Zazvonil telefon. „Tady Andrea,“ ozvalo se na druhém konci linky. „Jseš doma sama?“ Rozbušilo se mi srdce. Připadala jsem si hloupě. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jako bych dělala něco špatného. Ale doma nikdo nebyl. „Ano, jsem tady sama.“ Chvíli bylo ticho. „Můžu přijít?,“ zeptala se. „Já nevím,“ řekla jsem. „Před chvíli jsem si to udělala. Sama,“ promluvila po chvíli. Měla ochraptělý hlas. „Myslela jsem při tom na tebe.“ Hluboce jsem se nadechla. „Přijď.“ řekla jsem.
Jak to vlastně všechno začalo? Andrea se do našeho paneláku nastěhovala počátkem léta. Byla to událost, protože v domě se všichni známe a bydlíme spolu už řadu let. Ale koncem loňského roku umřela paní Kružíková z prvního patra a její mimopražský syn prodal byt realitní kanceláři. Říkalo se, že za něj dostal milión a půl, což nás ostatní nájemníky naplňovalo zvláštním pocitem uspokojení. Ale pak byl byt dlouhou dobu prázdný. Realitní kancelář asi žádného kupce ani nájemníka nemohla sehnat. Nedivili jsme se tomu. Náš panelák je starý a málo udržovaný, navíc stojí docela na kraji sídliště a na autobus to je skoro deset minut pěšky. Další čtvrthodinu to trvá autobusem na stanici metra. My, co v domě bydlíme už deset i více let, jsme si na to za tu dobu zvykli. Zdánlivé nepohodlí je vykoupené klidem a pocitem sounáležitosti, který mezi námi panuje. Všichni v domě se známe, slavíme spolu narozeniny a svátky, pomlouváme se, víme o sobě všechno. Žije nás tu osm partají: v každém patře po dvou. Lidi z ostatních vchodů neznáme, a ani netoužíme je poznat. Stačíme si. Koncem června přišel manžel domů zjevně nesvůj. „Potkal jsem se dole s naší novou sousedkou,“ řekl. Měl zvláštní hlas, takže jsem hned poznala, že něco není v pořádku. Pohlédla jsem na něj. Jen polkl a trochu se začervenal. Přišlo mi to k smíchu, protože spolu žijeme už deset let. Vzali jsme se, když mi bylo dvaadvacet, půl roku po svatbě se nám narodila Julie, o dva roky později Anežka. Emil se naposled červenal snad tehdy, když mě žádal o ruku. V té době jsem už byla těhotná, ale to nevěděl. Náš vztah byl plný lásky a sexu. Po svatbě obojího začalo ubývat, ale utěšovala jsem se, že je to normální. Emil mi nikdy nebyl nevěrný. Na to byl příliš odpovědný a úzkostlivý. Ale milovali jsme se spolu čím dál míň. V poslední době jen jednou či dvakrát za měsíc. Před časem jsem ho přistihla v koupelně nad umyvadlem, jak onanuje. Zapomněl se zamknout, oči měl zavřené a slabě vzdychal. Napadlo mě, na koho při tom asi myslí. Na nějakou kolegyni z práce? Nebo na ženu, kterou ten den náhodně potkal na ulici? Bylo to zvláštní, ale ani trochu jsem nežárlila. Rychle jsem za sebou zavřela dveře, abych ho neuvedla do rozpaků. Pohled na penis v jeho ruce mě vzrušil, což mě překvapilo. Čekala jsem na Emila v ložici. Přišel asi po čtvrthodině, vypadal spokojeně a když jsem se k němu vyzývavě přivinula, nejdřív ho to skoro vyděsilo. Ale nenechala jsem se odstrčit. Vzala jsem do ruky jeho penis, byl ještě zvětšený a jakoby opuchlý, ale erekce se mu rychle vrátila. Když jsem ho vzala do úst, cítila jsem chuť mýdla a spermií. Začala jsem ho pomalu kouřit. Mohlo to trvat deset nebo patnáct minut, ale připadalo mi to jako slastná věčnost. Emil měl znovu přivřené oči, jen tentokrát vzdychal nahlas a úd měl tvrdý jako kámen. A protože to bylo podruhé během tak krátké doby, zdálo se mi, že má neuvěřitelnou výdrž. Dávala jsem si pozor, aby mi nevystříkl do pusy. To jsem neměla v plánu.
Když jsem cítila, že se blíží k vyvrcholení, na chvíli jsem penis pustila. Počkala jsem, až se trochu zklidní, a pak jsem úd zavedla do sebe. Nemyslela jsem na nic jiného, než abych co nejrychleji dosáhla orgasmu. Trvalo to opravdu jen pár vteřin. Projel mnou slastný pocit a celá jsem se napjala. Emila jsem od sebe odstrčila. Tvářil se překvapeně, úd měl ohromný a zrůžovělý. „Chci, aby sis to udělal sám. Budu se dívat,“ řekla jsem. Neřekl ani slovo, jednal přesně tak, jak jsem chtěla. Vzal penis do ruky a rychle, jakoby nedočkavě, s ním začal pohybovat. A pak jsem konečně viděla to, co jsem už toužila spatřit v koupelně. Dosáhl vyvrcholení, z penisu vystříklo sperma a stékalo Emilovi mezi prsty. Neměl zavřené oči, ale díval se mi přímo do. Byla jsem si jistá, že se tentokrát miluje pouze se mnou. Vzala jsem úd znovu do pusy a sperma něžně olízala. Ruku jsem měla mezi svýma nohama a po druhé, tentokrát v tichosti a nenápadně, jsem se přivedla k vyvrcholení. „Miluji tě,“ zašeptal. Proto mě překvapilo, když se to odpoledne začervenal jako malý kluk. Nebyl nikdy zvyklý dávat najevo rozpaky, svoje city vždycky spíš skrýval. „Ta ženská je modelka, nebo tak něco,“ zahučel a otevřel noviny. Jeho nezájem působil až roztomile podezřele. Pokračovala jsem proto ve vyptávání. „Mluvili jste spolu?“ Kývl. „Asi deset minut.“ „Co ses dozvěděl?“ „Jmenuje se Andrea a je modelka.“ „To už si říkal,“ povídám už skoro nakvašeně, ale Emil nic nevnímá. „Je hezká?“, ptám se. Chvíli mlčí, jakoby si odpověď musel rozmyslet. „Je velmi krásná,“ říká nakonec. A aniž si to v tu chvíli uvědomuju, můj život se zrovna začíná sypat jako domeček z karet. Andreu jsem poprvé potkala až skoro po týdnu. A se zpožděním jsem Emilovi musela dát za pravdu. Ano, i mně připadala velmi krásná. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov o počasí a spíše ze zdvořilosti jsem Andreu pozvala k nám na návštěvu. „Přijdu ráda,“ řekla. „Co třeba dnes večer?“ Přinesla láhev sektu, já udělala k večeři nějaké maso a když jsme dali děti spát, seděli jsme v obýváku a povídali si. Byl by to docela milý a klidný večer, kdyby Emil tu dívku stále tak nepozoroval. Ani na chvíli z ní nespustil oči. Choval se jako puberťák. Musela si toho všimnout, i když to nijak nedala najevo. Otevřeli jsme ještě dvě láhve vína a seděli v měkkých křeslech skoro do půlnoci. Andrea vyprávěla o své práci, že je modelkou u jedné zahraniční agentury, hodně cestuje a byt v našem domě má pronajatý na tři měsíce. Když jsem to slyšela, docela se mi ulevilo. Teď už bylo řejmé, že Emil je tou dívkou posedlý a mně to začínalo dělat starosti. Když odešla, byla jsem rozhodnutá s Emilem ani nepromluvit, ale jemu to nevadilo. Jako bych ani neexistovala. Chvíli si četl nějakou knížku a asi po půlhodině zmizel v koupelně.
Vylezla jsem z postele a přikradla se k zamčeným dveřím. Když jsem se snažila podívat dovnitř klíčovou dírkou, myslela jsem si, že se hanbou propadnu. Ale zvědavost a jakýsi pocit ohrožení byly silnější. Napadlo by mě ještě před týdnem, že budu svého manžela takhle špehovat? Přitiskla jsem se uchem ke dveřím. A pak jsem zaslechla, co jsem čekala. Slabé vzdychání a sténání. Nebylo pochyb, že můj muž masturbuje, a tentokrát bylo jasné i to, na koho při tom myslí. Navzdory mizerné náladě mě to znovu vzrušilo. Zajela jsem si rukou mezi stehna a v předsíni vedle dveří do koupelny si to začala dělat. Nevím, jak dlouho to trvalo. Když v koupelně přestala téct voda, tiše jsem vklouzla do postele. Myslela jsem, že se stejně jako posledně budeme milovat. Ale když Emil přišel a já se k němu nahá zezadu pod peřinu přitiskla, tak se z mého objetí vyvlékl. Odstrčil mě. „Jsem unavený,“ řekl a zavřel oči. Druhý den odpoledne u nás někdo zazvonil. Děti si hrály v pokoji, žádnou návštěvu jsem nečekala. Napadlo mě, že si Emil zapomněl klíče, ale to mu nebylo podobné. Pokud vím, nikdy se mu to nestalo. Ztlumila jsem polévku na sporáku, utřela si ruce do utěrky a šla otevřít. Na chodbě stála Andrea. „Přinesla jsem ti růži za ten krásný večer,“ řekla. „Bylo mi u vás moc hezky.“ Přivedlo mě to do rozpaků. Kdyby věděla, že jsem kvůli ní strávila bezesnou noc! „Moc děkuju,“ řekla jsem, „Chceš jít dál?“ Zavrtěla hlavou. „Ne, nebudu zdržovat. Ale napadlo mě…“, podívala se na mě, „že bych tě mohla s sebou někdy vzít na cvičení.“ „Na cvičení?“, zatvářila jsem se překvapeně. „Chodím pravidelně cvičit do jednoho fajnového fitcentra. Patří mému známému, jinak je těžké se tam dostat,“ vysvětlovala chvatně. „Myslela jsem, že by se ti to tam mohlo líbit.“ Připadalo mi to legrační. Nikdy jsem v žádném fitcentru nebyla. Ale proč bych to vlastně nemohla zkusit? „Možná je to dobrý nápad,“ řekla jsem. „Tak sláva,“ zaradovala se Andrea. „Hodí se ti to pozítří?“ „Snad. Řeknu Emilovi, aby přišel z práce včas a pohlídal děti.“ Andrea se usmála. „Vyzvednu tě v půl sedmé. Pojedeme mým autem.“ A pak se ke mně naklonila a na rozloučenou mě nenuceně políbila. Na rty. Vnímala jsem jejich měkkost a vůni ještě po chvíli, kdy už Andrea zmizela o paro níž ve svém bytě. Opatrně jsem zavřela dveře a vrátila se do kuchyně. Byla jsem zmatená. Čelo jsem si opřela o linku. Příjemně chladila. Napadlo mě: „Co se to, sakra, děje?“ Druhý den se pro mě naše nová sousedka zastavila už krátce po šesté. Emil byl doma a když Andrea přišla, celý ožil. „Uvařím vám kafe,“ řekl a hrnul se ke kuchyňské lince, ale Andrea to odmítla s tím, že pospícháme. Naházela jsem do tašky pár sportovních věcí a vyrazili jsme ke dveřím.
Když jsme odcházeli, zdálo se mi, že si Andrea s mým mužem vyměnili pár delších pohledů. „Jsem paranoidní,“ řekla jsem si sama pro sebe. Ale vrtalo mi to hlavou. V autě jsem skoro nepromluvila, zato Andrea se nedala zastavit. Mluvila o pohledném trenérovi (prý se mi bude líbit!), jakési dietě i o spálených kaloriích (pokradmu jsem se podívala na její dokonalou postavu. Ráda bych věděla, jaké kalorie chce spalovat!). Na místě jsme byli dobře o dvacet minut dřív, tak jsme se posadili k baru. „Tady si můžeme dát kafe v klidu,“ ušklíbla se. Zpozorněla jsem. Naráží na mého muže? Chce si z něj tropit legraci? Byla jsem na něj sice naštvaná, ale tohle by mně vadilo. Naštěstí se k tomu už Andrea nevrátila. A pak už nastal čas, takže jsme se v šatně rychle převlékly a vyrazili do posilovny. Překvapilo mě, že tam nikdo kromě nás nebyl. „Celou hodinu pro mě rezervuje moje agentura. Proto jsem ráda, když tu se mnou někdo jde,“ vysvětlila Andrea. Neuměle jsem hvídla, jako že se mi to zdá super. Připadala jsem si jako nějaká hollywodská hvězda. Celé fitcentrum jenom pro nás dvě! Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem ze začátku napodobovala Andreu. Asi pět minut jsme se protahovaly a rozcvičovaly. Zněla tlumená hudba, bylo to fajn, ale moc jsem se nebavila. Docela nuda, říkla jsem si v duchu. Naštěstí to netrvalo dlouho. Přišel trenér, o kterém Andrea mluvila. Byl opravdu hezký chlap, i když… asi znáte ty typy. Široká ramena, všude samý sval, ale v obličeji takový trochu připitomnělý výraz. Možná jsem mu křivdila, ale nemohla jsem si pomoct. Tenhle byl navíc výstředně oblečený. Měl na sobě lesklé legíny (myslela jsem si, že takové věci nosí jenom ženské!), pod kterýma bylo všechno vidět. Na to, jaký byl chlap jako hora, měl docela legračně malé přirození. Ne snad o moc menší než Emil, ale s tou svalovou výbavou kolem mi to přišlo komické. Musela jsem se přemáhat, abych se nerozesmála. Podívala jsem se pokradmu na Andreu, jestli si toho taky všimla, ale ta nehnula ani brvou. „Představím vás,“ řekla. „To je Petr, můj trenér, a to je Alena z domu, kam jsem se nastěhovala.“ Trenér mi podal ruku. Překvapilo mě, jak měkký a nevýrazný má stisk. „Pustíme se do práce,“ řekl. Dělaly jsme všechno podle jeho pokynů. Šlapaly na rotopedu, cvičily s činkami, střídaly se na posilovacích strojích. Asi po půl hodině ze mě už lilo jako z konve.
Andrea oznámila, že si jde k baru koupit nějaké pití. „Dodělám tohle cvičení s činkami a přijdu za tebou,“ zavolala jsem za ní. Petr zůstal se mnou. Seděla jsem na lavičce a pomalu střídavě upažovala s dvěma pětikilovými činkami. „Hezky pomalu. Nespěchat,“ slyšela jsem Petrovy pokyny. A pak jsem cítila, jak si sedl na lavičku kousek za mě a rukama mi sevřel ramena. „Hezky propněte záda. Nehrbte se. Tak, to je ono,“ řekl. Jeho ruce mi na ramenech zůstaly. Nevadilo mi to, bylo to příjemné. A mělo to výhodu, že jsem se mu nemusela dívat do očí. Konečně jsem činky zvedla po desáté a s úlevou je položila na zem. Petrovy ruce mi sjely s ramen a pomalu putovaly po mých zádech, až se zastavily v bocích. Možná to bylo naprosto nevinné a spontánní, ale docela mě to vyvedlo z míry. Vzrušilo mě to. Musela jsem semknout rty, aby se mi z nich nevydral vzdech. „Máte velmi sportovní postavu,“ řekl Petr. „Až se vám trochu zpevní svaly, budete ve skvělé formě.“ Zůstala jsem k němu sedět zády, aby se mě nepřestal dotýkat. Bylo to zvláštním způsobem dráždivé. „Uděláme teď takový cvik na uvolnění zad,“ řekl Petr. Znovu mě uchopil za ramena a tlačil je jakoby od sebe. Zároveň si ke mně přisedl blíž. Dotýkal se mě teď hrudníkem i plochým břichem. Na krku jsem cítila jeho dech. „A kmitáme,“ zašeptal a začal s rameny rytmicky pohybovat. Možná to opravdu je nějaký cvik, ale v té chvíli mi připadal hodně zvláštní. Jako kdyby se mnou souložil zezadu. Byla jsem vzrušením celá bez sebe. Na těle se mi objevily kapičky nového potu, byla jsem mokrá mezi nohama. Přivřela jsem oči. „…devět, deset,“ slyšela jsem Petrův hlas. A pak se jeho ruce z mého těla svezly a já slyšela, že Petr vstal. „Bude to dobré,“ řekl. Poprvé za tu dobu jsem se ohlédla a podívala se na něj. Byl v obličeji trochu zarudlý, ale jinak měl v očích stále ten samý výraz. Podívala jsem se mu mezi nohy a k mému překvapení bylo stále stejně malé i jeho přirození. Popletlo mě to. Copak se mi to celé zdálo? Ve dveřích se objevila Andrea. „Vzala jsem ti plechovku koly,“ řekla. Otevřela jsem ji a hltavě se napila. „Pustíme se do lýtek,“ řekl Petr a oba začali dělat jakési nesmyslně vyhlížející cvičení. Chvíli jsem je pozorovala. Petr měl stejně tiše zastřený hlas, jako když cvičil se mnou. „Jseš blbá,“ řekla jsem si a zamířila k rotopedu. Zbytek hodiny jsem už jen prošlapala. Do sprchy jsem se dostala celá zmožená. Bolelo mě tělo, ale cítila jsem se skvěle. Byla jsem vděčná Andree, že mě do fitklubu vzala. Otevřela jsem kohoutek, přimhouřila oči a nechala se omývat proudem horké vody. Smývala jsem ze sebe Petrovy doteky, ale myslela jsem hlavně na jinou věc. Přijde Andrea do sprchy za mnou? Celé cvičení jsem si uvědomovala, jak často se na mě dívá. Byla jsem si jistá, že se jí líbím. A byla jsem také připravená Andreu rázně odmítnout. „Můžeme zůstat kamrádky, ale nic víc. Nejsem na holky,“ předříkala jsem si v duchu svou odpověď. Ale nic se nedělo. Žádné vrznutí dveří od sprchy, žádné doteky. Vydržela jsem pod proudem vody aspoň deset minut. Ale nikdo nepřišel.
Byla jsem zmatená. Takže jsem se spletla? Byla to zase jen moje bujná fantazie? Přistihla jsem se, že mi je to líto. A v duchu jsem se té ironii zasmála. Ne moc upřímně. Vyšla jsem ze sprchy zabalená do ručníku. Andrea byla v šatně už převlečená. Musela se mýt v sousední sprše. Ale jak to že jsem nic neslyšela? Přistoupila ke mně. „Čekala jsi, že za tebou přijdu?“, zeptala se tichým hlasem. „Ano,“ jakoby za mě odpovídal někdo jiný. „Přece se na tebe nevrhnu ve sprše vedle tělocvičny. To by bylo moc banální. Půjdeme ke mně domů?“ Přikývla jsem a ručník se mi svezl z těla. „Petr půjde s námi,“ zašeptala. A ze sousední sprchy vyšel náš trenér, měl na sobě provlhlé tričko, ale legíny si už svlékl, byl nahý, a přirození tentokrát neměl malé ani trochu. Shýbla jsem se pro ručník, ale Petr mě popadl za ruku a přitáhl k sobě. Nebránila jsem se. „Máš radost?“, zeptal se. Přikývla jsem a cítila, že je mezi nohama tvrdý jako kámen. Co bylo dál? Všechno šlo zdánlivě jednoduše a bez problémů. Před fitcentrem jsme nasedli do auta a za deset minut jsme byli před domem. Bála jsem se, abychom vevnitř nebo na ulici nikoho nepotkali, ale nikde nebylo ani živáčka. Vešli jsme do bytu. Andrea potichu zavřela dveře. Petr si sundal koženou bundu a zamířil do kuchyně. Třebaže tu Andrea bydlela jen krátce, určitě u ní nebyl poprvé. Cítila jsem se rozpačitě. Pohlédla jsem na hodinky, nervózně si začala třít paže. „Budu muset brzy jít,“ řekla jsem. Ale Andrea zašeptala: „Pojď ke mně.“ Nedokázala jsem jí nic odpovědět. Uchopila mě oběma rukama za obličej a začala mě líbat. Byla jsem vzrušená. „Už jsi to někdy dělala se ženou?“, zeptala se Andrea. Zavrtěla jsem hlavou. „Bude se ti to líbit,“ zašeptala. Svlékla mi šaty, takže jsem před ní stála v předsíni nahá. „Rozkroč se,“ řekla a klekla si. Jazykem mi zajela mezi nohy. Byl to zvláštní, ale příjemný pocit.
Emil mě občas taky takhle líbá, ale jen málokdy při tom něco cítím. Tohle bylo něco jiného. Začala jsem se chvět přicházející rozkoší. A v tu chvíli ke mně zezadu přistoupil Petr. Uchopil mě za ramena stejně jako v posilovně. „Budeme cvičit?.“ Zavtipkovala jsem (taky mi bylo nepříjemné, že nás s Andreou ruší), ale v tom jsem ucítila, že do mě zezadu vniká přirozením. „Ne,“ chtěla jsem vykřiknout, že jsem to ještě nikdy nedělala a bojím se bolesti, ale najednou byl ve mně. „Jedna, dvě, tři…,“ začal počítat jako v posilovně. A když řekl deset, projel mnou orgasmus jako nůž. Byl to neuvěřitelný večer. Když o tom přemýšlím s odstupem času, připadá mi, že jsem se chovala jako smyslů zbavená. Ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Měla jsem pocit, že na široké manželské posteli v Andreině ložnici objevuju nový svět. Většinu těch věcí jsem dělala poprvé. Prožila jsem možná víc orgasmů než za celé své manželství (Emile, promiň!) a všechno mi to přišlo neskutečné. Nemám ráda pornografické filmy, a když kdysi manžel přinesl domů pornografický časopis, vyhodila jsem ho, protože mi ty obrázky připadaly oplzlé a ošklivé. Ale co jsem cítila, když mně do obličeje vystříklo Petrovo sperma a Andrea mě jazykem mezi nohama dováděla k bůhví kolikátému orgasmu? Přísahala bych, že jsem v ten moment nejšťastnějším člověkem pod sluncem. A možná jsem jím i byla. Ani nevím, kdy se mezi námi objevila ta kamera. Muselo se to stát přirozeně a jakoby nenuceně, protože jsem to brala jako samozřejmou věc. Nejspíš s tím začal Petr, když ho zrovna měla v práci Andrea a kouřila mu penis. Řekl mi, abych si ze stolku s televizí vzala kameru a natočila je. Souhlasila jsem. Kamera byla větší a asi taky dražší než ta, kterou máme doma, ale ovládala se stejně. Kabelem byla spojená s televizí, na jejíž obrazovce bylo vidět všechno, co jsem natáčela. Od první chvíle mě to bavilo. Filmovala jsem Petra a Andreu ze všech možných úhlů, zabírala detaily, natáčela jejich obličeje. Netvrdím, že to byly stoprocentně kvalitní a ostré záběry, ale o to přece nešlo.
Chytlo nás to všechny tři. Petr i Andrea sledovali televizi a předváděli se, aby záběry byly co nejlepší. Podařilo se mi natočit, když Petr vystříkl a sperma stékalo Andree po rukou. Kamera pak šla z ruky do ruky a my se natáčeli navzájem. I to pro mě bylo vzrušující a nové. Sledovala jsem v televizi, jak Petr jazykem dráždí mé přirození i konečník, a jenom to stupňovalo mé vzrušení. Zdá se vám to šílené? Tehdy mi to bylo jedno. Čas se jakoby zastavil, takže když jsem očima náhodou zavadila o Petrovy hodinky a zjistila, že je skoro půlnoc, vyděsilo mě to. Slíbila jsem Emilovi, že budu nejpozději do devíti doma. „Budu muset jít,“ oznámila jsem těm dvěma a začala se oblékat. I tak jsem obdivovala Petrovu energii. Udělal se za večer třikrát nebo čtyřikrát, ale stále měl dost síly. Zívl a protáhl se. „Dobrý nápad. Taky půjdu,“ řekl. Pak se obrátil ke mně. „Ale ještě mi to naposled udělej.“ Strčil mi před obličej své přirození, takže mi nezbylo nic jiného, než ho vzít do úst a začít ho kouřit. „A já to budu točit,“ zavolala rozverně Andrea a postavila se k nám s kamerou. Měl velkého tvrdého ptáka a trvalo věčnost, než se udělal. Drtila jsem ho zubama, takže ho to muselo téměř bolet, ale nedal na sobě nic znát. Vystříkl, až když jsem pevně sevřela jeho varlata. „Bože,“ zachraptěl přímo do kamery jako nějaký pornoherec, zatímco já statečně polykala jeho semeno. Pak jsme se všichni tři rozesmáli. „Půjdu tě vyprovodit,“ řekla Andrea, když jsem se oblékla a zamířila do předsíně. Petr si natáhl kalhoty a sklonil se ke kameře. Neřekl ani slovo na pozdrav. V předsíni mě Andrea objala. „Miluju tě,“ zašeptala a přitiskla se ke mně horkými rty. „Bylo to krásný,“ řekla jsem. Líbali jsme se. Znovu jsem pocítila vzrušení, i když tentokrát už ne tak horké a spalující. Chtěla jsem s Andreou být, držet ji, cítit měkkost a teplo jejího těla. „Zastavíš se u mně zítra?,“ zeptala se. „Zítra je sobota. To nepůjde,“ odpověděla jsem. „Nevydržím to bez tebe,“ zašeptala a ještě pevněji mě stiskla. Měla jsem pocit, že se propadám. „Dobře, zastavím se zítra před obědem. Budeš doma?“ Andrea přikývla. „Budu na tebe čekat. Stačí, když spolu budeme aspoň půl hodiny. Moc tě chci,“ řekla. Vyklouzla jsem ze dveří na tmavou chodbu a po schodech vyběhla o patro níž. Teprve teď mě napadlo, jak blízko jsem byla Emilovi a dětem. Nemohli nic slyšet? Na chvíli jsem se zachvěla výčitkami, ale ten doznívající pocit závratě v mém těle byl silnější. Cítila jsem se šťastná! Potichu jsem odemkla a vešla do bytu. Z obýváku hrála televize, ale nejdřív jsem nahlédla do dětského pokoje. Obě holčičky už spaly. Sedla jsem si k nim a chvíli je pozorovala. Milovala jsem je nade všechno na světě. Nemůže je ohrozit to, do čeho se řítím s Andreou? „Za nic na světě. To nedopustím,“ řekla jsem a pohladila holky po vlasech. Opatrně jsem zavřela dveře. Emil v obýváku spal u televize. Na obrazovce běžel jakýsi půlnoční erotický film. Přišlo mi to legrační. Emil se probudil a ovladačem televizi rychle přepnul na jiný program. Byl tam nějaký přírodovědný pořad o slonech. Emil na mě zamžoural. „Kdes byla tak dlouho? Měl jsem o tebe starost,“ řekl. Rozhodla jsem se, že nejlepší je přejít do útoku. „Přece jsem ti řekla, že přijdu pozdě!“, řekla jsem vyčítavě. Máš pravdu, zabručel roztržitě Emil. Už smířlivěji jsem proto dodala: „Seděli jsme s Andreu u ní v bytě a povídaly si.“ Když Emil slyšel o naší sousedce, trochu se probral. „Vážně? Mělas ji vzít k nám. Nudil jsem se tu.“ Zavrtěla jsem hlavou. „To by tě nebavilo. Znáš ty ženské řeči. Nic zajímavého,“ řekla jsem. A napadlo mě, jaká se ze mě stává potvora. Začal se soukat z křesla, takže jsem rychle zamířila ke koupelně. Uvědomila jsem si, že jsem nejspíš cítit sexem. Zavolala jsem cosi jako přání na dobrou noc a zamkla za sebou dveře. Začala jsem si napouštět vanu. Když jsem se svlékla, cítila jsem, jak mám rozbolavělé tělo. Pečlivě jsem se prohlédla, jestli nikde neuvidím cucfleky nebo škrábance. Pár jsem jich měla, ale nevypadaly nápadně. Zato ve vlasech jsem měla zbytky zaschlého spermatu. Strčila jsem hlavu pod horkou sprchu a pečlivě se začala mýt. Čím jsem se víc a víc nořila do horké vody, pocit romrzelosti a rozpaků mizel a místo něj mě zaplavovala příjemná únava. Strávila jsem ve vaně skoro půl hodiny a když jsem vylezla ven, bylo mi skvěle. Bála jsem se, že se se mnou Emil bude chtít milovat. Po tom všem bych to nedokázala. Aspoň dnes večer určitě ne. Opatrně jsem vklouzla pod peřinu, připravená Emilovy doteky rázně odmítnout. Ale mé obavy byly zbytečné. Manžel spal jako špalek.

Povídky, co by se mohly líbit: