Klopýtali jsme po namrzlé cestě z hospody do naší horské chaty a vzájemně se podpírali. Po vypitém alkoholu a na kluzkém povrchu to byla nutnost, protože co chvíli jeden z nás ztratil stabilitu a musel se opřít o druhého. Velmi rád jsem Janě nabídl doprovod na chatu, když se jí tah v zakouřené putyce zdál moc dlouhý a její manžel Karel a ani ostatní naši přátelé se k odchodu neměli. A moje žena ten večer zůstala na chatě u dětí, aby se celá naše lyžařská skupina mohla neomezeně bavit.
Povinnost dopravit v pořádku na chatu manželku kamaráda byla velmi příjemná. Jana je i po 2 dětech pořád pěkná kočka a jedna z hlavních postav mých tajných masturbačních představ. Dotyky jejího těla ve mně i přes zimní oděv vyvolávaly příjemné lechtání pod pupkem. To se ale na půl cesty k chatě změnilo v docela nepříjemný tlak. V bujarém odchodu z hospody jsem se zapomněl zbavit přebytečné kapaliny. „Do chaty nevydržím,“ pomyslel jsem si.
„Jaňulko, promiň, ale když musíš, tak musíš,“ snažil jsem se trapnou situaci rozmělnit vtipem. Vyprskla smíchy a pustila se mojí paže. „Tak běž ať to špatně nedopadne!“ Poodešel jsem kousek od cesty k zasněženému keři, rozepnul poklopec a s obrovskou úlevou vypustil přefiltrovanou Plzeň do zaváté louky.
„Co ti to tak trvá? A nepotřebuješ ho podržet?“ zavolala za mnou rozverně Jana. „Dobrý nápad! Pojď na to, nějak mi těžkne.“ odpověděl jsem pohotově v duchu přátelského škádlení a odklepával poslední kapky do závěje vedle cesty.
Za zády mi zavrzal sníh pod blížícími se kroky. Strnul jsem s rukou na zipu. Ucítil jsem teplý dech na zátylku, pak se ke mně přitisklo pružné tělo a okolo pasu proklouzla štíhlá ruka. Bez okolků sevřela můj visící nástroj. Úplně jsem oněměl. Kamarádova žena a moje tajná favoritka mě drží za péro! Jenom jsem zhluboka vydechl. Šulín se mi pod pevným a zkušeným stiskem začal nalévat a zamířil rychle vzhůru. „Hmmm,“ okomentovala to stručně Jana a labužnicky prohmatávala můj tuhnoucí klacek. Bez pohnutí se zatajeným dechem jsem si vychutnával doteky její tenkých prstíků. „Teda ten je,“ zahihňala se. Ještě párkrát promnula teď už skoro kamenný penis a pak ho k mému zklamání pustila a chtěla se odtáhnout.
„Počkej!“ zaprotestoval jsem. Chytil jsem mizející ruku pevně za zápěstí a přitáhl zpět. Ani se moc nebránila a znovu pevně stiskla vztyčeného šulína. Pohyby ruky jsem jí naznačil co od ní očekávám v nejbližších chvilkách.
„Ale Jaroušku, to už není držení!“ bránila se naoko, ale už začala masírovala naběhlý klacek. „Není Janinko, není,“ vzdychl jsem slastně. „To už je honění! Ale jen hoň! Prožeň ho! Vyhoň mi ho prosím! Až bude stříkat! Do poslední kapičky!“ škemral jsem. Zrychlený dech za uchem mi naznačil, že Janu tahle slovíčka dostávají do varu.
A honila parádně! Občas uvolnila pevný stisk aby mohla zkušeně prohníst špičku žaludu, nebo prohrábnout a potěžkat visící koule.
V totálním zatmění mozku jsem úplně zapomněl na fakt, že lezu kamarádovi do zelí a zkoušel přitvrdit. Přes těsné sevření jsem se prošmátral k Janinu klínu, upnutému v těsných riflích. Neprotestovala. A tak jsem mohl alespoň přes látku dráždit cíl mých erotických snů.
Stáli jsme na sebe nalepení jako parkové sousoší a oddávali se společnému rytmu rozkoše. Teplá pára z našich pootevřených úst vyrážela s každým hlubokým vzdechem. A já toužil po tom, abychom tady stáli do skonání světa nebo dokud mi pytel úplně nezmrzne.
„Tobě to nějak trvá Jardo,“ zadýchaně mi pošeptala. „S takovou mi ruka za chvilku upadne.“ Hned jsem se té myšlenky chytil.
„Noo jestli máš ručku unavenou, mohla bys mě dodělat třeba pusinkou,“ navrhl jsem šeptem, otočil se k její tvářičce a vlepil pořádného francouzáka. Opětovala mi stejným dílem. „Anebo nějakým jiným otvůrkem,“ provokoval jsem. „Jaroušku ….no teda …..“, uchichtla se, ale už poslušně klečela ve sněhu. Čuráka mi schlamstla až po kořen. A já stoupal k vrcholu.
Studenýma rukama hladila a tiskla moje půlky a já měl pocit, že mě hulí sama ledová královna. Už jsem to nemohl odkládat. Sevřel jsem její hlavu do rukou a mohutnými přírazy jí dal najevo, že finále je tady. Neucukla. Ani když teplý krém stříkal do jejího krku. O to víc se přisála na tryskající hadici a násobila přímo ďábelskou rozkoš. Pak důkladně do poslední kapky očistila už chabnoucí nástroj. Zvedl jsem ji, hladově se k ní přisál a jazykem vyšmátral z úst poslední zbytky semene.
„Dobrý?“ zeptala se, když jsme se konečně odtrhli. „Úžasné, jsi skvělá!“ vydechl jsem. Usmála se a lehce mě políbíla na rty. „Tak jenom mezi náma, jo?“
„Jasně Jani, nejsem přece blbý!“ ujistil jsem ji. „A …. že bychom si to někdy zopakovali ….mám ti co oplatit …. co myslíš?“ zeptal jsem se opatrně. Rychle mi položila prst na ústa. „Půjdeme, jo? Ať nás tu někdo nevidí.“ řekla neutrálně, ale zdálo se mi, že na mě trochu mrkla.
Nechtěl jsem pokazit ty krásné chvilky dalším vyptáváním. Zapnul jsem kalhoty a pak jsme se, zavěšení do sebe, vydali mlčky k chatě.

Povídky, co by se mohly líbit: