Když jsem vycházel z domova, bylo nebe úplně jasné a bez mráčku, ale na horách se počasí dokáže během několika minut obrátit úplně naruby. Ušel jsem sotva pár kilometrů, když se najednou zatáhlo, setmělo a spustil prudký liják. Divoké hřmění s pravou horskou ozvěnou se nejprve ozvalo z dálky, ale pak se přibližovalo neuvěřitelnou rychlostí a během několika minut obloha zfialověla blesky přímo nade mnou. Marně jsem se rozhlížel, kam se schovat. Kamenitá cesta byla lemována jen nízkými křovisky a ukrývat se pod vysoký strom by stejně bylo příliš nebezpečné. Kousek nad sebou, ve stráni, jsem zahlédl dřevěnou chatičku, která se ve vichřici třásla, jako by byla z papíru. Vypadala však zcela opuštěně. Přesto mě napadlo doběhnout k ní a pokusit se nějak dostat dovnitř nebo alespoň pod převis její střechy. Ostatně jsem jinou možnost ani neměl. Rozběhl jsem se do kopce už promočený úplně na kost, vítr i rychlé stoupání mi braly dech, ale já najednou pocítil cosi jako vzrušení. Přišlo mi to k smíchu – tohle opravdu nebyla situace, kdy člověk mívá chuť na sex. Na druhou stranu jsem si však uvědomili že bouřková atmosféra prý působí jako skvělý sexuální stimul. Aspoň o tom všude píšou. Teď jsem to pocítil na vlastní kůži. Bohužel jsem však těžko mohl doufat, že právě teď a právě tady potkám dívku naladěnou stejně. Když jsem se konečně opřel o dřevěnou stěnu malého stavení a ukryl se aspoň částečně před prudkým lijákem, připadalo mi to ještě komičtější než před chvílí. Ale chuť milovat se jsem měl přesto čím dál větší. Pozoroval, jsem elektrické výboje na obloze a před očima se mi začala míhat dívčí těla nejlákavějších tvarů. Jasně jsem viděl oblá bílá ňadra s chvějícími se terči bradavek, vlnící se zadečky, hladká bříška, dlouhé nohy, které se v mých představách lákavě .rozevíraly a nastavovaly šťavnaté kundičky Jen tvář jim chyběla… A právě ve chvíli, kdy jsem se snažil svému vzrušujícímu přeludu nějakou sladkou tvářičku dotvořit, objevila se přímo vedle mě. Vykoukla malým pootevřeným okénkem a jediným gestem ruky mě pozvala dovnitř. Zahlédl jsem sice jen velké tmavé oči a větrem rozevláté vlasy, ale nepochyboval jsem ani na minutu, že mé nečekané spasitelce nechybí nic z toho, co jsem si až dosud jen představoval. Sotva jsem vstoupil do chatičky a zavřel za sebou dveře, rozesmála se. V temně rudých rtech jí při smíchu svítily nádherné bílé zuby a vykukovala špička něžného jazýčku. Podíval jsem se na sebe a pochopil, co ji tak rozesmálo. Vypadal jsem v tu chvíli opravdu jako vodník – promočený skrz na skrz a s rychle se zvětšujícím rybníčkem pod sebou. Pokusil jsem se vycouvat zase ven, ale ona mě popadla za ruce a vtáhla dovnitř. „Já jsem Marta,“ představila se vlídně, „pojďte dál, musíte se přece osušit, jinak určitě nastydnete.“ Téměř násilím mě vtiskla do proutěného křesílka a začala mi rozepínat mokrou košili. Jestli jsem už před tím pociťoval silnou touhu, tak tahle situace mě bleskově vzrušila až k zbláznění. Drobnými prstíky s dlouhými nehty mi rozepínala knoflík po knoflíku a já si jen bezmocně tiskl dlaně na vzedmutý poklopec. Dělala, že to nevidí, stejně jako spoušť, kterou zanechal každý můj krok na podlaze. Jakmile se v rozepínání dostala až k pasu a bez zábran se chystala naložit stejně s mými kalhotami, zarazil jsem ji. Ale ona se znovu rozesmála.
Chviličku podržela mé ruce ve svých horkých dlaních a pak řekla: „Tak dobře. Jestli je vám nepříjemné svlékat se tu přede mnou, svleču se taky, abyste se cítil přirozeně, co říkáte?“ V hlavě mi zabušilo a ohon se mi napjal až k prasknutí. Ale Marta pořád jako by moje vzedmuté mužství neviděla. Pomalu si rozepnula zip přiléhavých kalhot, až z nich vyklouzlo sametově hebké bříško s krajkovým lemem kalhotek, maličko se zavlnila, aby snáz přetáhla kalhoty přes buclatý zadeček, a sotva spadly na zem, svlékla si jedním rázem také tričko. Špičaté kozičky žádnou oporu nepotřebovaly. Maličká růžová podprsenka je spíš jen zdobila, temné hroty bradavek z ní trčely vzdorně ven a Marta se na mě podívala vyzývavě. „Tak teď‘ zase vy!“ poručila a ustoupila pár kroků dozadu, jako by si mě chtěla dobře prohlédnout. Jako ve snách jsem se svlékl úplně donaha a natáhl po ní ruce. Hupla mi na klín a přivinula se ke mně jako malá holčička. „Já se totiž vždycky při bouřce chci milovat,“ zašeptala mi do ucha a zavrtěla zadečkem v krajkových kalhotkách přímo na mém ztopořeném ohonu. Zároveň mi své sametové kozičky přistrčila k ústům, a jakmile jsem vzal její bradavku mezi rty, zasténala. Stáhl jsem jí kalhotky a opatrně zamířil prsty do klína.
Byl mokrý a horký. Chtěl jsem ji chvilku dráždit rukou; ale ona mě nenechala: Rozkročila se, až se vůně jejího vzrušení rozlila celou místností, a sama.se s něžným zavrněním nabodla na můj ocas. Přitáhl jsem ji k sobě ještě blíž, abych pronikl co nejhloub, a stále při tom jazykem laskal bradavky. Raději jsem se ani nehýbal, protože jsem měl strach, že co nevidět začnu stříkat, ale Marta se pomalu a dlouze rozjela na mém klíně sama. Klouzala po mém vztyčeném ocasu nahoru a dolů, lehká jako peříčko. Vždycky, když dopadla zpět a úd jí pronikl až do nitra rozpálené, kundičky, slabě vykřikla a stiskla mi dlaněmi varlata. Pak se zavrtěla do všech stran a znovu nedočkavě vyjela po ohonu až nahoru. Několikrát ho nechala úplně vyklouznout a s rozkoší si žaludem podráždila napjatý poštěváček. Vzápětí však znovu sjela dolů. Ani jsem se nehnul, ale její tempo se zrychlovalo, rozhoupané kozičky mi .unikaly z úst a jen se mi míhaly před očima. Už jsem se nedokázal ovládnout. Pevně jsem jí stiskl boky, přirazil si ji prudce na sebe a začal stříkat. Jakmile ucítila, že se jí horké semeno rozlilo klínem, naposledy mi stiskla varlata a pak zaryla dlouhé nehty do mých ramen, prohnula se v zádech jako luk a s divokým výkřikem i ona dosáhla orgasmu. Její klín se svíral víc a víc, vysával ze mě každou kapku semene, vtahoval mě dovnitř jako pumpa a drtil svými stahy tak slastně, že jsem rozkoší div neztrácel vědomí. Pomalu se uklidňovala, její chvějící se tělo zvolna vláčnělo, vyvrcholení odeznělo několika posledními stahy rozbouřené kundičky. Pak se mi stulila spokojeně do náruče a usnula. Ještě dlouho potom jsem ji držel a díval se, jak spí. Mezitím bouřka venku odešla tak náhle, jako se objevila a znovu vysvitlo slunce. Opatrně jsem spící Martu přenesl na válendu v rohu místnosti, tiše se oblékl a zamířil ke dveřím. Naposledy jsem se pokochal pohledem na její krásné tělo a raději rychle odešel. Věděl jsem, že zůstat o vteřinku déle, neodolal bych a celé si to zopakoval ještě jednou. Snad by to chtěla i ona, ačkoli… říkala přece, že se ráda miluje při bouřce a teď svítilo slunce. A sny se nedají opakovat. Snad mě zase někdy za bouřky k téhle chatičce v horách nohy přinesou…

Povídky, co by se mohly líbit: