Se svým novým autem, jsem se jel pochlubit mé bývalé vychovatelce, která se o mne starala odmala. Nemohlo jí být moc přes čtyřicet. Po předvedení vozu jsme při skleničce vína vzpomínali na mé dětství. Samozřejmě, že při jedné sklence nezůstalo. A při druhé lahvi červeného mi došlo, že dnes už nebudu moci řídit. Zeptal jsem se jestli bych zde nemohl přespat. Sklouzla po mně pohledem a řekla, že má volný pokoj v podkroví. Byl to běžný rodinný dům, ale na první pohled bylo vidět, že majitelka patří mezi ty lepší hospodyně. Zavedla mě do podkroví, ...