Lenka se dívala skrze nemocniční okno na modrou oblohu a těšila na odpoledne, kdy jí propustí konečně domů. Bylo jí téměř do pláče, když si uvědomila, že doma nebyla celé dva měsíce. Ponurost nemocnice jí ubíjela i když dobře věděla, že bez ní by byla zřejmě dávno v jiném světě. Slunce zakryly mraky a Lenka přivřela oči. V myšlenkách si přehrávala svůj život, který posledních několik měsíců trávila se svou láskou. Slibovali si, že se vezmou a že budou spolu až do smrti. Často jí to přišlo, jako nesmyslné plánování, ale Tomáš byl přesvědčený, že ...