Je brzo ráno, a nízké jarní sluníčko se mi nemilosrdně zarývá do očí. Trochu uhýbám hlavou, ale pořád jedním okem sleduji dálnici před sebou. Mířím do Brna, kde bych měla zastupovat naši cestovní kancelář na veletrhu cestovního ruchu. Šéf se mnou poslal ještě jednu mladší kolegyni, Martu, která k nám nastoupila zhruba před půl rokem. Teď seděla vedle mě, na sedadle spolujezdce, a já jsem si uvědomila, že o ní vlastně pořádně nic nevím. V práci na nějaké to povídání nebyl čas, a po práci zase všichni spěcháme domů. Já ke svému Jirkovi, a o ostatních ...