Budík byl stejně otravný, jako vždy. Bylo už sedm a já musela vstávat, ať už se mi chtělo, nebo ne. Dnes jsem se do školy docela těšila. Ta nová holka vypadá zajímavě. Snad se mi podaří skamarádit se s ní. Ale teď už rychle oblékat. Jenže co na sebe? Měla bych si vzít něco trošku sexy, ale zase ne moc, aby si o mě nemysleli, že jsem nějaká „lehká“. Kluci si pak moc dovolují a o to přece nestojím, že? Nebo jo? Jak to se mnou vlastně je? Jo jasně holka. Teďka je nejlepší chvíle to řešit. Něco na sebe rychle hoď a upaluj do školy! Ty černé džíny budou fajn. Mám v nich aspoň trošku ucházející zadek. A to bílé triko! Jo. Je hezké a ten kontrast se mi líbí. Bílá a černá. Dohromady vlastně šedá. Jako já. Tak trošku šedá myš, ale zároveň nejsem ani černá, ani bílá. Nemám ráda jednoznačné věci. Vlastně si libuju v tom, jak moc zmatku v sobě mám.
Stihla jsem to. Bohudík. Dnešek ve škole nebude tak nudný, jako většina dní. Nevypadám moc udýchaně? Nemám moc rozcuchané vlasy? Sakra kde je nějaké zrcadlo? Tak jo. Já to teda risknu. Nemám čas jít se zkontrolovat na záchod.
„Dobrý den.“
„Zase pozdě Nováková? No posaď se.“
Laskavě mi už vlez na hrb jo? Snažím se, jak můžu. Ty už máš svoje jisté. To já se musím ještě líbit. Nemůžu vypadat jako nějaká velryba zašitá ve špinavém záclonu.
Konečně přestávka! Musím za ní.
„Ahoj. Já jsem Katka. Nemáš hlad? Nezajdeme si do bufetu na svačinu?“
„Ahoj. Bára. Klidně můžeme, ale nemám u sebe moc peněz.“
„Neboj. To je v pohodě. Tady není draho a kdyžtak ti klidně půjčím.“
„Takže… Co tě přivádí do města cizinko?“ Nebylo to mrknutí až moc koketní? Doprčic!
„Naši se rozvedli a máma chtěla hodit všechno za hlavu a utéct od toho.“
„Od čeho jsi utekla ty? Nechala jsi toho hodně za sebou? Chybí ti to, co?“
„Vlastně ani ne. Kamarádů jsem nikdy moc neměla a vztah vlastně jeden, ale skončilo to ještě, než to pořádně začalo.“
„Takže ti to vlastně tolik nevadí…“
„Ani trochu. Otec nestál za nic a docela se těším, že poznám nové lidi.“
„Minimálně jednoho už jsi poznala.“ Že já blbka zase dělám to s vlasama?
„Poznala. A jak milou.“
Ježiš ty se umíš tak krásně usmát. Já tě chci. Usměj se na mě ještě. „Nechci tě navádět, ale nechceš se tady na to vykašlat a radši se projít.“
„Já si jenom zajdu pro věci, jo?“
„Vezmeš i ty moje? Třetí lavice u okna.“
„Jasně.“
Teď na to musím jít opatrně. Jak se vlastně balí holka? Zkusím to na ni tak, jak by se to líbilo mě. Buď to vyjde, nebo přinejhorším dostanu pár facek.
„Ty už jsi tady?“
„To jsem rychlá, co? Tady máš batoh. Zbytek věcí jsem ti dala dovnitř. Nevadí ti to doufám.“
„Ne v pohodě. A pojď už ať nás někdo nechytí.“
Proběhly jsme chodbou a já jsem měla poprvé pořádnou příležitost si ji prohlédnout ze všech stran. Nejdřív jsem se tvářila, že jí nestačím. Když jsem se nabažila pohledu na její krásný zadeček v černých upnutých kalhotách, zrychlila jsem. Teď musela pro změnu ona dobíhat mě. Bylo to tak kýčovitě krásné. Běžela proti mně jako všechny ty modelky z Pobřežní hlídky, nad kterou před lety slintalo tolik chlapů. Bára by se jim vyrovnala. Přírodní zrzka. Tělo samou pihu, ale to mi ani trošku nevadilo. Postavu měla krásně štíhlou a souměrnou. Doufala jsem, že se mi podaří dát jí ten den alespoň pusu.
„Kam půjdeme?“
„Nech se překvapit Báro.“
„Jejda no dobře. Já překvapení moc nemusím, víš?“
„A co kdybych ti řekla, že půjdeme támhle za tu zeď? Je tam klid a není tam vidět. Tam by se dalo dělat věcí…“
„Jaké třeba?“
„Mohla bych tě tam třeba zneuctít!“ Teď jsem si teda naběhla. Určitě odejde, nebo si bude myslet, že jsem nějaká divná.
„Tak jo. Veď mě ty zneuctitelko.“
Cože ona vážně chce? Dobře. Stejně v poslední chvíli cukne a bude trapas, tak ať už to mám za sebou.
„Vážně sem není odnikud vidět. Dokonce to tady nevypadá ani moc špinavě. Co bude s tím zneuctěním.“
„Zavři oči.“
Co teď? Co mám teď dělat? Mám? Risknu to.
Položila jsem jí ruce kolem pasu a naklonila jsem se. Zavřela jsem oči a předklonila jsem se. Rty se setkaly. Ty moje byly pevně sevřené, ty její mírně pootevřené. Byly moc jemné. Jemnější, než klučičí. A taky hodně horké.
Co to je? Ona se mě pokouší líbat jazykem? To jsem zvědavá.
Pootevřela jsem rty. Bářin jazyk se mi začal jemně dobývat do pusy. Netlačila, ale bylo vidět, že nepovolí. Otevřela jsem ústa a nechala se líbat. Jak je to dlouho, co jsem se líbala naposledy? Předvádím tady naprostou parodii na líbání. Baruško ještě, že jsi tak skvělá. Já bych si nafackovala.
Ucítila jsem její ruce na zadečku. Přitiskla si mě k sobě a její polibky byly najednou vášnivější. Sjela jsem svýma rukama o kus níž, abychom na tom byly stejně.
To je tak krásně pevný zadeček! Baruško jsi nádherná. Líbej mě ještě. Nepřestaň prosím.
Bára okamžitě přestala s líbáním. Měla jsem pocit, že mi snad čte myšlenky a chce udělat přesně to, co já nechci. Políbila mě naposledy na rty a pak na tvář. Pak se mi podívala do očí.
„Myslela jsem, že to neuděláš.“
„Já jsem byla přesvědčená, že utečeš.“
„Kam bych ti utíkala prosímtě? Chci být s tebou. Nebo to bereš jinak?“
“Ne. Ne! Chci tě. Nejde mi o sex. Chci víc.“
„Dnešek bude naše první rande, jo?“
„Dobře! Dobře!“
„Dej mi ještě pusu.“
Tohle přání jsem jí ráda splnila. Přitiskla jsem se k jejím rtům a vsála jsem ten spodní do úst. Olizovala jsem ho jazýčkem a jemně sála. Trošku jsem se osmělila a pohladila jsem jí bříško. Malinko se odtáhla, abych k němu měla přístup.Vyjela jsem rukou výš. Zastavila mě až polokoule jejího ňadra. Přestala jsem ji líbat a podívala jsem se jí znovu do těch krásně modrých očí. Byla pro mě neskutečně krásná. Celá.
Pochopila o co jde. Usmála se a položila svou ruku na mé prso. Jemně ho začala hladit. Bradavka mi pod látkou trika ztvrdla a už nešla přehlédnout. Baruška se na ni zaměřila a já ucítila v kalhotkách mokro. Naklonila se ke mně a začala mě líbat na krk. Malinko mě to lechtalo, ale bylo to příjemné. Jako by mi po krku pochodovala armáda mravenečků.
„Baruško,“ zasténala jsem vzrušeně. Otevřela jsem oči a vzala ji za spodní lem trika. Bára všeho nechala.
Teď mě zastaví. Jenže já nechci přestat. Vím, že bych neměla. Neznáme se. Je to první rande. Přesto se s ní ale chci milovat. Teď a tady.
Vzala mě za ruce a vedla je vzhůru. Těsně pod prsy se zastavila a pustila mé ruce.
„Vzdávám se…“
Ruce směřující k nebi pro mě byly jasná pozvánka dál. Neudělala jsem to hned. Chtěla jsem si ten pohled vychutnat a vtisknout do paměti.
Přišla ta chvíle.
Sundala jsem jí triko. Měla ještě růžovou krajkovou podprsenku, ale tu si sundala sama.
Své triko jsem si sundala sama. Stály jsme tam obě do pasu nahé a dívaly se na sebe. Ne na svá těla. Usmívaly jsme se na sebe a jedna druhé jsme se dívaly do očí. Dvě vzrušené, mladé dívky, které ještě nikdy nezažily milování s jinou dívkou. Teď se to stane. Věděly jsme to obě a myslím, že jsme se obě stejně bály.
„Barunko pojď ke mně.“
Udělala půlkrok. To mi stačilo. Sklonila jsem se k jednomu z jejich prsů. Byla větší, než ta moje, ale ne tak pevná. Později jsem často slýchala, že jsem pořádně praštěná, když si holka jako já našla jinou holku a ještě tak ošklivou. To vůbec nebyla pravda. Bára byla přesně můj typ. Přirozeně krásná holka se štíhlým tělem a velkými prsy. Že ta ňadra nebyla moc pevná, to se dalo chápat. A pihy? Každou jednu z nich jsem milovala už tehdy a tam.
Přisála jsem se rty k bradavce. Zkoušela jsem ji sát a dráždit jazykem. Bára několikrát jemně sykla, ale držela.
Nechala bych se já kousat do bradavky nešikovnou milenkou? Baruško ty jsi prostě dokonalá.
Pohladila mě po hlavě. Rukou položenou na mé čelo mě jemně odsunula.
„Teď já, ano?“
Vyměnily jsme si místa a já se opřela o zeď. Barunka mi jemně olízla bradavku pravého prsu a pak i tu druhou. Chvíli mě dráždila jen takovýmto střídavým olizováním bradavek. Pak jednu z nich vsála do pusy a začala cucat. Dělala to trošku silněji, než já. Pravou rukou mi začala hladit druhé prso a levou se přesunula k zipu mých kalhot. Podívala se vzhůru na mě. Kývla jsem. Nejdřív rozepnula zip a pak zápasila s knoflíkem. Pomohla jsem jí. Rozepnula jsem ho a dokonce jsem si stáhla džíny. Přiklekla. Obličej měla přesně na úrovni mého klínu. Vteřinku se jen fascinovaně dívala na to, co měla před sebou a pak mi prudce strhla kalhotky.
„Udělej mi trošku místa. Chci tě ochutnat. Nikdy jsem tohle s žádnou holkou nedělala, ale teď to chci. Nejsem moc rychlá?“
„Neboj se. Nejsi. Jsem na tom stejně, jako ty.“
Roztáhla jsem nohy a čekala jsem. Měla času, kolik jen potřebovala. Ona nečekala ani vteřinu. Vždycky se říká, že holka nejdřív ucítí horký dech toho, kdo se ji chystá potěšit tam dole. Já ne. Ucítila jsem rovnou její jazyk. Nejdřív mě jím jakoby „píchla“ do kundičky a stáhla se.
„Zvláštní.“
Ona mě chtěla nejdřív v klidu ochutnat!
„Můžeme toho nechat.“
„Nemůžeme. Já chci ještě. Je to slané a lepí to, ale nic lepšího jsem snad ještě neochutnala.“
Ulevilo se mi a znovu jsem si udělala pohodlí v rámci možností.
Barunka pokračovala. Znovu položila jazýček doprostřed mé pičky a pohybovala s ním směrem k poštěváčku. Měla zajímavou techniku. Jazykem mi na pičce kroužila něco jako hada nebo podobně. Taková malá půlkolečka. Lízala mi velké i malé pysky a já si to užívala. Začala jsem se asi rozevírat, protože v jednu chvíli zajel její jazýček hlouběji do mě. Báru doteď možná ani nenapadlo rozevřít mi závojíčky. Teď to udělala a zajela jazykem hluboko do mě. Měla jsem ho v sobě nejmíň tři centimetry. Nechala ho tam a jen ho povolovala a zase svírala. Kundička se mi tím rozevírala a zase svírala. Rukama mi začala hladit boky. Odtáhla jsem se od zdi a ruce mi zajely na zadek. Přejížděla mi po něm jemně. Skoro jako by se ho ani nedotýkala. Jazyk ze mě vyjel. Vydechla jsem zklamáním i náhlým úbytkem rozkoše. Jednou rukou si mě zase rozevřela a tentokrát se zaměřila na poštěváček.
Tohle dlouho nevydržím.
Za chvilinku jsem se udělala. Prudce jsem sebou cukla dozadu a opřená o zeď jsem si vychutnávala svůj orgasmus. Barunka mě nenechala v klidu. Rukou zamířila mezi mé nohy a dál mi hladila kundičku. Se zavřenýma očima jsem si vychutnávala ty neuvěřitelné pocity. Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem měla orgasmus jinak, než sama. Ten jeden pokus s klukem na oslavě kamarádových narozenin nepočítám. Nestálo to za řeč.
Po pár minutách jsem se zklidnila a otevřela jsem oči. Bára klečela přede mnou a olizovala si ruku. Měla ji od mých šťáv skoro až k zápěstí.
„Máš hodně šťáv. Chvíli jsem si myslela, že jsi měla malou nehodu.“
„To se mi ještě nestalo.“
Uvědomila jsem si, že mě bolí záda.
„Co to sakra..?“
„Počkej. Otoč se. Ty ses teda zřídila. Máš celé záda rozedřené do krve. S tím se musí něco udělat.“
Šly jsme ke mně domů. Mámě jsem řekla, že jsem si o přestávce šla koupit svačinu do samoobsluhy kousek od školy a ošklivě jsem spadla. Zavolala do školy a omluvila mě i Báru. Pak se vydala na nákup, aby mi obstarala nějakou dezinfekci, mast a něco dobrého na zub. Věděla jsem, že máme nejmíň hodinu a také jsem věděla, že ta dezinfekce bude pořádně bolet .Naštěstí se Bára postarala o to, abych se před tou bolestí hezky nadopovala endorfiny.
