Vracel jsem se domů z vesnické zábavy. Jednak jsem jí měl jako z praku a pak jsem dostal celkem slušně do držky. Pravá vesnická. Vzduchem létalo snad všechno. Sklenice, popelníky, židle, pěsti… Připletl jsem se do té rvoucí masi lidí celkem náhodou, to ale neměnilo nic na tom, že jsem měl ret jak hawaiskej domovník a naražený žebra. A přitom to všechno vypadalo jako slibnej večer. Venku před kůlturním sálem postával jeden z těch, kteří si do mě bouchli. Měl pod okem ošklivou podlitinu a sběsile potahoval z cigarety. ,, Zasranej zmrde!„, rozeběhl jsem se a nakopl ho do podbřišku. Svalil se na bok, jak špalek. Když byl sám, tak nebyl tak silnej. Sral jsem na něj. Měl dost a já vlastně taky. Jeho stará na mě z dálky pokřikovala, že jsem ubožák a že to ohlásí na policajty. Kunda jedna. Ať si poslouží. Šel jsem kolem zastávky autobusu, kde vysedávala Vendula s nějakou holkou. Vracely se rovněž ze zábavy. Seděly a pokuřovaly. Vendula měla nějakých šestnáct let, ale už v patnácti se nechala nejebat a a teď chodí po vsi s kočárkem. Dítě mělo dítě. Mezi lidma se vyprávělo, že byla tenkrát na nějakým školním mejdánku, kde se zhulila jako veverka a pak se na ni vystřídalo snad pět kluků. Takže možná ani sama nevěděla, s kým toho haranta vlastně měla. Byla to taková husička. Taková malá koketa. Holka, na kterou se jen podíváte a už víte, že myslí jen na šoustačku. Nevypadala nějak zle. Až na to, že vážila nějakých padesát kilo. Taková křehotinka v kozačkách, co nosí jen štětky z E-55. Ksicht měla přehnaně zmalovanej, jako klaun. Snad proto, aby vypadala jako dospělá ženská. Mrkla po mě očkem a začala se mi smát. ,, Hele, ty jsi dostal přes hubu, viď?“ ,, Drž klapačku, fracku!“ Ta druhá holka seděla opřená o stěnu zastávky, klopila do sebe láhev šampusu a hihňala se jak sjetá troska. Jestli té holce bylo patnáct, tak to bylo moc. Vytrhl jsem ji tu láhev z ruky a napil se. Chvilku na mě tupě civěla a pak se zase začala debilně chychotat. Puberťačka. Vendula si přehodila nohu přes nohu. Měla silonky a na levém koleni měla oko. Chvilku jsme si povídali. Teda, kecali jsme skoro hodinu. O různých věcech. Byl jsem fakticky dost nalitej, takže mě to bylo tak nějak jedno. Vendula se celou dobu tvářila, jako nadržená děvka. ,, Můžu jít s tebou domů?„, zeptala se mě. Pokrčil jsem rameny a dal se na odchod. Na rozloučenou pohladila po hlavě téměř spící kamarádku a vyrovnala se mnou krok. Chvilku jsme šli po silnici, ale pak jsem odbočil mezi domy na polní cestičku, abych si zkrátil cestu. Bydlel jsem na opačném konci vesnice a tohle byla zkratka. Vendula, ač nemusela, šla dál se mnou. Nějak mě to nedošlo. ,, Proč jdeš pořád za mnou?“, Vendula jen tupě pokrčila rameny. Ale já ji to viděl na tváři. Zapálil jsem si cigáro a přemýšlel. Ona nervózně přešlapovala na místě a špičkou kozačky si pohrávala s kamínky. ,, Co doma?„, opáčila. ,, A co tady se mnou?“. Opět pokrčila rameny a mrkla na mě očkem. Nebyla zas tak hezká. Měla rezaté vlasy a v pihaté tvářičky. Naše pohledy se setkaly.
,, Máš kluka?“
,, Nemám.“
,, A nechybí ti to?“
,, Občas.“
,, A ty máš holku?“
,, Nemám.“
,, Hmm…“, zamyslela se.
,, Jak to tenkrát bylo?“
,, Já se o tom nechci bavit.“
,, A o čem teda?“
,, Nevím. Ale o tom ne. Prosím.“
Odcvrnknul jsem nedopalek a došel k ni. Položil jsem ji dlaně kolem uzoučkých boků. Překvapením se prohnula v bocích, ale držela. ,, To ne, to nejde.„, začala se červenat. Položila mi hlavu na hruď. Její ruce mě objali kolem zad. Byla tak roztomilá, když se styděla. Kdo by to do ni řekl. Taková malá rajda a když se ji dotkne chlap, tak se málem sesype. ,, Radši půjdem, ne? Nechci, aby nás někdo viděl. Víš proč ne?“, pozdvihla ke mě prosebně hlavu. ,, Ne. nevím proč?“ ,, Nechci, aby si lidi o mě mysleli, že jsem nějaká šlapka nebo tak.“ Chtěla se vykroutit, ale pěvně jsem si ji k sobě přitiskl. ,, Sorry, Vendulko. Ale ty jsi šlapka. A já jsem tvůj zákazník.“ Chvilku jsem ji hladil po zadečku, nacpaném v těsné mini sukýnce. Vendulka začala fňukat. ,, Nejsem šlapka.“ ,, Ale si. Jen o tom asi ještě nevíš.“ ,, Nikomu to neřeknu. Zůstane to jen mezi námi.“ Uchopil jsem ji za zápěstí a položil ji dlaň na svůj rozkrok. Moc se ji nechtělo. Tak jsem ji pomohl. Dál jsem ji držel za zápěstí a jezdil s její ručkou po svém penisu.
,, No vidíš, že jsi děvka. A jak pěkně ti to jde. Cítíš to?“
Začal mi tvrdnout. Vendulka dělala drahoty, ale věděl jsem, že se ji líbím. Sáhl jsem do kapsy a podal ji pomačkanou pětistovku. ,, A koukej se snažit.“, strčil jsem ji bankovku za výstřih a srazil ji na kolena. Nedalo mi to moc práce. V tělocvičně jsem zvedal těšší činky, než ona sama vážila. Byla to hračka. když jsem si rozepl poklopec, tak úlekem vytřeštila uslzené oči.
,, Těď si ho vezmi do pusinky. A jestli mě kousneš, tak uvidíš.“
Udělala to. Párkrát mi ho pohonila a opatrně si ho vložila do pusy a začala mě hulit. Moc to neuměla, ale už jsem viděl horší. Olizovala mi žalud jako lízátko. Vsadil bych krk, že byla vzrušením celá bez sebe. Přestala plakat a hezky mi ho ždímala. Chytil jsem ji za hlavu a začal ji do té papulky šoustat. Vendulka ihned chytila tempo a šla mi naproti. Přirážela hlavou směrem k mému klacku, který se utápěl a zase vynořoval z její pusy. Zapáli jsem si další cigaretu a nechal ji, ať si hraje. Stáhla mi kalhoty. Položila mi dlaň na zadek a začala ji jemně masírovat. A pak, že to nebyla děvka. Byla. A jaká! Pokaždé, když ji můj klacek vyjel ven z pusinky, dýchala jako uřícený pes. Vzrušením a možná i vyčerpáním. nebylo divu. Dělala mi to asi patnáct minut v jednom kuse. Když jsem nalitej, tak mi to chvilku trvá. A navíc, nějak extra ji to nešlo, ale snažila se. To bylo hlavní. Konečky prstů jsem ji odhrnoval pramínky vlasů, které ji padaly do tváře a šoustal jsem ji rychleji a rychleji. Víc! Víc! Pořádně. Pak to konečně přišlo a já ji vystříkal dutinu ústní. Polykala jako sběsilá. Ohryzek ji skákal nahoru a dolů, jako pingpongový míček. Ale vysálal mě až do sucha. Všechno to hezky olízala až do poslední kapičky.
Když bylo po všem, půjčil jsem ji papírový kapesníček. Sotva si otřela pusinku začala zase fňukat. ,, Neboj se. Nikomu to neřeknu.“ ,, Už musím domů„, zadrmolila. ,, Budu muset kojit.“ Nechal jsem. Poděkovala mi za prachy. Sice se za to hrozně styděla, ale byla ráda, že jsem je dal. Mateřská není zrovna nic moc. Nabídl jsem ji, takový obchod. Čas od času, mi ho vykouří a já ji pomůžu finančně. A když bude hodná, tak ji to možná taky udělám. Ale jen možná… Příjmula to.
Potom jsme se rozloučili a šli každý svoji cestou.
A pak že to není děvka…

Povídky, co by se mohly líbit: