Další mrdání Renaty
Po svém dobrodružství s Renčou jsem chodil zpočátku na obědy, kde jsem ji pravidelně potkával a bavil se s ní, s velkou nesmělostí a ostychem. Postupně se však vše vrátilo do normálu a setkání s Renčou měla víceméně stejnou formu jako v době, než jsme spolu „byli v kině“.Asi měsíc a půl jsme si žili každý svým životem. Renča životem spořádané přítelkyně svého siláckého přítele a já chodil s kamarády klasicky na pivo, jakmile byla příležitost. Dost jsem přemýšlel o tom, najít si nějakou holku. „Nejlépe, aby byla jako Renča,“ pomýšlel jsem si. Obcházení všemožných diskoték se mi však natolik protivilo, že jsem tuhle raději opustil a nechal všechno při starém. Na koho jsem myslel při každém onanování či jen náhodném vzrušení zkonkrétňovat bezpochyby nemusím. Zpočátku jsem si dělal naděje, že by se snad mohlo pokud možno co nejdříve zase něco obdobného odehrát, ale Renča se jakýmkoliv náznakům i přímým pozváním kamkoliv vyhýbala. Postupně jsem se tedy přestal pokoušet uskutečňovat svoje plané naděje. Po onom měsíci a půl přišel náhlý zvrat. Dal jsem si zrovna k obědu dvě rychlé dvanáctky a u té druhé mi Renča sdělila: „Můj starej jede na víkend někam pryč se svejma kámošema. Nechce se Ti o tom popřemejšlet?“ V mžiku zaplatila a než jsem stačil na navozené téma jakkoliv rozumně zareagovat, byla pryč. Vrátil jsem se do práce, ale ten den jsem už nic neudělal. Naoko předstíraná pracovní činnost měla jedinou myšlenkovou podstatu – Renču. O tom, že to klapne nebylo pochyb. O tom, že to bude super také ne. Přesto jsem se nemohl na nic soustředit jako nadržený panic, co ho to čeká poprvé. Ani v noci jsem toho nenaspal a další den v práci, což byla středa jsem se snažil co nejrychleji překlepat celé dopoledne, abych byl už už na obědě.Renča už tam seděla a já si uvědomil, že mě s ní zase čeká něco, co už jsem s ní jednou prožil, ale už jsem se s lítostí smířil, že to bylo jednou a naposled. Nebylo! Přisedl jsem si k ní ke stolu a Renča řekla: „Tak jak to vidíš s tím víkendem, Ty chuligáne. Doufám, že mi nedáš košem.“ Pak na mě zamrkala tak, že jsem nemohl, i kdybych sebevíc chtěl, říct nic jiného, než: „Jasně, že nedám. Přece nenechám umřít nudou svoji kámošku, to je přece jasný.“ Renča byla viditelně potěšena. Potom jsme se bavili jen tak o běžných věcech, což mě docela uklidnilo a pomyslel jsem si, že jsem pěkný puberťák, když jsem z toho byl zase úplně rozrušený celý den. Když jsme zaplatili a vyšli před hospodu, řekla mi Renča, že zítra nepřijde, protože musí být přes poledne kvůli něčemu v práci, a tak se uvidíme až v pátek. S tím jsme se rozloučili.Do pátku se mi podařilo přesvědčit rodiče, aby mi na celý víkend půjčili auto, když si ho budu chtít vzít. To proto, že jsem nevěděl, co vlastně budeme dělat. V pátek při obědě se ukázalo, že to nebyl špatný nápad. Renču to docela nadchlo. Jelikož jsem ale žádnou konkrétní náplň na víkend nevymyslel, chopila se iniciativy sama. Napadlo ji ale, že se pojedeme podívat za jejím přítelem. Trochu jsem znejistěl a ztuhnul, čehož si všimla a dala se do bližšího vysvětlování: „Neboj, pojede s náma i moje sestřenka Pavlína.“
[Read more →]
