Na oslavě osmnáctin mé nejlepší kámošky jsem se seznámila s jedním klukem. Jmenoval se Filip a byl hrozně milý, chytrý a krásný. Po dvou protancovaných hodinách jsem si uvědomila, že jsem se zamilovala, a že s ním chci strávit celý zbytek života. Klasická pubreťácká láska. Psali jsme si a scházeli se. Slovo dalo slovo a začali jsme spolu chodit. Byla jsem šťastná, jako nikdy v životě. Vídali jsme se každý volný víkend, přes týden jsme neměli čas, protože bydlel daleko a skloubit se školou se to nedalo. Ale každý večer jsme si skypovali a psali si.
Jednou o víkendu za mnou přijel domů. Byla jsem hrozně šťastná a představila jsem ho rodičům. Máma uvařila oběd a táta horlivě s Filipem o něčem diskutoval. Každou chvíli se smáli a já měla radost, že se rodičům zamlouvá. Při obědě utrousil Filip několik komplimentů na máminu kuchyni a ta z toho celá zrůžověla. „Jestli si budeš chtít přidat, ani se nemusíš ptát a klidně si ber,“ řekla zrovna po další Filipově pochvale. „Děkuju, jste moc laskavá,“ odvětil Filip a začal si okamžitě nabírat. Musela jsem se smát. Po obědě jsme šli do lesa, který máme hned za domem. Bylo teplo a všude to vonělo opylovanými květy. Drželi jsme se za ruce a kráčeli po lesních pěšinkách. Ani jsme nevěděli kam jdeme, ale bylo nám to jedno, protože jsme tam byli spolu. Uprostřed velké mýtiny jsme si rozprostřeli deku a dali si svačinu, kterou nám máma přichystala. Obložené chleby, mňam! Lehli jsme si a dívali se na mraky. „Jsi šťastná?“ zeptal se mě najednou Filip. Přetočila jsem se na bok a položila mu ruku na hrudník. „Ty snad ne?“ odpověděla jsem otázkou a usmála jsem se. I on se usmál. „Maximálně,“ řekl konečně a natáhl krk, aby mě políbil. Vyšla jsem mu vstříc a položila mu hlavu ke krku. Obtočil mi ruku kolem těla a držel mě za rameno.
„Jsme spolu už tři měsíce. Nemyslíš, že je čas posunout se někam dál?“ zeptal se opatrně. Nadzvedla jsem hlavu. „Jak to myslíš?“ nechápala jsem. „No…“ i on se nadzvedl. „Myslel jsem…“ nedokončil větu a naklonil se ke mně. Políbil mě na rty a pomalu mě začal pokládat na deku. Nechala jsem se. Chytila jsem ho za tváře a polibky mu opětovala. Opatrně na mě nalehl a líbat nepřestával. Milovala jsem dech jeho vůně. Prsty jsem mu prohrabávala vlasy a naklonila hlavu na bok, aby mi mohl líbat krk. Pochopil a učinil tak. Jeho jazyk mi klouzal po šíji a já vydechovala. Zavírala jsem oči slastí a užívala si to. Přesto ve mě ale něco hlodalo. Když mi začal vyhrnovat sukni, cukla jsem sebou. Překvapeně se podíval. „Ehm…“ začala jsem. „Promiň, ale… nejspíš ještě nejsem připravená,“ vykoktala jsem ze sebe a nervózně si prohrábla vlasy. „Ale no tak, vždyť o nic nejde,“ nedal se Filip a pokoušel se mě znova políbit. Tentokrát horlivěji. Odstrčila jsem ho. „Přestaň, Filipe!“ vykřikla jsem. „Jsme spolu už tři měsíce,“ zopakoval. „Mám nárok,“ zakončil to a znova se mě pokoušel políbit. „Prosím tě,“ začala jsem. „Nech toho, nelíbí se mi to. Prosím, Filipe!“ zakřičela jsem, ale už jsem byla na zádech. Surově mě chytil za ruce a položil mi je podél hlavy.
Kopala jsem nohama, ale zalehl mi je. Začal mě líbat, ale už to nebylo příjemné. Líbal mě na krku, tvářích, všude. „Přestaň, Filipe, prosím,“ prosila jsem mezi vzlyky, ale nebylo to k ničemu. Dal mi ruce za hlavu a chytil mě jednou rukou za zápěstí. Po tváři se mi skoulelo několik slz. Druhou rukou mi vjel pod triko. Vyhrnul mi ho až ke krku a ponořil hlavu do mého hrudníku. Volnou dlaní mi začal masírovat prsa a vyndávat je z podprsenky. Bylo mi na zvracení. Cítila jsem se poníženě a strašně jsem se bála. „Prosím tě,“ opakovala jsem pořád dokola. „Přestaň!“ Vložil si mou bradavku do úst a ignoroval mě. Několikrát i skousl a já sykla bolestí. Když měl dost, přesunul se k pupíku. Líbal mi břicho a hladil mi prsa. Když se polibky přesouvaly stále níž, začala jsem sebou cukat. Nelíbilo se mi, kam to směřovalo. „Ty mě nemůžeš milovat!“ vykřikla jsem, když mi pustil ruce, aby mi mohl stáhnout sukni. V tom okamžiku jsem se ale posadila, stáhla si triko a kopla Filipa do břicha. Trochu ho to omámilo, ale jen na chvíli. Já se ale stihla postavit na nohy a rozběhla se pryč.
Zaslechla jsem ale zapraskání větviček a Filipovo přerývané dýchání. „Miluju tě, ale ty mě očividně ne!“ vykřikla a popadl mě za pas. Zvedl mě do vzduchu a přehodil si mě přes rameno jak pytel brambor. Kopala jsem a bušila ho pěstí do zad. „Filipe,“ zavzlykala jsem a ztratila energii. Vyčerpaně jsem se svezla na jeho záda a vyčkávala. Odnesl mě zpět na deku. „Vyhrň si triko,“ poručil. Podívala jsem se na něj s pohledem plným odporu. Rozpřáhl ruku a dal mi facku. Složila jsem se. Mezitím mi sundal triko i s podprsenkou. Sukni mi stáhl a kalhotky s nimi. Nikdy v životě jsem se tak nestyděla. Převalil mě na břicho a nevšímal si mých proseb a nářků. Začal mi ohmatávat zadek a líbat ho. Roztáhl mi nohy a prsty mi přejížděl po rozkroku. Zachvěla jsem se, napůl vzrušením, napůl odporem. Po chvíli jsem se začala třást. Sténala jsem a nehty zarývala do deky. Pocítila jsem příjemné teplo, ale jen na několik vteřin. Filip se mě přestal dotýkat. Zaslechla jsem škrknutí zipu a rozplakala jsem se. „Filipe,“ zkusila jsem to naposledy. Neměla jsem už sílu se o něco pokoušet.
Ležela jsem tam a brečela jsem. Po chvíli se mě zase začal dotýkat. Roztáhl mi nohy ještě víc a nalehl mi na záda. Penisem mi začal přejíždět po zadku a já byla strachem bez sebe. „Bude se ti to líbit, uvidíš,“ slíbil s tónem šílence. „Ale já to nechci, ještě ne,“ odpověděla jsem a zase se rozplakala, když mi špičku penisu přiložil k pochvě. Začal mi roztahovat závojíčky a pomalu pronikal. „Ne, Filipe,“ žadonila jsem zoufale. „Přestaň, prosím, hrozně to bolí!“ prosila jsem a nelhala. Začal do mě pronikat stále hlouběji a já cítila jen bolest. „Bude se ti to líbit, uvidíš,“ opakoval a chytil mě pod krkem. „Přestaň, au!“ křičela jsem. Když byl dost hluboko, silně přirazil. Cítila jsem, jak blána praskla a jak se uvnitř mě rozlilo teplo. Hlasitě jsem vykřikla bolestí a rozplakala se ještě víc. „Prosím, prosím!“ křičela jsem a snažila jsem se o vzdor, ale marně. Filip mi sténal do ucha a nepřestával přirážet. Někdy do mě pronikl až ke kořenu a několik vteřin tam zůstal a někdy přirážel krátce, ale rychle.
Nemohla jsem se ubránit sténání a přivírání očí. „Věděl jsem, že se ti to bude líbit,“ řekl spokojeně. Neměla jsem chuť mu něco vysvětloval. Mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice a tomuto člověku se povedlo ji překročit. Necítila jsem nic než odpor k němu. „No tak!“ zařval mi do ucha. „Řekni, že se ti to líbí,“ přikázal a chytil mě pod krkem. „Ano,“ vzlykla jsem. „Líbí se mi to,“ lhala jsem. Filip se zasmál a zvedl se. Vyndal ho ze mě a já sykla bolestí, když jsem pocítila palčivou bolest mezi nohama. Otočil mě na záda a znova mi roztáhl nohy. Přitáhl si mě blíž a začal znova. Tentokrát to bolelo už míň, ale neužívala jsem si to. Pochva mě pořád pálila a já si nepřála nic jiného, než aby to skončilo. „Popros, abych přidal,“ řekl. Přikryla jsem si oči dlaněmi a rozplakala se. „Tak popros!“ poručil. „Pro-prosím…“ začala jsem. Filip se usmál a přitáhl si mě ještě blíž. Chytil mě pod zadkem a nadzvedl. Začal mě šukat jako šílený a já myslela, že bolestí umřu. Křičela jsem a brečela. Filip hlasitě vydechoval a pak ze mě konečně vyklouzl. Nezahálel ale a nahnul se ke mně. Chytil mě za hlavu a posadil mě. Při sednutí jsem sebou cukla a sykla bolestí.
„Otevři hubu!“ poručil. Nestihla jsem to ale a on už mi cpal čuráka do pusy. Začala jsem se dusit, ale nedovolil mi ucuknout. Držel mě pevně a přirážel. Jeho koule mě bouchaly do brady a já myslela, že se pozvracím. Když konečně přestal, rozkašlala jsem se. Vzhlédla jsem vzhůru, zrovna abych viděla, jak stříká. Zavřela jsem oči. Filip sténal a stříkal celý obsah svých koulí na mou hlavu. Několik kapek mi dopadlo na jazyk a to už jsem nevydržela. Po důkladném vyprázdnění jsem se pozvracela. Lehla jsem si na bok a asi po páté za tento den jsem se rozbrečela. Zvedla jsem oči. Filip seděl vedle mě, hlavu měl v dlaních. „Já… prosím, odpusť mi to,“ začal. „Vypadni!“ vykřikla jsem. „Už tě nikdy nechci vidět, rozumíš!“ seřvala jsem ho. „Leni,“ řekl a natáhl po mě ruku. Cukla jsem sebou a bleskurychle se odsunula. „Nesahej na mě! A padej!“ víc jsem nezvládla. Filip se zvedl, sebral si svoje věci a utekl pryč. Seděla jsem tam ještě několik hodin a plakala. Rozkrok mě pořád pálil a já neměla chuť už žít.

Povídky, co by se mohly líbit: