Včera se mi potvrdilo, že bydlím na opravdu skvělém místě. V jednom z řady domků, před nimiž vede rušná cesta, a které mají vzadu dalekosáhlé zahrádky se spoustou tiché pralesní zeleně, houpačkami, plůtky a ovocnými stromy. To šeré přítmí už od dětství probouzelo mou fantazii. Seděl jsem zrovna v altánku a popíjel polední kafíčko, když na zahradu u sousedů skotačivě vyrazila jejich malá dcerka s kamarádkou. Malá – bylo jí už dvanáct a rostla neuvěřitelně rychle. Obě děvčátka chvilku pobíhala mezi jabloněmi, dlouhé vlásky jim vlály a bílé kalhotky svítily jako majáky. Popadl jsem dalekohled a ...