Další průběh svatebního veselí byl už takříkajíc standardní. Mohutně se popíjelo a veselilo a jak se doba chýlila k půlnoci, začali se hrát i různé tradiční hry, které ovšem moc nemusím. Snad jen dražení nevěstina střevíčku mě zaujalo. Říkal jsem si, kdyby se mi jej podařilo získat do svého vlastnictví, budu mít na tuto svatbu další hezkou vzpomínku. Leč obsah mé peněženky vítězství moc nenasvědčoval a také jsem z aukce odpadnul opravdu jako jeden z prvních. Nakonec střevíček vydražil za skoro dvacet tisíc bratránkův otec, teď už vlastně Irenčin tchán. Dmul se hrdostí a smál ...