To léto jsem chytil největší úlovek v mém životě. Ale popořádku. Bude mi třicet a s manželkou jsem už skoro deset let. Brali jsme se mladí, pak přišly děti a už pár let spolu žijeme spíše jako sourozenci. Pořád je milión důvodů, proč „dnes ne“, je pozdě, děti ještě nespí, bolí mě hlava… Jako malý kluk jsem chodíval na rybník pytlačit, jako dospělý jsem si radši udělal lístek, abych si ušetřil případné problémy a hlavně občas vypadnul od rodinného stereotypu. Bydlíme v jižních Čechách a několik rybníků mám na dosah pěšky nebo na kole.
Jednoho červencového dne na večer jsem si sbalil výstroj, sednul na kolo a vyrazil deset kilometrů na svoje místečko. Už po cestě ze mě opadl ten stres z věčných řečí, co je potřeba udělat doma a že kašlu na děti a klidně si zmizím k vodě. Už samotná ta polní cesta, která je spíše alejí vzrostlých lip je balzámem na duši. U vody většinou nikdo není. Na koupání to ten rok nebylo, voda byla zatím chladná a rybáři se tomu místu z bůhví proč jakého důvodu také vyhýbali. Dojel jsem na místo, se starou skládačkou praštil do kukuřice, sednul jsem si k vodě a zapálil si. Ten klid! Bylo slyšet jen ptáky, občas šplouchnul kapřík. „Nebojte se kluci, taky na Vás dojde“, říkal jsem si. Asi půl hoďky jsem jen tak bánil a čekal, až slunce zajde za kopec. Najednou se na protějším břehu, který vzhledem k velikosti vodní plochy nebyl daleko, začalo něco hýbat v křoví. Moc pozornosti jsem tomu nevěnoval, lesní zvěře je u nás dost, tak mi napadlo, že je to možná srnka nebo kanec. Slunce už zašlo, ale ještě zbývalo dost času do úplné tmy.
Po chvíli ze zpoza křoví na břehu mezi stromy objevila postava. „Sakra, už ani tady nebude klid!“ říkal jsem si a nevím ani proč, schoval jsem se v sedě za topol. Byla to ženská, to bylo jasný, měla sice krátké hnědé vlasy, ale ta silueta mi nedala prostor pro pochyby. Sundala ze zad batoh, pak i boty, vyhrnula si nohavice a sedla si na břeh. Nohy strčila do vody, opřela se vzadu o ruce, zaklonila hlavu a jen tak se cárala. Na sobě měla džíny, triko a mikinu na zip. Nebylo zrovna teplo, rozhodně byla oblečená tak aby jí nebyla zima. Chvíli jsem jí pozoroval a připadal jsem si jako šmírák. Prut jsem měl ještě sbalený a ona netušila, že proti ní někdo je. Pak si rozepla zip na mikině a já ostřil. Občas s sebou nosím dalekohled, teď jsem ho jako na potvoru nechal doma. Před deseti lety bych řekl, že je to paní, teď jsem si jí pojmenoval jako ženskou. Mohlo jí být něco kolem čtyřicítky, postava jak má být, hubené nohy a ruce, větší prsa krásně obepínalo bíle elastické triko. Byl to hezký pohled, vydržel bych se dívat věčnost a nutno říct, že to, že o mně nevěděla mi docela vzrušovalo. Jen jsem si říkal, ať tam chvíli vydrží. Na ryby jsem v tu chvíli vůbec nemyslel.
Uplynulo pár minut a můj objekt se postavil na břehu a jako by se rozhlížel. Trošku víc jsem se přikrčil, ale pořád jsem jí zřetelně viděl. Když zjistila, že nikdo nikde není, tak si sundala mikinu a potom i kalhoty a já mohl konečně obdivovat její skvělou postavu. Měla vysportovanou figuru, neřekl bych šlachovitou, byla prostě perfektní. Věci složila na břehu a přidala k nim i tričko. To jsem už tajil dech. Znovu se rozhlédla, jako by se ujišťovala, že jí skutečně nikdo nepozoruje. Omyl. Podprsenku měla sportovní, takovou tu bez zapínání, a když jí přetáhla přes hlavu, já se mohl konečně pokochat jejími krásnými vnady. Nejsem žádný odborník, tipnul bych to na velikost 3-4, na ten věk velmi zachovalé. Pak si rychle stáhla i kalhotky, hodila je na hromadu s oblečením a rychle vklouzla do vody. Moc jsem toho nestihl zaznamenat, ale už když byla jen ve spodním prádle, jsem si byl jist, že při pohledu na její nahou postavu zklamán nebudu.
Párkrát ve vodě zavzdychala, z toho jak byla studená a začala dělat tempa směrem ke mně. Zprvu mě napadla myšlenka, že je to blázen, vlézt do studené vody a ještě k tomu večer. Hned potom jsem ale začal řešit, co budu dělat, směřovala totiž, sice pomalu, ale jistě, přímo ke mně! „Mám tak dvě minutky“, pomyslel jsem si a jako lenochod se začal plížit dál od břehu do pole. Když jsem byl u kola, posadil jsem se na bobek a sledoval jak plave, přes vysokou trávu. Rybník sice nebyl křišťálově čistý, ale její nahé pohybující se tělo bylo na hladině krásně vidět. Jak se blížila, měl jsem jí možnost nahlédnout do obličeje. Měla tmavé oči, jemné rysy a já si pomyslel, že jako dvacítka musela kluky odhánět klackem. Ani teď se nebylo rozhodně zač stydět, přesto, že jsem si vnitřně upravil odhad jejího věku na 45, nic to neubíralo z jejího půvabu a musím říct, že takovou „dámu“ člověk na ulici jen tak nepotká. A já ji tu mám teď jako na talíři!
Byla u břehu! Já byl ale v klidu, předpokládal jsem, že se otočí a poplave zase hned zpátky. Chvíli jen tak ležela na vodě, opírajíc se rukama o dno, jako by jí patnáctistupňová voda dělala dobře. Pak se otočila směrem zpět a zase se rozhlížela. Když zjistila, že je vzduch čistý, vylezla na břeh a rukama si otřela vodu z obličeje a vlasů. Stála pět metrů ode mě, pozorujíc vodní hladinu. Ani jsem nedýchal. V kalhotách jsem ucítil známé tepání a srdce mi bušilo ostošest. Kdyby se otočila, a pořádně se podívala, určitě by mě viděla, nebo alespoň ten můj šlapací vehikl. Pak udělala dva kroky stranou a sedla si na bobek. Čůrala. Mně se už začaly odkrvovat ruce, na kterých jsem si ležel a paradoxně jsem si začal přát, aby už skočila zase do vody a mazala na svůj břeh. Najednou vyskočila a v ruce držela cigára se zapalovačem. Moje cigára se zapalovačem! A s poměrně vystrašeným výrazem v očích, mírně přikrčená, začala zrakem projíždět blízké okolí. Pak se naše pohledy setkaly. Skočila do vody šipku a plavala kraulem zpátky. Já jsem si sedl a přemýšlel nad právě proběhlou situací. Hlavou mi problesklo, že bych se snad měl postavit a zakřičet nějakou omluvu. Ale za co? A jak? Přiznám se, že s ženskými to moc neumím. Tak jsem zíral, jak plave a říkal si, že budu radši držet hubu a počkám, až zmizí. Na druhém břehu byla snad za půl minuty. Skočila po hromadě oblečení, zakryla si citlivé partie a za stromem se rychle oblékla na ještě mokré tělo. To už jsem v duchu mávnul nad vším rukou a zapaloval si cigaretu. Sáhl jsem po prutech a začal vybalovat náčiní. Na druhém břehu už byl klid. Zasmál jsem se nad tím, jak jsem ji vyplašil a zároveň jsem byl rád, že mě neviděla celého a určitě mě tak v budoucnu nemůže někde poznat.
Bylo ještě dost denního světla, nad kopcem byla ještě vidět záře ze zapadlého slunce. Zapíchnul jsem vidlice do země, připravil pruty a chystal jsem se vybalit návnadu. V tom za mnou zašustila kukuřice, ohlédl jsem se a tam stála ONA! Měla na sobě vodou nasáklé šaty a byla evidentně naštvaná. „Ty dobytku, tys mě šmíroval?“, vyrukovala na mě. „Já, já tu jenom rybařím.“ Vysoukal jsem ze sebe jak malý kluk, na kterého se hněvá matka. „Ne! Tys mě šmíroval, byl jsi schovaný v trávě a celou dobu si na mě civěl!“, pokračovala. „Já tu byl ale první.“ Kontroval jsem formulkou ze základní školy. Musela si myslet, že jsem nějaký poloblázen. Nikdy mi hádání moc nešlo a když jsem v úzkých, tak občas melu nesmysly, to je pravda. Zřejmě jí to dodalo na odvaze. Vzala ze země klacek a šla ke mně blíž. To už jsem stál a instinktivně jsem zvedal ruce před obličej. „Mám ti jednu natáhnout, ty prase?“ řvala na mě. To už jsem se trošku vzpamatoval a odpověděl jí, že nevím za co? V ten moment jsem si taky všimnul, že jsem alespoň o půl hlavy menší, musela mít aspoň 180cm. „Tak ty nevíš? Ležíš tu v trávě, děláš, že tu nejsi a očumuješ mě nahou!“, nepřestávala. Rozdíl ve vzrůstu ji zřejmě ještě utvrdil, že se toho chudáka nemusí bát a napřáhla, že mě praští. Vyrazil jsem jí klacek z ruky a zápěstím mi projela palčivá bolest. „Ty krávo!“ začal jsem pro změnu řvát já a chytil jsem jí pod krkem. Nikdy jsem nikoho neuhodil, dokonce ani na základce jsem se nepral. Ani manželku jsem nikdy v afektu nepraštil. A teď jsem držel cizí ženskou pod krkem a sám jsem se divil, kde se to ve mně vzalo. Možná jsem byl menší, ale z manuální práce mám docela silné ruce a s tím mohla počítat. V očích se jí výraz ze zloby změnil na strach a pudově vykopla koleno na můj rozkrok, uhnul jsem, ale na stehně mi udělala pěknou modřinu. Povalil jsem jí na záda, to už začala ječet. „Nech mě, nech mě! Já nechtěla!“ Bál jsem se, že nás i v tomhle liduprázdném okolí někdo uslyší. Sedl jsem si na ní, jednou rukou jsem jí držel pořád pod krkem a druhou jsem jí dal přes ústa. „Ticho, nic se ti nestane.“ Snažil jsem se jí uklidnit. Hlavou se mi honila spousta myšlenek, hlavně jsem si říkal, co je to za ženskou? Že prostě neujela, co si sakra myslela? Co teď s ní? Když jí prostě pustím, tak uteče a já můžu mít pěkný malér. Chvíli jsem na ní seděl, ona se pode mnou zmítala a přes ruku se snažila křičet. Pak se jí povedlo přehodit nohu přes můj krk a já se svalil jak pytel brambor na zem. Zareagovala rychle, vyskočila a kopla mě do rozkroku. Naštěstí ne úplně silně, přesto jsem se schoulil a chvíli zatínal zuby bolestí. Stála kousek ode mě a rovnala si napůl staženou mikinu. Ten pocit jsem nikdy před tím nezažil. Srazil jsem jí zase na zem, tentokrát jsem jí zaklekl ale silně. Mísila se ve mně zloba se vzrušením. Ležela pode mnou stále ta nádherná ženská, i když se její výraz ve tváři dost změnil. Rozerval jsem jí mikinu a druhým máchnutím i tričko. Začala sebou házet, ale já jí měl pod kontrolou. Následovala podprsenka. Ty kozy byly božský! Nádherně plný s menšími dvorci. Měla husí kůži a krásně tvrdé bradavky. „Tak ty ses chtěla prát?!“ zeptal jsem se jí. „Možná to máš ráda tvrdě, když jsi taková drsňačka.“, co? Ptáka jsem měl už jak kus kamene. Nevím proč, ale přestala se snažit řvát a jakoby všechnu sílu, kterou měla, chtěla vložit do vyproštění se z pod mojí moci. Musel jsem na chvíli přestat se stahováním mokrých džínů, což je problém při normálním svlékání, natož v boji. Povedlo se jí vykopnout nohou a trefila mě zase kolenem, tentokrát do hlavy. V ten moment jsem povolil a ona se mi vysmekla. Na chvíli se mi zatmělo před očima, byla to bojovnice, ale teď jsem už nemohl přestat. Ani na vteřinu jsem nepomyslel, co bude, až bude po všem. Ležel jsem na zádech a nebyl jsem schopen vstát. Znovu mě napadlo, proč neuteče?! Kopla mě do stehna a křikla: „To je všechno, co umíš? Na Víc se nevzmůžeš?“ V ten moment jsem se opravdu na nic víc nevzmohl. Stála nade mnou a smála se. „S tímhle si chtěl dělat co?“ Ukazovala mi na bouli v rozkroku a posmívala se mi. Pravda, příroda mě neobdařila zrovna velkým přirozením, spíš jsem patřil k šedému průměru. Dokonce jsem z toho měl v pubertě mindrák.
Normálně by mě taková poznámka od všeho odradila a byl by konec. Ne teď, „Chceš to? Máš to mít.“ Podrazil jsem jí nohy, ani nevím jak, ale její džíny byly v tu ránu dole. Měla nádhernou prdelku a mokré bavlněné kalhotky mě dováděly k šílenství. Serval jsem ze sebe svršky a otočil ji na záda. Trenky mi trčely jak nikdy! Jednou rukou jsem jí hnětl kozy a zároveň držel na zemi a druhou jsem jí jezdil přes kalhotky v rozkroku. Přes tu bílou látku bylo vidět, že kromě proužku je úplně vyholená. Byl jsem jak šílený, kalhotky mě vždycky vzrušovaly, rád přes ně jezdím nosem a pusou po kundičce, je to takové rozpalovaní do běla. Rukou jsem jí masíroval kundu a ona se začala zmítat, stále víc a víc, ale přesto jinak. Vzal jsem do pusy její naběhlé studené bradavky a cumlal jsem je, jak kdyby to bylo naposledy v životě. Ruka dál jezdila v jejím rozkroku a nepravidelné zmítání za účelem se vysmeknout se postupně měnilo na rytmické pohyby, které spolupracovaly s mými. Zkusil jsem pustit jí jednu ruku zpod mého kolena. Hned mi sáhla do trenek a chytla mě za ptáka. Začala ho ihned honit jak zběsilá a do toho nahlas kňučela a přirážela na mojí ruku, která stále třela její mušličku přes ten kousek textilu. „Ježížmarjá, už mě mrdej nebo se zblázním!“ Začala mě prosit. Najednou mi ta chvíle přišla strašně absurdní. Já, sotva třicátník, do té doby nenásilnický otec a manžel, jsem ležel na ženský, která mohla být s přimhouřením oka teoreticky mojí matkou, a snažil jsem se jí znásilnit. Tahle situace ale vzala brzo za své. Vrazila do mě, strhala ze mě zbytky oblečení a v kalhotkách mi sedla na obličej, zatímco mi začala kouřit. Nirvána! Přestal jsem vnímat okolní svět. Její kalhotky, do té doby vlhké od mokrého těla, byly úplně promáčené. Tekla jak zmrzlinový pohár na slunci. A jak voněla! Třela mi kundu po obličeji, až jsem se začal bát, že mi zlomí nos. Jestli tohle přežiju, už mě v životě nebude zajímat nic jiného. S tímhle si vystačím do konce svých chvil. Klacek mi stál jak vytesaný z kusu žuly, sála ho jak o závod, občas zajela ke koulím, a já jen ležel, držel jsem jí za zadek a občas zalapal po dechu. Tohle nemohlo dlouho vydržet! V rozkroku mi vybouchla atomovka a všechno šlo do její pusy. Koule mi přitom mačkala tak, že to nebolelo, ale prožitek to naopak umocnilo. V tu chvíli jsem zažil něco, jako nikdy předtím. Kdyby to nebylo blbý, tak se rozbrečím. Vždycky se po sexu odplazím a na nic dalšího v tomhle směru nemám chuť. Ne teď. No, ono by to ani nešlo. Sotva mi nechala vydechnout, vyskočila, sundala si kalhotky a to byl už čas, kdy jsem chtěl vidět její kundičku v plné kráse. Měla jí hladce vyholenou, s malým poštěvákem, žádné řízky jak mají maminy v pokročilém věku.
Nad ní měla pěstěný, krátce střižený proužek chloupků. Hezčí pipinu jsem neviděl ani v péčku, a že jsem ho už shlédnul dost! Možná to bylo tou situací. Kdo ví. Zase si naklekla, tentokrát obráceně a nechala mě naplno proniknout do její svatyňky. Bylo to jako jíst polárkový dort. Oba jsme byli nazí, měli jsme husí kůži, ale zima nám nebyla, alespoň mně ne. Její kundička jezdila po mém obličeji, jazykem jsem jí projížděl škvírku a cumlal její poštěváček. Držela si prsa a vzdychala, že to muselo být slyšet i u nás ve vesnici. Nehrála to, po chvíli se udělala, propnula se nade mně a nohama mi skřípla hlavu. Na nic nečekala, vzala mi ho zase do pusy a netrvalo to dlouho, za chvíli jsem byl opět připraven. Nemluvili jsme, jeden dělal to, co druhý chtěl, bez řečí. Bylo to souznění. Lehla si pode mě a nechala mě chvíli se kochat jejím skvostným tělem. Ty vyzývavé oči, plné rty, ty krásná prsa, ploché bříško a klín, no – dlouho jsem se dívat nevydržel. Vzal jsem jí za lýtka, zdvihl je a chvíli jí ptákem dráždil na vstupu do její kundy. Vrtěla hlavou, mhouřila oči a všechno v jejím pohledu na mě řvalo, abych ho tam už zasunul! Stalo se. Pomalu jsem do ní proniknul, byla krásně úzká a nádherně vlhká. Přirážel jsem opatrně a vychutnával jsem si tu krásu, ten pocit, že jsem pánem situace. Hodila si lýtka na moje ramena a zvedla tak zadek ze země. Chtěla to rychleji a tvrdě, pochopil jsem. Chytil jsem ji pořádně za půlky a šel do toho. Bušil jsem do ní, co to šlo. Kozy jí létaly nahoru a dolů a ona řvala rozkoší. „Dělej víc, víc, mrdej mě pořádně!“ prolomila na chvilku naší neverbální komunikaci. Přehmátl jsem na stehna a mlátil do ní jako šílenec. Pot ze mě stříkal a ona házela hlavou ze strany na stranu. Vyskočil jsem a podal jí ruku, abych jí taky pomohl na nohy. Jak jsme se drželi, tak jsem jí hodil za ruku ke kmenu nahnutého stromu. V tu ránu jsem byl u ní, chytil jsem jí pod čelistí a druhou rukou jí rozhodil nohy. Párkrát jsem jí projel rukou kundu, pak jsem jí druhou rukou více ohnul čelem ke kmeni stromu a proniknul do ní zezadu. Pokračovalo se v jízdě. Kdyby kolem šel celý tábor dětí na stezku odvahy, tak bych je nevnímal. Opřela se rukama o kmen a ještě víc se mi nastavila. Hnětl jsem jí kozy a jezdil v ní, jako by byl konec světa za rohem. Házela sebou, kňučela, občas vykřikla. Až to na ní přišlo. Obejmula kmen, ztichla, ani nedýchala. Kolena šly k sobě a začala se nekontrolovatelně třást. Jen občas zalapala po dechu. Její kunda mě svírala a šťáva z ní mi tekla přes koule po stehnech. Zvolnil jsem. Při pohledu na ní jsem se i já blížil k vrcholu. Párkrát jsem ještě tvrdě přirazil, pak jsem jí chytil za vlasy a sklonil k patřičné partii. Začala mě kouřit, sála mě jako o závod, rukou mi pořád mnula koule. Musel jsem udělat krok, abych se alespoň ramenem opřel o strom. Sledoval jsem jí shora. Nebylo v tom fofru moc času si jí prohlédnout. Byla nádherná, prostě bez chyby. Jednou rukou mi přihoňovala a druhou si mnula kundu. „Uuž!“ vyhrkl jsem ze sebe a všechnu tu horkou tekutinu jsem jí střídavě nastříkal po obličeji a prsou. Hladila se po nich a roztírala sperma. Po chvíli jsme se oba sesunuli na zem a jen tak leželi a oddechovali.
Byla už skoro tma, ale měsíc na nebi svítil statečně, takže bylo stále celkem slušně vidět. Náhle se zvedla a beze slova skočila do vody. Omyla se a hned byla zase venku. Opřel jsem se o strom a pozoroval jí. V hlavě se mi honilo, co teď říct, jak začít, vždyť jsme si nic normálního zatím neřekli. Byla už skoro oblečená a mě pořád nic nenapadalo. „Mám se zeptat na její jméno? Nebo se nejdřív představit? Nebo mám snad začít hodnotit? A co omluva?“ Seděl jsem tam jak přikovaný a zavrhoval jednu myšlenku za druhou. V tom ke mně přistoupila, sklonila se, dala mi pusu na tvář a napůl zašeptala: „Pa“. To bylo vše. Než jsem se stačil vzpamatovat, tak byla pryč. Po chvíli jsem se oklepal a skočil se taky omýt. Oblékl jsem se, ale stále jsem intenzivně přemýšlel nad tím, co jsem právě prožil. Vše jsem dělal se skleněným pohledem a automaticky. Sbalil jsem pruty a zbytek vybavení, nasedl na kolo a vyrazil
směrem domů. Ten večer toho ze mě manželka už moc nedostala a radši šla spát. Sedl jsem si na zahradě s cigárem a lahví Fernetu a dlouho do noci si přehrával pořád dokola uplynulý večer. Spát jsem šel až nad ránem, dřív mi to mozek nedovolil.
Následující dny jsem částečně strávil hledáním neznámé. I když jsem vlastně ani nevěděl proč a taky jsem se bál její reakce, kdybych ji přeci jen někde potkal. Nestalo se tak. Už jsem jí nikdy neviděl, nevím, kde se tam vzala, odkud byla, ani jak se jmenovala. Prostě nic. A je to tak asi lepší. Tenhle zážitek ve mně zůstane nadosmrti a bude mi hřát na duši, až budu mít zase splín nebo mě naštve ta moje.

Povídky, co by se mohly líbit: