Pokračování povídky o odpanění sestřenice věrky
Od příhody s mým sexuálním zážitkem se sesřenicí Věrkou utekl téměř celý rok. Několikrát jsem se sice snažil navodit, abychom spolu byli sami a v těch chvílích naťuknout Věrku, jestli bychom si zase neprohlíželi ptáčka a pipinku, ale Věrka jakoby se těm chvilkám kdy jsme měli být spolu sami a pokusům zavést na to řeč, vyhýbala. Pomalu jsem se už o to i já přestal pokoušet.
Minula zima, jaro, začaly prázdniny. Odjeli jsme s rodiči do tehdejší NDR k Baltu. Chodívali jsme se koupat a když jsem se zrovna nekoupal, bavívalo mě procházet se po písku podél moře. Hned asi třetí den, jsem zjistil, že kilometr od místa, kde jsme se chodívali koupat je nuda pláž. Byla pod nízkým převisem skal porostlých divokými šípkovými keři. Nejdřív jsem se tam jen tak procházel a očumoval ženské. Chvílemi jsem musel zalézt do moře, protože mi bylo trapně, když čurák rostl před lidmi a já tomu nedokázal zabránit. Nemusím snad říkat, že jsem si ho v moři vyhonil (přitom čučel na břeh po ženských) a byl na chvíli pokoj. Jednou mi chtělo na záchod a já tedy zalezl do šípkových keřů, abych si odlevil a tam jsem našel místečko, odkud bylo dobře vidět na pláž a já byl přitom skrytý. Chodil jsem tam potom pravidelně, okukoval nudistky a onanoval jak divý.
Jednou jsem byl zase na svém místě a věnoval se zuřivě své bohulibé činnosti, když jsem za sebou uslyšel šramot. Lekl jsem se a prudce otočil. Neviděl jsem nic. Ale za chvilku zase slyším šustot písku. A nad sebou výš vidím vykukovat nakrátko střižené plavé vlasy. Věra! Potichu jsem se přesunoval jejím směrem až jsme na sebe narazili. „Co tady děláš?!“ vyhrkl jsem na ní. „Co by, koukám na tebe.“ řekla sebevědomě. Chvíli jsem se na ní díval. Žluté dvojdílné plavky, jejichž horní díl naznačoval, že za ten skoro rok pod ním prsíčka nezahálela v růstu. Nohy, které se mi tenkrát poprvé tolik líbily. Začínající slečna — i ten vyzývavý pohled. „Věro, proč?!“ „Proč na tebe koukám, bratránku?!
Víš přece, že mě tohleto co se sebou děláš, mě zajímá.“
„Jo, zajímá – Věrko, a celý rok ses mě ani nevšimnula….“
Pomalu jsem se blížil k Věrce až jsem byl u ní. Vzal jsem jí za ruku a pomalu s ní sedl na písečný plácek mezi šípky. Nechala se vést. Vzal jsem její ruku a zavedl ji do mých plavek. Pak jsem jí objal a pomalu sundal horní díl plavek. Neprotestovala. Začal jsem líbat její cecíky a cítil, že se uvolňuje, tiskne ke mně a stahuje mi plavky. Pomalu jsem stáhl i já její kalhotky a začal svá ústa pomalu přemísťovat do jejího lůna.
Konečně jsem se dotkl rty její pipinky. Jazykem jsem se nasunoval dovnitř. Ale ještě mě ovládala i zvědavost — trochu jsem oddálil obličej a prohlížel si ji a rukama rozvíral stydké pysky. Věrka začínala zhluboka dýchat. „Počkej“, řekla najednou, „teď se chci dívat já.“ A sklonila se nad mým klínem. Chvíli si s s mým klackem hrála, prohlížela ho a pak jsem cítil, že ho strčila do pusy….
Byl to moment. Pár jejích pohybů jazykem, hlavou a tekl jsem do ní. „Nevadí ti to?“, zašeptal jsem. „Ne, celý rok jsem zvědavá, jak to chutná, tak mě teď nech to vychutnat“, odpověděla. Celým mým tělem probíhalo chvění.
„Už ne“, zaprosil jsem. Chvíli jsme leželi jeden na druhém. „Pojď, naši se budou divit, kde jsme tak dlouho“, řekla, „zítra, ale, Pavlíku, sem půjdeme spolu, viď.“ Rodiče se ano moc nedivili, když jsme přišli spolu. Dokonce byli rádi, že se staráme jeden o druhého a tak ani nenamítali, když jsme další den řekli, že se spolu vyrazíme projít po pobřeží tentokrát na trochu delší procházku. Dorazili jsme zase na náš plácek. Věrka byla trochu nesvá a pak řekla: „Chvilku počkej, já si odskočím, vyčůrat se.“
Vlna vzrušení mě zalila — kolem srdce se rozestřel tlak. „Věrko, nechoď nikam, chtěl bych to vidět.“ Bylo vidět, že bojuje, rudla.
„Tak jo!“ Přidřepal, ale to už jsem si ho honil. Viděl jsem, že Věrka maličko tlačí a pak mezi jejími stydkými pysky vytryskl zlatavý pramínek. Netrvalo to dlouho a už jsem byl. „To tě to tak vzrušuje?“ zeptala se Věrka. „Věrko, vzrušuje — jsi skvělá, ukážeš mi úplně vše, poznávám s tebou všechna tajemství.“ Věrka se mile usmála, „ty mě, taky vzrušuješ. Až se ti bude chtít čůrat, taky mi to musíš ukázat. A vůbec je prima, že si můžu takhle o vše říct.“ Začal jsme Věrku zase líbat a laskat jazykem na pipince. Začala se pomalu přetáčet až se dostala k mému ocasu a vzala ho do úst.
Klasická 69, ale ani jeden z nás to tehdy nevěděl. Cucali a lízali jsme se snad 2-3 minuty, když se Věrka začala chvět a vzdychat. „Pavle, Pavlíku.“ Sténala. Nepřestával jsem ji lízat. Chvíli jazýčkem do pochvy, chvíli kolem poštěváčku. Věrka vzdychala a chvěla se. „Už dost Pavlíku“. Přetočila se a obličej k obličeji. Prudce oddychovala. „Pavlíku, to bylo nádherné, to se nedá vypovědět. Už vím, co se ti na tom tak líbí!“
Nemusím snad psát, že během těhle zvláštních prázdnin se mnou Věrka vyzkoušela každou polohu, která nás napadla. Pak nadešel školní rok a já odjel na internát střední školy do krajského města. Vídali jsem se jen o víkendech a za přítomnosti rodičů. Časem začala mimo domov bydlet i Věrka, přišli doby vysokoškolských studií a zdálo se, že naše dětské dobrodružství zmizí v nenávratnu. Věrka se vdala i já jsem se krátce na to oženil. Léta běžela a mi se vídali jen při rodinných příležitostech. A pak před dvěma roky, jsme trávili sami s Věrou a jejími a mými dětmi část dovolené u rodičů na chatě. Až jeden večer, děti už spoly, jsme při listování albem narazili na snímky z té dovolené na Baltu. „Vzpomínáš?“, špitl jsem. „Často, Pavlíku. Už nikdy z nikým jsem necítila to co s Tebou!“ „Věrko, se mnou je to stejné.“ Pomalu jsem ji vzal kolem ramen a začal odstrojovat. Nebránila se — naopak, začala svlékat mě. A pak jsem během bezesné noci zopakovali vše, co jsme si dávali během té zvláštní dovolené. Ta noc nebyla jediná a výsledkem bylo i to, že jsme se s Věrkou dohodli, že 1 až dvakrát ročně si uděláme dovolenou spolu s našimi dětmi, ale bez našich drahých poloviček. Funguje to tak již dva roky a Věrka je má nejnádhernější milenka, jakou si umím představit.
