Byla hluboká noc a já byl příšerně nadržený. Na to, abych si zašel do nějakého bordelu jsem neměl zrovna dost peněz a onanování by mi už dnes nestačilo. Bloumal jsem po liduprázdném městě. Po chvíli jsem se ocitnul v parku, posadil jsem se na lavičku a zapálil si. Pak jsem náhle zaslechl klapot dámských střevíčků. Zdálo se mi neuvěřitelné, že by se nějaká žena mohla odvážit jít ve dvě hodiny sama do parku, ale bylo to tak. Než stačila dojít až ke mně tak jsem se schoval do křoví a odtamtud jí pozoroval. Byla to mladá dívka, mohlo jí být asi jako mně 20 let a byla opravdu sama. Moc se mi líbila, byla štíhlá, vysoká s krásně tvarovanýma nohama a vůbec celou postavou. Ve vteřině jsem se rozhodl, že jí prostě nenechám odejít jen tak. Věděl jsem, že se tady žádné pomoci nedovolá a já mám jedinečnou příležitost se ukojit zadarmo na tak krásný holce. Rychle jsem vyběhl z křoví a dívku ze zadu chytil pod krkem, ale to bylo vše co jsem udělal, pak převzala iniciativu ona. Ačkoliv jsem byl dobře vytrénovaný a žádné chrastítko, ta dívka použila nějaký chvat a já, než jsem se nadál, ležel na zemi na zádech a ona mi nohou obutou na vysokém podpatku drtila koule. Zařval jsem bolestí a podařilo se mi z pod ní dostat. Postavil jsem se na nohy a v první chvíli chtěl utéct, ale protože jsem ješitný až hrůza, tak jsem se přece nemohl nechat porazit od ženské. Ženy jsem vždy bral pouze jako nástroje pro ukojení mého chtíče a rád jsem je ponižoval. Postavil jsem se před ní a řekl: „Tak za tohle mi zaplatíš ty píčo!“ Pokusil jsem se jí udeřit pěstí, ale dopadlo to podobně jako před tím, uhnula a kolenem mě nabrala mezi nohy a svou malou, ale tvrdou pěstičkou mne při tom, když jsem klesal do kolen udeřila do tváře. Ležel jsem tedy na zemi a ona stála opět nade mnou. Teď už jsem se opravdu dopálil, když bolest trochu povolila, tak jsem jí hmátnul po nohách s tím, že jí je podrazím. Bohužel zase to nevyšlo, dívka se elegantně mým rukám vyhnula a pak mne zaplavila dlouhá série kopanců z nichž většina mířila mezi nohy. Po nich jsem už nedokázal nic jiného než se svíjet na zemi u dívčiných nohou a sténat bolestí. Byl jsem strašně ponížen, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Dívka mne ještě jedním kopancem donutila převalit se na záda, abychom si viděli do očí. Byla to opravdu krásná mrcha. Teď když jsem jí viděl zblízka, tak vypadala mladší i když jí bylo asi tak těch dvacet. Vypadala jak vzorná školačka s neviňoučkým výrazem ve své rozkošné tvářičce. Nemohl jsem uvěřit, že mě dokázala tak snadno za pár vteřin takhle zmlátit. Zdálo se, že si mě prohlíží a v duchu hodnotí. Pak zvedla svou nožku obutou ve střevíčku na vysokém podpatku nad mou hlavu a než jsem stačil cokoliv udělat tak mi s ní dupla přímo do obličeje. Zatmělo se mi před očima a já omdlel. Když jsem přišel k sobě, zjistil jsem, že ležím úplně nahý na studené podlaze. Okolo to vypadalo jako sklep nějakého starého domu a také jsem se nemýlil. Svítila tam holá silná žárovka a tak jsem s hrůzou zjistil co se mnou ta šílená amazonka provedla. Jak jsem řekl, byl jsem nahý, ruce jsem měl spoutané za zády a ještě k tomu připoutané k tělu, takže na jejich použití jsem mohl absolutně zapomenout. Nedalo se s nimi ani pohnout. Na krku jsem měl obojek, který měl zevnitř malé hroty, které když se za něj prudčeji zatáhlo tak mi velmi bolestivě rozdíraly kůži. Co bylo však nejhorší: moje varlata byla stažena jakýmsi kroužkem, který byl zevnitř snad z nějaké tvrdé, ale pružné gumy nebo co a uzavřený byl v kovovém pouzdře na kterém blikala nějaká červená dioda. Nebylo to sice moc velké, ale vážilo to docela dost a už to samo o sobě bylo hodně nepříjemné. Nedokázal jsem si představit na co to vlastně je, brzy jsem se to však měl dozvědět. V zámku plechových dveří zarachotil klíč a dovnitř vešla ona dívka. Zaplavil mne obrovský vztek z ponížení, které mi připravila a vší silou jsem vyběhl proti ní. Samozřejmě jsem nedocílil ničeho jiného než, že jsem se svalil opět na záda po prudkém a perfektně provedeném kopanci do obličeje. Zůstal jsem ležet na zádech a rozhodl se, že už nebudu takhle hloupě ztrácet síly a budu doufat, že se vyskytne nějaká příležitost k útěku. Násilím s ní nic nesvedu ani s rozvázanýma rukama, natož takhle, to mi bylo už jasné. Byl už asi zase večer, protože ta dívka měla na sobě jen krátký župánek, který se jí po onom kopnutí rozhalil a já mohl na krátkou chvilku spatřit, že je pod ním nahá. I když jsem k ní cítil pochopitelnou nenávist, někde v zadu v mozku jsem musel znovu uznat, že je opravdu překrásná. Pohodila svými dlouhými černými vlasy a povýšeně se na mě ušklíbla. „Jistě tě zajímá ty pako, co s tebou dál bude. No nic příjemného, ale až s tebou budu hotová budeš se cítit nesmírně šťastný, že jsem si tě ulovila a vychovala v oddaného psa a otroka.“ řekla sebevědomým hlasem a já nevěřil vlastním uším. Protože jsem měl v puse roubík, který chutnal jako použité kalhotky /a také to byly její použité kalhotky/ jenom jsem sebou na zemi zazmítal, což jí jak se zdálo spíše potěšilo. Zle a škodolibě se mé marné snaze zasmála a pak pokračovala. „Jmenuji se Patricie a ty ,od teďka už jen pako, mě budeš v těch vzácných chvílích co ti milostivě dovolím promluvit oslovovat : Má vládkyně, nejmilostivější slečno . Teď jsi ve sklepě domu, který jsem zdědila po rodičích a nikdo kromě mě tu nebydlí. Dům se nachází na úplné samotě, takže útěk je nemožný – daleko by jsi se nedostal a já bych si tě zase chytila. Ostatně za pár dní na nějaký útěk ani nepomyslíš. Naopak při pomyšlení na to, že bych se tě zbavila budeš myslet jako na tu nejstrašnější věc jaká se ti může stát. Již dlouho plánuji to, že si odchytím nějakého samce a zpracuji ho, aby fungoval podle mých potřeb a byl vděčný za tu možnost, kterou jsem mu dala: být mi psem, sluhou, otrokem, koněm, záchodem, křeslem, rohožkou.zkrátka vším co si zamanu. A teď když jsem vše dokonale připravila to provedu. Včera jsi měl smůlu, že jsi mi padnul do pasti, abych řekla pravdu byl to dost průhledný trik s tou bezbrannou dívkou v nočním parku, ale věděla jsem, že od vás samců se nemusím obávat nějaké přehnané inteligence. Teď ti pako názorně předvedu jak funguje má pomůcka pro ovládání otroků, na kterou jsem velmi hrdá. Je to ten kroužek na tvých koulích.“ Na to mi Patricie ukázala zvláštní prsten, který měla na ruce. „Tak si užij prví lekci pejsánku!“ Pak zmáčkla tlačítko na onom prstenu a kroužek na mých koulích se prudce stáhnul. Zažíval jsem takovou strašnou bolest, že jsem málem omdlel, kdyby těsně před tím Patricie nepřestala držet to tlačítko na prstenu, který měla na své rozkošné ručce. Tohle mi naprosto stačilo, abych pochopil funkci toho strašného zařízení. Když zjistila, že jsem opět schopen jí vnímat, tak mi vysvětlila, že v tom kroužku vydrží baterie dost dlouho – možná prý déle než já – a dosah tohoto zařízení je několik desítek metrů. Jinými slovy má nade mnou absolutní moc a hodlá ji využívat dle libosti. Pak mi vyndala z úst roubík. Neodvažoval jsem se ani muknout. Ta bestie však nechtěla odejít jen tak. „Tak pako, hezky poděkuj za lekci.no tak bude to?!“ řekla a když naznačila pohybem ruky, že se chystá opět použít ten kroužek tak jsem polekaně řekl: „Děkuji.“ Samozřejmě se mi dostalo kopance. „Takhle děkuje otrok své paničce?! Co myslíš pako?!“ a tentokrát dodala svým slovům váhu tím, že odněkud vytáhla jezdecký bičík a několikrát mě jím velmi bolestivě šlehla po zádech, zadku i obličeji. Rychle jsem si pak připomenul jak tu dívku mám oslovovat: „Má vládkyně, nejmilostivější slečno, poníženě děkuji za udělenou lekci.“ „No to už je lepší pejsku, ale ještě to není všechno. Polib mi nožku!“ poručila mi Patricie. To se mi opravdu moc nechtělo, ale ještě méně jsem toužil po dalším utrpení. Potupně jsem se doplazil k její nožce a snažil se jí políbit. Ona však vždycky trošku uhnula a já se za ní musel plazit po zemi. Smála se mi a já myslel, že se hanbou propadnu. Konečně mi povýšeně dovolila, abych jí dlouze políbil nehet u jejího palečku u nožky. Pak mi položila nohu na hlavu a drtila mi obličej o kamennou podlahu. „Uvědomuješ si otroku, kde je tvé místo?! Je to pod mojí nohou! Čím dříve si na roli psa zvykneš tím lépe pro tebe.“ Řekla mi přísným hlasem a pak mi sundala nohu z hlavy. Otočila se ke mne zády, vyhrnula si župánek a vyšpulila zadek. „Vylízej mi prdelku, pako. A neodflákni to!“ S tímhle jsem se tak snadno smířit nehodlal. S kňučením jsem se odplazil do kouta a prosil ať mi to neporoučí. Patricie se zamračila a elegantní chůzí přešla ke mně. Donutila mi otevřít pusu a chytla mě za jazyk. „Za prvé: Pokud ti to nedovolím budeš držet hubu. Viděl jsi někdy mluvícího psa?! Pokud to nebudeš schopen pochopit tak ti velice snadno vyřadím hlasivky z provozu a jediné zvuky, které budeš schopen vydávat bude kňučení a štěkot. To ti bohatě stačí! Za druhé: Když ti poručím, abys mi vylízal mou urozenou prdel nebo cokoliv jiného, tak to nejenže okamžitě uděláš, ala ještě před tím mi za to poníženě poděkuješ, jasný?!!“ Potom mě zasypala surovými kopanci a ranami bičíkem. Pak mi ukázala svůj prsten a laškovně řekla : „Hezky popros o odpuštění a o nápravu, pako.“ Poodešla na druhou stranu a řekla: „Čekám čokle.“ Nemusela čekat dlouho, doplazil jsem se k ní a dlouze políbil její prstíky u nohou. Pak jsem pokorným hlasem řekl: „Má vládkyně, nejmilostivější slečno Patricie, prosím odpusťte ubohému otrokovi jeho selhání a poníženě prosím dovolte mi Vám vylízat Vaši vznešenou prdelku. Bude to pro mě velká čest.“ „Dobrá to stačí.učíš se rychle pejsku a to je dobře. Tak začni.“ Přerušila mě má paní a znovu na mě vyšpulila zadeček. Tentokrát už jsem nezaváhal a zabořil nos mezi její půlky a horlivě lízal. Nechala si zadeček vylizovat snad půl hodiny a nařídila mi skončit až když mi jazyk začínal dřevěnět. Otočila se na mě a se spokojeným výrazem mi řekla: „Na poprvé to nebylo zase tak špatné pejsku. Očista mého zadečku bude jedna z tvých každodenních povinností tak to budeme trénovat. Ale pro dnešek to stačí.“ Posunula jednu svou nožku trochu dopředu a já věděl co mám dělat. Pokorně jsem jí zlíbal nártík a každý prstík zvlášť. Pak když už byla slečna na odchodu se na mě zadívala, nožkou mi zvedla hlavu a řekla: „Koukám , že máš úplně vysušené rty. Nechci, aby měl můj psík okoralé rty, když mě pak lížeš tak by to mohlo škrábat a zbytečně bys byl bit.“ To tedy měla pravdu, bůhví jak dlouho jsem tu byl a kromě hladu jsem měl tu největší žízeň jakou jsem kdy poznal. Byl jsem jí vděčný, že mi dá konečně napít. Slečna přešla do rohu místnosti a nohou si k sobě přisunula plechovou misku co tam ležela na zemi. „Vidím, že tady nic nemáš. To neumíš poprosit paničku pejsku, když máš žízeň? No tak.“ Doplazil jsem s k jejím nohám a poníženě kňučel a smutně na ní zezdola koukal jako pes. „No dobrá pako, když tak hezky prosíš tak dostaneš pití.“ Řekla na to Patricie, vyhrnula si župánek a přičapla si nad tu misku. Mrknula na mě a s úlevným vzdechem začala do ní čůrat. Bylo toho tolik, že miska přetekla a kolem ní se utvořila kaluž. Vyděšeně jsem na to zíral. Slečna vstala a odešla. Unaveně jsem se svalil na zem a okamžitě usnul. Probudila mě pekelná žízeň. Žárovka pořád svítila a já neměl ani tušení jak dlouho tam už jsem a jestli je den nebo noc. Žízeň byla tak příšerná, že se prostě dál už nedala vydržet, pokud jsem neměl v tom sklepě chcípnout. Nedalo se nic dělat než klesnout až na dno ponížení a vypít to slečninu moč. Měl jsem stále svázané ruce za zády a tak mi nezbývalo nic jiného než obsah té misky vychlemtat jako pes. Měl jsem takovou žízeň, že to trvalo jen pár vteřin a vylizoval jsem už jen poslední kapky moči na dně. V první chvíli, když jsem se sklonil nad tou miskou se mi udělalo špatně, ale když jsem začal pít tak mi to připadalo docela dobré. Když jsem zíral na tu prázdnou misku tak jsem úplně cítil jak se má duše roztříštila na prach a nahradila ji nová: psí a otročí, přesně jak Patricie chtěla. Čím déle jsem v tom sklepě byl, tím více jsem se jí bál, ale zároveň i obdivoval. Uznával jsem, že je mnohem chytřejší a silnější. Zkrátka bral jsem jí zcela přirozeně jako tu co poroučí a sebe jsem začal uznávat jako toho co poslouchá. Hned v prvních dnech mého zajetí mi slečna řekla, že záleží jen na mě a mé schopnosti rychle přijmout novou roli v životě, kdy si mne odvede nahoru, abych jí sloužil. A teď jsem se přistihnul jak přemýšlím o tom jak se co nejlépe slečně zavděčit a přesvědčit jí o mé úspěšné přeměně. Vše co mi poručila jsem dělal s velkou horlivostí a se servilním kňučením, jen aby mne konečně vyvedla z toho strašného sklepa. Na útěk jsem sice stále myslel, ale ta myšlenka byla někde hluboko v mozku zablokovaná touhou po službě své krotitelce a obdivu k ní. Přesto, že jsem fyzicky velmi strádal tak jsem po ní stále sexuálně toužil. Vždy když mne navštívila, můj úd jí zdravil mohutnou erekcí. I když si toho prostě nemohla nevšimnout dělala, že to nevidí. Pro ni jsem byl prostě pes, který jí maximálně může olizovat nohy nebo zadek. Nevím tedy jak dlouho jsem v tom sklepě byl, ale mne to připadalo strašně dlouho. K pití jsem měl potom už pořád jen její moč. Někdy si dokonce přičapla přímo nad můj obličej a někdy jsem jí musel nad sebou přidržovat na rukou /po čase mi je uvolnila-měla oprávněnou jistotu, že se již o nic nepokusím/, byl to vlastně trénink na další mojí každodenní povinnost, sloužit jako živý záchod. Byl to opravdu krásný pohled zezdola na její kundičku, z které proudí zlatá tekutina. Její moč mne zachutnala a po čase jsem si neuměl představit lepší nápoj. K jídlu mi jednou za čas hodila do misky suchou rýži, kterou opět obohatila svou močí nebo mi do ní naplivala. Někdy jsem dostal asi zbytky od její večeře. Za vše jsem musel samozřejmě pokorně poděkovat a na znamení vděčnosti slečně olízat chodidlo nebo podrážku. Většinou za mnou přicházela bosa a na schodech ke sklepu asi nebylo příliš čisto, protože chodidýlka měla vždy dost špinavá. Jednoho dne konečně nastala ta chvíle, kdy slečna uznala, že jsem dostatečně připraven na službu u ní. Když mi to řekla, tak jsem kňučel radostí a v euforii se svíjel u jejích nohou a zahrnoval její vysoké boty polibky až mě musela se smíchem několikrát přetáhnout jezdeckým bičíkem, abych se uklidnil. Slečna mne poplácala po hlavě a k obojku mi připnula krátké vodítko. Řekla: „Tak polez pako, nejdříve si tě musím trochu umýt. Jsi jak prase.“ A za vodítko mne odvedla do vedlejší místnosti. Byla o něco menší než má cela a v rohu byl kohout s připojenou zahradní hadicí. Odvedla mne /lezl jsem pochopitelně po všech čtyřech/ ke stěně a vodítko přivázala ke kruhu, který byl ve zdi, pak vzala do ruky hadici, pustila vodu, která byla příšerně ledová a velkým proudem zblízka na mě stříkala vodu. Hodně to bolelo a když mě takto „myla“ mezi nohama tak jsem skučel bolestí. Za to jsem si vysloužil několik ostrých ran bičíkem a kopanců. Pak jsem se musel utřít do nějakého starého ručníku co tam byl. Potom mne už konečně odvedla nahoru do obývací části domu. Byla to obrovská vila a velmi bohatě zařízená, její rodiče museli být asi zámožní. Byl tam však také neuvěřitelný nepořádek. Jak řekla slečna, tak dům už přímo volá po šikovné ruce pracovitého a oddaného otroka. Provedla mne po celém domě a vysvětlila mi co kde je a jaké jsou mé povinnosti. Prakticky to znamenalo neustálé uklízení a posluhování Slečně Patricii. Byla dost líná a teď za to nemusela platit ztrátou komfortu. Naštěstí jsem uměl vařit a uklízet jsem se naučil na vojně. Teď se mi to vše mělo výtečně hodit. Když mne vše vysvětlila do nejmenších podrobností tak mi poručila, abych jí napustil vanu. Dal jsem si záležet, aby voda nebyla ani moc studená ani moc teplá, přesto jsem mé paní nevyhověl podle jejích představ. Několikrát mne přetáhla svým jezdeckým bičíkem a poručila mi, abych jí odstrojil.Pouze pomocí úst to nebylo vůbec jednoduché a já byl často trestán za pomalost, či že jsem se nechoval dost jemně. Když byla konečně nahá, znovu jsem si uvědomil, že jsem krásnější dívku v životě neviděl. Můj úd se okamžitě vztyčil a já se ho marně snažil zamaskovat. Dosud Slečna mé erekce v její přítomnosti nijak nekomentovala, teď se však svou nožkou dotkla mých koulí a penisu a mírně mě několikrát kopla. „Ale, ale .pejsek touží po své paničce.“ prohlásila laškovným, ale stále stejně krutým hlasem. Červenal jsem se a na souhlas jsem kňučel a zoufale nastavoval svůj úd její nožce. To jí naštvalo a tentokrát mě nakopla do varlat silně. Stočil jsem se na zemi do klubíčka a sténal. „Ty jsi, ale drzý pes! Uspokojovat svůj nízký chtíč o mojí vznešenou nohu! Budu tě muset otroku trochu zchladit.“ Po těch slovech stiskla tlačítko na svém prstenu a já znovu zažíval tu strašnou bolest, kterou jsem si ještě důkladně pamatoval z prvního seznámení se slečniným „ovladačem otroků“. Opět těsně před tím než jsem bolestí omdlel Slečna stisk povolila a bolest začala pomalu ustupovat. Celý ustrašený jsem na znamení mé totální podřízenosti líbal podlahu u jejího palečku u nožky a pak olizoval vnitřek jejích pantoflíčků, které ležely zuté kousek vedle. „No dobrá, pako.odpouštím ti, ale doufám, že jsi se dostatečně poučil a příště se naučíš ovládat. Jestli potřebuješ vystříkat tak jedině pod mým vedením a na povel. Teď, ale se chce panička vykoupat, takže mi udělej stoličku!“ Rychle jsem přilezl pod vanu a na všech čtyřech tam čekal. Slečna si na mě stoupla a velmi pomalu vlezla do vany. Pohodlně se tam rozvalila a ven vystrčila nohy. Ukázala na ně ručkou a poručila : „Lízej a škrábej mě jemně svými zuby na patičkách.“ Vrhnul jsem se na plnění úkolu. Zatímco jsem se činil tak ona relaxovala. Když jí to přestalo bavit tak jsem jí musel celé tělo milimetr po milimetru dokonale olízat. Pak jsem musel vzít do pusy mýdlo a všude jí namydlit. Mýdlo mne v puse příšerně pálilo, ale nějak jsem to musel vydržet. Nejdéle si nechala mydlit samozřejmě zadeček a kundičku. Když jsem s tím byl hotový tak mi poručila, abych jí to mýdlo opláchl. Musel jsem to dělat tak, že jsem vždy nabral vodu do pusy a tou jí pak tělo oplachoval. Když jsem byl u pupíku, vrazila mi facku a řekla, že jsem moc pomalý. Za trest zbytek mýdla olížu jazykem. Nejvíc práce mne čekalo opět v zadečku. Přesto jsem svůj úkol dokončil a tentokrát naštěstí i ke spokojenosti Slečny Patricie.Pak jsem udělal zase stoličku, Slečna vylezla po mých zádech z vany a já jí s ručníkem v zubech celou osušil. Na zádech jsem jí odvezl do ložnice, kde se usadila před zrcadlo a poručila: „Učesat! Běda ti, jestli mne zataháš!“ Byl jsem strachy bez sebe a snažil se co to dalo. Přesto jsem jednou Slečnu za vlasy zatahal. Naštěstí se spokojila jen s několika ranami bičíkem a nepoužila svůj prsten. Potom jsem jí odvezl k posteli a uložil do ní. Vyhnala mě před dveře ložnice a nakázala mi, že tam budu normálně na zemi spát. Ne však dnes. Celou noc budu uklízet a ráno jí musím připravit snídani. Noc mi rychle utekla.v tom domě bylo tolik práce, že jsem měl co dělat, abych to stihnul. V ložnice Slečny jsem se navíc musel chovat tak tiše, abych jí nevzbudil a navíc po tmě. Přesto jsem to dokázal. Ráno jsem čekal v kleče za dveřmi ložnice a napnutě poslouchal, kdy uslyším nějaký náznak toho, že se Slečna probudila. Asi v 9 hodin jsem konečně zaslechl jak zavrzala postel a Slečna v zápětí krátce zapískala. Rychle jsem po všech čtyřech přilezl k její posteli a zůstal tam sedět jako dobře vychovaný pes. Slečna se usmála a svou rozkošnou ručkou mne podrbala na hlavě. Ještě před pár dny by mě to strašně ponížilo, ale teď jsem to bral zcela opačně a svou vděčnost jsem dával najevo psím kňučením. Slečna se labužnicky protáhla a řekla: „Chce se mi čůrat pako. Nastav tlamu!“ Kleknul jsem si co nejblíže k její posteli, zaklonil hlavu a široce otevřel ústa. Patricie si sedla na okraj postele, roztáhla nožky a kopáním si mě nastavila tak, aby se při čůrání bez problémů trefila do mé pusy. Její ranní moč byla hodně koncentrovaná a bylo jí tolik, že jsem měl co dělat, abych jí stačil polykat. Pak jsem jí musel kundičku pečlivě očistit a poděkovat za ranní „bumbání“. Otočila se na posteli tak, že přes postel přesahovala celá její prdelka, já si pod ní musel lehnout a obličej přitisknout k její zadní dírce. Pak mi poručila: „Po ránu mám vždycky větry a protože si to tady nechci „zavonět“ tak hezky všechno musíš důkladně vyčichat, ty mé milé prdítko.“ To byla novinka a já se málem rozbrečel dalším, čím dál tím větším ponížením. Slečna si toho naštěstí nevšimla a tak jsem ten odpor k tomuto rozkazu v sobě zlomil i bez „pomoci“ jejího ovladače otroků. Nacpal jsem nos co nejvíce do její prdelky a čekal, za chvíli to začalo. Zhluboka jsem nasával její prdy a motala se mi z toho hlava. Přesto jsem vydržel. Slečna, protože sama nic neucítila byla spokojená. Pochválila mě a dovolila mi políbit jí konečky prstů její hezké ručky. Pak mi nakázala, abych jí přinesl snídani. Donesl jsem jí na tácu a položil před ní na postel. Zatímco jedla já klečel na zemi a ona mi občas hodila nějaký zbytek, který jí nechutnal. Když se najedla, odstrčila tác se zbytky stranou a spustila své krásné nohy na podlahu. „Zebou mě nohy čokle! Tak dělej hezky mi je zahřej.“ Poručila mi a já se sklonil k jejím nohám a dýchal na ně, olizoval a chvílemi bral její špičky celé do pusy. Když byla Slečna spokojená, tak mi nakázala, abych jí oblékl. Přála si minišortky, těsné tričko a vysoké kozačky s jehlovým podpatkem. Když jsem jí oblékl, tak vstala a nechala si kozačky lízat tak dlouho dokud se dokonale neleskly. Řekla mi, že teď zkontroluje mou noční práci. Do pusy jsem musel vzít čistý bílý hadr a plazit se v každé místnosti po zemi. Na hadru nesmě být ani náznak špíny, jinak jsem to místo musel celé olízat jazykem a navíc jsem koupil deset ran bičíkem, kterým si slečna povýšeně popleskávala o kozačky, když procházela se mnou jednu místnost po druhé. Naštěstí jsem uklízel opravdu pečlivě, takže nakonec byla Slečna celkem spokojená. Spíše pro pobavení mě nechala znovu jazykem olízat celou záchodovou mísu, zvláště mi poručila, abych se pomazlil s prkénkem, protože všechno čeho se ona dotkla svým božským zadečkem, musí pro mne být posvátné. Když skončila z kontrolou tak mi připnula vodítko a vyvedla mne ven na velkou zahradu oplocenou vysokým plotem. „Teď podstoupíš psí výcvik pako, jako sluha a poskok nebo záchod už funguješ docela obstojně i když je samozřejmě stále co zlepšovat. Nejdříve se naučíš lézt na vodítku těsně u mé nohy – vždy pravé!“ Na to se začala procházet a já lezl vedle ní na všech čtyřech. Šlo mi to celkem obstojně i když bylo opravdu těžké být těsně u její boty a zároveň se jí neplést pod nohy. Když měla dojem, že první bod výcviku jsem již zvládnul, zastavila a poplácala mne jako opravdového psa po hlavě. Vyndala z kapsy šortek kus staré pomačkané oplatky a zvedla ho do výšky. Usmála se a řekla : „Popros pejsku.hezky zapanáčkuj.“ Měl jsem už dost velký hlad a tak jsem tu nabídku pamlsku velmi uvítal. Rukama jsem napodobil psí tlapky a prosil jimi a kňučel od psa k nerozeznání. Slečna se smála a po chvíli pamlsek bez varování pustila z ručky. Vyjel jsem po něm, ale byl jsem moc pomalý a oplatka spadla na zem. Chtěl jsem jí sebrat, ale Patricie mne předešla a svou botou jí na zemi rozdrtila na malé drobky. „Tvoje smůla pako, ale slízat to můžeš.“ Chladnokrevně prohlásila slečna a dala botu stranou. Pečlivě jsem i ten nejmenší drobek ze země snědl a když mi Patricie nastavila podrážku, tak jsem olízal i kousky, které zůstaly na ní. Potom mi odepnula vodítko, ze země sebrala klacík a několikrát na něj plivnula. Rozpřáhla se a hodila ho daleko od sebe. Pořádně jsem ani nezaregistroval kam spadnul. „Aport! Přines pejsku paničce!“ vyrazil jsem směrem, kterým letěl klacík, ale dlouho jsem ho nemohl najít. Slečna mi nadávala do hloupých a líných psů a slibovala mi pořádný výprask, jestli jí okamžitě aport nepřinesu. Konečně jsem ho našel a s kňučením jí ho přinesl k nohám. Seděl jsem před ní a hlavu s klackem v puse natahoval nahoru k její ručce. „Tohle má být aport ty čokle ?! Já tě naučím rychlosti ty všiváku“ zařvala na mě Slečna a bila mě svým bičíkem, několikrát mě i nakopla. Když se uklidnila tak mi poručila ať klacek položím na zem. „Trochu ho vylepším, aby se ti po vůni hledal lépe.“ Stáhnula si šortky pod kterými již neměla nic a přičapla si nad klacík. Samozřejmě se na něj vyčůrala a pak ho nabrala botou a daleko ho odkopla. Musel jsem se dívat na druhou stranu. Pak mi znovu poručila „Aport pako!“ a já se jal znovu hledat ten počůraný klacek. Náhodou jsem na něj narazil ihned a s radostí jsem ho přinesl své paničce. „No vidíš, že to jde pako, hodnej pejsek.“ Pak podešla kousek stranou a poručila: “ K noze pako!!!“ běžel jsem k ní, ale ona mi vždy uhnula stranou a znovu zakřičela „K noze,no tak bude to?!“ Trápila mne takhle dost dlouho a já už byl dost unavený. Nemilosrdně mne bičovala a kopala, když jsem k ní nestačil doběhnout. Nakonec toho nechala a začala mne trénovat povely : sednout, lehnout, plazit, hledej atd. Při téhle zábavě utekla půlka dne a Patricie mě za obojek odvedla do nějaké bývalé stáje nebo co. Oznámila mi, že teď mě čeká náročnější drezúra a to koňská. Musel jsem si stoupnout normálně na nohy a ona mi na ramena připevnila nějaké zvláštně uzpůsobené sedlo, kterému nechyběly ani třmeny a do pusy mi nasadila uzdu. Bylo to dost bolestivé a já se klepal strachy. Slečna mě plácala lehce po tváři a uklidňovala mne jako opravdového hřebce.Bylo to tak sugestivní, že jsem se tak téměř beze zbytku cítil. Mluvila ke mně klidným hlasem a já se přestal třást, za uzdu mne vyvedla ven ze stáje a poručila mi abych si sedl na bobek. Když jsem tak učinil, Slečna bleskově vyskočila do sedla. Byl jsem fyzicky velmi silný a ona byla docela lehká a tak mi nedělalo potíže s ní za krkem vstát. Instinktivně jsem se předklonil a pokoušel se jí shodit. Ona však tak prudce zatáhla za uzdu, že mě bolest donutila se znovu narovnat a stehny mě silně sevřela hlavu, že jsem pochopil, že tahle jezdkyně se shodit jen tak nenechá. Chvíli jsem ještě trhaně běhal po zahradě než se jí podařilo mě zkrotit a poslušně cválat jak si ona přála. „Hodnej koníček, já věděla, že si dáš říct.“ pochválila mě Patricie a strčila mi k puse svou ruku, abych jí olizoval.Chápal jsem to jako odměnu a slečna měla za chvíli ručku celou mokrou. Potěšena se tomu zasmála, ale vzápětí mne pobídla svými ostrými podpatky a řekla: „Hyjééé pako, chci se pořádně svést!!!“ Běžel jsem co mi síly stačily, ale ona nebyla stále spokojená a dál mne pobízela rozdíráním mé kůže na žebrech a bičováním mých zad jezdeckým bičíkem. Dál mne naučila všechna druhy chůze a běhu. Potom ze mne slezla, k uzdě mi přivázala dlouhé lano a do ruky si vzala dlouhý bič. Musel jsem kolem ní běhat dokola, tak aby byl provaz stále napnutý a ona mě tím bičem velmi bolestivými ranami pobízela k větší rychlosti. Nakonec jsem padnul únavou na zem a Patricie když zjistila, že ani po několika kopancích nejevím snahu vstát /prostě to opravdu nešlo/ pustila mou uzdu a odkráčela pryč. Když jsem zjistil, že jsem sám okamžitě se mi vrátila myšlenka na můj útěk. Prudce jsem vstal a i se sedlem a uzdou jsem rychle běžel k plotu, ten se mi podařilo přelézt a rychle jsem pádil k blízkému lesu. Patricie však bohužel počítala s tím, že by se jí mohl nějaký otrok „zaběhnout“ a nastražila na mě v lese několik pastí. Do jedné z nich jsem se bohužel chytil. Byla to síť, která mne vytáhla vysoko do koruny stromu a já tam naprosto bezmocný visel zamotaný. Myslel jsem, že se mě má paní vydá hned hledat, ale ona stále nepřicházela. Nakonec přišla noc a pak i ráno. Byl jsem tak unavený, že jsem celou noc prospal a ráno mě probudila studená ranní rosa a celkem hlučné kroky v lese kousek ode mě. Z počátku jsem myslel, že je to Patricie, ale když jsem se podíval dolů pod sebe tak jsem spatřil dvě asi patnáctileté dívky v holinách, které asi hledaly houby. Nevšimly si mě a já jsem kvůli uzdě nemohl mluvit. Vydával jsem jakési skřeky, aby si mě všimly, protože jsem si myslel , že oni jsou mé vysvobození. Nakonec si mě opravdu všimly a celé udivené mne i se sítí spustily dolů. Myslel jsem, že mě z té sítě vysvobodí, ale ony si mě jen zvědavě prohlížely a nesmírně je pobavilo, když poznaly, že mám na ramenou sedlo a jsem tak uzpůsoben k rajtování. Nevím proč, ale asi jsem už byl tak zblblý z toho Slečnina výcviku, že jsem nekladl vůbec žádný odpor, když se na mě po odstranění sítě jedna z dívek vyhoupla, vsunula nožky v holinách do třmenů, uchopila uzdu a začala na mě jezdit. Poslušně jsem se jí nechal ovládat a dokonce jsem se snažil jí zalíbit. Už jsem nebyl vůbec schopen uvažovat o tom, že bych byl svobodný, ale spíše jsem chtěl patřit těmto dívkám než kruté Patricii. Dívku to velmi bavilo a při rajtování na mě se smála a sdělovala své kamarádce, že to je príma a ať si to také zkusí. Pak se opravdu vystřídaly a chvíli na mě jezdila zase ta druhá. Pak slezla i ona, obě si stouply přede mě a já jim okamžitě padnul k nohám a začal olizovat jejich holínky. Líbilo se jim to a když se posadily na zem do trávy tak mi nakázaly, abych jim zul holínky a olizoval jim bosé, zpocené nohy. Dělal jsem tak s opravdovou láskou. Tyto dívky mne na rozdíl od Slečny nijak nebili ani netrápily. Moc jsem chtěl jim patřit a s napětím poslouchal jak se radí jestli si mne nechají a ubytují v opuštěné stodole vedle jejich domu.Když se na tom shodnuly tak přišla má panička. „Díky holky, že jste mi mého koníčka našly. Nedala jsem na něj pozor a ten hlupáček si myslel, že mi uteče.“ Dívky se na ni dívaly jak na zjevení. Pak se však jedna z nich osmělila a řekla: „Promiňte, ale jak máme vědět, že tenhle.ehm.kůň je váš? My jsme si ho našli a tak nám zůstane.“Patricie se zasmála a odpověděla stále klidným a sebejistým hlasem: „No necháme toho koníčka rozhodnout samotného ke komu chce jít.“ Byla samozřejmě přesvědčená, že pokud mi pohrozí svým prstenem tak mé rozhodnutí bude jasné. Nevšimla si toho co já. Ona žádný prsten na ruce teď neměla.Asi se byla vykoupat a prsten odložila, když si pak všimla mého útěku v té rychlosti na něj zapomněla. „Tak dobrá, jak chcete.“ souhlasily obě dívky a já se okamžitě bez rozmýšlení vrhnul k jejich nohám a Vášnivě je začal olizovat. Patricie zaklela a začala těm dívkám hrozit násilím, ty se však zastrašit nedaly. Řekly jí, že jestli jim nedá pokoj, tak vše řeknou na policii. Vztekle se otočila a odkráčela. Byl jsem šťastný, že jsem jí unikl a vděčnost mým novým majitelkám jsem projevoval radostným kňučením. Jedna si na mě nasedla a vyrazili jsme k jejich domovu. Cestou se střídali a musím říci, že se na mě docela vyřádily. Tajně mě propašovaly do té staré stodoly a uvázaly mě tam za uzdu ke kůlu. Pro jistotu mi svázaly i ruce za zády. Ježdění na mě se jim zalíbilo a nechtěly, abych utekl i jim. Druhý den jich za mnou přišlo již pět dívek. Mé majitelky si přivedly kamarádky. Zapřáhly mne za vozík a musel jsem je vozit všechny na jednou. Bylo to vyčerpávající a děvčata také začínaly být docela surové. Někde si opatřily podobný dlouhý bič jako měla Patricie a jím mě dokázaly pořádně přetáhnout, když jsem se jim zdál pomalý. Pak mne vypřáhly a soutěžily, která z nich je nejlepší žokejka. Naměřily závodní dráhu a jedna po druhé na mě jezdily a měřily si čas. Bylo tam několik překážek a hodnotilo se spíše umění mě řídit než rychlost. Když jsem něco zkazil tak jsem dost bolestivě pocítil hněv mých mladých žokejek. Na konci dne jsem toho měl dost a ulevilo se mi, když mě konečně na noc zavedli zpět do stodoly a tam mě opět důkladně přivázaly. Okamžitě jsem usnul. Probudilo mě, když mi někdo něco nacpal do úst. Byl to roubík. Otevřel jsem oči a uviděl mou paní Patricii. Ukázala mi prsten, který měla opět na ruce a zmáčkla na něm knoflík. Udělala to několikrát a já zažil sérii těch největších záchvatů bolesti v životě. Když přestala, divil jsem se, že ještě žiji. „Co myslíš ty čokle, že jsem tě odchytila a vycvičila proto, aby na tobě rajtovaly nějaký drzý holky nebo co?!!“ syčela mi do obličeje a já hořce litoval svého naivního útěku. „Pamatuj si, že patříš jen a jen mě! Navždy, pokud tě neprodám nebo sama nevyženu! Jasný?!!“ v odpověď jsem jí zahrnul její vysoké boty polibky. Odvázala mě a nasedla na mě. Surově mě svými jehlovými podpatky pobídla a já vyrazil s ní na zádech zpátky k jejímu sídlu. Bylo to dost daleko a v noci a za takového tempa, které mě svým bičíkem a nohama nutila Slečna udržovat, jsem do cíle doběhl zcela na pokraji svých sil. Slečna mě ve stáji pověsila za ruce ke stropu na kladku a nechala mě tak. Byla to hro Přerušila mě má paní a znovu na mě vyšpulila zadeček. Tentokrát už jsem nezaváhal a zabořil nos mezi její půlky a horlivě lízal. Nechala si zadeček vylizovat snad půl hodiny a nařídila mi skončit až když mi jazyk začínal dřevěnět. Otočila se na mě a se spokojeným výrazem mi řekla: zná noc a ještě hroznější ráno. Čekalo mě několika hodinové bičování. Nikdy, opravdu nikdy už neudělám takovou hloupost. Věděl jsem, že příště by mě to mohlo stát život. Patricie mi každý týden dávala nějaké injekce po kterých jsem po ní strašně toužil. Jednou za týden mi dovolila u jejích nohou vyvrcholit a já jsem jí tím pádem byl nejenom naprosto oddán, ale navíc jsem jí i zbožňoval. Měla tenkrát pravdu, když mi říkala, že se budu bát, že se mne zbaví. Každý den jsem několik hodin brzo ráno, když ještě má panička spala musel tvrdě trénovat svou fyzičku, abych jako kůň hodně vydržel. Není to jednoduchý život, ale já už si jiný než s Patricií v mém sedle nedokážu představit. Jsem její hřebec, pes, rohožka, záchod i sluha a jsem nesmírně šťastný a hluboce Patricii miluji.

Povídky, co by se mohly líbit: