Nakouknu k ségře do pokoje. Spí jako dřevo. To je divný, říkám si. Před chvílí odtud vyšel Jirka a dala bych krk na to, že si tam jenom nepovídali. Ségře je patnáct, ale do nevinného kvítku má hodně daleko. Nevím, jestli to věděl i Jirka, když se „nenápadně“ vytratil z oslavy mých narozek a zapadnul k Mirce do pokojíku. V baráku už je klid, ale mně se spát nechce. Sednu si na kraj ségřiny postele. Je sice o pět let mladší, ale myslím, že spolu mám suprový vztah. Nemáme před sebou žádné tajnosti. Svěřujeme si dobré ...