V hale brněnského hlavního nádraží bylo, jako každou neděli touto dobou, téměř liduprázdno. Ani ne pět minut po dvanácté sem dorazil Pavel a rutinně prošel kolem pokladen rovnou na nástupiště. Raději než auto používal k cestám na jednání do Prahy vlak; brzy si zvykl na to, že cestou stihne udělat spoustu práce. "Eurocity 172 Vindobona přijede k nástupišti číslo jedna, kolej první," odsekával jednotlivá slova mužský hlas staničního rozhlasu. Lak přijíždějících vozů odrážel ostré polední slunce. Pavel nastoupil do velkoprostorového vozu, sedl si na první volné dvojsedadlo a do zásuvky zapnul svůj laptop. Vlak se dal ...