Katka stála v koupelně před velkým zrcadlem. Přes sebe měla jen volně přehozený župan. Nejprve z něj vysoukala jedno rameno, pak druhé a nakonec ho přehodila přes vanu. Prohlížela si svůj obraz v zrcadle a s tím co viděla, byla nadmíru spokojená. Vysoká a skvěle tvarovaná postava byla oprávněným zdrojem jejího až nadmíru silného sebevědomí. Dlouhé, štíhlé nohy měly stehna vypracovaná tak akorát, aby vypadala sexy. Nad nimi překvapivě široké, zaoblené boky přecházející do úzkého pasu. O něco výš dobře tvarovaná prsa, vždy pevně trčící vpřed, která se navíc provokativně pohupovala při každém sebemenším pohybu. Teplá koupel prokrvila její pokožku do zářivě růžové barvy. Do okolí z ní vyzařovala příjemná vůně koupelového oleje. Bradavky na jejích ňadrech se leskly a po doteku ručníku zůstávaly ztopořené. Při pohledu na ně se Katka často dostávala ve smyslovém studiu svého těla do zvláštního stavu čisté domýšlivosti a ješitnosti, ve kterém často na dlouhou dobu ustrnula.
Napolo se otočila a přes rameno zkontrolovala, zda se její milovaný zadeček dostal do zorného pole. Stejně jako její boky, byl bohatě vyvinutý a skvěle vypolštářkovaný, přitom nebyl v žádném směru ani trochu ochablý. Obě polokoule byly pevné a rozkošně zaoblené. Byl to zcela ženský zadek, každým kouskem odpovídající tomu, jak by si své pozadí chtěla představovat moderní osmadvacetiletá dívka.
Odraz božského těla v zrcadle přímo křičel po laskání a mazlení, ale Katka se zatím všem těmto svodům panicky bránila. Rozhodla se totiž, že její vyvolený Jiří ji neuvidí až do svatební noci nikdy zcela nahou. Nebylo to z důvodů nějaké falešné morálky, ale proto, že až příliš často slýchala o mužích, kteří nemají ani pomyšlení na svatbu poté, jakmile dostanou co chtěli. Katka rozhodně netoužila po tom, aby se něco takového stalo zrovna jí.
Katka byla ctižádostivá, sobecká a hrabivá ženská, se dvěma hlavními životními cíly. Za prvé, to byla svatba s uznávaným členem místní smetánky, dost bohatým na to, aby se o ni dobře postaral. Druhou metou byla profesionální kariéra, která ji měla přinést dostatek finančních prostředků pro ni samotnou. Svatba s Jiřím, mladým a úspěšným obchodním zástupcem, měla naplnit první bod, ale dnes večer to byl především druhý cíl jejího snažení, který plně zaměstnával její mysl. Byla pozvaná na večerná párty do domu svého zaměstnavatele, kde měla být představena i ostatním členům rodinného klanu Paterů. Patera spol. s r. o . byla síť obchodů okresního významu, kde Katka už téměř rok pracovala jako vedoucí prodeje v oddělení dámského prádla. Vzhledem k jejímu věku to bylo celkem prestižní zaměstnání, Katku navíc těšila zodpovědná funkce a tvrdou prací se snažila dotlačit své oddělení ke kýženému zisku. Nicméně před dvěma měsíci na vánočním večírku zaměstnanců začala rozvíjet i jiné dalekosáhlejší plány. Starý pan Patera, ke kterému se chystala dnes na párty, byl šéfem celý společnosti a jeho nejstarší syn Leoš výkonným ředitelem. Na vánočním večírku si Leoš zabral Katku jen pro sebe a navíc s ní flirtoval způsobem, který přiváděl jeho ženu Miriam k nepříčetnosti. Ten večer i několikrát poté Katce nepřímo naznačil, že pokud bude hrát podle jeho pravidel, bude vyhlášena jako nejlepší pracovník firmy. Způsob jakým jí to sdělil a jeho evidentní posedlost její osobou to vše jen potvrzovaly.„Je to Leošovo dílo, že jsem dnes večer pozvaná sama, bez Jiřího? Doufám, že mě potom hodí autem domů…“ Takové a podobné myšlenky se honily Katce hlavou, když si natahovala meruňkovou podprsenku a kalhotky doplněné o nádherný krajkami zdobený podvazkový pás z lesklého saténu a punčochy z přírodního hedvábí.
Skutečnost, že si drahé prádlo „vypůjčila“ ze skladových zásob společnosti, ji nijak netrápilo, ostatně nebylo to poprvé. Konec konců každý si občas trochu přilepší a navíc vzhledem k jejímu postavení má určitě právo příležitostně vyzkoušet vzorek zboží, aby se lépe seznámila s tím, co prodává.
Náhle ji přepadla neodbytná myšlenka. Co když jí Leoš nabídne odvoz domů (ostatně to očekává) a pak zahlédne její prádlo? Mohl by poznat, že pochází z jejich obchodní sítě. No a co, usmála se sama pro sebe… Pokud se dostane tak daleko, aby ho viděl, bude spíš než o čemkoli jiném přemýšlet, jak ho sundat. Na druhou stranu, na něco takového může Leoš rovnou zapomenout. Tedy aspoň do té doby, dokud ji nedá zcela jasnou nabídku ohledně její pozice ve firmě. V takovém případě, kdo ví, možná mu dovolí trošku mazlení, ale jenom tolik, aby poznal, jakou rozkoš může očekávat, až své sliby splní. Pokud by to prospělo její kariéře a nedoneslo by se to k Jiřímu, mohla taková malá aférka s Leošem skvěle zapadnout do jejích plánů. Kombinovala Katka, když si opatrně přetahovala přes hlavu dlouhé tyrkysové šaty a pečlivě uhlazovala na bocích. Tyhle rozhodně nebyly od Patery s. r. o. – byl to poměrně drahý suvenýr z jejího posledního výletu do Londýna. Seděly jí naprosto perfektně, navíc cítila, že jí dodávají eleganci a téměř aristokratický vzhled, tak vhodný pro tuto příležitost.
V Paterově rezidenci (obrovském domu v exklusivní části města) ji otevřela dveře hospodyně Kristýna. Bylo to příjemné děvče, které občas vídala v obchodě s posílkou.
„Máte nádherné šaty slečno Králová,“ řekla, když pomáhala Katce z kabátu.
„Ostatní jsou v přijímacím pokoji – tudy prosím.“
Jakmile vstoupila do pokoje, přistoupil k ní Patera senior. „Tady je na naše milá Katka. Jen pojďte dál. Kristýna vám hned přinese nějaké pití. Doufám, že tady všechny znáte“. Katka si vzala od Kristýny gin s tonikem a zapojila se do lehké konverzace.
Po chvíli na ni šéf pokynul: „Katko, předtím než si dáme jídlo, je tu něco, co vám chci ukázat v knihovně. Pojďte, zabere to jen pár minut.“ Při řeči naznačil směr a kývnul Leošovi, aby se k nim připojil. Prošli chodbou a vešli do místnosti obestavěné policemi na knihy. Uprostřed trůnil televizor připojený k videu.
Patera se k němu postavil a začal, „takže, Katko, jak jistě víte, používáme v obchodě z bezpečnostních důvodů uzavřený televizní okruh,“ přitom zasunul do přístroje kazetu. „Rád bych, abyste si prohlédla pár minut z několika posledních dnů,“ poté stisknul přehrávání a na obrazovce se objevily skladové prostory. Do skladu vstoupila postava, ve které se Katka okamžitě poznala. Po zádech jí přeběhlo nepříjemné mrazení. Postava se kradmě rozhlédla kolem, nahlédla za dveře a teprve potom je zavřela. Poté rychle sebrala tři páry nylonek a nechala je vklouznout do kabelky. Obraz na pár sekund zablikal a poté se rozběhla podobná scéna, na které byla Katka tentokrát zcela jasně rozpoznatelná. Tentokrát si do kabelky nacpala tři nebo čtyři páry francouzských sexy kalhotek. Třetí a poslední klip ukazoval, jak si Katka pomáhá k meruňkové podprsence, kalhotkám a podvazkovému pásu. Šlo o stejné prádlo, jaké měla dnes večer na sobě.
Patera vypnul televizi a video. „Hmm, Katko, jak vidíte, máme důkazy o třech krádežích z posledního měsíce. Co všechno jste vzala předtím, než jsme do skladu nechali tajně nainstalovat kameru doplňující náš systém, zůstává otázkou. Jak jistě víte, podle našich vnitropodnikových norem, předáváme každou krádež ke trestním stíhání – ostatně vyžaduje to po nás i pojišťovna. Takže chcete ještě něco říct, než zavolám policii?“
Katka cítila sucho v ústech a její tváře dostávaly červený nádech. Nepřekonatelný pocit hanby ještě zintenzívnil její šok, strach a napětí. Mozek se jí rozběhl na plné obrátky. Co tomu řeknou lidé? Její staří rodiče, doposud tak pyšní na kariéru své dcerušky – budou z toho na infarkt. A Jiří? Mladý, úspěšný manažer ji určitě opustí jako horký brambor. Náhle se celá roztřásla a tatam byla její sebevědomá vyrovnanost. Katka Králová začala úpěnlivě naříkat a škemrat.
„Pane Patera, prosím, ne – ne policii, slitujte se!! Dovolte mi všechno zaplatit – všechno co jsem vzala! Už to nikdy neudělám, slibuji, prosím!!“ štkala slzící Katka, která ztratila i poslední špetku sebeovládání.
„Dobře Katko, když ukážu tu pásku policii, nebudu mít jinou možnost, než vás propustit, a to je jediný důvod, proč ještě váhám. Až doteď jsme byli s vaší prací velmi spokojeni, pozitivní jsou ostatně i ekonomické výsledky vašeho oddělení. To jsou důvody, které mluví pro vás. Na druhou stranu musíte být potrestána způsobem, který vám do budoucna zabrání v podobném chování. Dnes večer tu jsou jen společníci a vedení firmy, tedy lidé přímo poškozeni vaší krádeží. Je tedy naprosto logické, aby se podíleli na vašem potrestání. Když dnes večer přijmete náš trest – a mám teď na mysli tělesný trest – jakým je nasekání na holou, výprask páskem a rákoskou – to vše v průběhu dnešního večera, tedy pokud toto ochotně přijmete a uposlechnete naše instrukce bez zbytečných otázek, pak jsem ochotni přijmout vaši pokoru jako dostatečnou náhradu za způsobené škody. Takže, Katko, co si vyberete? Policii, soud, vyhazov a ostudu… nebo diskrétní umravnění dnes večer?“
V Katčině hlavě ještě stále vířily poslední události, přesto věděla, že možná je pouze jediná varianta. Jedním dechem hlesla: „Přijmu váš trest – udělám cokoliv, abych si udržela práci, a aby se o tom nedozvěděli mí rodiče a Jiří.“ Patera pokýval hlavou, „nemusíte se bát, má drahá, ujišťuji vás, že se o tom nikdo nedozví. Teď se vraťme do přijímacího pokoje na aperitiv před večeří.“
„Ví … ví ostatní o tom…. o tom, že budu potrestaná?“ vykoktala ze sebe Katka, když opouštěli knihovnu.
„Samo sebou,“ odvětil Patera, „popravdě, všichni se na to těší. Svým způsobem nám dnes večer poskytnete příjemné rozptýlení, jakousi formu kabaretu, jestli mi rozumíte. Dopředu jsme věděli, že naši nabídku neodmítnete. Ono totiž, odejít domů se zmalovaným zadkem je pořád lepší, než ztratit práci, peníze a dobré jméno, nemám pravdu?“
„To doufám,“ zamumlala Katka, když vcházeli do přijímacího pokoje, kde vděčně přijala další gin-tonik. „Asi to skutečně potřebuju“, dumala sama nad sebou. Rozhlédla se, aby si prohlédla zbytek malé společnosti. Všichni byli velmi dobře oblečení a kultivovaní. Celková atmosféra byla velmi civilizovaná a noblesní – zdálo se nepředstavitelné, že všichni, co jsou tady, budou civět na její nahou prdelku vystavenou na odiv poté, až starý Patera dá pokyn k „tělesnému trestu“. Celá se zachvěla, když si znovu vybavila onu děsivou frázi. Kromě Leoše a jeho ženy Miriam doplňovali společnost Tomáš (mladší syn) a jeho žena Lenka. Tomáš měl třiadvacet a Lenka jedenadvacet let, oba byli mladší než Katka. Tato skutečnost ještě umocnila její rozpaky. Náhle zaregistrovala, že se k ní pokradmu přitočil Leoš s potměšilým výrazem v obličeji. „Zdá se, že seš v pěkným průšvihu, co?“ „Starý pán říkal, že dostanu na holou a výprask rákoskou, nebo si tu ze mě jen všichni utahujete?“
„Sorry, Katko, žádná legrace. Oni, možná bych měl říkat my, protože se k nim taky počítám, tě chceme naučit, že za každou chybu se platí. Právě proto dostane tvůj zadeček pořádnou lekci. Nemusíš mít strach, nebude to tak strašný, bude to jen součást takové hry, uvidíš.“
„To doufám,“ pomyslila si Katka, když zachytila pohledy, kterými ji Miriam probodávala přes celou místnost. Moc dobře si pamatovala, jak Miriam šílela žárlivostí, když na vánočním večírku flirtovala s Leošem. Tehdy tomu nepřikládala velký význam. Co z toho, že ji ta ženská nenávidí. Dnes si bohužel až příliš uvědomovala, že je v situaci, kdy bude muset za své nevhodné chování zaplatit.
Ve dveřích se mezitím objevila Kristýna. „Promiňte pane Patera, večeře je připravena.“
„Děkuji Kristýno, pojďme se všichni přesunout,“ řekl Patera, chytil Katku lehce za paži a odvedl ji do jídelny s oválným stolem prostřeným pro šest osob.
„Katko, sedněte si prosím na druhý konec stolu přímo proti mně, ostatní se posadí po stranách.“
Když se šla posadit Miriam, přitočila se nejprve ke svému tchánovi a něco mu pošeptala do ucha. Ten chvíli váhal a pak řekl: „Katko, Miriam nadhodila možnost, že pod těmi krásnými šaty, které máte dnes na sobě, bude patrně prádlo ukradené z našeho skladu. Abychom ukojili její zvědavost, postavte se prosím na vaši židli a vyhrňte si šaty, abychom se mohli podívat.
„To ne,“ zakoktala se Katka, „to je přece absurdní.“
„Tedy ještě jednou a dávejte pozor,“ řekl přísně a úsečně Patera. „Jak si jistě vzpomínáte, součástí naší dohody je klauzule, která říká, že budete bez reptání plnit všechny naše příkazy.“
Katka rudá studem, vylezla na svou židli a zvedla lem svých šatů nad pas. „Tady to je. Co jsem vám říkala? Tohle je přesně to prádlo, které kradla na tom posledním záznamu“, vykřikovala triumfálně Miriam.
„Ano,“ potvrdil Tomáš, „podvazkový pás, čisté hedvábí vše v meruňkové červeni – naší nové barvě.“
„Pusťte ty šaty dolů Katko,“ řekl Patera, „ a před tím než se posadíte, si sundejte kalhotky.“
Katka, ještě pořád zčervenalá, si šáhla pod šaty a poslušně si stáhla ukradené kalhotky. Šéf pokračoval, „položte je doprostřed stolu. Při jídle nám budou připomínat vaši nepoctivost a navíc skutečnost, že pod šaty nic nemáte, bude příjemně jitřit naše očekávání.“
Jako předkrm byl podáván meloun. Při jeho konzumaci si Katka nemohla nevšimnout letmých pohledů a vševědoucích úsměvů, které ostatní věnovali kalhotkám ležícím na stole. Jakmile všichni dojedli, Kristýna posbírala nádobí a vrátila se zpátky do kuchyně.
Patera významně poklepal na stůl. „A nyní, slečno Králová,“ (její příjmení znělo z jeho úst neuvěřitelně formálně) „ je čas na první kolo vašeho trestu.Jako nejstarší společník firmy ho provedu osobně. Jste velmi neposlušné děvče a proto si zasloužíte pořádně nasekat na zadek – takže začněme.“ Na to vstal a odsunul svou židli několik kroků od stolu. „Tak pojďte a postavte se sem – teď si vyhrňte šaty až k pasu.“
Katka už dávno pochopila, že jí žádné protesty nepomohou a zcela rezignovala na všechnu tu hanbu a potupení, které ji čeká. Odevzdaně se předklonila a chytila oběma rukama spodní lem svých šatů. Jak se narovnávala tyrkysové šaty se pomalu zvedaly nahoru a odhalovaly perfektní dlouhé nohy kryté jen tenounkými punčochami. Nad koleny se stehna plynule rozšiřovala a zhruba v polovině je protínal temný proužek podvazku ukončujícího punčochy, který dával jen o to více vyniknout jemné bílé pokožce na horní polovině stehen. O pár centimetrů výš šaty konečně odhalily perfektně zaoblené půlky atraktivního zadečku. Protože kalhotky stále ležely na stole, byl jedinou oděvní součástkou pokrývající spodní část jejího těla podvazkový pás držící punčochy. Patera ji nechal chvíli v klidu a užíval si výhledu. Katka stála přímo před ním a šaty si držela vykasané nad pasem. Cítila se bláznivě, nemotorně a velmi rozpačitě – a to rozhodně ne proto, že by hrála na večírku prim v eleganci, jak původně plánovala.
„Ohnout přes moje kolena,“ nařídil Patera a mírně natočil svou židli, aby umožnil ostatním přítomným ničím nerušený výhled na Katčino pozadí, ta až doposud stála vůči publiku spíše z profilu. „Tak dělejte“, dodal netrpělivě, když Katka jen váhavě nalehávala na jeho čekající klín. „Pořádně ohnout, ruce na podlahu a roztáhněte hezky nohy, abyste mi nespadla – ták, to je ono.“ Pro Katku to bylo přímo děsivé, neměla jinou možnost, než se plně přehnout přes jeho kolena a roztáhnout nohy přesně tak, jak dostala nařízeno.
Katčin zadeček se tak stal hlavním bodem pozornosti, jako by nestačilo, že před chvílí byl obnažen, když si musela vyhrnout šaty, teď byl skutečně VYSTAVEN v očekávání věcí příštích. Tím, jak byla ohnutá přes klín starého pána, se její jemné bílé polokoule ještě více a nemravně vyboulily – rýha mezi nimi byla jasně patrná a celé tělo mladé ženy bylo napnuté a chvějící se rozpaky. Obě perfektní půlky byly maximálně vyklenuté – což poskytovalo chlípným očím kolem stolu rozkošnou podívanou a právě v této poloze měla exekuce začít. Katka si začala plně uvědomovat, jaké představení všem ostatním poskytuje. Jedinou útěchou jí bylo vědomí, že svým nejintimnějším partiím věnovala vždy dostatek koupelí, krémů a parfémů. V takto choulostivé situaci jí alespoň trochu dodávala sebevědomí skutečnost, že její tělo je bezvýhradně připraveno k jakékoli prezentaci, ačkoliv jedinou osobou, které původně chtěla dopřát toto potěšení, měl být Leoš.
Nicméně vystavení brány k jejím soukromým vnadám, bylo to poslední, čeho se v tuto chvíli bála. Jakmile šéf položil svou teplou ruku na její zadeček jemně se zachvěla. Cítila, jak jeho ruka bloudí po půlkách, občas se sevře a po chvíli opět uvolní a jak si jeho prsty pohrávají s hebkou pokožkou. Z prohmatání celého zadečku měl starý pán skvělý pocit, proto, aniž by svého hosta nějak varoval, náhle zvedl ruku a nechal ji s výrazným plácnutím tvrdě dopadnout na pravou polovinu pozadí. „Au!“, vykřikla Katka a hned přidala další „aú!“, když se šéfova dlaň mihla podruhé a zasáhla přesně stejné místo. Vzápětí následovala v ostrém sledu dvě silná plesknutí na levou půlku zadečku, poté zůstala ruka chvíli zdvižená, aby si přihlížející mohli dobře prohlédnout růžové stopy na obou polovinách zadničky.
Starý pán zopakoval svůj útok a plynule vyplácel vystrčené kopce – přitom rovnoměrně rozšiřoval cílovou plochu na obou vystrčených polokoulích, takže každá dostala svůj příděl štípavých pleskanců. Přes celý zadeček se pomalu rozprostíral načervenalý nádech. Každá ostrá a silná rána jeho ruky způsobovala silné zvlnění obou půlek, které se chovaly, jako by byly vyrobeny z gumy. Bylo jasné, že výplň Katčiny prdelky byla houževnatá a přitom pružná – což bylo, vzhledem k dalšímu průběhu večera, jenom dobře.
Katka pokračovala ve svém „ááá“ a „aú“ s narůstající hlasitostí, bezmocně sebou vrtěla a každá rána způsobovala jejímu zadečku větší a větší trýzeň. Po několika minutách ostrého výprasku, šéf přestal. „OK, to bylo jako předkrm. Vraťte se na svou židli – před dalším kolem vašeho trestu si dáme další chod.“ Když se Katka zvedla z klínu svého šéfa, byla konsternována – Kristýna stála v místnosti a patrně byla svědkem celé epizody. To, že hospodyně viděla, jak dostává na holou, jen umocnilo její ponížení. Kristýna se nicméně chovala nevšímavě a nalila všem polévku. Až skončila, přinesla koženou trepku a položila ji na kalhotky, které zůstaly stále rozprostřeny uprostřed stolu. Nikdo nic neřekl, ale Katka moc dobře věděla, co to znamená – druhou lekci pro její zadek. Byl to typ trepky, který lze nosit i venku s tvrdou, lesklou podrážkou. „Tou to bude bolet mnohem víc, než šéfovou rukou,“ pomyslila si Katka, když jedla polévku. Díky nervozitě a strachu se jí málem zadusila. Když všichni dojedli a talíře byly sklizeny, přinesla Kristýna balíček karet a podala je Katce.
„Je na čase dohodnout pravidla hry“, ozval se Patera.
„Zamíchejte karty a poté rozdávejte všem u stolu – mě vynechejte. Své jsem si už užil. Hráč, který dostane jako první kluka, bude pokračovat – tentokrát trepkou. Je to jednoduchá, ale velmi vzrušující hra.“
Katka, rudá až po kořínky svých vlasů, povstala, ze všech sil se ovládla a začala rozdávat karty lícem nahoru. Nedostala se nijak daleko, prvního kluka dostal hned v prvním kole Tomáš. Okamžitě se zvedl, natáhl se pro trepku a pousmál se na Katku. „Tak jdem na to mladá dámo! Je na čase, abyste nám znova ukázala váš zadek,“ zahlaholil a současně poodsunul svou židli dál od stolu.
„Pěkně si vyhrňte šaty a ohnout přes moje kolena, prosím – kvalitní jehnětina této trepky by vám měla zabránit v příštím sejití ze správné cesty!“
Ačkoliv od jejího prvního výprasku už uběhla skoro půlhodina, cítila Katka stále jisté rozpaky, když si vyhrnovala sukni a natahovala se přes Tomášův klín. Sama se posunula dopředu, až se její ruce dotkly podlahy. Když poslušně roztáhla nohy, byla její poloha naprosto stabilní. Katka se odevzdala svému osudu. Mrazivý zážitek, který zažívala jako figurka ve hře této podivné společnosti, nepostrádal jistý sexuální podtext, to vše vedlo k tomu, že vystrčila své obliny naprosto pasivně a odevzdaně.
A opět byl zbytek publika odměněn fascinujícím pohledem na Katčiny skvělé hýždě, navíc provokativně vystrčené. Pro koženou trepku to byl opravdu přitažlivý cíl. Celý kulaťoučký zadeček měl navíc stále lehce růžovou barvu – důsledek předchozího seznámení s pádnou rukou starého pána. Při Tomášově doteku sebou Katka lehce trhla.
Tomáš, si stejně jako předtím jeho otec, nenechal ujít možnost polaskat se s hebkou a pružnou pokožkou. Tu a tam ji lehce promnul a potom pevně uchopil trepku za patu. Rychlý pohyb nahoru, krátké zaváhání a plesknutí. Trepka dopadla na nejvyšší část vyšpulené prdelky doprovázená charakteristickým hlasitým zvukem a ostrým Katčiným heknutím. Ale to už trepka znovu dopadla na stejné místo a zasáhla opět rovnoměrně obě poloviny hýždí. Katka vykřikla, její odhad, že trepka bude mnohem bolestivější než Paterova ruka, se naplnil do posledního puntíku.
Tomáš se poté rozhodl věnovat svou systematickou trepkovou péči vždy jedné polovině zadečku. Rychle, šestkrát za sebou zasáhl pravou polokouli, poté dostala stejný příděl i levá půlka. „Jaúú, au, aú!“ vzdychala Katka, když tento rychlý útok rozechvěl její zadeček. Obě jeho oblé poloviny teď měly mnohem červenější barvu, než jaké se jim dostalo při lekci starého Patery. Tomáš dopřál Katce pár okamžiků na vydýchání a pokračoval dalším tuctem – šest tvrdých plácnutí trepkou na každou polovinu hýždí. Při druhém nášupu už bylo Katčino naříkání o poznání hlasitější, její prdelka se vrtěla a svíjela při každém dopadu trepky, která neúprosně barvila pozadí do sytě červeného odstínu. Po krátké pauze následovaly dvě poslední rány směrované, stejně jako dvě první, přes střední část vystrčeného zadečku. „Tak,“ řekl Tomáš, „to byla moje část náhrady za napáchané škody.“ Katka se namáhavě narovnala a ještě před tím než se vrátila na své místo si rychle stáhla lem zmačkaných šatů přes rozpálenou zadničku.
Patera na ni vrhnul uznalý pohled. Až doposud přijímala svůj trest statečně a až na drobná vrtění zůstala v předepsané poloze. Jestlipak se tak bude chovat i v tvrdší části trestu, která ji teprve čeká, dumal sám pro sebe.
Při servírování ryby položila Kristýna tiše přes kalhotky ležící na stole řemen. Katka si ho prohlížela s oprávněnými obavami. Nebyl, to obyčejný pásek do kalhot, ale speciální trestný řemen, kterému se ve starých anglických školách říkalo „tawse“. Byl to pruh tmavě hnědé kůže, dlouhý přes půl metru, v druhé polovině podélně rozříznutý do dvou ocásků.
Grilované filé byla skutečná delikatesa, ale Katka se v něm jen rýpala – výhled na ďábelsky vyhlížející řemen ležící přímo před ní jí vzal všechnu chuť k jídlu. I když rybu jedli všichni poměrně dlouze, pro Katku běžel čas neuvěřitelně rychle. Jakmile Kristýna sebrala ze stolu talíře, přinesla Katce karty na rozdávání. Tentokrát rozdala dvakrát dokola, než Miriam dostala potřebného kluka. „Nejsi ty dítě štěsteny“, zavtipkoval Tomáš.
„Ne, tak docela,“ odpověděla Miriam. „Doufala jsem, že na mě vyjde rákoska, ale nelituji, prakticky téhož mohu dosáhnout i s řemenem.“
„Zato já jsem v háji,“ pomyslila si Katka s neodbytným pocitem strachu, když si uvědomila, jak strašně ji Miriam nenávidí.
„Tak slečno Králová,“ řekla Miriam, zatímco vstávala od stolu, „kampak si vás postavíme? Už vím – odsuňte svou židli pár kroků od stolu a otočte ji. Ohnete se přes opěradlo a chytíte se sedáku. To by měla být pro vaši prdel dostatečná opora.“ Katka se zvedla a posunula židli podle instrukcí. Už jí nikdo nemusel říkat, že si má vykasat šaty, pochopila, že se to od ní očekává a poslušně si je zvedla vysoko nad pas ještě předtím, než se ohnula přes židli a sevřela přední hranu sedáku. Opěradlo bylo vysoké tak akorát, aby ji donutilo propnout nohy a vyšpulit zadeček. Zvláště, když se stejně jako v předchozích případech, široce rozkročila. Katka to raději udělala iniciativně sama, než aby zavdala Miriam šanci ke komandování. Ta ovšem byla na hony vzdálena tomu, aby na ni Katčino submisivní gesto udělalo nějaký dojem, naopak se rozhodla mladou intrikánku co nejvíce ponížit a zdeptat.
Proto se obrátila na svého tchána s otázkou. „Nemyslíte, že bude lepší, když si sundá ty šaty? Od toho vyhrnování už je má celé pomačkané.“
„Proč ne?“ odpověděl Patera, který takový návrh tajně očekával. „Asi bychom si měli skutečně ujasnit, jaké další ukradené věci má Katka na sobě, a jak řekla Miriam, byla by škoda pomačkat tak skvělé šaty. Takže dolů s nimi, prosím. Kristýna je dá vedle vyvěsit.“ Katka, která se při této diskusi opět narovnala, vrhla na Miriam nenávistný pohled a poté nepříliš ochotně rozepnula zip na boku svých šatů, vyhrnula je přes hlavu a definitivně je sundala. Kristýna popošla kousek dopředu a vzala je od ní. Katka zůstala stát před židlí chráněná pouze punčochami s podvazkovým pásem a také onou nejvíce inkriminovanou věcí, aprikotovou podprsenkou ze saténu a hedvábí. Všichni kolem moc dobře věděli, odkud ji má. Katka se pod jejich pohledy cítila ještě hůře než předtím, do tváří se jí vrátil ruměnec studu a opět do poslední chvíle doufala, že to co jí náhle problesklo hlavou po ní přece nemohou chtít… ale její veškeré naděje byly přímo v zárodku udušeny ve chvíli, kdy Miriam zahlaholila:
„Fajn, vidím další kousek našeho majetku. Katko, jistě chápeš, že není možné, aby’s měla na sobě ukradenou podprsenku a současně byla za její krádež trestána. Polož ji pěkně na stůl vedle kalhotek.“
Katka se snažila úpěnlivě najít pomoc u svého šéfa, ale v jeho očích nenalezla ani kousek soucitu. Ňadra uložená v onom skvostném kousku prádla byla nápadně dobře tvarovaná a možnost shlédnout je bez obalu byla šance, jaká se na rozdíl od pochybného soudcovství, nenechává propást. „Udělejte, co řekla Miriam,“ zamumlal, samým vzrušením lehce skřípavým hlasem. „V naší dohodě jste souhlasila s bezvýhradnou poslušností.“
Katka pomalu zasunula ruce dozadu, rozepnula sponu podprsenky a s výrazem plným bezmoci a strachu ji stáhla ze svého poprsí. (Pro všechny to bylo skvělé divadlo – prsa byla opravdu bezchybně tvarovaná, a když vyklouzávala ven, projevila se i jejich pevnost.) Rychle a s dávkou sebezapření přešla Katka pár kroků ke stolu a položila podprsenku vedle stejně meruňkových kalhotek. Při návratu k otočené židli zůstala ke společnosti zády – byl to chabý pokus, jak zakrýt před společností své přednosti. Nikdo z přítomných se ji ale nijak nesnažil ochránit před akutním pocitem ponížení.
„V pořádku, Katko,“ řekla Miriam stále stejným úsečným tónem, zatímco si významně pohupovala řemenem v rukou. „Ohnout zpátky přes židli, teď když máš kozy holé, jako poslední barová štětka, můžeme pokračovat s řemenem na tvém zadku.“ V jejím hlase zazněl v tu chvíli čistý, smyslný a jasně škodolibý podtón. Katka se znovu přehnula přes vysoké opěradlo židle, chytila se sedáku a pro zvýšení stability opět lehce roztáhla nohy. Tím vystrčila a rozevřela své perfektní pozadí. Pro všechny okolo se tak naskytl skvělý pohled na červené polokoule, ještě rozjitřené od posledních dopadů trepky. Miriam přešla ke svému cíli, uvolnila si ruce a několikrát ostře štípla Katku do její citlivé sedinky. „Jaů!“ vykřikla Katka pokaždé, když se kostnaté prsty zabořili do svěží kůže. „Snad tě to nebolí? Huso!“, zasyčela Miriam Katce přímo do očí. „Jen počkej, až začnu s řemenem – já už tě odnaučím házet očkem po mém manželovi! Tenhle barák stojí dost daleko od ostatních, takže si posluž a klidně křič podle libosti.
Chci tě slyšet pořádně ječet, abych si byla jistá, že ti moje slova pronikly až do mozku.“
Katka zaskřípala zuby a přála si, aby Miriam už nechala těch řečí a raději začala. Být přehnutá s vyšpuleným zadečkem a čekat na první ránuřemenem bylo přímo o nervy, ale Miriam si zatím jen s požitkem vychutnávala nastalou situaci. Patera přímo cítil napětí v místnosti. Stejně jako ostatní moc dobře věděl, jak Miriam touží po pomstě – a co by pro ni mohlo být lepším zadostiučiněním než vystrčená prdelka vydaná v šanc ohebnému koženému řemenu? Copak to nebylo přímo půvabné pojetí spravedlnosti?
Miriam zatím pečlivě vybrala místo pro první ránu a poté švihla řemenem shora dolů přes střed vyčkávajícího zadečku.
„Ááá!“ vykřikla Katka, když se její hýždě bleskurychle sevřely. Po několika sekundách dopadl řemen znovu na prostředek souměrného zadečku doprovázený hlasitým mlasknutím. „Jaůů!“ ozvala se Katka hlasitě, ovšem „Au, Aúúú!“ při třetí dopadlé ráně už bylo o poznání hlasitější. Trepka štípala bolestivě, ale řemen byl mnohem horší a přímo spaloval Katčin zadeček. Přání vyskočit a promnout rukama svou prdelku bylo velmi neodbytné, ale na druhou stranu nechtěla udělat Miriam tu radost, aby ji mohla napomínat. Poslední závan vnitřní síly jí dovolil zatnout prsty do sedáku židle, ale už nemohl zabránit zmítání a vrtění hýždí při každém zasvištění a dopadu řemene. Obě poloviny jejího zadečku se opakovaně rozevíraly a stahovaly ve svalových křečích a snažily se ze všech sil pohltit vlny bolesti. Nic nezabránilo ani tomu, aby jí při každém dopadu řemene nevytryskly slzy. Každá rána zintenzivňovala bolest a zesilovala štkaní mezi jednotlivými údery. Některá švihnutí se až nebezpečně blízko přibližovala jejímu nejcitlivějšímu bodu.
Katčin zadeček, na začátku červený, byl nyní jasně šarlatový s výraznými skvrnami, ale Miriam stále pokračovala v neúprosném šlehání zmítaného zadečku vytrvale a bez přestání. Katka zůstávala ohnutá přes opěradlo židle, tiše naříkala a nepřetržitě se svíjela.
Konečně Miriam na pár minut poodstoupila bezpochyby proto, aby se pokochala pohledem na seřezaný zadeček, který se pořád ještě mírně svíjel. V místnosti bylo hrobové ticho, ostře kontrastující s tím, co se zde stalo plně vyvinuté, dospělé dívce. Katčiny stav, byl každému zcela jasně viditelný – byla bez pochyb majitelkou červeně zářícího pozadí. To ovšem nic neznamenalo pro Miriam, která si pro sebe mumlala: „Budeš ho mít ještě zářivější než se přesvědčím, že má slova dopadla na úrodnou půdu.“
Opět zvedla řemen a nechala ho dopadnout dolů. Rozevřený zadeček se prudce stáhnul a Katka vyrazila ostrý vzlyk jako odpověď na tento nečekaný útok. Druhá rána a Katka vykřikla opět. Když Miriam zvedala řemen, mohli si přihlížející všimnout, že míří dolů. A opravdu. „Tawse“ sklouzl dolů a tvrdě zasáhl kůži napříč stehny mezi spodním okrajem zadečku a lemem punčoch. Katka hlasitě zakřičela, a protože se stále ještě držela sedáku, její lýtka vyletěla nahoru jedno za druhým, jako spontánní reakce na zásah těchto velmi citlivým partií. Mrskala sebou a vrtěla se, dokud Miriam opět nezvedla řemen a nezasadila jí další bolestivou ránu ještě o něco nížeji. Řemen tentokrát nepřistál přímo na vrtícím se zadečku, ale dosedl na zadní stranu výstavních bílých stehen těsně nad horní lem punčoch. To bylo moc i na Katku, která se s bolestivým vřískotem narovnala a začala si rukama třít postižená stehna a tisknout rozjitřenou pokožku, dokud se bolest nestala snesitelnější. „Jau, au, aúú! Už ne, prosím, UŽ DOST!“ pohlédla zoufale ke starému pánovi.
„Ano, myslím, že už má dost Miriam,“ řekl, „ a netvař se tak naštvaně. Katka od tebe měla dostat prvotřídní výprask, ale v dohodě bylo, že budeme trestat její zadek, ne nohy – doufám, že si to zapamatují i všichni ostatní. Posaďte se Katko – jestli můžete – budeme pokračovat hlavním chodem.“
Katka si přisunula židli a poněkud prkenně se vrátila zpátky na své místo, ovšem i těch pár kroků způsobilo, že se její prsa rozhoupala a nádherně rozvlnila. Svým rozpáleným pozadím velmi jemně dosedla na kožené sedadlo. Nejprve ji příjemně chladilo, ale později natrvalo převládl lepkavě pálivý pocit, který ji neustále připomínal zoufalý stav jejího zadečku. S trochou dobré vůle by to mohl být docela příjemný pocit, pomyslila si na chvíli, jenom kdyby mě ten zadek tak moc nepálil. Bohužel, palčivý pocit ve spodní části jejího těla nebyl druhem bolesti, který by se dal jen tak lehce rozehnat.
Když Kristýna servírovala hlavní chod, pečeného bažanta, měli ostatní možnost potěšit se smyslným pohledem na Katčina skvěle vykroužená ňadra. Chlípnost v jejich nestoudných očích rozdrtila poslední iluzi důstojnosti. Jakmile hospodyně skončila s obsluhou, sehnula se pro něco ležící vespod servírovacího stolku a s profesionálním úsměvem vytáhla před Katku rákosku, kterou podle zvyku položila na desku stolu. Katce při pohledu na ni poskočilo srdce až do krku. Dlouhá, žlutá, ratanová rákoska se zahnutým držadlem, tlustá jako tenká vycházková hůl, pevná, houževnatá a přitom ohebná. Cítila, jak se přes ni valí vlna strachu. Každá rána řemenem zanechávala její zadeček v ohni a zvětšovala jeho citlivost – rákoska ji přímo naváděla k tomu, aby vstala a utekla odsud. Bohužel si okamžitě uvědomila, že následující vyšetřování, soud, ostuda a zničený život jsou ještě horší. Ne, nedokáže odhadnout, jak moc ji chtějí ponížit, neuhádne, jak tvrdě nebo kolikrát ještě dostane přes zadek. Ví jen to, že všechno musí nějak
vydržet. Tento večer je její prdelka plně k jejich dispozici a potěšení – ono s tím nemůže dělat vůbec, ale vůbec nic.
Katka začala tiše naříkat a s lahodnou večeří před sebou si opět jen hrála. Prakticky nemohla polykat. Její nahota ještě zvyšovala utrpení, způsobené mnoha páry zevlujících očí.
Jakmile všichni dojedli a talíře byly uklizeny přišly na řadu opět karty. Jedinými hráči byli tentokrát Leoš a Lenka. První kluk skončil u Leoše, takže to
byl právě on, kdo se zvednul a sebral ze stolu rákosku. „Pojď Katko,“ řekl nezúčastněně, „čím dříve začneme, tím dříve skončíme. Buď tak laskavá a běž kousek stranou, tam se předkloň a to by mohlo úplně stačit.“ Katka se zoufalým výrazem v obličeji upřeným úpěnlivě na Leoše popošla k naznačenému místu, otočila se a hluboko se předklonila – téměř až ke špičkám. „Ale ne, ne, to je příliš,“ ozval se Leoš, když uviděl jak těsně a pevně je kůže obepnutá kolem Katčiných kyčelních kostí, „zkus posunout ruce výš až na kolena.“ Jak se Katka narovnala, její hýždě se uvolnily a staly se mnohem kulatější a kypřejší. „Tak je to v pořádku,“ řekl Leoš a pokusil se dlaněmi lehce prozkoumat Katčino vystrčené pozadí, když ale uviděl pohled, který na něho vrhla Miriam, rychle stáhl ruce zpět. Postavil se ke Katčinu boku a pečlivě zacílil rákosku na zaoblené partie. Ruka s rákoskou šla pomalu dozadu a pak prudce dopadla na čekající cíl.
„AÁÁ“! vyjekla Katka, když se její do ruda rozpálené polokoule prudce stáhly po štípavém polibku rákosky. Druhá rána měla stejnou odezvu.
Ačkoli byly obě rány bolestivé – a dopadaly na již rozjitřený zadeček – Katku překvapilo, že nebyly zdaleka tak trýznivé, jak očekávala. Leoš se nepochybně zdráhal udeřit plnou silou. Na první pohled to sice vypadalo, že se rozmáchl, co to šlo, ale vždy před dopadem rákosku lehce zbrzdil nepatrným pohybem zpět. I když se jeho sympatie projevily až po polovině trestu, byla mu za to Katka vděčná a rozhodla se jeho hru více podpořit, proto po třetí ráně hlasitě vykřikla a ostře stáhla půlky k sobě.
Od této chvíle pokračovala v naříkání při každé ráně, navíc vrtěla a pohazovala zadkem, jako by výprask rákoskou byl opravdu extrémně bolestivý. I když se přihlížející nechali na její představení nachytat, byli alespoň odměněni výhledem na Katčinu trestanou prdelku předvádějící čím dál tím víc smyslnější a vše odhalující tanečky pro jejich potěšení.
Když si dal Leoš pauzu, objevil i on krásný výhled na vrtící se zadeček. Náhle pocítil silnou touhu uštědřit mu aspoň jeden pořádný švihanec a podívat se, jak bude reagovat doopravdy. Konečně, říkal si pro sobe, Katka nás skutečně okradla, takže bych na ni neměl být tak shovívavý, navíc kulaťoučký zadeček vrtící se před někým, kdo drží v ruce rákosku, si o to přímo říká.Se zvyšujícím se vzrušením přiložil Leoš znovu rákosku na dokonalý zadeček. Pořádně se napřáhl a nechal ji dopadnout tvrdě a bez jakéhokoli zbrždění.ŠVIH!
„AAAÁÁÁ!“ vykřikla Katka tentokrát naprosto bezprostředně, její půlky se spalující bolestí prostupující skrze ně prudce stáhly. S hrůzou zjistila, že
dopad rákosky je přesně takový, jak ho očekávala – prostě agonizující. A už tu byla další rána se stejnou silou. Když její prdelka absorbovala to pálivé žahnutí, cítila Katka chvění po celém těle.
Leoš by rád pokračoval, ale rozhodl se, že raději nebude u Katky příliš snižovat své šance. To byl pro něho dostatečně silný motiv, aby se ovládl a přestal. „Hotovo,“ řekl, „ a doufám, že to byla opravdu dobrá lekce!“Katka se narovnala a s díky se vrátila na svou židli. Když dosedávala svým
zmalovaným zadečkem na kožený potah židle, ucukla bolestí. Uvědomila si, že s výjimkou dvou posledních šlehnutí ji Leoš šetřil a rázem děkovala osudu, že rákosku držel v ruce on a ne Miriam.
Bohužel, její úleva měla krátkého trvání. Jakmile byl naservírován dezert, jemné řezy se sherry, začala Kristýna opět šátrat ve spodním patře servírovacího stolku a ke Katčinu zděšení vytáhla metlu. Vypadala děsuplně – skoro metr dlouhá, vyrobená ze šesti nebo sedmi tenkých pružných proutků, na tlustším konci pevně stažených do držadla ideálně padnoucího do ruky. Na druhém konci se naopak lehce rozevírala do růžice o průměru zhruba deseti centimetrů a právě tato část měla být aplikovaná na její pozadí.
„Toto je poměrně těžký trestný instrument, alespoň provinilci to o něm říkají,“ poznamenal Patera ke Katce, jako by přímo četl její nejtemnější myšlenky. „Kristýna a já jsme tu metlu nařezali už včera na zahradě. Nevěřila byste, kolik času jsem věnovali třídění a výběru těch správných prutů.“ V tu chvíli udělala hospodyně na Katku úslužné pukrle. „Přes noc jsme ji nechali v solném roztoku, aby si zachovala pružnost. To víte, byla by škoda, kdyby se nějaký větvička naštípla nebo zlomila. Namáčením se také stala těžší, takže by měla odvést dobrou práci.“
„Ale teď ještě nemusíte plakat,“ dodal, když uviděl, jak opět začíná tiše štkát. „Až do teďka vybírala lidi pro vaše lekce náhoda. Jednoduchouvylučovací metodou nám tu zbývá na metlu už jenom Lenka, ačkoliv vypadá jako jemná a slabá dívenka, domnívám se, že to na míru vašeho trestu nebude mít žádný vliv. Teď už jenom musíme vybrat polohu pro váš trest tak, aby byla dostatečně důstojná pro naši prvotřídní metlu.“ Rozhlédl se po místnosti. „Už vím. Kristýno, můžeme si půjčit servírovací vozík? Byla byste prosím tak laskavá, sundala z něj to nádobí a odnesla ho pryč?“
Kristýna odstranila ze stolku zbývající talíře a dostrkala ho kousek od jídelního stolu. „V pořádku, to je ono. Otočte ho bokem,“ pokračoval Patera. „Pojďte sem Katko a lehněte si přes ten vozík. Podrží nám váš zadeček ve správné výšce.“
Neochotně, s přáním, aby se propadla do země, se Katka vyšplhala na vozík. Měla sice trochu strach z jeho koleček, ale když doširoka roztáhla nohy a pořádně vystrčila zadek, aby se mohla na druhé straně dotknout rukama podlahy, byla schopna zachovat přiměřenou stabilitu. Pochopitelně, že taková poloha byla na úkor její cudnosti. Katka přehnutá přes vozík se široce rozevřenýma nohama nabízela téměř obscénní podívanou. Vyboulené půlky jejího zadečku a horní polovina ostře propnutých a roztažených stehen nabízely její nejintimnější partie každému, kdo se chtěl podívat. Jediné za co své poloze mohla poděkovat, byla skutečnost, že zakrývala obličej, který ji opět silně zčervenal.
Jakmile se všichni přihlížející dostatečně pobavili kompletní prohlídkou Katčiny anatomie, uchopila Lenka metlu a párkrát s ní cvičně švihla do vzduchu. Když Katka pootočila hlavu, aby se mohla rozhlédnout, dosáhlo její ponížení vrcholu, vždyť teď ji měla trestat dívka, mladší než byla ona sama. Lenka přistoupila blíž a jemně přejela metlou po Katčině vystrčeném a díky vozíku i doširoka rozevřeném zadečku. Při pohledu z blízka na zjitřené hýždě pokryté nepravidelnými tmavými skvrnami pocítila závan soucitu. Celá plocha toho skvěle narostlého zadečku byla sytě purpurová, navíc ji zdobily dva červené proužky, jasně označující místa, kam dopadly poslední rány Leošovy nijak netlumené rákosky. Není metla za dané situace už příliš, prohnalo se Lence hlavou, ale Patera už souhlasným posunkem naznačoval, aby začala. Dodala si odvahy, zvedla paži s metlou co mohla nejvíc a tvrdě s ní švihla dolů přímo přes vyšpulený zadek. Při dopadu se ozvalo několikanásobné hlasité zasvištění, ke kterému se jako ozvěna přidalo Katčino „Aúúúúú!“ oznamující, že zadeček právě obdržel pořádně ostré kousnutí.
Ke svému překvapení si Lenka na základě této reakce ověřila něco, co před prvním švihnutím jen tušila – Katčina odezva v ní velmi rychle probouzela silné vzrušení. Její sympatie z před několika málo sekund, byly ty tam a nahradil je pocit moci nad ambiciózní Královou, která leží nahá a ohnutá přes servírovací vozík a je plně v její moci. Jako každá žena měla v sobě kousek potvory, který se v běžném životě nijak neprojevoval – teď však náhle našel ideální cíl. Vypouklé hýždě, které se již seznámily s účinností metly a představa, k jakému tanci je může tímto nástrojem donutit, přivedli mladou ženu na pokraj orgasmu. Skutečnost, že její potěšení způsobuje Katce nevýslovnou bolest, ji v tu chvíli nijak netrápilo. Lenka krůček ustoupila a svůj další úder zaměřila na smyslně vystouplou spodní část Katčina zadečku. Odměnil ji ostrý svist metly a následný pohled na prudkou kontrakci a škubnutí vyklenutých polokoulí. Katka hlasitě vykřikla a bylo slyšet tiché naříkání. V tuto chvíli již plně pochopila, proč metla patří k tak účinným trestným nástrojům. Bylo to jako několik ran rákoskou současně, a protože každá jakoby dopadala pod jiným úhlem, nebylo před takovou zbraní žádného úniku. Tenké proutky si díky solnému roztoku zachovaly pevnost i pružnost. Tyto vlastnosti zaručovaly, že celá široká plocha dopadu, každý čtverečný centimetr vybouleného pozadí, dostane svou vlastní štiplavou porci bolesti. Výsledek se dal přirovnat k přiložení žhavého železa, takže každá rána metlou zanechávala celou prdelku v jednom ohni.
Už první dvě rány stačili k oživení barev na Katčině těžce zkoušeném pozadí z původní temně purpurové do svítivě žhnoucí červené, která ostře kontrastovala se světlou barvou na zbytku jejího těla.
A to už metla znovu dopadla na střed jejích oblin. Katka zareagovala ostrým výkřikem doprovázený vrtěním a svíjením, to vše jen potvrzovalo, že hýždě dostaly další dávku impozantního trestu. Naopak Lenku výsledek jejího snažení čím dál tím víc rozpaloval, a proto nevěnovala dalšímu švihnutí přílišnou pozornost. Původně chtěla trefit spodní část nastavené prdelky, ale metla dopadla níže, takže většinu energie absorboval záhyb oddělující zadeček od horní poloviny stehen. Lenka vrhla rychlý pohled na svého tchána – okamžitě si vybavila, jak vyplísnil Miriam, když zasáhla řemenem Katčina stehna, ale starý pán rozpoznal, že se v tomto případě nejednalo o úmysl a nechal úder bez komentáře.
Katka se pochopitelně „komentáře“ nevzdala, pronikavě zaječela, a když pocítila na svých jemných oblinách plný účinek úderu, přidala ještě celou hromadu „au“ a „aaaaau“.
Servírovací vozík pod ní přímo skotačil, jak se svíjela a vrtěla. Toužebně si přála vyskočit, ale extrémní přehnutí přes vozík něco podobného neumožňovalo, naopak ještě více ji fixovalo a nabízelo její vypnuté hýždě k dalšímu štiplavému políbení. Lenka se mezitím rozhodla napravit dojem z předchozího nepovedeného úderu a rychle zaútočila znovu – tentokrát mířila přesně a zasáhla téměř ideálně střed zmítajícího se zadečku. Výsledkem bylo mnohem energičtější svíjení podpořené Katčiným nářkem a slzami. Chvějící se hýždě byly děsivě zmalované křižujícími se brázdami zanechanými pružnými proutky. Lenku přivedl tento pohled zpátky k soucitnosti a rozhodla se, že další úder bude současně posledním. Proto se dobře pojistila, aby dopadl přesně na střed obou šarlatových půlek. Výsledkem bylo jejich bleskové stažení a šílený téměř nekončící Katčin vřískot, který jen pozvolna přecházel v obvyklý brekot, zatímco Lenka zvolna odcházela a pokládala metlu.
Kristýna, která vše pozorovala ze své pozice na konci příborníku, popošla dopředu. Přidržela vozík a pomohla Katce vyprostit se z jeho zajetí do vzpřímené polohy. Jakmile stála, přešla Katka toporně kymácivou chůzí zpátky ke své židli. Přestože dosedala tak opatrně, jak jen to šlo, neubránila se slabému zakňučení, když se její zmalované pozadí dotklo koženého povrchu sedáku. Když si utřela slzy z očí, rozhlédla se kolem stolu. V tuto chvíli je snad konečně všemu konec, pomyslila si. Od každého z nich dostala to, čemu Patera říkal „lekci pro výstrahu“, většina lekcí byla navíc velmi bolestivá. Mimo to se všichni pokochali její nahotou, donutili ji odhalit všechny intimní partie jejího těla velmi vulgárním způsobem a sexuálně ponížili.
Po kávě, Kristýna roznesla likéry a Katka ještě roztřesenou rukou přijala koňak, který jí, jak doufala, měl dát do pořádku. I když nad Kristýnou stále ještě ohrnovala nos, s obavami pozorovala její návrat k příborníku, ale k její úlevě byla hospodyně zaměstnána skládáním talířů na vozík, který poté odvezla z místnosti. Na desku stolu se tím pádem nedostal žádný nový nástroj určený k jejímu trýznění. To už musí být skutečně konec, doufala ze všech sil Katka a usrkávala svůj koňak. Skleničku držela oběma rukama před sebou, takže její paže částečně zakrývaly obnažená ňadra, která byla navzdory jejímu žhnoucímu zadečku neuvěřitelně vzrušená. Bradavky z nich pevně čněly jako přezrálé třešně. „Věřím, že na naši podomácku vyrobenou metlu budete ještě dlouho vzpomínat,
Katko,“ řekl Patera, když nechal po stole kolovat krabici s doutníky. „Lenka vám uštědřila jen pár ran, ale, jak jste se mohla sama přesvědčit, na výsledek trestu to nemělo žádný vliv. Na každý pád už zbývá jenom jedna osoba, která se ještě nijak nepodílela na zkrášlení vašeho zadečku – a tady ji máme!“ zvolal hlasitě, když se Kristýna opětovně vrátila do místnosti.
„Myslím, že Katce necháme ještě pár minut na zotavenou, než od vás Kristýno dostane poslední várku.“
„NE! To ne, prosím, pane Patera, vždyť už se ani nepostavím, já už nechci… prosím!“ vyhrkla Katka, která během několika posledních minut uvěřila, že její trest už vypršel a nyní se nemohla smířit s rozplynutím svých nadějí.
„To je mi skutečně líto, Katko,“ odpověděl Patera, „ale dohodli jsme se, že na vašem trestu se budou podílet všichni, takže ke slovu se musí dostat i
Kristýna.“
„Ale – hmm to ne, prosím, pane Patera – vždyť už jsem od vás všech dostala … ale od hospodyně, prosím, NE!“, bránila se šokovaná Katka. Bez ohledu na právě absolvovaný trest se stále cítila součástí společenské smetánky a představa, že ji na holou naseká nějaká lepší služka jí děsila mnohem víc než výhled na další bolestivý zážitek.
„Milá dámo, vy nejste v situaci, kdy byste si mohlo dovolit ohrnovat nad Kristýnou nos,“ odsekl úsečně Patera. „Ona je stejně tak můj zaměstnanec jako vy, ale na rozdíl od vás je loajální a poctivá. A pro vaši informaci, dostala ode mne pod stromeček malý podíl v naší firmě, takže je mimo jiné rovnoprávným společníkem. Kristýno, jste na řadě! Před vámi leží kompletní sbírka našich nástrojů, který z nich si vyberete?“
„No,“ rozpovídala se Kristýna, zatímco přicházela blíž, „protože jsem se podílela na výrobě metly, chtěla jsem si původně vybrat ji … ale teď vidím, že nejlepší volbou bude rákoska. Myslím, že s ní umím zacházet naprosto bezchybně…“
„Naprosto souhlasím,“ zabručel Patera.
„Vysázejte ji šest, dobře počítaných!
A vy se Katko, odevzdejte do poctivých rukou Kristýny,“ zavtipkoval sarkasticky starý pán.
„Jak si přejete, pane,“ odvětila uctivě Kristýna a uchopila rákosku. V tu chvíli se tón jejího až doposud úslužného hlasu neuvěřitelně změnil. „Chci vám nasekat rákoskou ve stejné pozici, v jaké jste držela paní Miriam. Takže, slečno Králová, kdybyste byla tak laskavá a poodtáhla svou židli kousek dál, otočila ji a zaujala svou pozici pěkně přehnutá přes opěradlo.“
Sklíčená Katka vstala, přesunula svou židli na naznačené místo, obrátila ji a váhavě se přehnula přes opěradlo. Naivně předpokládala, že Kristýnu přivede skutečnost, že ji má vyplatit rákoskou, do rozpaků, a tak její údery budou rozpačité a slabé.
Co nemohla ani tušit, byla skutečnost, že Kristýna není v oboru tělesných trestů žádným nováčkem. Častěji se sice nacházela v roli trestaného, ale cizí jí nebyla ani funkce vykonavatele. Když jí starý Patera nabízel práci, jasně ji řekl, že za každé pochybení bude následovat výprask. Nyní, skoro po roce „praxe“ získali oba dva navzájem bližší pochopení pro své oboustranné potřeby. Přibližně jednou za čtrnáct dní nebo když zahlédla ten specifický výraz v jeho očích, Kristýna rozbila popelník nebo schválně něco rozsypala a zavdala tak důvod ke svému potrestání. Obvykle následovalo přehnutí přes koleno a po stažení kalhotek dotek jeho hladové ruky následovaný hlasitým plácnutím na její buclatý a malý zadeček. Ačkoli jí sedinka vždy pořádně zčervenala, nebyl výprask nikdy nijak zvlášť silný nebo dlouhý, jako bolestné dostala zvýšení platu a již dříve zmiňovaný podíl ve společnosti. To vše dohromady způsobilo, že Kristýna přijala nastalou situaci zcela bez rozpaků. Při přípravě metly navíc se svým zaměstnavatelem probrala předpokládaný průběh celého večírku včetně detailů ohledně Katčina potrestání. Při této příležitosti se také shodli na tom, že určitý prostor k výchově Katky dostane i Kristýna, ta se celý den těšila na svoji chvíli a hodlala si ji pořádně užít.
„Mohla byste se přehnout trochu víc, slečno Králová? – a vystrčte pořádně ten zadek“! Katka zesinala vzteky, jak to, že ji může taková hloupá hospodyně komandovat, současně si ovšem nemohla nevšimnout, že Kristýně ztvrdly rysy a její hlas zněl velmi autoritativně. Takže již podruhé za večer se Katka ocitnula přehlá přes opěradlo židle s rukama svírajícími sedák. Vyšpulený zadeček trčící nahoru tak nabízel velmi lákavý cíl. Ani červené modřiny na jeho křehkém povrchu neodradili Kristýnu od jejího záměru. Z jejího pohledu byla Katka arogantní vlezdoprdelka, deroucí se nahoru po společenském žebříčku za každou cenu, která navíc kouká s pohrdáním na lidi níž než je ona sama. Prostě bez ohledu na to, v jakém rozdrásaném stavu už byla Katčina prdelka, se Kristýna těšila na její ještě dokonalejší prokrvení.
Protože se jí Katčin zadeček ještě pořád nezdál dost vyklenutý a vystrčený, přikázala úsečně Katce, aby roztáhla své stále ještě v nylonkách zahalené nohy řádně od sebe. To potěšilo přihlížející u stolu, kteří si mohli ještě jednou pořádně vychutnat pohled mezi Katčina rozevřená stehna.
Kristýna přiložila rákosku přes vršek vyčkávajícího zadečku a s potěšením zaregistrovalo jeho bezprostřední zachvění způsobené pouhým dotykem. Rozmáchla se nahoru za sebe a pak -*Lusk!*, první švihnutí dopadlo na svůj cíl. Byl to tvrdý úder, který donutil Katku k ostrému výkřiku, její zadeček se nevyhnutelně stáhnul a rozvlnil.
Druhý švih byl přímo traumatizující. Kristýna sice znova zasáhla buclatý střed prdelky, ale šťastnou náhodou dopadla rákoska přímo na stopu zanechanou prvním úderem. Výsledek byl elektrizující. Celým zadečkem prostoupila ostrá bolest. Nahromaděný vztek a bolest společně s faktem, že ji trestá služebná způsobily u Katky ztrátu sebeovládání. Při dopadu rákosky vyrazila hrdelní ryk, vyskočila ze židle, otočila se a do oči jí vyhrkly slzy.
„Jak ses mohla opovážit mě tak praštit! – víš, jak strašně to pálí – ty malá, zkurvená děvko!“ Mezi nadávkami si Katka masírovala své pozadí a sténala.„Tcs, tcs,“ ozvalo se směrem od starého pána. „Nemohu připustit, aby Kristýna byla urážena tímto způsobem – ona jen plní mé příkazy. Až se Katko uklidníte, ohněte se laskavě zpátky přes židli. Za vaši neurvalost na Kristýnu dostanete dvě rány navíc, a jestli ještě jednou vyskočíte, přibudou další. Pochopila jste to, Kristýno? Začněte znova a dejte jí dalších šest pořádných.“
„To víte, že rozumím, pane Patera,“ zasmála se Kristýna. „Připravte se slečno, Králová!“
Kdyby pohledy mohly zabíjet, byla by už Kristýna na pravdě boží. Vypadalo to, že Katka chce ještě něco říct, pak si to ale rozmyslela a znovu se přehnula přes židli. Kristýna ji s perverzním potěšením opětovně napomenula, aby dala nohy víc od sebe a víc vystrčila prdelku. Ještě před chvílí by nikdo nic takového do dívky, která se běžně chová jako typická hospodyně, neřekl. Až Kristýna dosáhla plného psychického zadostiučinění, znovu pozvedla rákosku a pokračovala ve výprasku.
S rozvahou a dostatečnými přestávkami mezi jednotlivými švihanci rozdala první čtyři. Při každém dopadu talentovaně používané rákosky na vystrčené hýždě se ozvalo hlasité mlasknutí. Ačkoliv už rány nešli přes sebe, Katka souvisle naříkala a její zadeček odpovídal typickým vrtěním a prudkými stahy. Nicméně se zatím statečně snažila zachovat prdelku v předepsané vyšpulené poloze. Při pátém úderu z nové série se Kristýna úspěšně trefila na rýhu spojující Katčiny nohy se zadečkem. Katka zaječela. Nakrátko se pustila židle a chtěla vyskočit, vzápětí však znovu vší silou zatnula prsty do sedáku. V žádném případě nechtěla, aby její trest byl nějak dál rozvíjen. Ale au, au, au! Pálilo to pekelně. Záhyb kůže byl sám o sobě citlivou oblastí, navíc byl ještě nažhaven Miriaminým řemenem a Lenčinou metlou. Tento ďábelský úder rákosky vyslal do Katčina mozku pálivou bolest, u které trvalo snad věčnost než začala trochu polevovat. Ještě než Katka stačila sebrat dech a vzpamatovat se z šoku, byl tu další – poslední úder, který se usadil těsně nad středem jejího kyprého pozadí. I ten byl pořádně cítit, ale vlastně jen rozvinul žár nemilosrdně spalující v tuto chvíli již obě půlky.
Jakoby z dálky slyšela Pateru, jak jí říká, aby přinesla svou židli zpátky ke stolu a posadila se. Ve stavu v jakém byla, to mohla udělat jen velmi toporně – každý pohyb navíc jí způsoboval další bolest.
Poslední nářez rákoskou překonal všechny ostatní tresty. Sáhla si při něm až na dno svých možností – její zadeček byl ztrestán až k prahu své odolnosti. A bylo až neuvěřitelné, jak pokornou se Katka náhle stala.
Patera jí strčil do ruky brandy. „Tady máte další pití, má drahá. Vypadáte, že ho opravdu potřebujete – a taky se už můžete obléct. Samozřejmě se vším všudy!“ rozmáchl rukou a ukázal na meruňkové kalhotky a podprsenku ležící na stole. „Pro dnešek jste za ně zaplatila víc než dost a doufám, že jste se ze své lekce také pořádně poučila. Až se obléknete, Kristýna vám objedná taxi domů.“
Katka byla tak zkoprnělá, že se ani nezmohla na odpověď.

Povídky, co by se mohly líbit:

    None Found