Zazvonil jsem u dveří a po chvilce štrachání z druhé strany mi přišla otevřít ségra mého kámoše. Do té doby jsem ji neznal, a to, co se mi předvedlo, mi vyrazilo dech. „Tyhle kozy mít tak v dlaních…“ pomyslel jsem si a ani moc nevnímal, jak mi říká, že Petr není doma. „Ale můžeš tu na něj počkat, já uklízím, snad ti to nebude vadit…“ dodala. Zavedla mne do obýváku a posadila do křesla. Sama vzala do ruky hadici od luxu a začala s ní jezdit po koberci. Hluk jsem ani nevnímal. Vpíjel jsem se ...

Vracel jsem se domů z vesnické zábavy. Jednak jsem jí měl jako z praku a pak jsem dostal celkem slušně do držky. Pravá vesnická. Vzduchem létalo snad všechno. Sklenice, popelníky, židle, pěsti… Připletl jsem se do té rvoucí masi lidí celkem náhodou, to ale neměnilo nic na tom, že jsem měl ret jak hawaiskej domovník a naražený žebra. A přitom to všechno vypadalo jako slibnej večer. Venku před kůlturním sálem postával jeden z těch, kteří si do mě bouchli. Měl pod okem ošklivou podlitinu a sběsile potahoval z cigarety. ,, Zasranej zmrde!„, rozeběhl jsem se ...