Poslední kontrola zavazadel, plechovka ledovýho kafe na ex, jednička, spojka a plyn. Digitální budík ukazoval 4.30 a já vyrážel do studeného rána. Jinovatkou pokrytá silnice se odrážela ve světlech reflektorů a moderátor ranního vysílání hýřil nechytlavým optimismem. Zapálil jsem si cigaretu a prudce přišlápl plyn. ýchod slunce mě zastihl na půl cesty mezi Prahou a mým cílem. Dal jsem si jako obvykle časovou rezervu, možná o něco větší než bylo nutné, takže když jsem míjel značku, označující hranici katastru obce, měl jsem skoro dvě hodiny čas. Strávil jsem je procházkou v okolí a snažil se všimnout všeho, co by mě mohlo překvapit. Útulně vyhlížející čtvrť zbohatlých maloměšťáků ve mně ale žádné obavy nevzbuzovala.

Vyšla pět minut před čtvrt na dvě, tedy přesně podle instrukcí. Otočila se ke mně zády a zamkla za sebou dveře nízké vily. Rychle prošla po betonovém chodníčku k brance. Tašku, která jak jsem věděl, obsahovala výbavu na squosh si přehodila do levé ruky a vyšla ven. I branku pečlivě zamkla a vydala se rychlou chůzí podél řady vilek, navzájem se sobě podobajících jako vejce vejci. Nastartoval jsem a nechal běžet motor na neutrál. Ještě jsem měl čas a na načasování záleželo nejvíc. Sledoval jsem její pohyb a čekal, až dojde na první křižovatku, kde se ulice z vilové čtvrti křižuje s maličko rušnější ulicí ze sídliště. Jestli jsou instrukce přesné a zatím jsem neměl důvod o tom pochybovat, tak ji přejde a bude pokračovat dál, dlouhou ulicí podél vysoké zdi prvorepublikových vil. Konečně dorazila na křižovatku a dál pokračovala přesně podle plánu. Rozjel jsem se. Nechtěl jsem jet příliš pomalu, abych neupoutal její pozornost zbytečně brzy. Na křižovatce jsem zastavil na značce Stop a pokračoval rovně za dívkou. Předjel jsem ji, aniž by mi věnovala pozornost. Ujel jsem ještě asi dvacet metrů a zastavil. Natáhl jsem se dozadu pro mapu a do dlaně si připravil aplikátor insulinových injekcí, ovšem naplněný uspávací látkou. Pohledem do zpětného zrcátka jsem se ujistil o poloze dívky a předstíral jsem výraz zoufalého, totálně ztraceného řidiče. Když došla až na úroveň mého vozu, zatlačil jsem na tlačítko na ovládacím panelu vozu a okýnko na straně spolujezdce se s tlumeným zvukem serva sesulo dolů. Vypadala, že něco takového čekala a se shovívavým úsměvem namířila ke mně. „Dobrý den“, pozdravil jsem ji, „prosím vás …“, nahnula se ještě víc a já poprvé viděl v reálu její obličej.

Byl to příjemný pohled dívky s jemnými rysy. Dlouhé řasy zdůrazňovali velké černé oči, kterých si žádný muž nemohl nevšimnout, drobný nos a neobyčejně pěkně tvarovaná ústa spolu potom tvořili ladnou kompozici lemovanou černými, na mikádo střiženými vlasy. Po pravdě vypadala lépe, než na fotce, kterou jsem měl uloženu v pracovních deskách na dně mého kufříku. Periferním viděním jsem zkontroloval dění na ulici – byla prázdná. „Prosím vás, nemohla byste mi ukázat na mapě kde jsem ? Vypadá to, že jsem se tu u vás ztratil.“ S těmito slovy jsem otevřel dveře u spolujezdce. Dívka se bez váhání naklonila nad mnou podávanou mapu a její pozornost nyní byla úplně zaujata snahou o zorientování se, což se jí na mapě úplně jiného města mohlo jen stěží podařit. Pohybem jsem naznačil, že jí mapu půjčím do ruky a ona se po ní natáhla. Jakmile ji ode mne převzala, levou rukou jsem ji bleskurychle chytil za zápěstí a prudce trhnul. Nečekala to, ale rovnováhu neztratila, to už jsem však v druhé ruce držel insulinku a její obsah vyprázdnil do dívčiny paže. Šokovaně na mne pohlédla a pravděpodobně chtěla vykřiknout, vtom jí však její organismus zradil a ona se bezvládně sesunula na sedadlo spolujezdce. Musel jsem jednat rychle. Otevřel jsem dveře a oběhl vůz.

Otočil jsem dívku a upravil ji na sedadle tak, aby vypadala jako spící. Všimnul jsem si odložené sportovní tašky a hodil ji na zadní sedadlo, zapnul jsem dívce ochranný pás, vrátil se za volant a plynule se rozjel. Ještě jednou jsem zkontroloval dění na ulici v obou směrech. Nic podezřelého jsem neviděl, ale pro jistotu jsem blok objel ještě jednou. Žádný rozruch. Takže první část mám za sebou.

Prostředek, který jsem jí aplikoval by měl působit několik hodin a tak jsem nemusel pospíchat. Opustil jsem město a asi 30 kilometrů jel po hlavní silnici. Místo, kam jsem směřoval jsem obhlédl před několika dny a cestu od cíle jsem si vštípil do paměti. Odbočil jsem na okresní a po několika kilometrech na polní cestu. Jel jsem ještě asi deset minut, než se přede mnou objevily zdi objektu, který by měl být po nějaký čas naším domovem. Jednalo se o statek, kýmsi restituovaný a mým zaměstnavatelem určený jako prostor, který jsem požadoval. Ležel dost daleko od míst, kam měli lidé ve zvyku chodit a nevíc se nacházel v srdci rozsáhlého soukromého pozemku. Vystoupil jsem z auta a odemknul bránu jedním z poskytnutých klíčů. Vjel jsem dovnitř a zaparkoval před obytnou částí. Zapálil jsem si cigaretu a šel zavřít bránu. Vrátil jsem se k vozu a nahlédl dovnitř – dívka-cíl seděla na sedadle s předkloněnou hlavou a pravidelně oddechovala. Napadlo mně, že jí bude možná trochu špatně až se probere. Opřel jsem se o blatník a soustředě vdechoval kouř ze zapálené cigarety. Típnul jsem nedopalek a otevřel kufr auta, skrývající dvě velké sportovní tašky. Opatrně jsem je odnesl ke vchodovým dveřím a vzal za kliku. Přivítala mne chodba z níž vedly několikery dveře. Věděl jsem kam a tak jsem rovnou jedny otevřel a vstoupil do místnosti, jejímž jediným inventářem byla stará kuchyňská linka a madrace. Položil jsem zde tašky a vrátil se k autu.

Dívka stále nejevila známky plného vědomí. Otevřel jsem dveře na její straně, uchopil jí oběma rukama pod v podpaží a vytáhl jí z vozu ven. Venku jsem jí vzal do náruče, protože se mi tak nesla mnohem líp a odnesl ji do domu. Prošel jsem chodbou a na konci pokračoval až ke dveřím, za nimiž se skrývali schody do sklepa. Rozsvítil jsem vypínačem žárovku dole v chodbě a opatrně pokračoval do suterénu. S dívkou v náručí to nebyla žádná legrace. Pod schody byla situována chodba podobná té horní, s rozdílem, že dveře , které zde byly čtvery, byly železné. Položil jsem dívku na studenou zem a odemknul zámek na těch nejbližších. Místnost za nimi byla úplně prázdná a vybavená podle mých požadavků. Těch nebylo mnoho a v podstatě zahrnovaly pouze zapuštění železných kruhů do jedné ze stěn a umístění několika háků a kruhů na strop a podlahu. Zkusmo jsem zašátral rukou a nahmatal vypínač. Zkusil jsem jej a stowattová žárovka prozářila temnotu. Všiml jsem si, že u zdi je připraveno několik kbelíků s vodou. Pousmál jsem se a žárovkou pootočil – místnost se opět ponořila do tmy.

Vrátil jsem se zpět pro dívku a přivlekl ji ke stěně s kruhy. Položil ji na zem a vrátil se nahoru k taškám. Z jedné z nich jsem vylovil dvoje policejní náramky a pro jistotu si naučeným způsobem zapnul pouzdro s devítimilimetrovou pistolí. Sešel jsem po schodech a vešel do místnosti.

Stála u stěny, kde jsem ji položil, vlastně tam spíš vrávorala, protože se jí musela pěkně točit hlava. Bylo ještě brzo na to, aby preparát přestal účinkovat a nemyslel jsem si, že by mohla být nebezpečná. Přistoupil jsem až k ní a nijak na to nereagovala, její pohled byl zcela apatický. Uchopil jsem ji za ruku a zacvakl na ní pouta, ani to nezaregistrovala a tak jsem jí nasadil na druhou ruku druhá pouta a opačné konce přicvaknul ke kruhům ve zdi. Zvažoval jsem, jestli bude z psychologického hlediska vhodné obnažit ji nyní, ve stavu polovědomí a nakonec jsem se rozhodl vyčkat na vhodnější okamžik, neboť v instrukcích jasně stálo: použít maximálně možný psychický a fyzický teror. Zul jsem jí boty a vrátil se s nimi k taškám. Tašky jsem vzal tentokrát s sebou dolů. Jednu jsem zanechal u dívky a s druhou jsem zamířil k posledním dveřím v protější řadě, odemknul je a spokojeně se rozhlédl po místnosti. Byla vybavena přesně podle mých instrukcí; uprostřed stála dřevěná lavice, kovovými částmi zapuštěná do podlahy, kolem níž byla kotvena oka použitelná pro různé účely. Na stropě byla též ve vhodných místech zapuštěna ocelová oka a naproti dveřím byly u zdi sestaveny žebřiny. Zkontroloval jsem, zda byl splněn i můj požadavek, aby byl v rohu umístěn stůl a jedna židle a byl jsem spokojen. Pro mou práci byla tato místnost zcela dostačující. Tašku jsem položil na stůl a dal se do práce.

Nejdříve jsem vyložil několik konstrukčních částí, ze kterých jsem sestavil stativ, na nějž jsem připevnil videokameru, speciální typ pro natáčení po tmě či v šeru. Založil jsem prázdnou kazetu a upravil videokameru do rohu tak, abych mohl pohodlně snímat většinu prostoru místnosti jednoduchým pootočením kamery na stativu. Zkontroloval jsem elektroniku zařízení a aktivoval samočinné snímání. Přešel jsem před objektiv a nechal se asi dvě minuty snímat v různých vzdálenostech od objektivu přístroje. Poté jsem ke své spokojenosti zkontroloval stav záznamu na monitoru videokamery. Vyjmul jsem kazetu a vyměnil ji za jinou, označenou nápisem „MONIKA1“. Příprava hotova.

Vrátil jsem se zpět k již opět spící dívce, která nyní visela připoutaná ke zdi. Pouta jí rozdírala pokožku kolem zápěstí, to však zatím nevnímala. Nechtěl jsem ji předem nějak bolestivě zranit a tak jsem jí pouta sejmul. Zhroutila se mi do náruče a já ji položil na zem pod kruhy a připoutal jí za jednu nohu ke kruhu v podlaze. Přešel jsem do středu místnosti a pootočil žárovkou, abych si dívku mohl prohlédnout na světle. Bylo jí sedmnáct, ale vypadala o něco mladší, což se černovláskám často stává. Postavu měla spíš drobnou, ale jak se zdálo, dobře tvarovanou. Byla oblečená ve značkovém sportovním oblečení. Úzké kalhoty a moderní mikina. Bunda, která zůstala v mém voze již patří minulosti. Byla bledá a mě napadlo,jestli jsem to tentokrát s uspávací dávkou nepřehnal, neboť podle záznamu měla mít téměř 60 kilogramů a to se mi nyní nezdálo. Přešel jsem k ní a nahmatal tep – byl v pořádku a i dech byl v normálu. Rozhodl jsem se, že ji dnes nechám prospat a následně si uvědomit svou situaci. Obrátil jsem ji na břicho a sepnul jí ruce za zády želízky, otočil žárovkou, vyšel na chodbu a zamknul za sebou dveře. Vrátil jsem se nahoru k autu a vyndal spacák. Vzal jsem ještě sportovní tašku té dívky a přesunul se do „svého pokoje“. Rozložil jsem spacák na madraci, lehl si a usnul.

Když jsem se probudil, byla už tma. Stiskl jsem zapalovač a ozářil display hodinek – ukazovaly 21.12, spal jsem tedy déle než pět hodin, přesto se však necítil příliš odpočatě. Nahmatal jsem balíček cigaret, vydobyl si jednu z alobalu a požitkářky natáhl hustý kouř do plic. Seděl jsem po tmě, kouřil a přemýšlel. Druhý den dopoledne měla přijet „spojka“ a tak jsem nemohl příliš otálet. Vymotal jsem se ze spacáku a rozsvítil. Vzal jsem tašku, z níž jsem před tím vyndal baterku a sešel do sklepa. Rozsvítil jsem baterku, odemknul a prudce otevřel dveře. Namířil jsem kužel světla do míst, kde ležela dívka. Byla vzhůru, což jsem poznal podle několika reflexních pohybů, ale ležela stále na břiše a snažila se předstírat, že spí. Přišel jsem k ní a nohou ji obrátil. Po obličeji jí proběhla celá plejáda grimas strachu, ale oči měla stále křečovitě zavřené.

Zhasnul jsem baterku, protože světlo, pronikající s chodby otevřenýma dveřma dostatečně odhalovalo prostor. „Vstávej“, řekl jsem. Otevřela oči, ve kterých jsem skrze nesporný strach zahlédl i drobné jiskřičky vzdoru a neohrabaně se postavila, snažíc se při tom vyrovnat s handicapem svázaných rukou. Stála vzpřímeně, jednu nohu neustále připoutanou ke kruhu v podlaze. Poručil jsem jí, aby se předklonila. Nereagovala a tak jsem svůj rozkaz zopakoval. Třetí „žádost“ jsem doprovodil ranou, vedenou na žaludek. Rána nebyla nijak zvlášť tvrdá, ale nejspíš stačila. Dívka se zhroutila na kolena a v předklonu prudce oddychovala.

Využil jsem toho a odepnul jí připoutanou nohu. Chvíli jsem jí nechal „vydýchat“, ale bylo zřejmé, že je její bolest spíše hereckou etudou, snažíc se tak získat nějaký čas. Prudkým pohybem jsem jí postavil a postrčil směrem ke dveřím. Ani se nehnula. Takže ten vzdor tam skutečně byl. Evidentně si neuvědomuje situaci, pomyslel jsem si. No, o to to pro ni bude horší. Řekl jsem : „buď se okamžitě pohneš, nebo si budeš přát, abys to udělala.“ Otočila se na mne a chvíli mne odhadovala. Pak se rozhodla riskovat. „Nechte mne být! O co vám jde ? Víte kdo jsem ? Už teď jste mrtvej !“, křičela a asi chtěla pokračovat. Byl jsem ale evidentně rychlejší, než očekávala. Dřív než stačila vůbec pomyslet na nějaký účinný odpor, stála přikována u stěny, nohama se taktak dotýkajíc země. Její obličej byl teď přibližně na úrovni mého. Zalykajíc se strachem mi do něj plivla. Vyndal jsem kapesník a pečlivě si otřel tvář. Potom jsem otočil žárovkou a místnost prosvětlil. „Takže ty chceš vědět, o co tady jde jo ?“, řekl jsem a vrátil se k ní. „Tak já ti to řeknu, ty kurvo. Jde o to, že je tvůj fotr chcípák a někomu něco dluží. A vrátí to i s úrokama, protože když ne, tak to pro tebe bude moc zlý. A jestli nebudeš dělat co ti řeknu, bude to ještě horší. Takže teď, když už víš o co jde, drž hubu.“ Vylovil jsem jednu cigaretu a pomalu ji rozhořel. V jejích očích teď byla hrůza. „Neposlechla jsi mě a jak jsem slíbil, budeš toho litovat.“ S cigaretou v ústech jsem jí vyhrnul mikinu nad bílou podprsenku. Trochu jsem poodstoupil a pohledem zhodnotil její obnažené břicho. Bylo zřejmé, že v posilovně tráví spoustu času. Její pohled visel na ruce, ve které jsem držel cigaretu. Pomalu jsem přibližoval její žhavý konec k dívčině pupíku. Když jsem byl tak blízko, že cítila sálající žár, začala křičet. Nejdříve hystericky, potom, když se rudý kruh dotknul místa těsně nad pupíkem, bolestí. Nechtěl jsem jí způsobit vážnou popáleninu a nedržel cigaretu u těla dlouho, ale stačilo to. Dívka živelně vzlykala a na nohavici kalhot postupovala mokrá skvrna. Odpoutal jsem ji a podepřel, aby se nesesula na podlahu. Když se trochu sebrala, poručil jsem ji, ať si sundá ty mokrý kalhoty a částečně si jimi otře. Tentokrát poslechla okamžitě. „Polož ten hadr a sundej si kalhotky“, poručil jsem. Srolovala mokrý kus látky a spustila jej na zem. Byla tak pokořená a zmatená, že se ani nepokoušela stáhnou vyhrnutou mikinu. Jediné, co ještě dole zbývalo svléknout, byly sportovní ponožky. Jeden rozkaz a problém byl ostraněn.

Potom mikina a podprsenka. Rozkázal jsem, aby dala ruce za záda a sevřel je pouty. „Jestli se pokusíš utéct, zabiju tě“, řekl jsem a přinesl jeden kbelík s vodou, nespouštěje ji z očí. Ani se nepohnula, jen její prudké dýchání svědčilo o stavu její psychiky. „Rozkroč se! Víc !“ Prudkým rozmachem jsem jí vyprázdnil kbelík na břicho a stékající voda odstraňovala zbytky moči z jejího těla. Překřížila nohy a roztřásla se zimou. Hodil jsem jí mikinu, aby se do ní utřela.

„Takže, teď se hni z těch dveří !“

„Sedni si na tu lavici, čelem ke kameře. Sem na kraj.“ Seděla na kraji směrem do místnosti. Kdybych ji zaklonil, mohl bych jí na lavici položit. To jsem ale teď v úmyslu neměl. Vzal jsem dvoje pouta a poručil jí, ať široce roztáhne nohy. Vypadalo to, že si pořád ještě nerozumíme, ale několik facek fungovalo jako dobrý slovník. Připoutal jsem jí nohy do vzdálenějších kruhů v podlaze a přesunul se ke kameře. Byl na ní žalostný pohled. Chvěla se po celém těle, tváře jí opuchaly od pláče. Široce roztažené nohy dokonale odhalovali intimní partie. Nad pupíkem tmavla rudá skvrna. Přesně takový pohled jsem potřeboval. Teď jí čekala její velká role. Vyndal jsem z tašky na stole zelené desky a z nich vybral jeden list papíru. Uvolnil jsem jí ruce a papír jí podal. Přečetla to a rozvzlykala se. Poručil jsem, ať to přečte nahlas. Několikrát. Asi napopáté se jí podařilo přečíst text souvisle. Po desáté to už bylo téměř perfektní. Pojedeme naostro.

Zapnul jsem kameru. Začala: „tatínku, byla jsem unesena. Zatím mi nikdo vážně neublížil. Pokud v pátek nezaplatíš pět set tisíc marek dle instrukcí, už mne neuvidíš. Zaplať prosím, nebo se mi stane něco hrozného.“ Rozbrečela se a já zabral detailně její tvář a postupně celé tělo. Ještě asi minutu jsem nahrával její srdceryvný pláč a na velkém detailu přirození záznam zastavil. Odvedl jsem jí zpět do její místnosti a donutil kleknout na zem. K jednomu železnému oku na podlaze jsem jí připoutal jednu ruku. Druhou ruku a nohy jsem jí nechal volné. Zhasnul jsem a zavřel dveře. Vyšel jsem ven. Noc mimo město je skutečně černá. Pomocí baterky jsem došel k vozu a z kufru vyndal ještě jeden spacák. Do pátku zbývají dva dny a já nechtěl riskovat, že dívka ve studeném sklepě zmrzne. Když jsem otevřel dveře, byla ještě v té samé poloze, v jaké jsem ji opouštěl. Rozbalil jsem vedle ní spacák a přitáhl prázdný kýbl. „Do toho zalez. Jestli budeš potřebovat, použij tohle.“ Šel jsem k tašce a vyndal několik baget a dvě dvoulitrovky nesycené vody. Položil jsem to ke spacáku. „Uvidíme se.“ Když jsem zavíral, ještě jsem zkontroloval její siluetu. Rozhodl jsem se, že ji opět zkontroluju raději dřív než později.

Probudil mne zpěv ptáků, hlasitý a nezvyklý. Hodinky prozradily přesný čas. Jaro je skutečně na spadnutí. Půl osmé ráno a venku svítí slunce. Čas zkontrolovat zajatce. Ležela až po krk zabalená ve spacáku a buď spala, nebo to předstírala. To bylo v pořádku. Zavřel jsem dveře a zasunul závoru. Měl jsem spoustu času, ale nechtěl jsem riskovat nějakou projížďku. V jedné z místností byla dostatečná zásoba dřeva a tak jsem roztopil kamna na chodbě, vytápějící prostřednictvím jakéhosi „ústředního topení“ všechny místnosti, včetně sklepních. Přiložil jsem ještě testovací videokazetu s mou maličkostí a dívčiny šaty. Nebál jsem se, že bych na sebe kouřem upozornil. Majitel mne ujistil, že se tu průběžně topilo celou zimu. Šel jsem „k sobě“ a položil se na madraci.

Z lehkého dřímání mě probudil zvuk motoru. Odjistil jsem zbraň a podíval se z okna. Byl to tmavozelený Opel Vectra. Zastavil a několikrát zablikal dálkovými světlomety. To byl signál. Schoval jsem zbraň do pouzdra a vyšel ven. Z vozu vystoupila žena v elegantním kostýmu. Znal jsem ji. Párkrát jsme se potkali u mého zaměstnavatele. Věděl jsem, že zastává v organizaci vysokou pozici. Nejspíš to byla i zaměstnavatelovo milenka. Mohlo jí být kolem třiceti, vysoká, štíhlá, velmi pohledná. Možná trochu chladná. No uvidíme, teď když spolu pracujeme, možná trochu roztaje. Vykročili jsme k sobě a podali si ruce. Martin, Soňa. Smyšlená jména, jak jinak. Řekl jsem, ať počká u vozu a došel pro potřebné propriety. Podal jsem jí nevelký balíček. „Kazeta, instrukce jak předat peníze.“

Podíval jsem se jí do očí. „Jak dlouho u únosu ví ?“; zeptal jsem se.

„Kontaktovali jsme jej včera večer.“ „A jaká je šance, že se svěří policii ?“ „V podstatě nulová. Devadesát procent jeho příjmů je nelegální. A podsvětí mu také nepomůže. Spousta lidí ví, proti komu tentokrát stojí. A s námi si to nerozhází nikdo. Ne tady.“ „Dobře. Kazetu a instrukce předejte dle domluvy. Potom se vraťte. A ujistěte se, že vás nikdo nesleduje.“ Věnovala mi přezíravý pohled. „Kde je ?“; zeptala se. „Uvnitř v domě, dole ve sklepě. Asi spí.“ „To těžko. Chci ji vidět.“ „Teď jeďte. Uvidíte ji, až se vrátíte.“ „Je v pořádku ?“ “ Ano je, jeďte už prosím.“ Vrhla na mne ošklivý pohled, ale nasedla a nastartovala. Za chvíli její vůz zmizel za zatáčkou polní cesty.

Bylo půl desáté. Vydal jsem se na další inspekční cestu. V domě už bylo znatelně tepleji, i když vytopit to dole ještě nějakou chvíli potrvá. Ležela na břiše a dělala, že spí. Kbelík byl prázdný a bagety netknuté. Jedna láhev byla z poloviny vypita. Chvíli jsem jí pozoroval. Nebylo mi jí líto, takové pocity jsem si ve své práci nepřipouštěl. Ale také jsem nikdy nic nedělal samoúčelně a na mé nové „společnici“ bylo něco, co mne znepokojovalo. Ještě jsem zkontroloval pouta na ruce a odešel.

Bylo kolem šesté a začalo se stmívat. Každou chvíli měla Soňa dorazit. Seděl jsem na schodech před domem, žvýkal studený hamburger a zapíjel ho pivem z plechovky. Když se v dálce objevila světla, odložil jsem tu bídnou večeři a připravil si zbraň. Po zablikání signálu jsem ji odložil. Vystoupila a otevřela kufr. Vyndala z něj tašku, ne nepodobnou jedné z mých a zabalený spací pytel. Prošla kolem mne aniž bychom promluvili slova. Věděl jsem, kam míří. I místnost sousedící s mou byla komfortně vybavena madrací. Po chvíli se vrátila a po krátkém zaváhání se opatrně posadila vedle mne.

Promluvil jsem první: „všechno podle plánu ?“ „Ano.“ „Adresát balíček převzal ?“ „To je potvrzeno. Co ta dívka ?“ „Pořád ve sklepě. Kontroloval jsem ji asi před hodinou. Pořád nic nejí.“ „Co bylo na té kazetě ?“ „Standardní vzkaz milujícímu papínkovi. Tohle na ně většinou zabírá. Jakmile uvidí dcerušku nahatou jak palec s uplakanejma tvářičkama, tak si většinou nadělaj do kalhot. Hrozně je to vytočí. A zaplatí. Téměř vždy zaplatí.“ „Mučil jste ji ?“ „Zatím nijak zvlášť. Nebylo to třeba.“ „A znásilnil ?“ „Ne.“ „Dobrá, pojďme se na ni podívat.“Vstali jsme a sešli do, teď již slušně vytopeného, sklepa. Soňa se zastavila ve svém pokoji a vzala si s sebou menší brašnu. Neptal jsem se ji na co a co v ní má. Stejně jsem to tušil. Vešli jsme dovnitř a já rozsvítil. Soňa přistoupila k dívce, ležící na břiše a nohou jí prudce otočila na záda. Pouta na ruce se při tom bolestivě zaryla do kůže. Sykla bolestí a rychle otevřela oči. „Vyhrab se z toho spacáku !“; poručila jí Soňa, pohrávajíc si s kabelem o asi centimetrovém průměru. Dívka, překvapena novou sobou na scéně, začala neohrabaně stahovat spacák z těla. Podle Soni jí to trvalo příliš dlouho a tak ji přetáhla kabelem prudce přes břicho, na němž okamžitě naběhl rudý pruh. Postižená vykřikla a rychle nohama zkopala spací pytel, odhalujíc Soně svou nahotu. To už ji ale na břicho dopadly další dvě rány. Jedna těsně pod tu předchozí, další kousek nad podbřišek. Dívka se překulila na záda, čímž vystavila ranám záda a zadek. Dopadlo jich ještě několik. Svinutá do klubíčka hlasitě vzlykala a já se podíval do Soniných očí. Tam už nebyl chlad, nebyla po něm ani stopa. Naopak, nyní z nich sálal spalující žár. „Klíče !“; štěkla směrem ke mně. Hodil jsem jí je. Odemkla pouta a udělila mi několik pokynů.

Ležel jsem na madraci, kouřil a koukal do stropu. Najednou jsem slyšel, jak se otevřeli dveře od sklepa a do místnosti vešla Soňa. Vlasy rozpuštěné a ve tváři lehce nepříčetný výraz. „Běžte to uklidit“, řekla. „Připravte ji na noc. A nemazlete se s ní.“ Sešel jsem dolů a vešel do místnosti. Vysela ze stropu, s nohama široce roztaženýma, patrně v bezvědomí. Chodidla měla již úplně modrá. Mezi nohama jí dohořívala tlustá svíčka. Celé tělo bylo pokryto stopami po bití. Temně rudá prsa měla stažena provazem a na bradavkách jí vysely pasti na myši, které byly podle krvavých stop na dvorcích nejspíš spouštěny velmi prudce.

Sfoukl jsem svíčku a pokusil se ji vysunout. Nešlo to. Vosk se přilepil k chloupkům, ponechaných po holení a tak jsem musel prudce škubnout. Dívka se při tom probrala a začala tlumeně sténat. Tlumeně proto, že jí Soňa nacpala do úst své špinavé kalhotky. Odvázal jsem ji a rozmotal podvázaná prsa. Uvolnil jsem pastičky, rozložil spacák a dívku naň položil. Instinktivně roztáhla nohy tak, aby si netřela své popálené a poraněné přirození. Jednu ruku jsem opět připoutal k podlaze. K bagetám jsem ještě přidal nějaké hamburgery a plato vody. Nejednou jsem ucítil něčí přítomnost. Soňa stála ve dveřích a pozorovala mne. „Tak to ne“, řekla. „To by měla děvka moc snadný. Roztahuje tu nohy jak poslední čubka a myslí si, že jí to projde?! Přivaž ji obě ruce a nohy co nejdál od sebe!“; přikázala. Udělal jsem to. Měla nohy roztaženy téměř do rozštěpu. Soňa vytáhla dlouhý bič. Dívka, teď již při plném vědomí začala strachy křičet, ale to už jí Soňa znovu nacpala do úst svoje kalhotky a přemotala provazem. Potom se postavila asi dva metry od dívky a švihla bičem. Přesná rána dopadla na poštěváček a téměř jej rozťala vedví. Dívčino tělo se pod nesnesitelnou bolestí zazmítalo v prudké křeči. Další rána a další krvavá linka. Dopadlo jich ještě několik a každá zanechala její přirození v ještě horším stavu. Dívka se neovladatelně třásla, oči měla křečovitě zavřené. Vzal jsem jeden kýbl s vodou a vyklopil jej na ní. Soňa odložila bič a chvíli se hrabala v tašce. Po chvíli vyndala vibrátor úctyhodných rozměrů, opatřen řemínky, aby se dal přichytit k tělu. Sklonila se ještě pro něco. To něco, jak jsem měl záhy seznat, byl olej, smíchaný s chilli. Potřela tím vibrátor a zasunula jej dívce do pochvy. Nedbaje dívčina zmítání-se, upevnila řemínky k jejímu tělu a kolečkem na spodu přístroje jej rozkmitala na maximum. Mučená nyní zažívala skutečné peklo. Již samotné vibrace způsobovaly poraněnému tělu nesmírné utrpení. Agresivní látka, jíž byl vibrátor potřený, pak rozdmychávala oheň uvnitř její pochvy. Prudce zmítala hlavou a z rozkousaných rtů ji po tváři stékala krev. Soňa přistoupila ke mně.

„Dej mi jednu cigaretu. Mě došly,“ řekla. Bezmyšlenkovitě jsem se prošacoval a z nalezeného balíčku jí jednu podal. Sám jsem si taky zapálil. Několikrát roztržitě potáhla a pak poklekla u dívčiných prsou. Ještě jednou cigaretu pořádně rozhořela a potom jí žhavým koncem přitiskla dívce pod dvorec bradavky. Prudká bolest dívkou projela jako rozžhavený nůž máslem a i skrze roubík bylo slyšet její křik. Ještě několikrát Soňa cigaretu rozžhavila a ještě několikrát přitiskla dívce k prsu než ta bolestí omdlela. Soňa vstala a oprášila si oděv. „Nějak jí to ošetři. Nechci aby do soboty chcípla“, řekla a odešla.

Pohled na dívku byl žalostný. Veškerá jiskra pryč, nádherné tělo ve zbědovaném stavu. Přemýšlel jsem, proč zaměstnavatel spí s takovou mrchou. Ale zároveň jsem věděl ,že mi podobné myšlenky nepřísluší. Byl jsem placen za brutální únos a to, co Soňa udělala, vlastně jen odpovídalo instrukcím. Mohl jsem být rád, že špinavou práci za mne vykonával někdo jiný. Šel jsem k tašce a vyndal lékárničku.

Probudil jsem se do deštivého rána. Včerejší jásavá příroda byla ta tam a déšť monotólně bubnoval na okenní tabule. Odlil jsem si vodu do plechového hrnku, naslepo se oholil a šel se podívat po Soně. Nebyla ve svém pokoji a tak jsem se vydal do sklepa. Dívku měla přivázanou na podlaze. Sama, od pasu dolů svlečena, jí klečela nad obličejem, nechávaje si jazykem vylizovat kundu. Bičíkem jí povzbuzovala k většímu „zaujetí“. Moje přítomnost ji z míry nevyvedla. „Ranní hygiena. Dáš si taky ?“; zeptala se. “ Ani ne. Možná jindy.“; řekl jsem. „Tvoje chyba.“ Přestala si mě všímat. Díval jsem se na ně. Soňa se rytmicky pohybovala, třela svou kundu dívce o rty, občas se dokonce vymrdávala o její nos, až jsem měl strach, že ji udusí. Zdálo se ale, že se kontroluje a pokaždé ji nechala včas nadechnout. Nevím jak dlouho to trvalo, jenom jsem stál a pozoroval je. Soňu, jak bezohledně používá dívku ke své potřebě, jak bezohledně masturbuje o její obličej a jazykem si nechává vylizovat šlem z nejméně dva dny neumyté kundy. Najednou se její pohyb prudce zrychlil a vyvrcholil křečí orgasmu. Vstala aniž by se na dívku podívala a vyšla za dveří. Ta měla sekretem pokrytou tvář zkřivenu hnusem a vypadala, že bude zvracet. „Ať tě to ani nenapadne !“; vyštěkl jsem na ni. Ponížením se rozbrečela. Nechal jsem ji tak a vyšel nahoru.Dveře Sonina pokoje byly zavřeny a já se chystal přiložit do kamen. Byl jsem zrovna uprostřed té činnosti, když vyšla, oblečena příhodně k venkovnímu počasí.

„Kam jedeš ?“; zeptal jsem se. „Zkontrolovat Strnada. Večer má předat peníze, tak jdu dohlédnou, aby nedělal nějakou neplechu. Pokud bude vše v pořádku, tak už se neuvidíme. Zavolám večer.“ „Dobře“. Vzala si svou tašku a namířila k autu. Sledoval jsem ji, dokud mi nezmizela z dohledu. Pokud bude vše v pořádku, už se neuvidíme. Nedalo se říct, že bych toho litoval.

Šel jsem se podívat na dívku. Odpoutal jsem ji a dovolil jí, trochu se umýt. Donutil jsem jí sníst jednu bagetu a zasypal kýbl na fekálie pískem. Potom jsem jí jednu nohu připoutal k podlaze a nechal jí být. Jestli není její otec naprostý idiot, tak to pro ni brzo skončí.

Večer jsem měl telefon. Peníze doručeny, všechny a v pořádku. Vyspal jsem se a velmi brzy ráno se vydal balit. Práce byla hotova a dalších „lekcí“ nebylo třeba. Dívka sice viděla můj obličej, tím jsem se ale příliš netrápil. Na policii si kreslit obrázky nepůjde. Její otec dobře věděl s kým měl tu čest a život by neriskoval. A kdyby přeci jen, tak by si policie jen přidělala poznámku do mého rozsáhlého spisu. A Soňa ? Jediné, čeho by dokázala dát přesný popis by byla její kunda.

Stále hustě pršelo. Otevřel jsem vrata od stodoly. Uvnitř stála postarší Sierra dle požadavků v perfektním technickém stavu. Vyjel jsem s ní před dům. Nanosil věci do svého auta a přivedl nahou dívku. Postavil jsem jí ke kufru Sierry a poručil, ať jej otevře. Potom jsem jí opět aplikoval uspávací látku. Přepadla do kufru. Když jsem jí uložil celou, spoutal jsem jí pro jistotu nohy a ruce tak, že s ocitla v „klubíčku“ a kdyby se probrala, nemohla by se ani pohnout. Po těle jí stékaly potůčky deště. Přehodil jsem přes ní deku, zavřel kufr a vytočil číslo mobilního telefonu.

Jel jsem opatrně a po nějaké chvíli již potichu vjížděl do dvora, teď již spícího nočního podniku o němž jsem věděl, že patří Strnadovy, zaparkoval vůz a zhasnul světla. Do kaslíku jsem vhodil klíčky od auta i pout, jimiž byla dívka svázána, potichu zavřel dveře a vyšel ze vrat na chodník. Přidal jsem do kroku. Asi po pěti stech metrech jsem dorazil k zastávce hromadné dopravy. Prokřehlými prsty jsem vylovil cigaretu a na třetí pokus si ji zapálil. Uběhlo asi deset minut, když před trafikou kousek ode mne zastavil Passat mé přítelkyně. Nastoupil jsem a políbil ji na tvář. „Jeď“, řekl jsem.

V autě bylo příjemně teplo a zatímco Jana mířila na výpadovku z města, zavolal jsem Soně. „Balíček doručen. Můžeš dát vědět majiteli.“ „Dobře,“ řekla a zavěsila. To jsem ji slyšel naposledy. A zaměstnavatel už s ní taky nepíchá. Po čase se mi doneslo, že udělala tu chybu a nasadila mu parohy. Když se to dozvěděl, nechal ji odvést na jednu ukrajinskou ubytovnu. Sedmdesát dva chlapů se na ní střídalo dva dny. Pak ji polomrtvou odvezli někam do lesa a víc o ní nikdo neslyšel. Čím kdo zachází …

Tenhle kšeft vynesl dost. Dost na to, abych se mohl na nějaký čas uklidit. Jeli jsme pro moje auto a potom ? Slyšel jsem, že jaro je moc hezký v Amsterodamu.

Povídky, co by se mohly líbit:

    None Found