Ráno se nám nikomu nechtělo s postele. Eva přišla ke mně, vlezla pod deku a začali jsme vzpomínat na naše společné zážitky. Museli jsme přiznat, že takové prázdniny jsme nečekali. „Vidíš, vždyť ty sis ještě před dvěma týdny myslel, že ho máš jenom na čůrání! A koukej jaký je z něho pašák!“ řekla Eva uznale a pohladila mně přes ještě odpočívajícího ptáčka. Musel jsem uznat, že má pravdu. Bylo to všechno na mně přece jen rychlé. Těch pár týdnů překotně uběhlo a jednotlivé zážitky se mi míchali před očima jako v kině. Nikdy bych tomu nevěřil, že se ...