ještě jeden a i když já na to rozhodně zapomenout nedokázal a stala se moji vděčnou prožitou inspirací k onanování, přičemž jsem ve svých představách do mamky znovu a znovu semenil tak 3× denně. S mamkou jsme o tom spolu už nemluvili a zdálo se, že se náš život zase vrátil do zaběhnutých kolejí a rytmu. Přesto mi neuniklo, že mamka po nějaké době začala být taková posmutnělá a těsně před prázdninami jsem ji jednou, když jsem se šel asi v jednu hodinu v noci vyčůrat, u stolu jak se cpe kyselími okurčičkami.
Pak nastaly prázdniny a konec mé školní docházky na ZŠ do Ratboře. Naši mne i Janu poslali s dědou a babičkou (taťkovými rodiči) na letecký 11 denní zájezd do Bulharska. Když jsme se odtamtud pak v polovině července vrátili, jeli jsme s našimi pod stan do jednoho kempu u Orlické přehrady. Původně jsme tam měli být dva týdny, ale jelikož se asi po týdnu udělalo mamce nějak blbě, což táta okomentoval tím, že asi něco blbého snědla, a jelikož jí bylo blujno každý další den, tak jsme to zabalili už o čtyři dny dříve a táta pak hnal mamku k doktorovi do Kolína. Jenže mně se to nějak nezdálo. Z odborných stránek na netu jsem už cosi věděl o průvodních jevech při těhotenství a tak jsem v sobě asi týden po našem návratu, kdy táta byl zase v práci a Jana odjela na dvoutýdenní dětský tábor na Sázavu, sebral veškerou odvahu ba přímo opovážlivou drzost a v kuchyni jsem se smutné mamky přímo zeptal: „Mami…, to tvoje ranní zvracení a to tvý luxování lednice v noci… Nejseš tak náhodou to… těhotná?“ Odpovědí bylo, že si mamka sedla, vyjeveně se na mne podívala a pak se dala do usedavého pláče. Proto jsem k ní přistoupil a se slovy: Mamii…nebrééč…ů, jsem ji hladil po vlasech a ramenou. Když se mamka trochu zklidnila, pohladila pro změnu po tváři a vlasech ona mne, trochu nuceně se pousmála a přimhouřením oči a viditelným přikývnutím mi mlčky přitakala. V té chvíli mi to docvaklo a také se mi v hlavě rozsvítilo. Po té následoval hřejivě tetelivý pocit u srdce. Asi to bylo neomalené, ale já se prostě zeptal: „A mami… Je to moje…?“ Mamka ke mně zdvihla překvapeně oči, snad i zalapala po dechu, že jsem si dovolil takovou otázku, ale místo aby mne umravnila, by mne spražila nějakým: No co si myslíš…“ nebo „Co si to dovoluješ?“ jen polohlasně zablekotala: „No víš, Pájo…to je to… Já fakt nevim jestli je to tátovo nebo tvoje… Já si opravdu nejsem jistá… Je to tak jedna ku jedný kdo z vás mě…“ „Myslíš voplodnil?“ dokončil jsem to za ni. „Hmm“ přikývla, ale hned spustila: „Ale nic sem ti neřekla, nic nevíš… Víš co sme si slíbili?“ a varovně zdvihla prst. „A tobě nevadí, že nevíš, kdo ti to dítě udělal, jestli já nebo táta?“ nedal jsem jí pokoj. „To víže mi to trochu vadí, ale co mám dělat?“ řekla a dodala: „Ale víš, já to raději ani vědět nechci. Oficiálně to bude tátovo a ať je to kohokoliv z vás dvou, zůstane to v naší rodině, né? Hlavně když se to dítě narodí zdravý!“ Tím to uzavřela a já se na to mamky už nikdy neptal.
Byl jsem pak bezprostředním svědkem matčina těhotenství, což pro mne byla taková uspokojující situace, protože ta moje 50% možnost, že to mámino narůstající břicho je moje práce mne stále vzrušovala.
Všechno nakonec dobře dopadlo a já mám od 12. února 2008 zdravého a čiperného brášku (nebo snad syna?) Davídka, dítě čiperné a mě velmi podobné. Dokonce má i stejnou krevní skupinu jako já a i pihu na rameni, ale to je asi pochopitelné, když máme stejnou matku a stejného otce… Tedy ale jen na 50%!!!

Povídky, co by se mohly líbit:

    None Found