Jedno téměř letní zářijové odpoledne jsem potkal nedaleko svého bydliště na Smíchově Jiřinu, manželku mého dlouholetého kamaráda Honzy. Vždycky jsem jí rád viděl. Ačkoliv jsem to nikdy otevřeně nepřiznal, mě přitahovala svým zralým ženským půvabem.
Nejinak tomu bylo i tentokrát. Zároveň s pozdravem jsem stihl rychle přejet pohledem po jejím těle. Byla opravdu skvěle stavěná. Pod bílou, lehce průsvitnou blůzou se rýsovala ňadra, jejichž dokonalý tvar se dal tušit i pod podprsenkou. Černá krátká a úzká sukně zdůrazňovala pevná stehna a zadek. Když se smála, odhalovala trochu horní dásně. Nijak jí to však neubíralo na půvabu. V jejím jemném obličeji upoutávaly zejména zářivě tmavé oči. Pustili jsme se do živé debaty. Po několika úvodních, víceméně zdvořilostních frázích jsem se od Jiřiny dověděl, že Honza je na služební cestě, zatímco dcerka je s babičkou na chalupě. Ona je právě na cestě z práce domů. Po několika minutách rozhovoru jsem se osmělil navrhnout, abychom se šli na chvíli někam sednout. Mile mě překvapilo, že ani moc neváhala a souhlasila.
Jenom pronesla obligatorní: „Ale jen na chvilku…“ Volba padla na bar ve vestibulu nedalekého hotelu. Usadili jsme se na vysoké stoličky u barového pultu. Po krátké domluvě jsem objednal oběma po panáku vodky. Jak hovor plynul, panáky na našem kontě přibývaly. Při řeči jsem nemohl odtrhnout oči od Jiřininy rozesmáté tváře, jen občas jsem se odvážil zadívat se na koleno její pravé nohy, ležérně přehozené přes levou. Jelikož i v pozdním odpoledni bylo ještě teplo, byla Jiřina bez punčoch. Tím víc vynikla hladká oblost jejího kolena. S množstvím vypitého alkoholu se naše řeč stávala odvážnější, otevřenější a intimnější, zejména z mé strany. Stále častěji jsem používal dvojsmyslné narážky, dokonce i takové, které se týkaly sexuálního života samotné Jiřiny. Nedávala však najevo, že bych se jí tím nějak dotkl. Naopak se stále hlasitěji smála a občas i sama přispěla několika dost peprnými poznámkami. Pak mi i vyprávěla anekdotu, kterou zde bezezbytku reprodukuji, neboť dokonale dokresluje atmosféru. „Do tramvaje přistoupí krásná dáma. Postaví se před sedícího mladíka a pak ho požádá: „Nemohl byste mě pustit sednout, jinak bych mohla potratit.“ Na tázavý obličej onoho mladíka řekne: „Už je stejně pozdě, cítím, jak mi děti tečou po stehnech do punčoch.“
Já jsem šel ve své opilecké odvázanosti dokonce tak daleko, že jsem se jí zeptal, jestli je „tam dole“ hodně chlupatá. Jen se trochu křečovitě usmála a pak s rádoby cudně sklopeným zrakem řekla: „Ani moc ne, tak středně.“ Vzápětí mi ale trochu vyrazila dech, když se zeptala: „Ty je máš rád chlupatý?“ „Docela jo“, odpověděl jsem, „ale i když není kunda moc chlupatá, nevadí mi to. Mám je rád všechny.“ Jiřinu nepohoršilo ani slovo „kunda“, ani pak další moje narážky týkající se sexu, ani erotické vtipy, při nichž jsem se neostýchal používat i další nejostřejší výrazy. Jen se smála a občas i ona přispěla se svou trochou do mlýna. Dokonce se mi s poněkud přiopilým, nicméně čtverácky roztomilým úsměvem svěřila: „Já zas mám ráda velký ptáky. Ale ani menší mi nevadí. Hlavně když je pták vzteklej, že jo?“ A se smíchem mě krátce a dost důvěrně poplácala po rameni. Neubránil jsem se pocitu vzrušení. Jak hovor plynul, panáky přibývaly. Až jich bylo na kontě každého osm. Na Jiřině bylo vidět, že je už hodně pod parou. S poněkud setřenou artikulací řekla: „Myslím, že je čas jít bydlet.“ A už téměř nesrozumitelně dodala: „Zavoláš taxíka?“
Zaplatil jsem útratu a s podpíráním jsem dostal Jiřinu před bar. Tiskla se ke mně bokem plnou vahou, takže jsem ucítil přes košili její alkoholem rozpálené tělo. Jak jsem jí objímal pod rameny, dotkly se moje prsty jejího ňadra. Podle všech známek to Jiřina nevnímala. Taxík jsem shánět nemusel, několik jich stálo nedaleko vchodu do hotelu. Uvelebili jsme se na zadním sedadle. Jiřina sedící těsně vedle mě si položila hlavu na moje rameno. Hluboce oddychovala. Usnula. Poté, co jsem dal taxikáři stručný pokyn: „Do Karlína!“, jsem pokračoval v nenápadných dotycích Jiřinina těla. Po nějaké době jsem se osmělil a položil jí ruku na stehno obepnuté látkou sukně. Pocítil jsem nový záchvěv vzrušení, neboť stehno bylo i přes sukni horké a pevné. Když jsem zlehka zajížděl rukou pod sukni, Jiřina zavzdychala a trochu se zavrtěla. Ale neprobudila se. Moje ruka pokračovala v cestě po hladké a rozpálené kůži. Když jsem ucítil jemnou látku kalhotek, zastrčil jsem pod ně prst a dotkl se porostu mezi jejíma nohama. Dál jsem se ale nedostal.
Byli jsme totiž u cíle své cesty – nedaleko Jiřinina bydliště. Když na můj pokyn taxikář zastavil, zaplatil jsem a s námahou ji vytáhl z vozu. V polospánku se ještě víc o mě opírala. Ani nevím, jak jsme se při naší klopýtavé chůzi, kdy jsem Jiřinu napůl nesl, dostali za dveře jejího bytu. Jakmile za námi zaklaply, přece se jen trochu probrala a beze slova zapadla do koupelny. Po chvíli bylo odtud zřetelně slyšitelné cákání vody. Nebylo třeba mnoho fantazie k tomu, abych si představil, které části těla podrobuje očistě. Překotně jsem začal přemítat, co mám dělat. Vnitřní hlas mi napovídal, abych se sebral a rychle odešel. Silnější však byl ale jiný hlas, který mě nabádal, abych „popadl příležitost za pačesy“. Vždyť jsem po Jiřině vskrytu duše už léta toužil…
Uprostřed tohoto přemítání se dveře koupelny rozlétly a z nich vyšla Jiřina. Minula mě jako náměsíčná a namířila si to do pokoje, o němž jsem věděl, že slouží rodině jako ložnice. Vzrušilo mě, že na sobě měla jen kombiné a sukni. Zip na boku měla rozepnutý. Během chůze se vysoukala i ze sukně, takže když ji shodila úplně, pokračovala v chůzi jen v bílém kombiné. Kalhotky neměla. Kombiné bylo natolik průhledné, že se pod ním zřetelně rýsovala rýha mezi dokonale zaoblenými půlkami. Pomyslel jsem si: „Tak nádhernou prdel jsem snad ještě neviděl.“ Jiřina doklopýtala k válendám v pokoji, padla na jednu z nich a zůstala nehnutě ležet na břiše. Vzápětí začala hluboce a pravidelně oddychovat. Pak přešla až v lehké chrápání. Bylo jasné, že alkohol učinil své – ztratila pojem o světě. Hleděl jsem jako zkamenělý na její bezvládně ležící tělo. Neopomněl jsem se však kochat pohledem na vzrušující polokoule jejího zadku. Po chvilce váhání jsem se k ní přiblížil. Vzal jsem ji za rameno a lehce jím zatřásl. Ani se nepohnula, její hluboký dech zůstal pravidelný. Kdybych byl gentleman, odešel bych. Mě však bylo hned jasné, že musím udělat něco úplně jiného.
Lehce jsem vyhrnul jemnou látku kombiné až k pasu. Před sebou jsem měl skutečně nejnádhernější prdel, jakou jsem kdy viděl. Dokonale oblé, hodně vyšpulené půlky, na nich hladká, perfektně vypnutá, lehce zarůžovělá pokožka, bez jediné poskvrnky. Položil jsem na půlky dlaně a pomalým pohybem je roztáhl. Zívla na mě kakaová dírka, kolem dokola obrostlá dlouhými, zvlněnými a tmavými chlupy. Naklonil jsem se blíž a zadíval se hlouběji mezi nohy, kde z temného zákoutí vykukovala tak akorát ochlupacená, baculatá píčka; svojí měkkostí připomínala polštářek. Ale pohled zezadu, jakkoliv vzrušující, moje pudy plně neuspokojoval. Rozhodl jsem se proto pro radikálnější, i když riskantnější, krok. Velmi pomalu a v několika fázích jsem obrátil Jiřinino tělo na záda. Na chvíli to vypadalo, že se probudí. Ale opak byl pravdou. Jen lehce ze spánku zachrčela a znovu začala hluboce oddychovat. Chvíli jsem vyčkával a pak jsem jí shrnul ramínka a potom i kombiné pod ňadra. Ačkoliv ležela na zádech, trčela výbojně tmavými hroty bradavek. Přeběhl jsem pohledem do Jiřinina klína. Trojúhelník kaštanově hnědých, lehce narezlých chlupů směrem dolů hodně zhoustl. Vzal jsem nejprve její pravou nohu a ohnutou v koleně ji položil chodidlem na postel. Pak jsem totéž udělal s levou. Stehna tak měla dostatečně od sebe, takže jsem mohl uspokojit svůj nenasytný zrak.
Oboje pysky byly zatím zavřené. Jen nahoře, kde malé pysky vytvářejí cosi, co připomíná mnišskou kápi, nenápadně vykukovala hlavička poštěváčku. Naklonil jsem se nad Jiřinin klín a prsty roztáhl malé pysky uzavírající vchod do pochvy. Zívla na mě tmavá, ale lákavá díra. Přitlačil jsem ukazovák pravé ruky na poštěváčka a zatáhl kůžička kápě dozadu, takže vykoukla jeho lesklá hlavička. Začal jsem ji ho třít, a to tak intenzivně, že se poštěváček napřímil a i malounko protáhl.
Na pyscích vyrazily krůpěje šťávy – neklamná známka Jiřinina narůstajícího vzrušení. Znovu sebou zavrtěla a zhluboka vydechla. Spánek ale nepřerušila. Už jsem to dál nemohl vydržet. Svlékl jsem se úplně do naha a krátce jsem si pohonil ptáka. Stál mi jak kolík, dočerna zbarvená hlavička sebou prudce cukala. Zaklekl jsem mezi Jiřininy nohy a přiložil stojícího ptáka k ústí kundy. Prudkým pohybem boků jsem jí ho tam vrazil. Projížděl jsem pochvu, která už byla dostatečně promazaná. (A, jak jsem si nemohl nepovšimnout, nesčetnými souložemi i dokonale projetá.) Jiřina – stále ještě v polospánku – začala odpovídat na moje pohyby pomalým přirážením.
Postupně se však její pohyby zrychlovaly. Když jsem se pak přisál rty k jedné z odhalených bradavek, otevřela Jiřina oči. Chvilku překvapeně zírala a vypravila ze sebe jen „Ale, Jardo…“. Vzápětí mě ale bez okolků popadla oběma rukama za půlky a přizpůsobila rytmus přirážení svého zadku mým pohybům. Zároveň jsem ucítil, že stisk její pochvy kolem mého ptáka ještě zesílil. Současně jsem ucítil, jak mi Jiřinina ruka několikrát stiskla koule. Mrdali jsme jako zběsilí. Moje koule nadité k prasknutí pleskaly při každém přiražení o její zadek, kunda přetékající šťávami vydávala mlaskavé zvuky. O překot jsme přitom oba sténali, vzlykali a křičeli. Jiřina zřejmě ztratila všechny zábrany. Zajíkavým hlasem vykřikla: „Píchej mě. Vrážej mi ten svůj vocas do tý mý neřestný kundy. Roztrhni mi ji. Promrdej mi ji.“ Bez okolků jsem se přidal: „Vymrdám tě jako nikdo. Pořádně ti protáhnu tu tvoji nadrženou píču. Já vím, že sis už dlouho takhle pěkně nezaprcala.“ V odpověď se z Jiřininých úst ozvalo: „Nééé…Takhle jsem si už dlouho nezaprcala.“ A nádherná soulož úspěšně pokračovala.
Naše zpocená těla o sebe narážela v rytmu přirážení, můj pták hladce pronikal do hlubin její pohostinné pochvy. A to vše doprovázel doslova gejzír největších oplzlostí z našich úst. Stud šel pro tentokrát stranou. Naopak nás to víc a víc vydražďovalo. Naklonil jsem se k Jiřininým ňadrům a začal střídavě cucat bojovně vztyčené bradavky. Pocítil jsem, jak se mi někde ve slabinách hromadí pocit rozkoše. Nezadržitelně jsem se blížil k vyvrcholení. Přerývaným hlasem jsem pronesl ke své partnerce: „Už budu. Mám ho vyndat?“ Jiřina, aniž přerušila přirážení, provázené hlasitým hekáním, odpověděla: „Nemusíš. Nastříkej mi to tam všechno.“ V tu ránu to ze mě vystříklo jako z hadice. Doslova jsem přitom řval rozkoší. Jiřina to doprovázela přerývanými vzdechy. Tiskli jsme se k sobě svými rozpálenými těly. Těžce jsem popadal dech. Jiřina mě hladila po zádech a něco mi konejšivě říkala. Rozuměl jsem jen: „Jardo, bylo to bezva.“
Postupně jsem se uklidnil a tak jsem se zmohl na repliku: „Ale ty jsi nebyla. Budeme to musel zopakovat.“ Usmála se a řekla: „Jen klid. Nespěchej…“ Leželi jsme vedle sebe na zádech a povídali si. Jiřina se mi s udivující otevřeností svěřila: „Napoprvé to bylo báječný. A přitom jsme byli oba namazaný. Musím se ti, Jardo, přiznat, že ses mi nikdy moc nelíbil, ale souložit umíš výborně. Je to tím, že ho máš velkýho? Ani vlastně nevím, jak vypadá.“ Na poslední větu jsem hbitě zareagoval: „Tak tady ho máš. Můžeš se vynadívat do sytosti.“ A přistrčil jsem jí poněkud povadlý ocas k obličeji. Ještě se lesknul, jak byl celý mokrý od mých i jejích tekutin.
Jiřina dlouho neváhala a vzala ho do prstů pravé ruky a začala ho honit. Zprvu lehce, postupně ale přidávala na důrazu, takže za chvíli se již její ruka jenom kmitala. Pták mi už zase stál jako voják na stráži. Potěšil mě Jiřinin obdivný pohled – jeho velikost se jí zřejmě zamlouvala. Sklonila hlavu k stojícímu ocasu a vzala ho do úst. Střídavě ho sála, střídavě olizovala od hlavičky až po kořen. Ocas v sevření jejích rtů sebou cukal krajním vzrušením. Přesunul jsem se proto tak, že jsem byl hlavou proti jejímu klínu. Roztáhl jsem jí stehna daleko od sebe a znovu jsem se kochal krásou její píčky. Probíral jsem se houštinou chlupů, slepených mým spermatem, které jí vyteklo z pochvy. Pohrával jsem si s lupínky do ruda rozpálených pysků a s napůl vztyčeným poštěváčkem. Začal jsem lízat všechnu tu nádheru: pysky, poštěváčka, vnitřek pochvy.
Taky mě vzrušilo, že jsem slízával zbytky svého spermatu, smíšené s jejími šťávami. Jiřina mě přestala kouřit a vyšvihla se na mě do polohy „na koníčka“. Sedíc v podřepu na mých stehnech, zkušeně uchopila ptáka do ruky a zasunula jeho hlavičku na okraj pochvy. Prudce dosedla, takže pták pronikl celou délkou dovnitř. Začala rytmicky vysedávat. Já jsem jí odpovídal. Fascinovaně jsem přitom hleděl na její pevné kozy, které se pohupovaly v rytmu našeho přirážení. Cítil jsem jak Jiřininy poševní svaly těsně obemykají mého ptáka. Její ruka se zasunula mezi nohy a tam začala současně třít poštěváčka. Její vzdechy zesílily. Pevná a oblá prdelka radostně pleskala o moje natažené nohy. Změnili jsme polohu. Podnět dala sama Jiřina: „Jardo, pojď si mě teď vzít zezadu.“ Vkleče na všech čtyřech se ohlížela a čekala, až jí vrazím ptáka do vyšpulené kundy. Popadl jsem ji za půlky a přistrčil žalud k pootevřené dírce. Naučeným a bleskově rychlým pohybem pravé ruky mě popadla za ptáka a prudce si ho tam vrazila.
Vypadalo to, jako by její dírka byla svícen a můj zastrčený pták svíčka. Začal jsem se pohybovat hluboko uvnitř. Jiřinina zadnice vycházela každému mému pohybu v ústrety. Kozy se jí houpaly s každým přiražením. Neodolal jsem a jeden článek ukazováčku jsem zasunul do té nyní výše položené dírky. Byla těsná, zjevně neopotřebovaná nějakými sexuálními manipulacemi. Jiřina se pokusila mi ruku odstrčit, ale po několika marných pokusech se s tím smířila. Pokračovali jsme v přímo zběsilé souloži. Pleskání mého břicha narážejícího na její půlky se mísilo s oboustranným sténáním a hekáním, což přerušovaly občasné výkřiky rozkoše. A stejně jako při prvním čísle se Jiřina ozvala s vulgárními výzvami: „Dělej, víc. Mrdej. Projeď mi tu moji chlupatou díru. Vrážej mi tam toho svýho čuráka. I s těma koulema. Proprcej mi ji pořádně.“ Nedal jsem se pobízet a hned jsem se přidal: „To víš, že ti tu píču proprcám. Slyšíš jak mlaská. Roztáhni si jí, ať ti ho tam můžu vrážet. Až na dno. Přirážej pořádně tou svou prdelí. Mrdej, mrdej.“ A pokračoval jsem sdělením: „Už dlouho jsem si takhle nezaprcal. Máš skvělou kundu. To je ale mrdačka, viď?“ Jiřina stačila jen procedit sevřeným hrdlem: „Skvě-lá mr-dač-káá.“ Její tělo se ještě více prohnulo v zádech a pak se neovladatelně rozklepalo ve vlnách orgasmu. Z hrdla se jí vydral doslova řev – jakási podivná směsice rozkoše a bolesti. Přesto jsem ale ještě chvíli pokračoval v přirážení, až jsem pocítil, že i já vyvrcholím. Tentokrát jsem vytáhl ptáka z Jiřininy pochvy a vypouštěl jednu dávku za druhou na obliny jejího vystrčeného zadku, který se stále ještě zachvíval v přívalech doznívající rozkoše. Byla to jedna z nejlepších souloží, z těch tisíců, které jsem kdy zažil. Pocit uspokojení kalilo pouze vědomí, že mojí partnerkou při té nádheře byla manželka nejlepšího kamaráda. Věděl jsem, že mě svědomí ještě hodně potrápí.
Odpoledne jsem se chystal k návratu z kratší služební cesty, přecházel jsem po hotelovém pokoji a balil si věci. Nemohl jsem se ubránit myšlenkám na manželku, po třídenním půstu jsem měl na ni opravdu chuť, navíc jsem věděl, že děti jsou u babičky, takže budeme mít pole působnosti volné. Hned jak jsem otevřel dveře do našeho karlínského bytu, bylo mi jasné, že tentokrát si skutečně přijdu na své. Jiřina vypadala opravdu pěkně. Navíc se ke mně měla: hned v předsíni se ke mně přitiskla tak těsně, že jsem okamžitě pocítil vzrušení. Nejprve však byla na programu večeře. Při ní manželka jen tak mimochodem nadhodila, že včera potkala mého kamaráda Jardu a že spolu zašli na jednu skleničku. „No a co bylo?“ zeptal jsem se neutrálně. „Nic moc. Chvíli jsme pokecali. Víš ale sám, že ho moc nemusím…“ K jídlu jsme vypili lahvičku vína a pak přišel ona chvíle, na kterou jsem se po celou dobu našeho manželství vždy tolik těšil. Vše začalo tím, že mě Jiřina – s nevinným výrazem ve tváři – vyzvala, abych si šel na chvíli do pokoje odpočinout. Nedal jsem se dvakrát pobízet a zatímco pobývala v koupelně, svlékl jsem se do naha a s parádně stojícím a touhou rozechvělým čurákem jsem čekal vleže na posteli, až objekt mé touhy skončí intimní očistu a objeví se na scéně. Toho večera přišla Jiřina, stejně jako ve většině předchozích případů, nahá, až na tmavomodrý podvazkový pás a punčochy. Podvazkový pás byl natolik široký, že jí pod břichem sahal až k hornímu okraji ochlupení. Přetínal tak její sněhobílé tělo jakoby napůl. Zastavila se na okraji deky a já jsem si k ní klekl, roztáhl jí rukama stehna a zabořil obličej do klína. Jiřina hlasitě zavzdychala, pokrčila lehce kolena a vystrčila tak kundu vyzývavě proti mému obličeji – doslova se „vypíčila“.
Můj jazyk hbitě zareagoval a několikrát přejel přes ještě spíše uzavřené pysky od poštěváčku až po hráz. Jakmile jsem ucítil drsnost jejích chlupů obrůstajících kundu, čurák se mi ještě více ztopořil. Po chvíli lízání se mi Jiřina jemně vymanila z objetí, natáhla se na deku, roztáhla doširoka stehna a rozpřáhla paže v náznaku objetí. Lehl jsem si na ni, ale opíral jsem se zároveň o lokty, abych jí nezatěžoval plnou vahou svého těla. Těsně jsme se objali. Po několika horkých polibcích jsem se začal zabývat jejími utěšenými kozami. Cucal jsem naběhlé a vztyčené bradavky a hnětl kozy prsty, třesoucími se vzrušením. Jiřina mi zatím ohmatávala ptáka, občas mi ho několika rychlými pohyby pohonila, ale hlavně hlasitě a zhluboka vzdychala. Sáhl jsem jí dolů pod sebe na kundu a ucítil, že je celá mokrá krajním vzrušením. Pak se Jiřina zeptala: „Honzíku, nechceš mi dávat pusinky na kundičku?“ Odpověď ovšem znala předem.
Přetočil jsem se na jejím těle, takže jsem byl obličejem proti kundě, ona měla před sebou chvějícího se ztopořeného čuráka. Malinko jsem odhrnul jemnou látku podvazkového pásu, abych měl celou kundu se vším tím kudrnatým porostem kolem jako na dlani. Začal jsem pomalu prohmatávat zduřelé velké pysky, lesknoucí se a zmáčené tekutinou, kterou Jiřina vypouštěla všemi póry, hladil jsem každý jednotlivý trs chlupů, které je obrůstaly, pohrával jsem si s temně rudými, vzrušením naběhlými a rozpálenými malými pysky. Stáhl jsem dvěma prsty pravé ruky kůžičku z hlavičky poštěváčka a ukazováčkem jsem lehce přejížděl po jeho sametově hladkém povrchu. Jiřina, jejíž prsty a ústa se mezitím umně zabývaly mým ocasem a koulemi, začala vydávat téměř zvířecí skřeky. Když už to nemohla vydržet, poprosila: „Přestaň, prosím.“ Opustil jsem proto poštěváčka a přešel jsem k poševnímu vchodu. Otevřel jsem jeho lososově zbarvený vnitřek a obhlížel děložní hrdlo, ústí močové trubice a ostatní, jindy ty nejskrývanější části manželčina těla. Vzrušením byla všude nádherně mokrá. Dole u vchodu do pochvy se jí tím vytvořila jakási bílá pěna, po hrázi jí stékaly praménky milostné šťávy a mizely v otvoru prdelky. Chlupy všude kolem tak byly celé zmáčené a slepené. Zastrčil jsem jazyk hluboko do pochvy a olizoval jsem celý vnitřek. Zároveň jsem vychutnával to, jak mi Jiřina kouřila čuráka. Když jsme se devětašedesátky nabažili, zaujali jsme klasickou pozici. Jako obvykle jsem čuráka do kundy hned nezasunul, ale nechal Jiřinu, aby se třením hlavičky ocasu přes poštěváčka uspokojila.
Orgasmus měla také obvyklý: divoký a hlasitý. Poté, co odezněl, Jiřina si bez okolků nasadila čuráka na ústí pochvy, takže jsme mohli začít mrdat. Čurák plynule klouzal v její promáčené píče, ale umný stisk poševních svalů způsoboval, že jsem vnímal jeho tření o stěny pochvy. Byl jsem vzrušený do krajnosti, ale Jiřina se rozhodla mě ještě dále vybičovat: mezi její vzdechy a steny se mísily výkřiky „Píchej mě. Vrážej mi tam ten svůj vocas. I s těma koulema. Přirážej. Promrdej mi tu mojí chlupatou kundu.“ A pak i „Stříkej. Vystříkej se do tý mý neřestný kundy.“ Nenechal jsem se dvakrát pobízet a moje sperma v několika dávkách zaplavilo vnitřek Jiřininy pochvy.
Hned druhý den dopoledne mi do práce zavolal Jarda a že se mnou musí nutně mluvit. Když jsme se sešli v „naší“ kavárně, doslova ze sebe vychrlil, jak mi nasadil parohy. Ani se mi přitom nepodíval do očí. A to mi – nejspíš z jakéhosi gentlemanství – naservíroval, jak se později ukázalo, nejprve přijatelnější verzi, podle níž moje žena příliš nespolupracovala. Zprvu mě to jeho přiznání dost šokovalo, ale s postupem jeho vyprávění jsem – známý to duševní masochista – poslouchal s narůstajícím vzrušením… Dokonce tahle záležitost náš vztah s Jardou nepoškodilo natolik, abychom spolu přestali kamarádit.

Povídky, co by se mohly líbit: