Dírou v ledabyle nataženém plotě, který obepínal celé staveniště, se protáhl černý stín. Hned za plotem se narovnal a bez rozmýšlení vykročil směrem k nedaleko stojícímu přístřešku. Vypadalo to, že jde najisto.
Samozřejmě, ten muž tady nebyl poprvé. Za více než půl roku, kdy se začaly opravovat okolní domy a stavět domy další, „navštěvoval“ staveniště celkem pravidelně. Vždy tu našel něco, co by se mu hodilo. Jednou několik krabic kachliček, jednou pár rolí lepenky, jindy zase šamotové cíhly… Využíval toho, že staveniště nebylo hlídáno a okolní domy, které se opravovaly, byly prázdné, protože jejich obyvatelé teď bydleli dočasně někde úplně jinde. Svého Formana proto beze strachu přistavoval jen pár kroků od místa, kde si vybudoval vchod, tedy spíše tu díru do plotu. Jenže dnes to bylo všechno trochu jinak. Sotva udělal muž pár kroků, zaslechl hluboké a temné zaštěkání psa a za pár vteřin i dech přibíhajícího zvířete. Lekl se.
Okamžitě vyběhl směrem k přístřešku, pod kterým bylo ukryto mnoho věcí, které si chtěl dnes prohlédnout. Zastavil ho kužel světla, do kterého vběhl. Přimhouřil oslněné oči. „Stůj!“ ozval se hlas a muž jako zhypnotizován zkameněl ve svém běhu. Tohle nečekal. Když oči otevřel, uviděl před sebou sedět obrovského vlčáka a od vycházejícího ostrého světla se k němu blížila jakási postava. „Co tady děláte?“ zeptala se.
Proti muži se rýsovala černá silueta nepřilíš vysokého člověka, který navíc mluvil ženským hlasem. „Já jsem zabloudil, madam!“ usmál se muž. „Budete tak hodná a ukážete mi cestu z tohle divnýho placu?“ Postava přišla blíž. Stále jí nebylo vidět do tváře, i když stála krok od muže.
Sáhla pro něco do kapsy a dotkla se tou věcí mužova zápěstí. Pak to cvaklo. Dvakrát. A zastudilo. „Proč mi dáváte želízka?“ zeptal se muž. „Abyste mi neutekl, až vám budu ukazovat tu cestu,“ odpověděla žena a zatáhla za mužovo zápěstí tím směrem, kterým s ním chtěla odejít. Šli napříč přes celé staveniště. Od nosu a úst jim vycházel kouř způsobovaný jejich horkým dechem a nízkou teplotou okolí. Žena přivedla muže k nízké dřevěné boudě, ve které se svítilo. „Kam mě to vedete?“ zeptal se. „Tady pěkně počkáte, než přijede policie,“ odpověděla mu. Vešli dovnitř. Pes je tiše následoval. Než se mohl muž rozkoukat, připnula žena druhý náramek želízek k potrubí vedoucímu k tělesu topení. Stál před ní mírně shrben nalevo. „Co jste tady hledal?“ zeptala se žena. Teprve teď měl muž možnost si ji prohlédnout. Byla to malá blondýnka s krátce sportovně střiženými vlasy s nevinně dětským obličejem ve vysokých černých kanadách a maskáčové kombinéze. „Vždyť vám to povídám, dámo,“ usmál se znovu muž. „Zabloudil jsem, moc to tady neznám, myslel jsem, že si zkrátím cestu když přelezu plot a…“ „Nedělejte ze mě blbce,“ přerušila ho. „Chodíte sem krást, že jo? Až dodnes jste měl volnou ruku, ale od minulého týdne tady začala hlídat naše agentura. Už se toho tady začalo ztrácet moc! Zavolám policii a ti si to s vámi vyřídí.“ Muž polkl naprázdno. Tohle tedy nečekal.
„Nemohli bychom se nějak domluvit?“ pokusil se o úsměv a šlo mu to tentokrát mnohem hůře. „Jak domluvit?“ zeptala se ona. „Dám vám nějakou tu kačku a vy mě pustíte, třeba…, jsem myslel…“ navrhl on. „Děláte si srandu?“ okřikla ho. „Já jsem tu placená za to, abych chytala takový čísla, jako jste vy a ne, abych je pouštěla!“ Pak se zamyslela a začala si muže prohlížet. Byl to tak třicetiletý urostlý černovlasý sympaťák oblečený v opraných džínách a neméně opravné džínové bundě. Teď tak stál nahrbený u topení a bylo jasné, že ho má úplně ve své moci. Chvíli ho takhle hypnotizovala a pak se usmála. „Dám ti šanci, ale jestli ji prošvihneš, máš to spočítaný!“ „O co půjde?“ zeptal se trošku udiveně.
„Sundej si kalhoty!“ přikázala. „Cože? Jak kalhoty?“ „Dolů! A slipy taky. Dělej!“ „Ty ses zbláznila, ne?“ přešel i muž operativně k tykání. „Tak? No dobře. Kazane, běž pánovi pomoct!“ řekla a poplácala po boku svého psa. Kazan hned přiběhl a prudce vrazil čumákem do mužova rozkroku. „Jestli se nesvlíkneš, ukousne ti klidně koule!“ informovala zajatce žena. „Jemu je to jedno. A mně taky!“ „Jak se mám svlíknout, když mám jednu ruku v klepetech?“ „To je tvůj problém. Počítám do tří… Jedna…“ Muž se sehnul a rozvázal si boty. Odkopl je do rohu místnosti a rozepnul si zip svých džín. Stáhl je a s nimi i slipy. „Ještě tu džízku!“ řekla. Rozepnul knoflíky své džínové bundy, stáhl jí z ramen a bunda sklouzla až k levé ruce, za kterou byl připoután k trubkám topení. Stál před ženou skoro nahý. Spod bílého roláku, který splýval lehce pod pas, vykukovalo jeho přirození a spousta černých chloupků. „Hmm,“ udělala žena. „Docela dobrý. A teď si ho hoň!“ „To snad nemyslíš vážně?!“ vykřikl. „Kazane, ukaž pánovi, co má dělat!“ Pes olízl svým horkým růžovým jazykem mužovo stehno.
Vykřikl. „Ať mě ta bestie nechá na pokoji!“ zařval ještě. „Kazane, k noze,“ houkla žena na psa a otevřela mu dveře ven. „Hlídej!“ Zabouchla a přistoupila k muži. Ten pomalu přejížděl pravičkou po svém schlíplém údu, který se těmi pohyby začínal zvětšovat. Ale jen pomalu. „Tak se mi líbíš, chlapečku!“ usmála se. „Teď uvidíme, co ten tvůj zlodějskej ptáček umí!“ Bez varování mu podrazila nohy. Muž padl na záda. Klekla si k jeho pravé ruce a bleskově ji dalšími želízky spojila s nohou velké těžké železné skříně nebo snad trezoru. „Ruku už potřeboval nebudeš,“ řekla. „Alespoň ne tu svoji“. Sehnula se a rozepla si zip na každé nohavici v místech, kde začínaly její černé kanady. Pak si povolila opasek a kalhoty sjely k zemi.
Vystoupila z nich, rozepla si maskáčovou halenu a i tu pustila k zemi. Před ležícím zajatcem stála blondýnka v černých kanadách, černých kalhotkách a bílém tričku. Zajela si rukou ke kalhotkám a i ty opatrně stáhla. Pak si klekla k už zase skomírajícímu údu své oběti a správně zvolenými pohyby ho za pár okamžiků postavila zase do pozoru. Pak si obkročmo klekla nad stojící úd a začala si jeho špičkou projíždět po blonďatém chmíří svého klína. Muž začal tiše vzdychat. Pak se natáhla k opodál stojícímu stolu, otevřela jeho zásuvku a vytáhla krabičku prezervativů. Otevřela ji, vyjmula jeden balíček, roztrhla ho a nasadila ochranu na stojící penis. „Tak to bude lepší, chlapečku“, usmála se a začala zase popojíždět špičkou údu po svém klínu. Tak to trvalo ještě pár minut. Pak se prudce nabodla na vykřikla. Začala divoká jízda. Na muži bylo vidět, že by rád vzal do rukou její ňadra, která se prudce pohupovala pod tričkem a zdála se být opravdu právě tak do ruky. Jenže jeho ruce byly uvězněny do želízek. Rychle se zdvihala a zase padala zpět, mužův úd byl hned hluboko v jejím těle, hned zase skoro celý venku. Jízda trvala snad pět minut. Pak začínaly ženiny vzdechy nabírat na intenzitě a najednou se ve svých pohybech prudce zastavila. Zhluboka oddechla a sestoupila z jeho údu. „Ty ještě nejseš?“ zeptala se ho při pohledu na jeho naběhlý žalud a stále ztopořený úd. „Přes gumu mi to trvá dost dlouho,“ usmál se. Vstala, přesla na druhý konec místnosti, kde stál elektrický vařič.
Vzala z něho konvici a nalila cosi do hrnku stojícího na stole. V místnosti zavoněla káva. Napila se a podívala se na svou oběť. „Jedeme dál!“ oznámila, znovu si sedla obkročmo nad jeho úd a tentokrát už bez čekání ho zabodla do sebe. Jízda pokračovala. Muž teď začal prudce přirážet a pomáhal si i nohama. Tentokrát se asi blížil jeho orgasmus. „Dělej… už budu… už budu…“ šeptal do svého vzdychání. Žena si jeho varování nevšímala.
Zrychlovala své pohyby více a více. „Teď!“ vykřikl. „Stříkám, stříkám!“
Vstala a podívala se na jeho úd. Pod vrstvou jemného latexu se leskly kapičky spermatu. Opatrně shrnula z jeho údu prezervativ, pečlivě ho zauzlovala a hodila směrem ke dveřím. Pak sáhla na stál pro kávu a opatrně ji muži nalila do jeho otevřených úst. Odložila hrnek a rukou sklouzla zpět k jeho údu. „Potřebuju chvilku čas,“ zaškemral muž. „Máš smůlu, jedeme dál, jinak volám policajty!“ Úd se začal pomalu a neochotně zdvihat. Když se zvětšil do velikosti, kterou měl předtím, navlékla mu další prezervativ. Pomalu zavedla nepříliš kvalitně stojící penis do své vagíny. Krouživými pohyby pánve bez zvedání nahoru a dolů si vychutnávala pocit spojení. Mužově údu tenhle pohyb prospíval. Úd vstával a stával se pevnějším. Jen se tak stalo, že na přestala s krouživými pohyby a nastala další divoká jízda. Dalších dobrých pět minut k jejímu orgasmu. Znovu její zrychlené vzdychy a znovu zničehožnic zastavení. Znovu protažení těla, znovu káva. Znovu nabodnutí na stále stojící úd. A znovu a znovu… Muž přestal počítat její orgasmy. Bylo jich snad pět nebo šest. On si musel nechat třikrát vyměnit prezervativ. U dveří, kam zauzlovanou použitou ochranu jeho nedobrovolná patrnerka házela, vznikala už slušná hromádka.
„Konec,“ řekla po dlouhé, neuvěřitelně dlouhé době souložení. Vstala a oblékla se. Kalhotky, maskáčové kalhoty, halenu. Klekla si k mužovým rukám a otevřela želízka. „Vstaň a obleč se!“ přikázala mu. Muž se s očividnými problémy zvedl. Opíral se o železnou skříň, když si oblékal slipy, džíny i bundu. Kolem očí se mu zračily kruhy únavy. „Byl jsi docela dobrej,“ usmála se žena. „Můžeš vypadnout. Ale už se tady neukazuj. Ještě jednou tě chytím, nebudeš to mít tak jednoduchý. Zavolám kamarádky…“ Muž se vypotácel před boudu. Seděl tam Kazan. Do dveří za ním vyšla i žena.
„Kazane! Za ním!“ přikázala psu. Muž s vypětím všech sil vyběhl směrem, kterým tušil díru v plotě, kterou na staveniště přišel. Kazan běžel za ním. Neoficiální východ ze staveniště se blížil. Muž padl na zem a proplížil se dírou. Kazan zůstal sedět a díval se za ním. Za pár okamžiků se ozvalo nastartování motoru nedaleko stojícího Formanu. Pak se rozsvítila zadní světla a automobil zmizel ve tmě.
