Přijel jsem do Pece pod Sněžkou po deváté ráno. Světlana mě očekávala u autobusu.
Byla vysoká jako já, zpod pestrého kulicha se jí draly světlé lokny, měla bílou prošívanou bundu a jasně modré šponovky
Odpověděl jsem na její inzerát, ona mě pozvala k sobě, byla to vlastně sázka do loterie, ale jak jsem ji spatřil, pocítil jsem příliv sympatie.
Celý den jsme používali vlek zdarma, byla u něho zaměstnána. Když se opřelo do sjezdovky slunce, předvedla se mi ve svetru a já si uvědomil, že vypadá lépe než jsem si ji vysnil.
Za šera jsme se najedli u stánku při silnici a s lyžemi přes rameno jsme zamířili k ní.
Bydlela v jedné nevelké místnosti v nějaké dřevěné chalupě. Zavřela okno, rozsvítila lampičku na stolku u postele, zatopila v kamnech.
Stáli jsme proti sobě a hleděli na sebe, jako bychom nevěděli, co dál.
Byla o tři roky starší, předpokládal jsem, že má už nějakou tu lásku za sebou, na rozdíl ode mne, se svou, první dívkou jsem totiž nedospěl dál než k líbání a hlazení.
„Lehnu si klidně na podlahu,“ prohlásil jsem rozpačitě.
„Jenže já mám pouze jeden spacák a k ránu tu bývá dost kosa,“ vyhrkla, natřásla polštáře, rozprostřela spací pytel, zhasla, slyšel jsem, jak se svléká.
Vrzlo lůžko a Světlana mě vybídla, abych přiložil a šel si lehnout.
Vklouzl jsem k ní pouze v tričku a trenýrkách. Dotýkal jsem se jí ramenem a bokem, polykal žhavé sliny. Ještě nikdy jsem takhle neležel se ženou. Vzepřela se na lokti, druhou rukou přezkoušela, zda jsem dobře zakrytý. Zůstala ležet tváří ke mně.
„Nechce se mi věřit, že takový hezký kluk nemůže najít děvče…“ pronesla přitlumeně:
„Chodil jsem s jednou před vojnou. Měsíc po nástupu mně napsala, že nehodlá žít dva roky jako jeptiška. Svlékl jsem uniformu na podzim… Ale stejné bych se mohl přeci zeptat já tebe, Světlano.“
„S několika jsem se seznámila, ale všichni chtěli, abych s nimi šla do vnitrozemí. Jsem v tomhle ohledu smolařka.“
„Proč se tomu směješ?“ zabručel jsem.
„Jsem asi pitomá. Známe se od rána a vezmu tě na noc. Ležím s tebou na jedné posteli, pod jedním spacákem… Tobě se to nezdá komické?“
„Jsem ti za to vděčný.“
„Jak hodně?“
„Co chceš slyšet?“ hlesl jsem roztržitě, napadlo mne, že s těmi, co byli přede mnou, si počínala jistě podobně. Pohladila mě po tváři.
„Něco hezkého. Třeba, že se ti líbím. Že nelituješ cesty sem. Že by ses chtěl se mnou milovat.“
„Neodvážil jsem se ti to navrhnout,“ zamumlal jsem a cítil, jak mně tuhne penis. Nedoufal jsem, že se k tomu dostaneme tak rychle a dokonce její zásluhou. Neměl bych se přiznat, že jsem neměl ještě ženskou? Neudělal jsem to; obával jsem se smíchu, být panicem v mém věku je asi ostuda. Našla mou ruku, přitáhla si ji k ňadru.
„Slyšíš, jak mi buší srdce, byli bychom hloupí, kdybychom nevyužili takové příležitosti.“
Klesla na záda:
Přisunul jsem se k ní, našel ústy její pootevřené rty. Objala mě kolem krku a prodlužovala polibek, ucítil jsem její hbitý jazýček. Jak jsem se zbavoval trenýrek, dotkl jsem se její ruky, kterou si stahovala kalhotky. Přehoupl jsem se mezi její nohy. Zastavila mě dlaněmi, vzepřenými proti mé hrudi.
„Nebudeš si myslet, že jsem lehká holka?“
„Ale vždyť si to přeju taky,“ zašeptal jsem přeskakujícím hlasem, protože se mi rozhořel ve slabinách oheň. Hledal jsem tvrdým penisem puklinu, ukrytou v chloupcích, pak se dral nezadržitelně dovnitř. Byla nesmírně horká a těsná, ale nepovolil jsem, až má varlata dolehla na hrázku. Hladila mě po prohnutých zádech, líbala na ústa a přerývaně šeptala, abych nepospíchal. S penisem v ní jsem stočil ústa k ňadru, vzal do nich celý vrcholek, sešpulil rty na bradavce, okusil ji jazykem. Pohybovala spodní částí těla, cítil jsem, jak mě v sobě uvolňuje.
Znovu se mi připomněly slabiny, začal jsem se obávat, abych nebyl dříve než ona. Překotně jsem se zvedl a pouze její dlaně na mém zadku zabránily, abych z ní vyklouzl. Dával jsem si už pozor. Světlana mi pomáhala hbitými protipohyby. Začala slastně sténat a to mě vzrušilo tak, že jsem nebyl schopen zadržet přicházející výron semene.
Nastříkal jsem ho do ní a pak nešťastně mumlal, že to bylo prostě silnější než já. Hladila mě a šeptala, abych si z toho nic nedělal, že to poprvé málokdy dopadne a že máme před sebou téměř celou noc. ,
Chtěl jsem ji opustit, ale přidržela si mě v sobě a nádherně se pode mnou vlnila. Z vděčnosti za to, že mi nevyčetla mé selhání, prozradil jsem jí, že je první žena, se kterou se miluju.
„Lituju, že ti nemohu říct podobně potěšující zprávu, ale zásluhou toho, že jsem to už zkusila, dáme všechno do pořádku.“
Pak zašeptala, abych se malinko nadzvedl, zajela pode mne rukama, laskala mi břicho a slabiny, cítil jsem, jak v ní zesiluji.
Když jsem pak přirazil, slastně zasténala a dlaněmi na mých bocích mě vedla k dlouhým, klouzavým pohybům, které jí dělaly moc dobře.
Netrvalo příliš dlouho a roztřásl ji první orgasmus. Vzepřel jsem se na pažích a zakroužil v ní penisem, jak jsem to viděl v jednom pornu u kamaráda. Světlana se rozvzlykala a trvalo dlouho, než se uklidnila. Poklekl jsem, vsunul ruce pod její zadeček, nadzvedl ho a silně přirazil.
Vzpínala se ke mně a zmítala sebou, zanedlouho se jí zmocnila další hutná křeč. Poklekla, položila mi paže kolem krku, přimkla se ňadry, bříškem a klínem. Jezdila po mém nabobtnalém penisu a šeptala:
„Tak vidíš, jak nám to jde. Dvakrát za sebou jsem nebyla, už ani nepamatuju.“
Přidržel jsem ji a napíchl žaludem, lehce narážel do poštěváčku. Vyvrcholila potřetí.
Zamumlala, abych jí ho dovolil vzít do pusy, že mu musí poděkovat.
Svezla se na záda mezi mými koleny Snížil jsem se k ní a nahmátl rukou její rozevřená stehna. Když se penis ocitl v jejích ústech, neodolal jsem a zabořil obličej do jejího klína. Olízal jsem vlhkost ze stydkých pysků, zajel špičkou jazyka do pukliny, zavířil kolem naběhlého poštěváčku. Zdvojená slast mě doslova odrovnala. Když ráno Světlana odcházela, nedokázal jsem se probrat. Na stolku jsem nalezl písemný vzkaz.
Pokud chci pokračovat, ať za ní přijdu k vleku. Nikdy jsem nelitoval, že jsem u ní zůstal. Milovali jsme se celé noci.
Zajel jsem si domů pro věci, nastoupil u vleku po jejím boku.

Povídky, co by se mohly líbit: