Bylo dest hodin. Večerka. Vojín Hojer s ulevujícím pocitem zabořil svoji krátce střiženou hlavu do polštáře. Těžkej den… Ráno opičí dráha, odpoledne běžel s plnou polní zabořený po kolena v blátě dálkový běh a pak s ním zbytek dne mlátil o zem instruktor sebeobrany. Večeře se nedala žrát. Takovou šlichtu by nežralo ani prase. Ale on ji snědl, i když ji potom vyzvracel. Bylo to jediné jídlo, které dnes snědl. Jiné nedostali. Člen elitního komanda musí vydržet všechno. Je jako kus železa. ,, Čím víc se železo kalí, tím víc je tvrdší„. Takhle znělo jejich ...