Zazvonil telefon. "Tady Andrea," ozvalo se na druhém konci linky. "Jseš doma sama?" Rozbušilo se mi srdce. Připadala jsem si hloupě. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jako bych dělala něco špatného. Ale doma nikdo nebyl. "Ano, jsem tady sama." Chvíli bylo ticho. "Můžu přijít?," zeptala se. "Já nevím," řekla jsem. "Před chvíli jsem si to udělala. Sama," promluvila po chvíli. Měla ochraptělý hlas. "Myslela jsem při tom na tebe." Hluboce jsem se nadechla. "Přijď." řekla jsem. Jak to vlastně všechno začalo? Andrea se do našeho paneláku nastěhovala počátkem léta. Byla to událost, protože v domě ...