Jsem už starší muž. Protože dávno žiju trvale v zahraničí a do České republiky jezdím jenom velice sporadicky, rád vzpomínám na moje mládí a především na své sexuální začátky. Přitom si rád přečtu současné názory na sex, první lásky, mrknu si rozličné současné erotické filmy (i když ne všechno se mi líbí). Právě minule jsem na diskuzním portálu Quora studoval otázku: „Je lepší sex s pannou, nebo se zkušenou ženou?“ Odpovídali různí respondenti. Je to poměrně zajímavé čtení. Jeden respondent se například vyjádřil, že muži vyhledávají panny, protože cítí sadistické uspokojení z toho, že dívku mučí (pyjem) a působí jí bolest. To mě nutilo zamyslet se a vzpomenout na mé mládí.
Snad něco o sobě. Narodil jsem se české matce a španělskému otci, který u nás studoval. Měl jsem tím pádem dost exotický vzhled, měl jsem husté černé vlasy, černé oči a vypadal jsem trochu jako herec. Ženy a dívky jsem vždy velice přitahoval. V osmnácti (psal se rok 1979) jsem měl za sebou dva vztahy, které skončili souloží-obě dívčiny byly zkušenější než já a braly to jako flirt. Po skončení střední školy a maturitě jsem chtěl jet na výšku do Prahy, lákala mě možnost navazovat sexuální kontakty v anonymitě velkoměsta. Protože hlavu jsem měl dobrou, na výšku mě přijali bez problémů. Psala se první polovina osmdesátých let, vztahy byli velice uvolněné (především, když to srovnávám se Státy, kde jsem teď). Už jsem se viděl jak za mnou létají studentky z celé Ekonomky a paničky z Jižáku.
Před školou jsme museli absolvovat letní brigádu před prvním ročníkem. Když jsem otevřel obálku ze školy, bylo tam napsáno, že se jako nastávající posluchač školy mám dostavit k letní brigádě na státní statek ve Všemrdech (název obce jsem jemně pozměnil), kde budeme pracovat při zpracování lnu. Nu což, měsíc se dá vydržet. Zabalil jsem si ranec, hodil na rameno kytaru (byl jsem v té době už totálně samostatný, nezávislý na matce, táta už s námi nežil), objal maminku a šlapal na nádraží.
Ve Všemrdech jsme bydleli v studentském domově (studenti byly na prázdninách) a ráno jsme chodili na pole. Momentální prací bylo otáčení lnu na poli, aby dobře přeschnul. Byla to lehká práce na čerstvým vzduchu. Zde jsme také poprvé viděli své kolegy s kterými by jsme měli strávit budoucí studium. Večer se koupila bečka piva, laciný buřty, já vzal kytaru a do rána se zpívalo.
Pak jsme si všimli, že vedle nás v dívčím intru bydlí dívenky ze střední školy, které jsou tam taky na brigádě. Chodili nás poslouchat, když jsme hráli a zpívali, byli však pod dozorem vychovatelek, i když nijak přísným. Dělali na poli vedle nás a tak jsme navazovali přátelství. Všiml jsem si tam, že se na mně stále dívá jedna drobná dívenka, velice hezká a štíhlá, s dlouhýma blond vlasy a modrýma očima. Hodil jsem s ní řeč a večer přišla i s kamarádkami sednout si k nám. Pamatuji si to jako dneska, měla zelené krimplenové kalhoty se zvonama, které jí šila máma (jak jsem se později dozvěděl) a bílou halenku a botasky. Seděla při mně a jemně jsme se dotýkali. Ostatní holky si přisedli k jiným klukům, ale o ty jsme se nestaraly. Večer jsem ji byl hodit na ubytovnu (v deset byla večerka) a před intrem jsme se líbaly. Připadala mi nezkušená, později mi sama řekla, že je ještě panna (i když jí bylo šestnáct, legal age pro pohlavní styk v ČSSR té doby ) a že má z toho komplexy. Když jsem se jí zeptal, jak může být tak andělská tvářička být ještě panna, řekla, že má malá prsa a že se za to velice stydí.
Začali jsme spolu chodit, i když nevím, co mně – perspektivního vysokoškoláka (na čem jsem si tehdy zakládal) mohlo přitahovat k této drobné dívence. Možná to bylo tím, že taky neměla tátu a že žila v skrovným poměrech s mámou a mladší sestrou. Ráno jsme se vídali při snídani, dali si pusu a šli dělat. Pak jsme se střetli odpoledne a chodili jsme po návsi, kolem rybníka, drželi jsme se kolem pasu, nebo za ruce a jemně jsme se líbali. Kluci, mí kolegové se mi posmívali – Co budeš dělat s tou útlou dívenkou… Snad ji nechceš pojmout… Napustíš ji a praskne… Takovej Alain Delon a obyčejná dívka, v Praze na mně čekají prachatý paničky… S tím tvým ksichtem si můžeš vybírat, taková šedá myška…Nevšímal jsem si těchto kluků. Věděl jsem, že jim chybí moje kytara a večerní posezení u ohně.
Asi po dvou týdnech takového chození (měli jsme ještě dva společné týdny před sebou) a jemného líbaní (občas jsem sáhnul na její plochý hrudník a přešel prsty po jejich bradavkách do mezinoží jsem zatím nesahal) celý vztah směroval k jeho klasickému naplnění. Tu jsi dovolím malé odbočení.
Jako hloubavý jinoch jsem se zajímal o mnoho věcí týkajících se dívek a žen. Četl jsem taky nějaké doktorské a psychologické knížky, které mi nezištně poskytovala moje známá, která měla otce gynekologa a takové literatury měli doma spousty. Věděl jsem, jak je dobré ženy a dívky dráždit na klitorisu (mnozí mí mužští známí o něm tehdy neměli ani páru), jakou formu mají panenské blány dívek, jaké úrazy může dívka doznat, když muž (především mladý) není dostatečně ohleduplný. Dnes se první styk velice zlehčuje, tehdy se to bralo vážněji. Kromě jiného se mi dostala do rukou knížka Simone de Beauvoir „Druhé pohlaví“ kde tato autorka popisuje svou ztrátu panenství a pocity s tím spojené. Bolest spojenou s protržením panenské blány popisuje jak vytažení několika zubů naráz. Po prvním sexu se cítila, jak by ji chyběl nějaký úd a byla kompletně zmrzačena. Pak se z tohoto ale dostala a idylicky popisovala pocity, které byli zpočátku jenom mučením a mrzačením. Věděl jsem, že když mou dívenku připravím o panenství, budu ji tím působit bolest a bude se cítit zmučena, zmrzačena a ponížena. To mě odrazovalo a přiznám se i trochu přitahovalo.
Mezitím se mi dívenka Blanka (jméno jsem trochu pozměnil) začala mírně zajídat. Ano, byla velice hezká, čistotná, milá, naivňoučká, voňavoučká, ale to bylo asi tak vše. Vzhlížela na mě zbožně, nebo s psím pohledem. Nemohla mi být vážnou partnerkou. Po týdnu ji byla navštívit její máma a Blanka trvala na tom, že mě jí představí. Nechtěl jsem, ale tehdy mi na ní ještě záleželo, tak jsem svolil. Matka (celkem hezká a mladá, vždyť Blanku mala v sedmnácti) si mě zálibně prohlížela, přijala mé květy (které jsem šleh´ na záhonu před státním statkem) a nabídla mi koláče. Pak ale přišla bomba. Matka nám řekla, že se můžu nastěhovat k nim, do malé vesničky při Praze. Do školy můžu docházet, všichni až na pár lidí z vesnice docházejí. Za dva roky Blanka ukončí střední školu a pak se můžeme vzít. To mně mírně šokovalo. Matinku jsme hodili na autobus a já už věděl, že se Blanky musím zbavit, jinak to neskončí dobře. A co udělat? Nejlepší bude pořádně ji natrhnout, aby si zapamatovala a sama mě opustila. Ať má, co chtěla. Vím, že mnohý z vás mě odsoudí, ale tehdy…
Asi tři dny nato jsme seděli na návsi rybníka. Byla sobota podvečer, dusný srpen. Zítra byl volný den pro oba (v sobotu jsme dělali, byla sezóna). Drželi jsme se za ruce, ona chytila mou ruku a dala si ji na stehno. „Chci to,“ špitla. Věděl jsem, že to je jedinečná příležitost, jak se jí zbavit.
„Nebude to bolet?“ zeptala se. „Závisí od tebe,“ řekl jsem. „Jestli se neuvolníš a nezvlhneš, nic ti neslibuji. Kdo je napnutý, sám se tresce,“ řekl jsem nakonec. Držíce se za ruky jsme došli k starému seníku, plnému sena na konci vesnice. Bylo to jasné kam směrujeme. Vešli jsme do seníku, měli jsme ho celý pro sebe. Bylo asi sedem, měli jsme pro sebe téměř tři hodiny (v deset musela být dívčina na intru). Měla na sebe ty zelené krimplenové kalhoty, bílou halenku z umělého hedvábu, botasky. Pod bílou halenkou prosvítala modrá podprsenka, i když nevím nač. Dala mě ruce kolem krku a díval se mi do očí. Já ji držel kolem pasu. Jemně jsem ji vysvlékl z halenky, pod ní se na plochém hrudníku objevila podprsenka modré barvy? „Bereš si šprndu, proč proboha? Vždyť seš plochá jako lata“, řekl jsem, věda, že musím být nepříjemný. Koukla na mě překvapeně, ale neřekla nic, jen se začala červenat. Drže ji kolem pasu, rozepjal jsem jí zip, vstrčil palce pod lem kalhot a stáhl jsem je ke kolenům. Ona z nich vystoupila a zjevili se bíle kalhotky. Krásné bílé voňavé kalhotky, jaké se dělali v té době. Stáhl jsem i tyto a se zájmem jsem se zahleděl na její štěrbinku. Byla porostena řídkými bílými chloupky, v těch krásných dobách se dívky ještě neholily. Ještě si zula botasky, vyzula ponožky a naráz byla přede mnou totálně nahá. Krev mi bušila do mého pyje a byl jsem velice vzrušen. „Malé zvířátko, které bude uvážlivě ztýráno,“ pomyslel jsem si. Vzal jsem svůj palec a nehtem jsem jí vytáhl klitoris spod kapucky. Zakňučela, bolestí i slastí zároveň. Vzal jsem jí do náruče, hleděl jí stále do očí a položil jsem jí na seno. Vzdychala. Jemně jsem jí pokrčil nohy, uchopil svůj penis a začal jí ho vsouvat do pochvy. Byla neuvěřitelně těsná a suchá. Povytáhl jsem ho, jemně naslinil kolem žaludu (nějaké lubrikanty bylo snad dostat v lékárně) a opět ho začal zasouvat. „Teď uvidíš, zač je toho loket, holuběnko,“ řekl jsem si pro sebe. Když jsem měl žalud zasunutý, prudce jsem trhl pánví a vrazil jí ho mezi nohy. Odpovědí byl úžasný skřehot, jaký jsem v životě neslyšel. Když jsme jezdili do Tater, slyšel jsem jednou skřehotání sokola, který se vrhal na zajíce. Toto bylo navlas stejný. Když jsem začal přirážet, skučela, kničela tenkým hláskem, jako štěně. Zvyšuje rychlost svých zdvihů, jsem do ní nakonec vytekl, jak pukl do samice. Původně jsem jí to chtěl vylít na břicho, pak mi to ale bylo jedno, ať si holka užije. Leželi jsme vedle sebe a já měl pocit absolutně vyprázdněných varlat, který jsem neměl nikdy ani předtím, ani potom. Celý pyj jsem měl od krve, která stékala i na kulky. Byl čas jít. Skuhrajíce a kničíce se dívka postavila na nohy. Podepíral jsem ji v nejisté chůzi. Mlčeli jsme. „Jaká jsme byla?“ špitla něžně. „Bylas´ tvrdá jak dřevo a suchá jak staré říční koryto“, řekl jsem poeticky, doufajíce že ji to odradí. Před intrem jsme se letmo políbili, ona vrávorajíc odešla a já spěchal k sobě. Když jsem si na umyvárce umýval pyje, varlata a pral zkrvavené slipy (sprchy už byly bohužel zamčeny) seběhli se kluci kolem mne a byl jsem rázem atrakcí. Zašli se vyptávat:
„Natrhl si ji pořádně, krvácela?“ ptal se jeden. „Vřískala bolestí?“ zeptal se druhý. „Já když mrdal tu moji poprvé, prděla bolestí“ řekl třetí. Dokonce mi chtěli udělat zkoušku lavorem (ponořit mi varlata do vody, jestli vyplavou), jen můj důrazný pokyn je zarazil. I tak jsem byl hrdinou dne. Jak se vedlo mé Blance po protržení blanky mezi jejími spolužákyněmi, nevím. I tam byla však jistě bohatě pomlouvána i obdivována. Jak se mi víckrát svěřila, její spolužačky mi je záviděli.

Bohužel, dopadlo to jako s mou přítelkyní a jejím psem. Čím více ho kárá, nadává mu a křičí na něho, tím víc se jí podlizuje. I když jsem Blanku drsně ošukal a posmíval se jí, nepřestávala mě milovat. Něžně a oddaně mě každé ráno a po práci čekávala a přijímala můj úd. Pomalu se blížil konec brigády. Proto jsem musel Blance natvrdo říci, že mně čeká škola, že už mě nezajímá, že nemá žádný kozy a ať chodí za mnou do Prahy, jestli chce mrd. A tím to skončilo. Já byl na škole v Praze, kde jsem měl mnoho dalších známostí, i panen. Ale nikdy jsem neměl pocit tak absolutně prázdných varlat, jak tehdy s Blankou.

Budu velice rád, když mi napíšete Vaše názory na mou vzpomínku. Taky když napíšete své zkušenosti s odpaňováním. Chce se dopředu omluvit za pravopis, češtinu nepoužívám už 30 let, žiji ve státech. Taky mi prosím napište, jak by jste situaci řešili vy. Jestli mě odsuzujete napište také, bude jen vděčný. Díky.

Povídky, co by se mohly líbit:

    None Found