Po čtvrteční vizitě primář slíbil že mě pustí hned druhý den do domácího ošetřování. Zavolal jsem to manželce, která měla pochopitelně radost, protože jsem byl v nemoc-nici už víc než čtrnáct dní. Po obědě jsem zalehl. jak jsem si ve špitále navykl a nechal si zdát o tom, jak si vynahradím dny svého sexuálního půs-tu. Byl jsem už příšerně nadržený. . Asi po hodině spánku jsem se probral a celý jsem hořel, lil se ze mne pot. Sestra přinesla teploměr a ten ukázal devětatřicet horečky. Musela vyměnit mé prostěradlo i povlak polštáře. Zavolala samozřejmě lékaře.
Poslechl si mě a prohlásil, že z mého odchodu pochopitelně sejde. Ke všemu vyhlásili to ráno zákaz návštěv Když jsem to telefonoval manželce, bylo mi do breku. Díky antibiotikům jsem byl už v sobotu v pořádku a měl před sebou beznadějně nudný víkend v nemocnici. Má nálada se pohybovala při bodu mrazu, přestože venku -svítilo slunce. Často jsem si povídal s dívkou ze ženských pokojů v zadní části oddělení. Byla to drobná plavovláska, o hlavu nižší než já, ale i v tom nevzhledném nemocničním županu, jenž nosila přes košil-ku, že jí rýsovala pěkně špičatá ňadra. Seznámili jsme se v koupelně. Přišel jsem si tam zakouřit a ona zapomněla obrátit cedulku na dveřích. Ne, nekoupa-la se, taky tam kouřila. Bylo to dost neobvyklé ve věku, na který vypadala, ale když mi pak sdělila o sobě víc, už jsem se nedivil.
Učila se na přadlenu v textilce a měla za sebou několik dět-ských domovů, o rodiče přišla v útlém věku, nepamatovala si je. A tak jsme se sešli v koupelně v sobotu odpoledne. Připálil jsem si od ní cigaretu a ona náhle prohlásila, abych nebyl smutný, že i víkend v nemocnici může mít své půvaby, když se dají spolu dohromady dva, kteří nepostrádají fantazii. Zprvu mi nebylo jasné, co má na mysli konkrétně, ale pak vyslovila svůj návrh, a to musel pochopit i úplný hlupák. Se-jdeme se v koupelně, až na pokojích zalehnou a sestra zmi-zí v ambulanci… Byl to pro mne trochu šok při jejím mládí a s mojí čtyřiačty-řicítkou, ale zároveň to velice lákalo. Začal jsem se těšit na pozdní schůzku jako nějaký puberťák. Sestra Helga, prsatá dvacítka, vešla do pokoje a nabízela prášky pro spaní. Vzali si všichni – je to vlastně jediná možnost, jak po delším pobytu přečkat noc. Asi po půlhodině jsem se vyplížil do koupelny. Dívenka tam ještě nebyla.
Jak se mé čekání prodlužovalo, začínal jsem být nervózní, dokonce mě napadlo, že si ze mne prostě jen vystřelila. Ale přišla. Chtěl jsem jí nabídnout cigaretu. Až pak,“ šeptla, vzala mě kolem krku, vytáhla se na špičky “ a našla rty má ústa. Když jsem pak pocítil její jazýček, přestal jsem se ovládat, zajel jí oběma rukama pod župánek a posléze i pod košilku. Zavrněla blahem. Byla horká a hebká, cítil jsem, jak se mi z těch doteků zvedl ocas. Přimkla se ke mně ňadry i bříškem a třela se o mne tak spontánně; že jsem se začal chvět. Pohrál jsem si s jejími tvr-dými kozami, spustil ruce na boky a odtud do klína. Polaskal jsem prsty baculaté stydké pysky a pak jedním vni-kl skrz závojíčky do štěrbiny. Dívka povzlykla a dychtivě se přirazila klínem na můj prst a ten se v ní ocitl až po klouby těch sousedních. Ona krou-žila pánví a slastně povzdychávala do mých úst. Jak tě napadlo; že po tom toužím?“ zašeptal jsem. “ Slyšela jsem, jak jsi volal té své…“ odpověděla stejně tiše “ a popásala se na mých ústech. Už jsem si říkal, že jí to udě-lám doopravdy, když se otevřely dveře koupelny a v nich se objevila sestra Helga. „Tady jste, milánci…` Odskočil jsem od dívky, ale bylo by nesmyslné tvrdit, že jsme si tam přišli pouze zakouřit, což nebylo pro sestry ta-jemstvím a mlčky to trpěly „Lauro, jdi okamžitě do postele, nebo se to v pondělí dozví primář…“
Dívka, nepochybně dosud pod vlivem toho, co jsem v ní svým drážděním vyvolal, odklopýtala. Sestra vyčkala, až za ní klaply dveře pokoje a obrátila se ke mně. „Pane Pirkl, uvědomujete si, že jí není ještě ani šestnáct?“ ;,Hlavně, že ne patnáct,“ hlesl jsem a hned přidal, „může za to fakt, že mě nepustili domů.“ ‚ Řekl jsem to vzdorovitým tónem, ale nejraději bych .se v tom okamžiku neviděl, dívka mohla být mou dcerou. ,Jestli nemůžete spát, měl jste si vzít prášek.“ , „Na to, čím trpím, nepomůže žádná pilulka,“ odsekl jsem a chystal se projít kolem ní, ale chytla mě za loket. Nemáte chuť na kávu?“ Bodla by, ale kde bych ji splašil v tuhle dobu?“ „Moje starost.“ Vzala mě za ruku, odvedla do ambulance, kývla k pohovce.
Sedl jsem si a sledoval ji, jak napouští vodu do konvičky, za-píná vařič, připravuje sklenky. Měla nádherně dlouhé nohy a v místě, kde se ztrácely pod bílou zástěrou, byly silně po-rostlé tmavými chloupky. Polkl jsem žhavou slinu. Představa jejího klína zapůsobila na můj penis jako bájné španělské mušky. Pootočila se ke mně a mé vzrušení snad považovala za obavy Usmála se. Dnes v noci sem nepřijde nikdo.“ “ ,Proč se mnou ztrácíte čas, sestři?“ , „Abych vám vysvětlila že Laura je příliš mladá na to, abys-te si na ní vybíjel svou touhu. Představte si, že byste ji při-vedl do jiného stavu…“ „Asi máte pravdu. Ale pochopte, že to bylo najednou sil-nější než já.“ Chápu vás,.pane Pirkl, ale…“ “ ,Nechápete!“ přerušil jsem ji a vstal. „Nemůžete pochopit, , jak je mužskému, který je tu skoro tři týdny a nemá si s kým zaprcat…“ „A má to věčně tvrdé… Tohle jste mi chtěl sdělit, pane Pirkl?“ pousmála se. „Jo,“ hlesl jsem, zaskočen její otevřeností. A blesklo mi hlavou, že její jednání nemusí být vedeno pouze snahou zabránit nepřístojnostem na oddělení, za které tu noc odpovídá. Ještě jsem zabručel: „Nejsem stoupenec onanie.“ Třeba bych věděla, co s tím vaším problémem udělat…“ “ Ven s tím,“ vyhrkl jsem a položil ruku zkusmo na její bok. “ Byl výrazný a zároveň hebký. Helga se usmála a začala si rozepínat pyžamo.
Po letmém střetu našich úst se její rty ocitly na mé zarostlé hrudi. Její teplý dech způsobil příjem-né mravenčení v mém těle. Nedokázal jsem se už brzdit, vtrhl jsem oběma rukama pod její zástěru, zbavil ji kalhotek a prsty masíroval její vystrče-ný zadek. „Myslete si o mně, co chcete, sestři, ale já se musím do vás schovat,“ zamumlal jsem. ,A co ti v tom brání‘?“ , Sjela rukama do mého rozkroku, vysvobodila můj naběhlý ocas. Podložil jsem jí zadeček dlaněmi, ona si naskočila, semkla stehna kolem mých boků a už jsem cítil, jak nezadržitelně pronikám do její čvachtající buchty. V tom okamžiku za-hvízdala konvička. Helga natáhla paži, vyškubla šňůru ze zásuvky , , Ted‘ přece není čas na kávu,“ řekla a přimkla se ke mně. Takhle slepeni jsme padli na pohovku. Vyšvihla nohy k mým ramenům a já do ní vrážel ptáka, ja-koby mi šlo o život. , Můžeš to pustit do mne,“ zašeptala, když naše společné , úsilí vrcholilo. Jako by mi tím dodala další sílu. Mé dorážení dostalo vol-nější rytmus, začal jsem každý svůj pohyb vychutnávat. Ex-plodoval jsem až v okamžiku, kdy vyjekla a musel jsem vy-držet její zmítání.
Domníval jsem se; že po tom divokém vyvrcholení udělá kávu, ale zbavila se hbitě zástěry, klesla k mým nohám a vzala mi ptáka do úst. Když dostal potřebné parametry, přála si, abych ji šoustal do zadní díry. Nezaskočilo mě to, moje žena taky zbožňuje anální soulož. V této poloze nás přistihl primář! Byly to pro mne velice trapné minuty a byl jsem rád, když mě vykázal na, chodbu. – Tam jsem spatřil stát Lauru a hned mi bylo jasné, kdo zaří-dil tohle překvápko. Laura se nijak nevymlouvala. Přiznala, že primáři zavolala do bytu, nepřenesla přes srdce, že si mě sestra Helga přivlastnila. Od dveří ambulance se ozvalo cvaknutí klíče.
Dá mu a bude to v pořádku,“ ušklíbla se Laura a zatáhla “ mě do koupelny. Shodila župan i košilku a stála přede mnou v celé nádheře svých šestnácti let. Byla pružná a prcali jsme to tak, jak jsem si netroufl s Helgou, na stojáka. Spojila ruce na mém krku a skřípla mě stehny tak dokona-le, že jsem se mohl pohybovat pouze kupředu, pohyby ob-starávala téměř sama. Ve svém věku byla obrovsky zkušená a šoustala báječně. Když jsme se unavili, vyprávěla mi, že už ve svých dvanácti se kamarádila s topičem v dětském domově a v jiném do-konce těšila ředitele. Dělala to prý s mnoha kluky, ale s žádným jí nebylo tak dobře jako s těmi staršími pány, kteří mají své zkušenosti a dovedou holku důkladně rozrajcovat. V pondělí při odchodu z nemocnice jsem potkal sestru Helgu, která zářila jako to sluníčko. Rozloučili jsme se jako dobří přátelé s tím, že se můžeme sejít i jinde, než v nemocnici.
