Všechno to začalo jako docela normální, snad trochu nudný večer v hospodě. Byl pátek a já vyrazil s Lennartem na pár piv. Rozhodně jsme se nechtěli zdržet zbytečně dlouho. Jenže, jak se říká, člověk míní, hospoda mění. Lennart tam totiž potkal jednu svou známou Eriku, o níž mi řekl, že pracuje jako trenérka. Musím ještě prozradit, že co se týká balení koček, Lennart patří nejspíš k absolutní špičce. Má velmi slušně propracované tělo, zároveň má i hezký obličej a navíc k tomu všemu se obstojně vyzná v příslušné konverzaci. Nejspíš by si nabalil střečkující krávu, ...