Bylo dest hodin. Večerka. Vojín Hojer s ulevujícím pocitem zabořil svoji krátce střiženou hlavu do polštáře. Těžkej den… Ráno opičí dráha, odpoledne běžel s plnou polní zabořený po kolena v blátě dálkový běh a pak s ním zbytek dne mlátil o zem instruktor sebeobrany. Večeře se nedala žrát. Takovou šlichtu by nežralo ani prase. Ale on ji snědl, i když ji potom vyzvracel. Bylo to jediné jídlo, které dnes snědl. Jiné nedostali. Člen elitního komanda musí vydržet všechno. Je jako kus železa. ,, Čím víc se železo kalí, tím víc je tvrdší„. Takhle znělo jejich ...

Veronika procitla z lehkého spánku, protože ji brněla ruka. Chtěla s ní pohnout, ale během okamžiku se rozpomněla, že to nejde – byla totiž silnými provazy připoutaná k posteli. Za obě zápěstí, za oba kotníky a jeden popruh jí také vedl přes břicho a znemožňoval, aby sebou házela. Veronika se usmála. Ne, tohle nebyl žádný únos ani sexuální napadení. Tohle byla hra, kterou čas od času hráli se svým přítelem Markem. Marek ji pokaždé svlékl a povalil na postel. Nemluvil u toho a tvářil se lhostejně, jako by neměl žádné další úmysly. Veronika také nemluvila, ...