Byla jsem úplně nahá, jen kolem pasu jsem měla černý podvazkový pás a na nohou rovněž černé silonové punčochy. Zdeněk seděl na fialově potažené pohovce, byl úplně nahý a já jsem klečela mezi jeho stehny, opírala se rukama o pohovku vedle jeho zadku a svými pootevřenými rty jsem přijímala jeho vlký jazyk. Zdeňkovy ruce jezdily po mém těle a vychutnávaly sametovost mojí hebké, mladé kůže. Zdeněk sám byl starší, asi pětapadesátiletý muž s postupující pleší, podezírala jsem ho, že si zbylé vlasy i mohutný knír, který měl pod nosem, přibarvuje, tak byly krásně černé. Hruď měl chlupatou, takže mi dělalo potíže nahmátnout jeho prsní bradavky, bříško trochu vypouklé, ale to už u starších pánů obvykle bývá. Byla jsem docela vzrušená. Připadala jsem si jako děvka, a to se mi líbilo. Chvílemi, pokud mi to moje poloha dovolovala, jsem se snažila být také trochu aktivní, ale s mým milencem to moc nehýbalo, jak jsem se přesvědčila letmým dotykem. Jeho pohlaví bylo ztopořené jen zpola. Udělám všechno, abych ho dostala, umínila jsem si. Chtěla jsem sklouznout svým obličejem k jeho pohlaví, abych mohla vzít do svých úst ještě stále poněkud zvadlý penis, ale Zdeněk mě zadržel. „Co kdybych tě trochu svázal,“ šeptal mi do ucha a stěží potlačoval chvění hlasu.
„Já… já… jak, svázal?“ zaskočila mě jeho nabídka. „Jen trochu, abys měla pocit bezmoci, nic to není,“ vysvětloval mi Zdeněk. „Ale když já se trochu bojím, “ pípla jsem nesměle. Znala jsem Zdeňka první den a nebýt toho, že jsem si chtěla vyzkoušet, jaké to je být absolutní děvkou, nikdy bych mu nebyla tak ochotně po vůli. „Neboj se, nic se ti nestane,“ šeptal mi do ucha Zdeněk vzrušeně. „Uvidíš, že se ti to bude líbit!“ Všimla jsem si, že Zdeňkovo přirození začalo trochu tvrdnout a to mě zviklalo – potřebovala jsem jeho vzrušení ke svému, proto jsem odhodila všechnu opatrnost a souhlasila jsem. „Ale jen na chvilku,“ podmiňovala jsem svou ochotu. „Samozřejmě,“ poplácal mě Zdeněk po tváři a nedočkavě vstal. Najednou mě polila jakási zvláštní ochromující vlna, věděla jsem, že ještě můžu couvnout, ale jako paralyzovaná jsem dovolila, aby Zdeněk navlékl na moje zápěstí a kotníky kožené manžety a pevně utáhl. Potom mě zavedl pod patro, na kterém měl svoji postel, nařídil mi, abych pořádně roztáhla ruce a zavěsil moje „náramky“ pomocí železných karabinek za ocelové háky, zapuštěné v dřevěné konstrukci patra. Musela jsem si stoupnout na špičky, aby se mu to podařilo. Jakmile mě pustil, aby si přinesl další pomůcky, pokusila jsem se z háků vyprostit, ale byly natolik zahnuté a uzavřené, že to bez cizí pomoci nešlo. Teď mě teprve přeběhl pořádný mráz po zádech – teprve teď jsem si uvědomila, že pro mě už není cesty zpátky.
Byla jsem Zdeňkovi vydána na milost a nemilost a mohla jsem Zdeněk odněkud vytáhl dlouhou kovovou tyč a položil ji přede mne na zem. Kožená pouta, která zdobila mé kotníky, na sobě měla kovové objímky s aretačními šrouby. Zdeněk zasunul tyč do objímky na mé levé noze a utáhl šroub. Potom mě nutil roztáhnout nohy, aby mohl tyč zasunout i do druhé objímky. Chvíli to nešlo, ale pak najednou zapáčil tak silně, až mi slzy vstoupily do očí, a tyč zapadla do objímky. „To bolí!“ vykřikla jsem nesouhlasně. „Drž hubu!“ obořil se na mě Zdeněk. Najednou jsem ho nepoznávala. Kam zmizel ten milý, sympatický pán středních let, se kterým jsem byla ochotna hrát si na děvku? Najednou jsem před sebou viděla nebezpečného sadistu, nepříčetného úchyla, slintajícího vzrušením a s rukama třesoucíma se nekontrolovatelným vzrušením. Stála jsem teď před ním s rukama i nohama roztaženýma k prasknutí. Ještě jednou jsem se pokusila vyprostit svoje ruce, ale moje námaha byla marná. Začala jsem pociťovat intenzivní nutkání k močení, navíc mě začaly nesnesitelně bolet paže v ramenou. „Pusť mě, už mě to bolí,“ zaprosila jsem, i když jiskřička naděje, která ve mně doutnala, byla úplně malinká. A další vývoj mě dal za pravdu. Zdeněk se postavil přede mě, uchopil obě moje prsní bradavky mezi prsty a začal s nima surově kroutit. „Budeš mi vykat a oslovovat mě pane, je ti to jasný?“ Nemohla jsem nikam uhnout, jen jsem vykřikla bolestí.
Zdeněk mě pustil, asi se bál, aby mě nikdo neslyšel. Popadl ze země moje spodní kalhotky, které se tam válely, jak jsem je před několika minutami odhodila a nacpal mi je násilím do úst. Někam sáhl a najednou držel v ruce kožený roubík s kuličkou o velikosti pingpongového míčku na své přední straně. Natlačil mi bezohledně kuličku do úst, že jsem měla co dělat, abych jazykem zabránila svým kalhotkám dostat se mi do krku. Řemen roubíku pevně utáhl za mojí hlavou, ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nemohla jsem kalhotky jazykem vytlačit. Jak pomalu nasákávaly mými slinami, litovala jsem, že jsem si ráno nevzala čisté, ale vrátila jsem se pozdě z nočního putování po diskotékách a barech a měla jsem jedinou touhu se vyspat, ani jsem se pořádně neumyla. U Zdeňka jsem se sice osprchovala, ale své kalhotky jsem si už na sebe nenatáhla, přestože si to Zdeněk moc přál (byly opravdu moc sexy), styděla bych se. A teď se mi moje lajdáctví vymstilo – cítila jsem na patře nepříjemnou pachuť moče, poševního sekretu a potu. „Tak, ty děvko, teď tě naučím být vzpurná!“ pohrozil mi Zdeněk a já jsem si všimla, že jeho penis hrdě trčel šikmo vzhůru. Tak jsem ho přece jen vzrušila, pomyslela jsem si, ale moc velkou radost jsem z toho neměla. Zdeněk mi ještě jednou zakroutil bradavkami a očividně mu dělalo dobře, jak jsem bezmocná a vydaná mu na milost, pobavilo ho, jak se snažím křičet a není nic slyšet, jen přidušené sténání a huhlání. Vyndal z krabice hrst silných řetězů. Proboha, co chce na mě ještě svazovat? To snad už víc ani nejde? Bohužel jsem se mýlila. Omotal moji levou nohu nad kolenem řetězem a spojil jeho oka karabinkou. Potom mě uchopil pod kolenem a zvedl moji nohu do výšky.
Ztratila jsem na chvíli rovnováhu a pouta se mi bolestivě zařízla do zápěstí, než jsem se vzepřela na pravé noze, která se dostala kolmo pod moje tělo. Zdeněk zavěsil jedno oko řetězu na hák k mému zápěstí. Horší bylo, že to samé provedl i s mou druhou nohou a já najednou visela s roztaženýma nohama ve vzduchu a řetězy se mi mučivě zařezávaly do stehen. Abych nemohla kopat nohama, byť spojenýma pevnou tyčí, přicvakl mi na stydké pysky svorky s velmi silnými péry a provázek, který od nich vedl, přivázal pevně právě k tyči, která široce rozvírala moje nohy. Musela jsem držet nohy pokrčené, protože každý jejich pohyb mi působil nesnesitelnou bolest. „Jestli ti to spadne, tak ti na to v kundě propíchne díry!“ naháněl mi Zdeněk ještě víc strachu. Ani nemusel, právě jsem začínala mít nepříjemný pocit, že se počůrám. Zděněk vzal dlouhé dřevěné pravítko a jen tak cvičně mě několikrát silně přetáhl přes prsa, dával si záležet, aby zasáhl moje tvrdé bradavky, což se mu párkrát podařilo. Nemohle jsem proti tomu dělat vůbec nic, jen před ním potupně viset s nohama roztaženýma dokořán. To jsem však ještě netušila, co mě čeká. Zdeněk vzal do ruky robustní vibrátor ve tvaru mužského pohlavního údu z černé gumy, dlouhý asi pětadvacet centimetrů a tlustý asi pět, nejširší místo bylo těsně za hlavičkou. Jen chvíli jsem si myslela, že chce obšťastnit moji vlhkou škebli!
„Tak, a teď ti pěkně protáhnu tu tvou špinavou prdel, ať víš, zač je toho loket!“ chechtal se mi Zdeněk výsměšně do obličeje. Zoufale jsem se zazmítala v poutech. Dlouho neotálel a nasadil mi hlavičku umělého penisu na otvor mého konečníku a silně zatlačil. Projela mnou strašná a nepříjemná bolest. Zdeněk se vůbec nenamáhal s tím, aby gumový penis namazal nějakým lubrikantem, dokonce ho ani nenaslinil, cpal ho do mého zadku úplně nasucho. Zoufale jsem se rozječela a začala sebou házet, co mi moje pozice dovolovala, ale můj odpor byl předem odsouzen k nezdaru a křik také skoro nebylo slyšet. Reflexivně jsem svírala konečník, ale tím to bylo ještě horší. Zdeněk vzrušeně dýchal a ocas mu stál jako svíce. Brutálně cpal vibrátor do mých střev, a aby mu to šlo lépe, přidal k tlaku kývavé otáčení nástroje kolem své osy. Moje sliznice se lepila na suchou gumu a bolest, kterou jsem cítila, byla ještě větší. Po několika minutách boje byl můj odpor zcela zlomen a umělá penis vězel v mojí zadní dírce až po rukojeť. Plakala jsem bolestí a ponížením a z nosu mi tekly nudle, které se mi popotahováním nedařilo udržet. Špatně se mi dýchalo, ústa jsem měla ucpaná a smrkance mi stříkaly na prsa a břicho. „Tak, a teď může dojít na kundu.“ Zdeněk už byl evidentně rozrajcovaný na nejvyšší míru. Modlila jsem se, aby už konečně vystříkl a dal mi pokoj. Zakvedlal mocně vibrátorem, který jsem měla v zadku, až jsem myslela, že nastává moje poslední hodinka.
„Běda ti, jestli ti z tý prdele vypadne!“ pohrozil mi a šel si vzít ještě jeden vibrátor. Jestli ten v mém zadku byl velký, tak tenhle byl přímo obrovský. Ježíšmarjá, kdo si mohl takovouhle příšernost vymyslet! Při představě, jak mi ho cpe do mé pochvy mi strach uvolnil svěrače a já jsem ucmrndla trochu moči na zem. Bohužel mi také vypadl umělý ocas ze zadku. Zdeněk se strašně rozzuřil a sešvihal mi v návalu vzteku prsa, břicho a stehna rákoskou, že jsem je měla v jednom ohni. Potom se trochu uklidnil, ale jen proto, aby jeho pomsta mohla být daleko rafinovanější. Zapálil tlustou svíci a začal mi kapat horký vosk mezi nohy. Dvěma prsty rozhrnul moje stydké pysky u poštěváčku, a když se vyloupl ze záhybu kůže jako malá fazolka, směřoval proud žhavého vosku přímo na něj. Přestala jsem se úplně ovládat a vyprázdnila jsem na podlahu celý obsah mého močového měchýře. Zdeňkovi to ale naprosto nevadilo. Znovu mi surově vrazil do zadku černý vibrátor, tentokrát to šlo snadněji, než poprvé, a do mojí pochvy neméně brutálně zanořil druhý umělý úd gigantických rozměrů a odporně růžový. Oba nástroje na sebe narazily a skříply mezi sebou sliznici, která odděluje dělohu od konečníku. Bolelo to jako čert, ale už jsem byla tak vyčerpaná a vysílená, že jsem byla na hranici omdlení, podepsalo se na tom určitě i omezené dýchání. Zdeněk stál u mě ze strany, držel v každé ruce jeden vibrátor a svým jako kámen tvrdým penisem se třel o moje rozcapené stehno.
Netrvalo dlouho a zařičel jako raněný býk, jeho lepkavé sperma prosáklo mojí punčochou až na kůži. Konečně! Projelo mi hlavou. Zdeněk mě nechal viset a šel se osprchovat. Co je, proč mě nesundavá? Neměla jsem ale sílu moc přemýšlet a rozrušovat se. Z mojí pochvy vyklouzl růžový obr a po pár minutách ho následoval černý mučitel ze zadku. Zdeněk se vrátil už oblečený, v prstech držel zapálenou cigaretu a posilňoval se ze sklenice jakési zlatavé tekutiny, nejspíš to byla whisky. „Tak co s tebou uděláme?“ podíval se mi do očí. „Je mi to moc líto, ale asi tě budu muset zabít. Chápeš to, že?“ Polila mě nová vlna strachu a lítosti. To má být tenhle zážitek tím posledním, který na tomhle světě prožiju? Znovu jsem se rozplakala. Zdeněk se kochal mým neštěstím. Položil sklenici. „Hergot, ty mě snad vydráždíš ještě k jednomu číslu!“ ulevil si. Sundal si kalhoty. Jeho úd se mu zase pomalu začínal stavět do pozoru. „Nemusím tě zabíjet,“ protahoval. „Ale zůstaneš už navždy v mém zajetí. A to, co jsi prožila dneska, budeš prožívat každý den. Tak co?“ Radši smrt, než to strašné mučení, chtěla jsem si pomyslet, ale najednou jsem se přistihla, jak moc se mi chce žít. „Dám ti šanci,“ slyšela jsem Zdeňka jako z velké dálky. „Musíš dokázat, že si zasloužíš, abych tě ušetřil. Takových jako ty můžu mít desítky. Pravda je, že to žádná se mnou nevydržela moc dlouho.“ Významně si přejel prstem po krku. Kývla jsem a sbírala poslední síly k tomu, abych ze své kundy, která bude za chvíli jeden bolavý nerv, vyloudila nějaké to vyvrcholení.

Povídky, co by se mohly líbit: