Dělám v jedné nadnárodní firmě, velké kanceláře ,spousta lidi které jen podle obličeje člověk přiřadí k firmě protože se s nimi potkává ráno u vstupu v poledne na obědě nebo k večeru při odchodu domu. Pak je užší skupina ,u těch zná člověk alespoň jméno a to jsou lidi ze stejného patra. A pak par desítek lidi ze stejného oddělení. Je to úplně normální velká firma tzn. skryté románky asistentek ,lovkyně spermatu středního vedeni a par normálních lidi. Za těch par let co jsem u firmy jsem si taky občas ulítnul s nějakou stážistkou nebo ...

V létě minulého roku jsem měl zařízenou brigádu v kanceláři. Přicházel jsem ráno kolem osmé a odcházel odpoledne kolem 18:00. Přes den jsem přepisoval texty, vytvářel WWW stránky a dělal různé podobné práce. Když jsem měl volnou chvilku, zabrousil jsem na chat. Tam jsem si za dva měsíce udělal spoustu známých. Nejvíc jsem se skamarádil s Monikou. Na chatu byla moc fajn. Vídali jsme se každý den na chatu a pořád jsme spolu o něčem mluvili. Když jsme se seznámili, tak jsem zjistil, že jí je 27 a bydlí nedaleko Prahy. Byla o něco starší ...

Člověk by měl na všem hledat to pozitivní. Ta například cesta do práce. Na první pohled tu nic kladného není, ale když trošku rozlepíte oči, uvidíte kolem sebe spoustu krásných ženských zadečků různých tvarů a velikostí, které by určitě neměly uniknout vaší pozornosti. V autobusu se to jimi obvykle jen hemží. Tam ovšem nejsou v pohybu, což je u prdelek vždycky škoda. Proto mám oči na šťopkách zejména když jdu po chodníku z nádraží k vrátnici. Není to daleko, ale těch svěžích postaviček s kroutícím se zadkem, co stačím potkat, není zrovna málo. Některé vídám ...

Helena s kolegou se vraceli domů z jednoho veletrhu, na kterém strávili několik dní. Měli toho oba plné zuby, protože prezentace výrobků jejich firmy byla časově a hlavně hlasově náročná. Řídil Petr, Helena seděla na sedadle spolujezdce. Celé zadní sedadlo i kufr byly plné různých maket, ukázek a brožurek. Jeli z Brna až do západních Čech, takže je čekalo spoustu dlouhých nudných hodin jízdy. Jak se ale ukázalo, zas tak nudné hodiny to nebyly. Petr už kousek za Brnem začal se svými rýpavými vtípky a různými dvojsmyslnými poznámkami. Helenu docela bavilo ho posílat do patřičných mezí, ...

Do současné práce jsem nastoupil zhruba před dvěma roky, bylo mi tehdy 30, byl jsem svobodný, nezadaný, bez závazků. Nastoupil jsem do kanceláře, o kterou jsem se dělil jen s jednou spolupracovnicí, jmenovala se Pavla. Kancelář ředitele byla hned vedle, v budově byla ještě jedna kancelář, kde sídlila naše další kolegyně Jana, zbytek zabíraly sklady. Zástupce ředitele se svou asistentkou byli v naší pobočce v sousedním městě. Pavla byla sice o dvanáct let starší než já, nicméně díky svému mladistvému vzhledu a povaze jsme si hned od počátku dobře rozuměli a tak tykání nedalo dlouho ...

Když se řekne školení, vím, co se vám vybaví. Otrava, promeškaný čas, po který byste mohli pracovat, nebo lenošit. Školení je ale také příležitostí, jak poznat (a někdy velmi důkladně) kolegyně, které v naší firmě pracují. Stalo se to minulý rok v Jeseníkách, kam vyrazila naše firma na teambuiding – měli jsme posílit týmové vztahy a tak nějak se skamarádit. To se dokonale povedlo, aspoň mě – posuďte sami. Už několik měsíců se mi dost líbila Jitka, kolegyně, se kterou jsem se potkával denně v kuchyňce, kde jsme si vařili ranní kafe, nebo polední instantní polívku. Tuctová ...