Se svou přítelkyní Lucií jsem necelé tři měsíce. Byla to má klientka, pracuji totiž jako právník a vyřizoval jsem rozvod s jejím manželem. Okamžitě jsem se do ní zamiloval, ale neřekl jsem ani slovo. Byl jsem její advokát a nemohl jsem si s ní nic začít. Po dlouhých dvou měsících se mi nakonec podařilo Lucii rozvést a ona mě pozvala na skleničku šampaňského. Nabídku jsem samozřejmě neodmítnul. Po úžasném večeru, mnoha telefonátech a dlouhých procházkách se stala mou partnerkou. Lucie měla dceru. Bylo jí osmnáct a jmenovala se Sára. Lucie mé setkání s ní oddalovala, protože nevěděla, jak na mě bude reagovat. Přece jen, nedávno se jí rozvedli rodiče a to, že si její máma téměř okamžitě našla nového přítele, by našemu vztahu prospět nemuselo. Ale po těch dlouhých třech měsících to nakonec Sáře řekla. Její reakce mě pozitivně zasáhla. Z Luciina nového vztahu byla nadšená a chtěla mě okamžitě poznat. Těšil jsem se, až ji konečně uvidím. Z toho, co mi o ní Lucie řekla, je vidět, že je Sára milá mladá dívka. I když… všechny maminky občas dokreslují skutečnosti. Přesto jsem se těšil. Přišel Den D. Bylo pět odpoledne a já dorazil k Luciinu bytu. Předem mi dala klíče, tak jsem si otevřel hlavní vchodové dveře a vyjel výtahem do šestého patra. Proběhlo pár posledních úprav, neboť první dojem je nejdůležitější a já stál o to, abych se Sáře líbil. Sebral jsem všechnu odvahu a zazvonil. Netrvalo dlouho a dveře se otevřely. Stála v nich nádherná dívka s dlouhými tmavými vlasy. Zastavil se mi dech a málem mi z ruky vypadla kytice. „Dobrý den! Vy jste Honza? Těší mě, že Vás konečně poznávám!“ spustila Sára a podala mi ruku na přivítanou. Stále jsem byl ještě zaskočený jejím šarmem, ale ruku jsem jí stiskl. „Také mně těší,“ odpověděl jsem poněkud strojeně. „Pojďte, prosím, dál a posaďte. Donesu Vám něco k pití,“ řekla a zářivě se na mě usmála. Jen jsem přikývl, vyzul se a pomalu odkráčel do obýváku. Zaslechl jsem cupitání nožek po plovoucí podlaze a viděl Sáru, jak elegantně vešla do vedlejší místnosti. Bylo mi teplo. Netušil jsem, že je Sára takhle atraktivní. Její tvář, něžný hlas, vlasy, postava. Byla jako anděl. Z myšlenek mě vytrhl telefonát. Volala Lucie. Trochu se mi třásly ruce, když jsem mobil přikládal k uchu. „Ano, lásko?“ snažil jsem se mluvit klidně, aby nepoznala mé současné pocity, které by se jí nejspíš nelíbily. „Ahoj, už jsi doma?“ zeptala se. „Jo, před chvílí jsem dorazil. Kdy přijdeš?“ doufal jsem, že brzy. „No právě. Proto volám. Šéfová ještě potřebuje něco vyřídit a chce pomoct. Musím tady zůstat o něco déle, ale neboj, do hodiny se budu snažit přijít,“ ozvalo se ze sluchátka. Při těch slovech mě zamrazilo, protože jsem si nebyl jistý, zda tuto návštěvu zvládnu. Psychicky i fyzicky. „Dobře. Budeme na tebe čekat,“ snažil jsem se, aby to znělo víc zklamaně, než jsem se cítil. „Miluju Tě,“ řekl jsem na rozloučenou. „Já Tebe víc,“ řekla Lucie a zavěsila. Sotva jsem odložil telefon, zaslechl jsem tříštění skla a Sářino vyjeknutí. Okamžitě jsem se zvedl a běžel do kuchyně. „Sáro?“ oslovil jsem ji během zvedání se. „Stalo se něco?“ Odpovědi jsem se dočkal až na místě.
Sklenice s pitím byla rozbitá a střepy byly téměř po celé podlaze. „Jsi v pořádku?“ optal jsem se. „Jo… nic mi není, jen jsem se lekla. No páni, máma bude šílet. Musím to uklidit, každou chvíli se vrátí,“ spustila a hnala se ke střepům. „Počkej, já to uklidím. Ty si sundej ty mokré věci, ať nenastydneš,“ řekl jsem. Ani mi nedošlo, jak jí to mohlo vyznít. Naštěstí jí také ne. Podívala se na mě a postavila se zpět na nohy. „Tak… děkuju,“ řekla, usmála se na mě a odešla. Díval jsem se za ní a pak se Sára ohlédla. Rychle jsem se zadíval někam jinam a připadal si neskutečně trapně. Odešla z místnosti a já se pustil do uklízení střepů. Za chvíli jsem byl hotový a chtěl jsem se trochu opláchnout. Vydal jsem se tedy hledat koupelnu. Vyšel jsem z kuchyně a vklouzl do maličké chodby, kterou měl v panelovém bytě v podstatě každý. Koupelnu jsem našel hned a opláchl jsem se. Cítil jsem, jak mám v kalhotách těsno. Bránil jsem se tomu, ale byl jsem v malém bytě sám s překrásnou dívkou a vědomím, že by nás nikdo nevyrušil. Začal jsem po ní toužit. Můj rozum říkal, ať na to zapomenu, že mám Lucii a jsem s ní šťastný. Ale vnitřní hlas říkal něco jiného. Bohužel převládal nad rozumem. Toužil jsem po Sářiných štíhlých stehnech a pevných ňadrech, o hlazení jejích zad a dlouhých vlasů, o dotýkání se jejích hebkých rtů a po milování s ní. Vzrušil jsem se na tolik, že to nešlo déle vydržet. Vrátil jsem se do obýváku a spatřil ji. Objekt mé touhy. Seděla na křesle, nohy měla překřížené a v ruce držela novou sklenici džusu. „Kde jste byl? Připravila jsem Vám nové pití. Tentokrát už jsem to zvládla,“ dodala s mírným stydlivým uculením. Ale mi to bylo jedno. Přešel jsem místnost a došel až k Sáře. Jediným rychlým pohybem jsem jí vytrhnul sklenici z ruky a tu položil na stůl. „Co to…“ začala Sára, ale já ji začal líbat. Přistálo mi několik nesouhlasných ran na mých ramenou a vzpouzejících se pohybů, ale já chtěl jen ji. V líbání jsem nepřestával, i když mě začala bolet ramena. Sára se odtahovala čím dál víc, ale já ji pevně držel. Po několika minutách vášnivých polibků se tomu Sára poddala a chytila mě za hlavu. Polibky mi začala vzrušeně oplácet. Překvapilo mě to, ale nic jsem nenamítal. Ubral jsem na stisku a narovnal se. Sára se postavila, já ji chytil za zadek a ona mi dala nohy kolem pasu. Zamířil jsem s ní rovnou do kuchyně. Po cestě jsme si vyměnili ještě několik žhavých polibků, než jsem ji posadil na kuchyňskou linku. Začala mi rozepínat knoflíčky na košili a já si rozepínal pásek u kalhot. „Ale… za chvíli… přijde… máma,“ pronášela mezi polibky. „Nepřijde, volala mi. Zdrží se,“ dodal jsem rychle a opět ji začal líbat. Cítil jsem, jak se usmála. Sundala mi košili a vyhrnula si triko. Podprsenku neměla, její pevné dvojky oporu nepotřebovaly. Vzal jsem její ňadra do dlaní a přisál se na její tvrdé bradavky. Sára si vjela rukou do vlasů, zaklonila hlavu a vydechla. Nemohl jsem se nabažit jejích prsou. Prohmatával jsem je, líbal a vychutnával si ten pocit. Opět jsem se narovnal a chytil Sáru za krk. Začal jsem ji znova líbat a ona mi dlaní zajela do rozkroku. Dokončila, co jsem začal a kalhoty mi spadly ke kotníkům. Jakmile se dotkla mé dokonale ztvrdlé chlouby, myslel jsem, že to nevydržím. Dělo se to, po čem jsem toužil od první chvíle. Dlaní mi zkušeně stahovala předkožku a hrála si s mým penisem. Odtrhla se od mých rtů a svezla se z linky na kolena. Vzala můj penis do úst a začala jej kouřit. V penise mi cukalo, ale ještě jsem to nechtěl ukončit. Její jazyk mě dráždil na žaludu a já věděl, že to déle nevydržím. Po pár minutách orálního ukájení jsem dostal i já chuť na tu mladou kundičku. Sára si stoupla, sundala sukni i s kalhotkami a vyskočila zpět na linku.
Ihned jsem jí roztáhnul nohy a zabořil rty do té sametové vláhy. Byla hodně zkušená, takže vlhčit jsem vůbec nemusel. Prsty jsem jí roztáhl závojíčky a jazykem přejel po klitorisu. Neušlo mi, jak zasténala a semkla stehna. Jazykem jsem jí nepřestával přejíždět po poštěváčku a nemohl se soustředit na nic jiného. Existovali jsme jen my dva. Slízl jsem jí několik posledních kapek její šťávy a pomaloučku zasunul ukazováček do pochvy. Žádnou překážku jsem nečekal a taky se ani nedostavila.
Sice mě trochu zamrzelo, že nebudu ten „první“, ale já jsem byl hlavně rád, že patřím na seznam. Ukazovák jsem zasunul asi do poloviny a vychutnal si Sářino vydechnutí. Jemně jsem přirážel a postupně přidával druhý a třetí prst. Loktem jsem držel Sáře koleno, o druhé se postarala dlaň. Prstil jsem ji dostatečně rychle a divoce, že sténala hlasitěji a hlasitěji a měla tendenci křížit nohy, ale já jí to nedovolil. Po chvíli se Sářino sténání ještě vystupňovalo a já cítil, jak se mi její pochva stahuje kolem prstů. Prsty jsem tudíž zarazil jak nejhlouběji to šlo a hýbal jen prsty. Jakmile její orgasmus odezněl, pomalu jsem prsty vytáhl. Byly celé oblepené její sladkou šťávičkou. Ruku mi ihned chytila a strčila si ji do pusy. Dokonale mi ji očistila. „Wow… můj první orgasmus během prstění. Jste vážně… úžasný,“ řekla mezi popadáním dechu. Po tomto komplimentu mi samozřejmě stouplo ego, ale také stupeň mé nadrženosti. Chytil jsem ji kolem pasu a přetočil na bříško. Jednou nohou stála na podlaze a druhou měla pokrčenou na lince. Krátce jsem si pohonil a pomalu zasunul do její vlhké a díky orgasmu velmi citlivé pochvy. Sotva jsem se jí dotkl, zachvěla se jí kolena, ale přesto pevně držela. Chytil jsem ji za boky a bez váhání přirazil. Sára pohodila hlavou, jak to s ní cuklo a hlasitě vykřikla. Můžu se pochlubit, že můj penis nebyl zrovna nejmenší a v její úzké kundičce byl v docela stísněných podmínkách. Nedbal jsem na možnou bolest ze Sářiny strany a přirážel jako zběsilý. Na tuhle chvíli jsem čekal. Měl jsem ji před sebou, úplně bezbrannou. Sténal jsem rozkoší a Sára taky. Posouvala se po kuchyňské lince a já si ji musel každou chvílí nastavit do vhodné polohy. Její pochva obepínala můj penis a já v ní klouzal jako na tobogánu. Kundička povolila a byla více otevřenější. Proběhlo několik posledních přírazů a věděl jsem, že tentokrát to oddálit nepůjde. Na své poslední přírazy jsem vynaložil veškerou energii a těsně před vyvrcholením jsem Sáru surově chytil za vlasy a přitáhl ji k sobě. Sára sykla bolestí a má druhá ruka ji chytla za prsa. Skákala mi pod tvrdými přírazy a já se chtěl udělat do ní. Moc by se jí asi nelíbilo, co se mi honí hlavou, ale neměl jsem v úmyslu penis vyndat. Zacukalo mi v něm a Sára se snažila vykroutit z mého sevření, ale nepustil jsem ji. „Neberu prášky!“ řekla vyčerpaně a já na to jen namítl, že to bude v pořádku. Hned poté jsem se do ní vystříkal. Zdálo se mi, že jsem zaslechl tiché vzlyky. Párkrát jsem ještě přirazil a pak můj povadlý penis vytáhl. Sára se svezla k zemi a plakala. V tu chvíli jsem zpytoval svědomí. „Ublížil jsem ti?“ zeptal jsem se ustaraně. „Ne! Jen jsi mi možná zničil život!“ řekla a rozplakala se ještě víc. „Promiň… já se prostě neovládl. Neboj, všechno bude dobré,“ pohladil jsem ji po vlasech a políbil na čelo. „Ne, já se omlouvám. Byl to úžasný zážitek, jeden z nejlepších v mém životě. Děkuju mockrát,“ řekla a usmála se na mě. Doteď s Lucií jsem a vedu šťastný život. O našem „úletu“ s její dcerou jsem jí nic neřekl a Sára taky ne. Vlastně si ještě teď občas společně… vypomůžeme.

Povídky, co by se mohly líbit: