Následující ráno jsme vstávali hodně pozdě. Po vysilujícím dni a hlavně noci se nikomu vstávat nechtělo. S postele jsme vylezli až téměř před obědem a sešli jsme se v jídelně. Paní Marie zářila jako sluníčko, na sobě krásnou přiléhavou halenku bez rukávů a podprsenku nechala ve skříni. Bradavky jí nádherně poskakovaly v rytmu jejích pohybů a já mohl na ní oči nechat. Podobně byla oblečená i Jana, která rovněž zářila jako její maminka a vesele se s námi vítala. Emil byl viditelně sebevědomější a hltavě dojídal bohatou snídani. Maminka s taťkou přišli společně a vítali se s paní Marií. Otec ale ...