Byl parný červenec, pátek a ještě k tomu třináctého. Od rána se mi nedařilo a byla jsem ráda, když jsem kolem 18 hodiny vypadla z práce a ujížděla po strakonické silnici do své chalupy. Kousek za Prahou se objevil stopař. Nikdy jsem ještě nezastavila, ale tentokráte ano, ani jsem nevěděla proč. Byl to muž kolem třicítky, v obleku, s malým kufříkem a usedl vedle mne aniž by se zeptal kam mám namířeno. Představil se jako David a jinak snad 10 km seděl a mlčel. A najednou se auto začalo smýkat a mě se podařilo zastavit u ...