Honzík byl moc příjemný chlapec. Jeho kudrnaté tmavé vlasy a pronikavé černé oči mu vtiskovaly vzezření svůdce, ale ve skutečnosti byl otřesný stydlín. Byl ještě panic. Když recitoval milostné verše, byl neodolatelný, ale když měl samostatně promluvit, zajíkal se, koktal a rudnul trémou. Zamilovala jsem si ho, ačkoliv jsem byla o deset roků starší než on. Když na mne promluvil slovy básníků, bylo v tom tolik nefalšovaného citu, že se mi rozbušilo srdce. Měla jsem hodně nápadníků, i ženit se se mnou chtěli, já však nechtěla "žádného, jen Honzu semeno", jak se zpívá v té písni. Celá ...