Jsem trochu plachý. Částečně od přírody, částečně od toho léta nedlouho před mými patnáctými narozeninami. Ten den bylo krásně a nedal se trávit jinak než u vody. Spolu s našima jsme chodívali do nevelkého jezírka v bývalém lomu a byli jsme tam i ten den. Rodiče tenkrát jeli pryč a mně čekal víkend bez nich. Dali mi dobré rady, ponaučení a příkazy a odešli dlouho přede mnou. Ten den tam moc lidí nebylo a i těch pár se nakonec sebralo a zmizelo sledovat v televizi nějaký v té době populární seriál. Z nouze, ale popravdě ...

V pátek odpoledne v domluvenou dobu jsem zazvonil na zvonek Natálčina domu. Rodiče jak už to tak bývá odjeli na víkend pryč a tak jsme měli celý baráček jen pro sebe a samozřejmně jsme toho hodlali patřičně využít. Neznali jsme se dlouho, ale oba dva jsme byly jako jedna duše. Natálka mi přišla otevřít a já nestačil zírat, byla krásná... Když jsem vešel dovnitř, bylo mi jasné, že jsme na stejné vlně. Naty nachystala něco na zobání rovnou na stolek ke gauči...Nenechal jsem ji dlouho čekat, nebyl důvod. Posadili jsme se na pohovku a dlouhý pohled ...