Díval jsem se na hodinky. „Kruci to už je po čtvrt na dvě?“ Už jsem měl víc jak patnáct minut zpoždění. Rychle jsem zaparkoval auto na parkovišti a pospíchal do ztemnělé ulice, ve které se nachází malý a nenápadný bar. V něm jsem měl vyzvednout kamarádku, která tam pracuje a v jednu zavírala. Jmenuje se Ef a mám jí moc rád, a proto když mi zavolá, tak se jí pokaždé snažím pomoct. Ef je menší šikovná blondýnečka, s kulatějšími křivkami s minimálně trojkama prsama. Ten den měla na sobě uplé rifle roztrhané těsně pod zadečkem, ...