Bylo zhruba devět hodin večer, když se Harumi vracela z každočtvrtečního posezení s přáteli v čajovně. Procházela jako vždy tmavou, téměř neosvětlenou platanovou alejí podél rybníka, směrem k jejímu domu. Znala to tu dokonale, tak ani nepospíchala a užívala si čerstvého chladného podzimního vzduchu. To ale ještě netušila co ji čeká o pár metrů dál. Obcházela starý pařez porostlý hustým vysokým křovím, když najednou uslyšela jak z něj někdo vyskočil a následně ucítila silnou ránu v temeni hlavy. Upadla do bezvědomí.
Když se probrala, byla zmatená. Ležela na boku na posteli (soudě podle toho že pod sebou cítila měkkou matraci) s očima převázanýma šátkem. Když se chtěla pohnout zjistila, že má ruce za zády svázané silným provazem. Nohy měla taktéž spoutané. Strachem jí běhal mráz po zádech. V tom si uvědomila že je úplně nahá. Tep se jí zrychlil. Začala být zoufalá. Netušila co se děje a co se dít bude. Náhle uslyšela kroky pocházející nejspíše z vedlejší místnosti. Pár okamžiků na to vrzavý zvuk otevírajících se dveří. Kroky jejího únosce se blížily směrem k posteli. Posadil se vedle ní. Musel poznat, že je vzhůru. Otočil ji na záda, nejspíš aby se mohl kochat pohledem na její odhalené pevné poprsí. Harumi se na spoutaných rukou neleželo zrovna pohodlně, chtěla se otočit zpět na bok. To jí ale bylo znemožněno rychlou reakcí onoho muže. Přidržel ji v poloze do které ji uvedl. Chvíli vedle ní seděl a svou rukou přejížděl po křehkém, ve strachu se klepajícím, těle. Od krku až po stehna. Nevynechal jediné místo. Pak ji chytl za ramena a posadil. Její dlouhé černé vlasy jí spadaly přes obličej, jak je měla rozcuchané. Jednou rukou ji přidržel aby neztratila rovnováhu a druhou jí přinutil si kleknout. Klečíc, rozklepaná čekala co bude. ,,P-prosím, nech mě jít,“ vykoktala ze sebe. Její únosce ji prudce chytil za vlasy a přitáhl si její hlavu blíž k sobě. ,,Ty se mi opovažuješ tykat?“ vyjel na ni. Harumi najednou ztuhla. Ten hlas znala. Byl to její Tomio. ,,T-Tomio?“ ,,Ty máš tu drzost, oslovovat mě jménem?“ vyštěkl na ni a pevněji stiskl sevření. ,,Budeš mi říkat pane!“ Harumi se lehce pousmála. Její strach se změnil ve vzrušení o stejné, ne-li větší, intenzitě. Přistoupila na Tomiovu hru. ,,Takže,“ pokračoval Tomio, ,,uděláš, co ti rozkážu?“ Harumi přikývla. ,,Já nic neslyšel,“ řekl Tomio. ,,Ano, pane, udělám!“ poslušně odpověděla spoutaná Harumi. ,,Tak se mi to líbí,“ usmál se spokojeně. Zvedl se a postavil se vedle postele. Harumi si otočil směrem k sobě. Chytil její hlavu do svých dlaní a začal ji vášnivě líbat. Mezitím přesunul levou ruku níž, na její hrudník. Dráždil její bradavky, pohrával si s něma jako kdyby se jich ještě nikdy nedotýkal. Pokračoval dolů, do jejího klína. Laskal ji v rozkroku, škádlil ji, ale dovnitř nešel. Chtěl ji mučit. Věděl, že teď by byla schopná všeho, když ji ovládala nadrženost. ,,Prosím, pane, vemte si mě,“ prosila Harumi. ,,Co za to?“ odpověděl Tomio. ,,Cokoliv si řeknete, můj pane,“ odpověděla roztřeseným hlasem plným vzrušení. ,,Cokoliv?“ zopakoval zamyšleně Tomio. ,,Jak chceš,“ přitáhl si její hlavu k bokům, kde už na ni a její šikovný jazyk čekal ztvrdlý penis jejího pána. ,,Hraj si,“ nakázal své spoutané subince. Ta hned začala poslušně plnit pánův příkaz. Vzala si špičku jeho chlouby do úst. Kroužila kolem ní jazykem, sála a hned zas přestala, vsunula si jej hlouběji, skoro až po kořen, a pomalými tahy ho dráždila téměř po celé délce. Užívala si pánovy spokojené reakce. Ten jí sundal šátek, aby se jí mohl dívat do očí. Chvíli se kochal tímto pohledem na poslušnou spoutanou Harumi, potom ji zbavil jejího úkolu a nechal ji vydechnout. Mezitím jí pomohl otočit se k němu zády. Opřel si ji o své břicho, roztáhl jí kolena od sebe a opět ji dráždil. Tentokrát prsty i vsunul dovnitř. Ale vždy jen na chvíli. Harumi v té slasti vzdychala, že to div udýchala. ,,Prosím Vás, můj pane,“ začla prosit jak hladové štěně, ,,už mě netrapte!“ ,,A co bys chtěla moje subinko?“ chtěl vědět Tomio. Harumi jen lehce sklonila hlavu a nic neříkala. ,,No? Řekni, co bys ráda?“ ,,Udělejte mě…“ zašeptala. ,,Co si říkala? Já tě neslyšel!“ ,,Udělejte mě, prosím!“ ,,Tak se mi to líbí. Hodná holka. Za to tě musím odměnit,“ řekl Tomio, chytil ji za ramena a předklonil ji. Pak ji chytil za boky a nasměroval přesně na svůj penis. Vnikl do ní za doprovodu hlasitého Harumiina vzdechu. Nejprve pomalu, pak rychleji přirážel do její jeskyňky. Harumi si každý příraz náležitě užívala. Spoutaná, bezbranná se nemohla vzepřít. Ani nechtěla. Byla v sedmém nebi. Tomio pořád zrychloval už byli skoro u konce. Chytil ji za prsa, mnul je v ruce a užíval si toho, že je opět v sevření své milované. Přišlo vyvrcholení. Krásný společný orgasmus. Oba si ho náramně užívali. Harumi div v této extázi neroztrhla provazy. Tomio zastavil. Zpocený, vyčerpaný. Osvobodil se od Harumi, uvolnil jí ruce od pout a objal ji. Ta, ještě rozklepaná z tohoto zážitku, mu obětí opětovala. Tomio ji chytil za ruce a podíval se jí do očí. ,,Doufám že sem tě moc nevystrašil tím přepadením,“ řekl s trochou viny v hlase a sklopil hlavu. ,,No to víš, žes mě vyděsil, osle,“ odpověděla Harumi, avšak s úsměvem. Zvedla mu hlavu a políbila ho. ,,Miluji tě, ty moje pako.“ ,,Já tebe taky, lásko,“ už méně provinile odpověděl Tomio.
PS: věnováno Tomiovi ^^
Stránky autora: klystyr.8u.cz
Ach jo… povidka hezka, ale tady autor pise blbosti, a to blbosti zivotu nebezpecne. Vzal nekdo nekdy autora (autorku?) necim poradne po hlave? protoze jak se zda, nevi vubec o cem pise…. Reakci na zasah do hlavy neni (resp nemusi) byt pad do bezvedomi, ale otres mozku, ktery vyvola dezorientaci, zvraceni, v horsich pripadech krvaceni do mozku…