„Svleč se!“ Řekla jsem chladně. Náhle uprostřed rozhovoru o krásách šumavské přírody. „Teď?“ Vyhrknul a úplně sebou škubnul. Ještě chladněji a mnohem tišeji jsem zopakovala. „Svleč se!“ Jirkův okouzlující sebejistý úsměv se pomalu měnil v dětsky bezbranný a dychtivě očekávající. I držení těla, gesta byly úplně jiné, jako by se zároveň narovnal a zároveň stáhnul. Milovala jsem tyhle změny. Sedla jsem si na pařez a pozorovala ho. S chutí jsem nechala zcela volný průchod pocitům svým. Jako bych si tím rozkazem a chladem v hlase sáhla do jiného světa. Ano oba jsme se přenesli na jinou planetu ve ...

Vytahuji vlastní nozdry do výše mraků, abych nasál vůni noci. Něco mává mojí hlavou a já jen pozoruji, jak je všechno rychlé a zároveň pomalé. Cítím, jako by mi něco rytmicky bušilo do těla a otřásalo vším ve mně najednou. Upíjím zlata z korbelu ze skla. Sedám k náhodnému stolu bez zájmu o přísedící, kteří se baví o tom škváru, co tak otřásá vnitřnostmi a vlastně že se to nedá poslouchat. Sedím nehnutě a naslouchám hlasům, co se snaží překřičet hlas z repráků. Zajímá mě, jak vypadají ústa, co mi mluví v hlavě. Žena… hned vedle ...

Tomáš pocházel z rodiny, která neměla moc peněz, a tak se během dospívání naučil sem tam něco ukrást. Na střední docela těžce nesl, když se mu jeho spolužáci občas vysmáli kvůli něčemu, co bylo obnošené nebo staré, takže si stále častěji pomocí různých fíglů obstarával stejné věci jako oni. Nikdy ho při ničem nechytili. Snažil se sledovat nějaká videa, která se tematikou drobných krádeží zabývala, a na některé věci přišel docela sám. Proč čekat, že mu u pokladny oddělají ochranný čip z oblečení, když stačil nenápadný pohyb nůžkami a výslednou dírku si pak mohl bez ...