Jedno téměř letní zářijové odpoledne jsem potkal nedaleko svého bydliště na Smíchově Jiřinu, manželku mého dlouholetého kamaráda Honzy. Vždycky jsem jí rád viděl. Ačkoliv jsem to nikdy otevřeně nepřiznal, mě přitahovala svým zralým ženským půvabem. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Zároveň s pozdravem jsem stihl rychle přejet pohledem po jejím těle. Byla opravdu skvěle stavěná. Pod bílou, lehce průsvitnou blůzou se rýsovala ňadra, jejichž dokonalý tvar se dal tušit i pod podprsenkou. Černá krátká a úzká sukně zdůrazňovala pevná stehna a zadek. Když se smála, odhalovala trochu horní dásně. Nijak jí to však neubíralo na ...