Zase jedno nudné pošmourné ráno, a cesta autobusem linky 390 do práce. Každý pracovní den, stejné ráno, stejní lidé v autobusu městské dopravy. Jako každé ráno, to abych si navodil dobrou náladu, se bavím pozorování lidí, obzvláště potom ženského osazenstva naší linky. Hraji si pro sebe takovou hru, vždy si vyberu nějakou ženu, a nenápadně ji pozoruji, a popouštím uzdu své fantazii. Představuji si, jaké by to asi s ní bylo, jak by vypadala za určitých situací, a přitom se na ni dívám, a snažím se zachytit její pohled. Některé na hru přistoupí, pohled opětují, ...

Jsem rozvedená a už bohužel strkám před sebou čtyřicítku. Pro taková léta se už tíže shání někoho na pohlavní ukojení a tak se musím spokojovat jen s mojí sbírkou Robertků a i novým mechanickým přístrojem, který do mě píchá umělý úd. Mohu mu nastavit různou rychlost, ale je to pořád jen stroj bez lidského citu. Vždy jsem toužila po lidském semenu a milování v různých pozicích. Teď mám jen neosobní náhradu a o starší ženu, která si tak chce zašoustat, není už zájem. Jednou se ale vše změnilo. Objednala jsem si pizu a přivezl ji ...