Probírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách. Existenčně silné chvíle, které zásadním způsobem ovlivňují náš život, zůstávají pod tenkým povrchem naší paměti a jsou připraveny se kdykoli vynořit buď proto, aby potěšily, nebo aby pronikavě zabolely. Našel jsem fotografii Jiřiny, kterou kdosi pořídil ještě před naší svatbou. Ozval se impuls bolesti duše. Jiřina měla tehdy úžasnou fantazii a do našeho vztahu přinášela stále něco nového. Ve své nekonečné hravosti vymýšlela stále nové situace, kterými překvapovala nejen mne, ale i samu sebe. Mohl bych o ní bez nadsázky říci, že byla režisérkou našeho vztahu. I když však něco pečlivě naplánovala, nikdy nemohla vědět, jak situace dopadne, neboť do hry nečekaně vstupoval prvek náhody.
Tento prvek náhody Jiřinu obzvláště vzrušoval, zatímco u mne způsoboval určitou nervozitu. Byl to, jako vždy, její nápad, který měl vyburcovat moji erotickou touhu, jež u každého vztahu bez výjimky pozvolna po čase ochabuje. S tímto principem se však Jiřina odmítala smířit. Čas od času proto přicházela s něčím, co moji touhu po ní dovedlo náležitě vyburcovat. Tentokrát to měl být sex v nočním expresním vlaku, který se řítil napříč naší republikou ze Slovenska přes Prahu a Děčína do Drážďan. Všechno se mělo odehrát v normálním kupé druhé třídy, v prostoru mezi holešovickým nádražím a Ústím nad Labem, které bylo další nejbližší zastávkou. Jiřina si zjišťovala, jak jsou vlaky v nočních hodinách obsazeny, a vybírala vhodný spoj. Při bližším rozpracování dokonce vybrala vhodný vagón a kupé. Já jsem nastupoval do vlaku na hlavním nádraží, ona měla přistoupit v Holešovicích jako neznámá žena. Prvek náhody však zasáhl do hry mnohem významněji, než by si to Jiřina dovedla přestavit, a učinil pro mne ze hry dramatické představení. Vlak byl skutečně téměř prázdný. Když jsem nastupoval, prošel jsem si záměrně všechny vagóny zezadu až do předního vozu, kde se vše mělo odehrát. V celém vlaku podřimovalo jen několik málo lidí, na hlavním nádraží z vlaku vystoupilo několik rodin, které přijely ze Slovenska. Křik náhle ze spánku probuzených dětí zdvihl na chvíli oční víčka několika bezdomovcům, kteří podřimovali na lavičce nádraží. Lidé, kteří se potulovali po nástupišti, byli vzhledem k pozdní hodině nevyspalí a choulili se do svých plášťů před sychravou mlhou. Vlaky v tuto dobu jezdily již jen sporadicky a s dlouhými mezičasy. Nastoupil jsem do vybraného kupé a sedl si do rohu. Když se vlak rozjel, zdálo se mi, že jsem v celém vagónu sám. Byl jsem prostoupen lehkou nervozitou, sex ve veřejném dopravním prostředku jsem měl realizovat ve svém životě poprvé, i když jsem viděl několik erotických filmů, kde to bylo prezentováno. Když jsme se blížili k nádraží v Holešovicích, uslyšel jsem bouchnutí dveří někde blízko ve vagónu. Nejprve jsem si myslel, že už přichází Jiřina, ale byla to hloupost, vlak ještě nezastavil a Jiřina má nastoupit až na nádraží. Dveře v kupé se otevřely a mezi nimi stál jakýsi chlap vyšší postavy. Pozdravil a sedl si blízko dveří. Polil mne studený pot. Sakra, celý vagón je volný a on se musí posadit právě sem. Mohl jsem se zvednout a jít si sednout vedle, kde je jistě prázdno, ale Jiřina vybrala právě toto kupé. Nezbylo než na ni počkat a potom se přesunout jinam. Konečně vlak zastavil. Po krátké chvíli jsem uslyšel hlášení z reproduktoru a krátký hvizd píšťalky výpravčího, poté se vlak pozvolna rozjel. Potom jsem uslyšel zvuk dveří a lehké kroky. Byla to žena, musela to být žena. Dveře od kupé zůstaly otevřeny, byl jsem přesvědčený o tom, že jakmile Jiřina uvidí cizího vetřelce, kývne na mne a oba půjdeme jinam. Dopadlo to jinak. Jiřina přicházela jakoby ve snu, do kupé ani nepohlédla. Zastavila se před otevřenými dveřmi a dívala se oknem ven do tmy. Byl jsem jako přimražený. Měla na sobě úzkou krátkou sukni s dlouhým rozparkem, černé síťované punčochy a boty na vysokých podpatcích. Lehká hedvábná košilka byla na bříšku převázaná do uzle a vzadu nad pasem odhalovala pruh světlé pokožky. Vlasy měla sčesané do uzlu, tak jak to mám rád, a převázané šátkem. Koketně skrčila nožku a odhalila tak úžasné tajemství. Neměla na sobě spodní kalhotky, ale pouze podvazkový pás, který přidržoval její rajcovní černé děrované punčochy. Muž sedící u dveří zpozorněl a naklonil se, aby lépe viděl. Jiřina vystrčila svůj skvělý zadeček a začala předvádět svůj tanec, kterému jsem nikdy nemohl odolat. Muž se na mě povzbudivě s úsměvem podíval a přisedl si blíž ke dveřím. Jiřina popošla pozpátku od okna, vystrčila svůj zadeček do dveří kupé a milostně s ním zavrtěla. Dlouhán neodolal a zezadu ji pravou rukou sáhl do rozkroku. Chtěl jsem vstát a Jiřinu varovat, ale muž mi ukázal rukou, ať sedím. Poslušně jsem se posadil a bezmocně se díval, jak Jiřina svojí vlhkou pičkou “líže” mužův vysunutý ukazováček, který se postupně bořil stále hlouběji. Kroutila svým zadečkem v obou směrech, dokud nevykřikla a nepřitiskla kolena k sobě. Muž se postavil, rozepnul si poklopec a přistoupil zezadu k Jiřině. Vstal jsem, abych zabránil nejhoršímu, ale prudce do mě strčil, až jsem si sedl znovu na zadek. Jiřina se oběma rukama chytila rámu dveří a hluboko se předklonila. Neznámý muž do ní okamžitě pronikl a ujal se chutě díla. Bušilo mi srdce, ale musel jsem se dívat na každý detail. Neunikl mi žádný Jiřinin vzdech, byl jsem fascinovaný jejím úžasným vitálním přístupem, který rozhodně překračoval běžnou míru spolupráce. Přirážela jako zběsilá, točila zadečkem ve všech směrech, široce roztahovala a pak zase křížila nohy, aby se zezadu svou nohou zaklínila za mužova lýtka. Její partner ji držel volnou rukou střídavě za temeno hlavy a za krk. Tahal ji za vlasy, vysvobodil její ňadra z podprsenky a hnětl tak, až sténala. “Zvíře, ty zvíře,” křičela přerušovaně, až jsem si rozepnul poklopec a začal jsem si ho divoce honit jako někdy při přehrávání pornofilmu. Muž, jako by respektoval její hru na anonymitu, jí strhl z hlavy šátek, který jí omotal kolem očí a vzadu zavázal na uzel. Přidržel si ji jednou rukou za pas a druhou za krk a usedl s ní prudce zezadu na sedadlo. Jiřina lehce vykvikla, neboť ji jeho penis dokonale pronikl. Jedním škubnutím rozepnul sukni, kterou mi hodil na obličej. Pečlivě jsem sukni uhladil a složil vedle sebe jako profesionální garderobiér. Před mýma očima probíhala se všemi detaily tvrdá pornoscéna ve své plné intenzitě. Široce roztažené Jiřininy nohy v černých punčochách, černý podvazkový pás a shrnutá podprsenka podtrhly divokost jízdy. Letmo jsem zaregistroval, že do kupé krátce nahlédla silnější žena v černé nádražácké uniformě se značkovacími kleštěmi v ruce. Když spatřila souložící pár a naproti sedícího onanujícího muže, beze slova za sebou spěšně zavřela dveře. V šoku, s trčícím pyjem jsem rychle přiskočil, abych zatáhl závěs. Muže tyto detaily vůbec nezajímaly. Zvedal a rychle spouštěl moji Jiřinu na svůj vztyčený mohutný penis v rychlém sledu, než explodoval. Uchopil Jiřinu za ramena a zlomil tak, že se ňadry dotkla jeho kolen a vystříkl do ní svou šťávu s táhlým řevem říjného samce. Jiřina, která se znovu udělala spolu s ním, jej bila sevřenými pěstmi ze strany do stehen a křičela slábnoucím hlasem: “Zvíře, zvíře, zvíře.” Kdybych měl nestranně hodnotit situaci, byl to úchvatný pohled a pro diváka úžasný zážitek. Možná to byla chvíle, kdy jsem se do Jiřiny bezhlavě zamiloval. Ve své posedlé sexuální náruživosti to byla nádherná samice, která vložila do tohoto nemravného šukání celou svoji duši, neboť byla při tomto aktu naprosto oddaná svému partnerovi. Došlo mi, že v tuto chvíli vůbec nezáleželo na tom, kým je tento partner, že tu šlo o sex jako takový, bez nějakých dalších přívlastků. Napadlo mě také, že jsem svědkem velkého uměleckého díla, kterým příroda obdařila člověka. Toto dílo dovede své aktéry i diváky přivést k vytržení, protože jde o harmonii, kterou člověk v jiných oblastech tak obtížně uskutečňuje. To, co se stalo potom, bylo jen stěží pochopitelné. Muž Jiřinu odvalil ze svých kolen a otočil ji na všechny čtyři. Chytil mne za ruku a přitáhl až k ní. Pomohl mi rozepnout pásek a spustit kalhoty. Chytil jsem ji za boky a přitáhnul blíž k sobě. Cítil jsem, že ji má uvnitř horkou a mokrou. Po stehnech jí pomalu stékala lepivá láva. Byla na mě velmi dobře připravená, byla v tom nejlepším stavu, v jakém brzy dosáhne silného orgasmu. Začal jsem tvrdě přirážet, cítil jsem, že jde proti mně. Než jsem do ní explodoval jako můj předchůdce, stačil jsem si ještě s mužem, který se pomalu a s úsměvem upravil, podat ruku. Než za sebou zavřel dveře kupé, poplácal mě po rameni a ukázal mi vztyčený palec. Jiřina je již třetí rok mojí manželkou, vzali jsme se v nejbližším možném termínu. Nejdřív mě mrzelo, že jsem si nestačil s neznámým mužem vyměnit ve spěchu vizitku, dobrý domácí přítel se vždycky hodí, zvláště když člověk občas musí na služební cestu se svou sekretářkou. Taky nevím, zda to byla náhoda, nebo optický klam, ale když jsem minulý týden odjížděl na třídenní cestu a podíval se do zpětného zrcátka, zdálo se mi, že jsem zahlédl blízko našeho domu známou tvář. Nemám paměť na obličeje, ale musel jsem se k tomu v myšlenkách stále vracet. Dodnes nevím, zda to byl onen neznámý z nočního expresu, nebo někdo, kdo mu byl jen podobný…
