Irmě bylo něco přes padesát a milování, pro ni ztratilo přitažlivost. Upnula se na peníze. O patnáct let mladší manžel, jehož kdysi jako nezkušeného mladíčka okouzllila jako zralá, zkušená a cílevědomá žena, ji občas přiměl k plnění manželských povinností. Trpělivě mu podržela, pak odpochodovala do koupelny a další hrátky striktně odmítala. Při úklidu jednou našla nekolik časopisů s nahatými kráskami. Trochu ji to rozladilo. Když upovídaná sousedka tajuplně naznačila, že Jeník, jak manželovi říkala, vycházel od vdovy Havelkové, začala se užírat. Na Havelkovou nepromluvila dobrých dvacet let od toho dne, kdy tehdy ještě svobodnou Irmu přistihla in flagranti s Havelkou…..
Jeník působil v posledních týdnech spokojeněji a příliš nedotíral. Irma si spočítala, že jedna a jedna jsou dvě. Navíc ji napadlo, zda Jeník té čúze Havelkové neplatí. Úplně ji vyděsilo pomyšlení, že by utrácel za nějakou rozhoďnožkou z masážního salonu nebo z vykřičených nároží ve městě. Usoudila, že už také není žádný mladík a když dostane příležitost, vybouří se a Havelkovou pustí k vodě. Aby měla dění pod kontrolou, rozhodla se, že umluví některou ze tří kolegyň v kanceláři. Boubelatá Maruna s mírně rozkynutými vnadami se chystala slavit třicáté narozeniny, byla svobodná a asi potřebná. Kdysi pro ni jezdil jakýsi taxikář, ale kde je mu konec! Od té doby Marunu s žádným chlapem neviděla. Renata byla vyzáblá, rozvedená čtyřicítka, po mužích celá žhavá. Když se Jeník občas zastavil v kanceláři, potají po něm jukala a vypravovala dvojsmyslné anekdoty Stejně stará Eva byla náramné zachovalá, správně tvarovaná na všech potřebných místech a na každém prstu méla nápadníka. Doma terorizovala nekňubu, o němž vykládala, že sotva na ni vleze, zadýchá se a už nemůže.
Eva ochotně podržela každému, kdo vypadal aspoň trochu k světu a nijak se tím netajila. Jenže o Jeníka zájem neprojevovala. Irma se rozhodla, že to zkusí s Marunou. Když náhodou zůstaly v kanceláři samy, opatrně zavedla řeč. Maruna zčervenala jako rajčátko. „To přece nejde,“ vyhrlkla zmateně. „Jste hodná že máte péči, opravdu jsem už dlouho… Ale to je moje starost. Jak bystek tomu přišla, abyste mi půjčovala manžela! A takového fešáka ! Třeba by mě ani nechtěl.“ „Pro tebe všechno, děvče,“ pronesla Irma blahosklonně. „Mně to už nic neříká, ale Jeník je v nejlepších letech, málo platné, tělo žádá svoje. Má mi zahýbat s nějakou cizí ženskou?“ „On vám s nějakou zahýbá?“ zpozorněla Maruna. „Zatím ne,“ odpověděla Irma pohotově. „Mohl by. Zítra půjdu ke kadeřnici a ty to dojdeš Jeníkovi oznámit.“ „Co mu mán říct?“ otázala se Maruna prostoduše. „Pravdu. Že jsem šla ke kadeřnici. Dál mluvit nemusíš. Vypneš hruď, rozvlníš prsy. Moc si toho na sebe neber. To by v tom byl čert, aby nezabral.“ Maruna měla spoustu námitek, ale nakonec souhlasila. „Mám jednu podmínku,“ řekla Irma. „Chci mít přehled. Všechno mi povíš. Do nejmenších podrobností!“
Jeníka trochu překvapilo, když Maruna stanula na prahu. Skoro se polekal, že se Irmě něco stalo, protože se tvářila nesmírně rozpačitě. S úlevou ji vyslechl. Zálibně přejel pohledem po malebné přídi, uvězněné ve fialové halence. Poznal, že si nevzala podprsenku, pod tenkou tkaninou se zřetelně rýsovaly bradavky. „Kávu?“ zeptal se vyprahle. Maruna potřebovala chlapa jako sůl a nerada by skončila nad šálkem kávy, když už se k tomnu dobrodružství odhodlala: „Irma se vrátí nejdříve v sedm. Vůbec mi nebude vadit, když na kávu nedojde.“ Jeník naprázdno polkl. Maruna si rozepnula halenku a odhalila obrovité, překvapivě pevné prsy. „Nádhera,“ vydechl Jeník. „Takové ananasy jsem nepolaskal… ani nepamatuju!“ „Kde máte ložnici?“ Otevřel dveře. Maruna se k něma přitiskla a tlačila ho před sebou, v očích divoký lesk. Během těch několika kroků odkopla lodičky a stáhla si sukni, pod níž nic neměla, samozřejmě pokud šlo o oblečení. Jeník se chtivě chopil prsů a zálibně zkoumal jejich proporce, to však už padal zády na postel. Maruna nad ním stanula s toužebným výrazem a nastavila černý klín. Jeník nezaváhal a nabídky štědře využíval, zatímco ho Maruna poněkud nešikovně svlékala. „Panečku, vy máte banán,“ vyrazila uznale, sklonila se a zpracovávala ho ústy. Cítila ho až v krku a zároveň se dostavila netušeně krásná sladká závrať. Zamumlala: „Jak začneme?“ Jeník se chopil iniciativy. Položil povolnou a nanejvýš vzrušenou Marunu na lopatky, zahrnoval ji polibky, než se dokonale uvolnila a s rozpaženými pažemi a široce roztaženými stehny ho hladce přijala. Dolehl plnou vahou na ňadra s neuvěřitelně nalitými bradavkami a odstartoval dlouhou rytmickou jízdu. Maruna moc nespolupracovala, Jeník jí to nedovoloval. Ležela s dokořán otevřenými ústy a s vytřeštěnýma očima. Tak dlouhý penis v sobě ještě neměla.
Přijímala dar milování s absolutní oddaností, nesmírnou vytrvalostí a trpělivostí a s pocitem absolutního blaha. Když Jeník vyvrcholil, několikrát proti němu vyrazila břichem a plnými boky a když se ujistila, že neochabuje, zase se uvolnila, zklidnila a držela, aniž by se pokusila aspoň o náznak aktivity Jeník připomínal dobře seřízený stroj. Něco jako perpetum mobile. Po dlouhé době usoudil, že by měl Maruně dopřáti jiný způsob rozkoše. Převrátil ji na břicho a zajel do ní zezadu. „Líbí se ti to?“ „Děsně,“ vyhekla. Když o hodně později mrkla na hodinky, ozvala se: „Bude sedm. Irma…“ Zatlačil jí obličej do polštáře. „… mi zrovna teď může být ukradená! S tebou se báječně šoustá. Kdybys do toho dala trochu víc života…“ Maruna přitáhla kolena k tělu, vystrčila zadek a vyrážela proti Jeníkovi. „Umíš,“ ocenil její snahu a zakrátko ji zaplavil množstvím žhavé lávy.
Irma, postávala v parčíku proti domu skoro do osmi. Když zarudlá Maruna vyšla na ulici, vrhla se k ní. „Tohle jsme si neodmluvily! V sedm jsi měla vypadnout!“ „Já se snažila,“ odpověděla Maruna. „Když on Jeník stále neměl dost!“ „Chceš tvrdit, že jste mrouskali od pěti do osmi?“ vyjela Irma zlostně. „Od půl páté,“ řekla Maruna. „Hned po příchodul jsem mu ukázala prsa. Ani nevíte, jaký máte doma poklad! Dala bych milion, kdybych ho měla pod vlastní peřinou!“ „Za mírný poplatek ti Jeníka občas dopřeju,“ pronesla Irma mírněji. Myšlenka, že za Jeníka bude inkasovat, se jí zamlouvala. Spěchala domů. Osprchovala se, připravila večeři a hup do postele.
Nepřikryla se, ležela nahá. Těšila se, že Jeník selže. V tom se však krutě zmýlila. Vrhl se na ni a začal si užívat. Po chvíli ji s nekornpromisní rozhodností obrátil a narazil zezadu. To nikdy nešnášela, ale ani nepípla a držela, dokonce chvílemi pohodila zadečkem ve vstřícném pohybu. Když dospěl k vrcholu, mlčky odešla do koupelny a skřípala zuby. Ta čúza Maruna Jeníka zpropadeně vydráždila… Nevadí, když bude platit, ať si užije. Po několik týdnů kryla každé úterý Marunin předčasný odchod z kanceláře a těšila se ze tří bezpracně získaných stokorun.
Maruna se ovšem pochlubila Renatě i Evě, které opěvované Jeníkovy kvality zaujaly. Irma si pomyslela, že čeho je moc, toho je příliš, ti dva by si na sebe mohli zvyknout… Renata se tvářila dotčeně, když jí Irma naznačila, že má trápení s manželovou sexuální aktivitou, ale v duchu zajásala. Odpoledne zazvonila a sotva Jeník otevřel, spustila: „Mám vyřídit…“ „Pojďte dál, Renatko,“ přerušil ji Jeník, a sotva dovřel dveře, stiskl Renatiny nevýrazné obliny. Macatou Marunu už znal nazpaměť, zněna mu přišla vhod.
„Máte prdelku jako poupátko. Rozdáme si to hned nebo…“ „Hhed,“ odpověděla Renata. Jeník jí čile zbavil oblečení, roztáhl hubená stehna, přitiskl Renatu na zeď a zajel do ní, až vydala poplašný výkřik. Uchopil ji za zadeček, Renata obemkla nohama jeho boky a s táhlým úpěním se snažila Jeníka uspokojit. Když zamířili do ložnice, obcházela židli. Přehnul ji přes opěradlo. „Rozkroč se!“ Ochotně poslechla. Odcházela v půl deváté a sotva stála na nohou, Jeník ji seznámil s dosud nepoznaným. „Mám modřiny po celém těle,“ žalovala Irmě, přecházející před domem. „Ten tvůj člověk je ďábel. Ani nechtěj slyšet, co se mnou prováděl!“ „Povíš mi to zítra v kanceláři,“ řekla Irma.
Podezřívala ji, že přehání, s tou její vyzáblou figurou přece nedokázala Jeníka přiliš zaujmout. „Nejlepší to bylo ve vaně,“ chrlila Renata a olizovala si rozkousané rty. „Ten zážitek bych si ráda zopakovala.“ „Když budeš mít zájem, někdy ti Jeníka půjčím,“ prohodila Irma pohotově. „Počítej s tím, že mi muže zadarmo ničit nebudeš.“ „Toho by nezničily ani všechny chebské kurvy dohromady,“ uzavřela Renata a vděčně políbila Irmu na tvář.
Irma vtrhla do bytu jako povodeň. „Ty mizero! Pošlu za tebou kolegyni se vzkazem, abys neměl obavy, a ty ji hned opícháš jako nějakou…“ „Žádná jiná by mi nedržela čtyři hodiny,“ odsekl Jeník. „Jestli jsi najednou potřebná, stačí slůvko.“ „Na nic se nezmůžeš,“ zavřeštěla Irma. Jeník ji popadl do náruče a odnesl do ložnice. Ještě si stačila všimnout vlhkých skvrn na prostěradle, ale to už ji Jeník zalehl. Skončil o půlnoci. Irma si umínila, že manžela zdeptá. Maruna ani Renata to nedokázaly, snad uspěje zkušená Eva. Už proto, že z těch tří byla jasná jednička.
Nemusela Evu dlouho přesvědčovat. Začala tím, že má manžela k neutahání a sama už mu nemůže dopřát všechno podle jeho gusta. Eva předstírala, že zahořela touhou. Od Maruny a Renaty dostala přesné informace, už se zabývala myšlenkou, jak dostat Jeníka do postele. „Klidně ti mužíčka odrovnám, že si neškrtne celý měsíc, prohlásila sebevědomě. „Ale platit ti za to nebudu!“ Irma mlčela. Napadlo ji, zda to nepřehání, ženské se samozřejmě domluvily, ale couvnout už nemohla. Eva se ohodilla jako na ples. Vzala si miniaturní, ale velice přiléhavé kalhotky s krajkami, těsnou podprsenku, apartní košilku, podvazkový páa, punčochy. Ať se Jeník snaží! Nemusí dostat každou ženskou jako oloupaný pomeranč. „Irma šla ke kadeřnici,“ oznámila a měla se k odchodu. „Kam spěcháte?“ otázal se užasle. „Můžeme Irminy nepřítomnosti využít.“ „Zvete mě do kina?“ „Kdo mluvil o kinu?“ „Tak do kavárny?“ „Do postele,“ řekl Jeník a vtáhl ji do bytu. „Nejdu s každým,“ zaprotestovala rozhodně. „Já nejsem každý.“ „Pouštím na sebe jenom chlapy s výdrží.“ „Zazvonila jste u správných dveří. Na olympiádě odběhnou maratón a já ještě nemám dost.“ „Nu, pro jednou mě neubude,“ prohodila.
Než se nadála, stála v předsíni nahá. „Máš kouzelné bříško,“ pronesl Jeník a věnoval pozornost napřed levému, potom pravému prsu. Stály za to. Byly pevné, vysoko posazené, ostře zahrocené. Když se jich nabažil, zabořil hlavu do Evina jemně ochmýřeiného klína a zkoumal jeho tajemství. „Už si mě vezmi,“ zakřičela Eva po chvíli. „Pojď ke mně!“ „Jsem u tebe.“ „Nezdržuj! Ošoustej mě nebo se zblázním!“ Všechna předsevzetí zmizela, propadla touze. Jeník však nespěchal. Neudržela se a usadila se na něm jako na koni. Sama si zasunula ztopořený úd do pochvy. Jeník pasivně držel a laskal stále tužší a nalitější bradavky. Konečně prohlásil: „Konec laskání!“ Shodil ji, roztáhl jí nohy, zadeček podložil polštářem a vrhl se na ni. Divoce přirážela, kousala, škrábala, vyla, že ji muselo být slyšet v sousedním bytě. Irma čekala před domem do deset. „Jestli se tento týden ještě na něco zmůže,“ prohlásila pak Eva, když stála na chodníku na velice nejistých nohách, „dostaneš flašku.“
Plácly si. Irma vplula do bytu jako jarní vánek do údolí. Samý úsměv, Jeníčku sem, Jeníčku tam, miláčku, dneska to potřebuju pořádně udělat, už jsem tě dlouho neměla. „Nevím, čím to je, ale když přijdu od kadeřnice, potřebuju to jako poušť vláhu.“ Jeník však nereagoval. Podezřívala ho, že ji chce vytrestat, nebo se do Evy zamiloval. Přes veškeré snažení neuspěla. Od toho dne se často vracela do prázdného bytu. Jeník se vracel stále později. Vydržela to dva týdny. „Kde se touláš?“ vyrazila, když se pozdě po půlnoci ukládal do postele. „Kterou holku souložíš?“ „Tvoje kolegyně,“ odpověděl klidně, rozsvítil lampičku a sáhl po knížce. „Zkouším, která víc vydrží. A nemusíš používat vulgárních výrazů. Sama jsi mi je přihrála.“ Irma zkoprněla. „To mám mlčky trpět, že mi zahýbáš?“ „Potřebuju to.“ „A co já? „Už mě nebaví pokaždé se doprošovat.“ „Dneska jsi se nemusel doprošovat, namítla rozhořčeně. „Podal jsem žádost o rozvod,“ oznámil suše.
„Nepovídej! Ke které se nastěhuješ?“ zaburácela. „Eva je vdaná, Renata kost a kůže, ta tě přece nemůže rajcovat!“ „Máš pravdu“. připustil. „Není to s ní žádné terno. Zacumlám jí kozičku nulku a málem si vypíchnu oko o žebro, ale kdykoli mi ochotně nastaví. Když jsem v nejlepším, začne vypravovat dráždivé anekdoty. Ohrommě mi to pomáhá. Také je znamenitá na židli.“ „Já bych třeba také…“ „Stala se z tebe frigidní ženská,“ přerušil ji. „S tím jsem se skoro smířil, ale neodpustím ti, že jsi začala intrikovat. Poslala jsi mi sem Marunu, potom Renatu a nakonec i Evu, to všechno jenom proto, ahych nezvedl kotvu a neodplul do jiného přístavu. Jenomže ti šlo především o to, co by řekli lidé, kdybych od tebe odešel. Unavuje mě to.“ „Snad ti neučarovala Maruna? Takové tlusté… Vždyť je to pochodující mrtvola. Ta ti akorát nastaví a drží.“ „Jak to víš?“ „Pochlubila se.“ „Právě to mi vyhovuje. Je vděčná za každou minutku a vřeští při tom jako opice. Lehne, roztáhne stehna a drží, jak říkáš. A ty ohromné prsy! Zakryly by půlku Václaváku!“
„Proto se k ní chceš nastěhovat? Musí ji mít jako z gumy, při těch proporcích!“ argumentovala Irma. „Také proto,“ řekl Jeník spokojeně. „Je učenlivá. Už se vyzná i v ruční práci a nebrání se ani orálnímu sexu. Nedovedeš si představit, jak dobře mi to udělá! Eva také není marná, budu si ji držet jako bokovku. Má zvláštní specialitu, v té je nepřekonatelná. Na schodech, víš? Snad bych jí dal přednost, ale doma má svinčík. Co neudělá ten její pápěrka, to není.“ „Rozhodl jsem se pro Marunu. Kdybys tak poznala slast, když rozvlní ta svá pohoří. Má nekonečnou trpělivost. Vydřží celé hodiny a stále se jí to zamlouvá.“
„Matrace,“ řekla Irma zavile. „Trefila jsi hřebík na hlavičku,“ souhlasil Jeník. „Všechno je tvoje vina. Kdo mi sem ty ženské posílal? Dokonce jsi od Maruny a Renaty inkasovala. Jako kdybys je posílala ke kozlovi!“ „Jendo, Jeníčku,“ zalkala Irma nyvě. „To mi nemůžeš udělat! Nesmíš! Nedovolím to! Vždyť bych byla všem lidem pro smích!“ „A je to tady,“ řekl Jeník. „Co by řekli lidé! Copak si neuvědomuješ, že už jsi jim pro smích dávno?“ „Jak je možné, že tolik vydržíš?“ „Třeba je to tím, že jsem žil jako v klášteře. Samý dlouhý půst!“ „Dříve ti to nevadilo!“ „Vadilo.“ „Když jsme se vzali, bylo to mezi námi hezké.“ „Změnila jsi se.“ „Nezahýbal jsi mi!“ „Ale ano,“ usmál se Jeník. „Jak se nasklytla přiležitost.“ „Malečková naznačila, že chodíš šoustat Havelkovou.“ Ta záležitost jí pila krev. „To je pod tvou úroveň. V posteli s ní musí být nuda.“ „Zařadil jsem zpátečku, když naznačila, že bych se nemusel stěhovat daleko,“ přiznal Jeník. „Opravdu vás načapala, když tě Havelka muchloval ve sklepě na hromadě brambor?“ „To jsme se ještě neznali,“ hájila se Irma. „Jendo, Jeníčku, copak bych s těmi mrchami v kanceláři vydržela? Dovedeš si představit, jak bych trpěla, kdykoli bych se podívala na Maruniny prsy. “
„Možná dovolí, abych z tebe občas oprášil pavučiny, když zaplatiš.“ „Jsi sprosťák!“ sykla nenávistně. „Ale něžný sprosťák,“ podotkl Jeník. „Nikdy jsem to nedělal ve sklepě na bramborách! Sotva dokážeš pochopit, jaké potěšení mi působí rozepnout Maruně župánek a hrát si s jejími holoubátky.“ „Holoubátky?“ vykřikla Irma posměšně. „Vždyť je má jako měchy od varhan!“ „Skvěle se na ně hraje.“ „Hulváte! Zpustlíku! Nemravo!“ „Obdivuju tvou slovní zásobu,“ řekl Jeník netečně. „Sbal se a vypadni! Dělá se mi z tebe šoufl! Hned, teď okamžitě!“ Jeník pomalu vstal a začal se oblékat. Irma vylezla z postele, vytáhla z komory dva velké kufry a cpala do nich jeho věci, jak jí přišly pod ruku. „Táhni k té tlusté mrše,“ zaječela, když je postavila v předsíni ke dveřím. „Nepochopím, co na ní vidíš!“ „Šoustání je nejkrásnější věc na světě,“ řekl Jeník ledově, „ale láska prochází žaludkem.
Maruna dělá skvostnou svíčkovou a to není k zahození.“ „KIíče od bytu nech tady!“ Pověsil je na háček. Irrna za ním zabouchla, až se otřásl celý dům. Zvolna sestupoval po schodech a dumal, zda to kapánek nepřepálil. Tak daleko zajít nezamýšlel. Domovní dveře našel zamknuté. Chvilku před nimi bezradně stál. Věděl, že se ke klíčům nedostane, leda by rozbil dveře sekyrou. Chopil se kufrů a stoupal po schodech. Zazvonil u Havelkové. „Kdo je?“ ozvalo se tlumeně a hodně rozespale. „Já.“ „Kdo – já?“ „Jeník.“ Dveře se rozletěly. „Štěpánko, anděli,“ pronesl Jeník tichoučce. „Máš mě tady i s kufry. Zastesklo se mi po tvých svůdných pahorcích, po rovině tvého bříška, po tvém čarokrásném údolíčku a tvé nastavené prdýlce.“ „Jeníčku,“ zasténala a vrhla se mu kolem krku. „Nemáš na sobě nějak moc oblečení?“ zašeptal jí do ucha. „To snadno napravíme,“ odvětila Štěpánka, přetáhla si přes hlavu noční košili a oběma rukamia si pozvedla těžké prsy. „Jsou tvoje. Moje bříško je tvoje, moje údolíčko patří tobě…“ Jeník neodolal. Strhal ze sebe oblečení, objal statné horké tělo v pase a hledal cestu hustým porostem nastaveného klína. Sklouzli na kolena a začali se divoce milovat. Stále si podepírala prsy a zduřelými bradavkami kroužila po Jeníkově hrudi. „Takhle jsme to ještě nikdy nezkusili,“ zalkala slastně. „Budeme si to opakovat každý den.“ „A každou noc,“ dodal Jeník. V tom okamžiku mu došlo, že má hlad a dostal chuť na svíčkovou. „Umíš uvařit dobrou svíčkovou, anděli?“ „S brusinkami, kopečkem šlehačky a plátkem citrónu.“ odpověděla. „Nepřestávej!“ „Nepřestanu. Zůstanu.“ „Navždycky?“ „Moc mluvíš, děvče. Věnuj se nejkrásnější věci na světě.“ Padla na bok, převrátila se na záda a zvedla roztažené nohy. „Šoustej mě, Jeníčku! Vyvrtej do mě díru! Usoulož mě k smrti! Dělej mi to, dokud neztratím vědomí!“ „Stále moc mluvíš,“ napomenul ji. „Stále tě potřebuju.“ Tvrdě zajel, hlavu zabořenou mezi ňadry. Rozpoutali milování připomínající dobývání tvrze. Štěpánka bušila chodidly zdvižených nohou do dveří. Zezdola se ozvalo bušení na strop. Se smíchem se přesunuli do ložnice a Štěpánka poklekla na okraji postele, sklonila hlavu a nastavila pozadí. Jeník ji lehce plácl.
„Větší rozklek a hlubší předklon, lásko,“ zavelel. „To je ono! Opři se čelem o prostěradlo! Výborně! A parádně spolupracuj!“ Když usnula vyčerpáním, Jeníka napadlo, že Irmu nejvíce potrestá, když zůstane u Havelkové. Renata mu kdykoli podrží a nezapomene se pochlubit. Bez Evy se obejde, stejně ji píchají i jiní. Maruna se bude nějaký čásek užírat a přestane držel dietu, ale nakonec zase rozevře župánek. Žel, muž míní a ženy mění. Triumvirát Jeníkových milenek se spřáhl s Irmou. Eva se brzy rozvedla a ulovila pochybného, ale zazobaného podnikatele, Maruna s Renatou si našly milence a potom i manžele na inzerát a k dovršení všeho zlého se k Irmě nastěhoval pIešatý lékář v důchodovém věku. Vodili se jako zamilovaní puberťáci a když Jeníka potkali, provokativně se líbali. Jeník zůstal u Havelkové. Její svíčková se sice nevyrovnala té, kterou připravovala Maruna a také její mírně ochablé vnady začaly Jeníka unavovat, ale z nouze je i Štěpánka dobrá. Musel odjet na třídenní služební cestu. Všechno mu vycházelo, vrátil se již druhý den. Chtěl Štěpánku překvapit, vkradl se do bytu jako zloděj a po špičkách zamířil do ložnice. Štěpánka seděla rozkročmo na mladíčkovi z protějšího domu, povislými prsy mu smýkala po obličeji a přesně formulovanými pokyny ho zaučovala do tajů milování. Zase stanul na chodbě se dvěma kufry a řešil nerudovskou otázku – kam s nimi.

Povídky, co by se mohly líbit: