Když to dopoledne zastavovala před „tím“ domem, už něco tušila. Ale když jí vyšel vstříc Lorenc opravdu i se Soňou, nepotlačila hrozné rozčarování (ach, proč se však její přítomnosti divím…)
Představování proběhlo bleskurychle a Judita musela ocenit, že její přítel opravdu nemá zlý vkus. A po chvíli konverzace ocenila i to, že blondýnka tentokrát není úplně pitomá.
Ostatně, blbou by si Lorenc nevybral.
V tom se ale Judita mýlila a Lorenc mě zřejmě prostě jen štěstí. A aspoň sám sebe ujišťoval, že by Soňu bral do postele jakoukoli. I blbou.
Jenže Soňa zaplavila Juditu řečmi i řečičkami a přitom u ní i ony řečičky dávaly zatrolený smysl. Seděli chvíli u zahradního stolu nad kávou, ale bylo ještě docela chladno – vždyť květen nezačal, a tak se přesunuli DOVNITŘ…
A cestou tam to Juditu i POPRVÉ napadlo. Či lépe řečeno, spatřila vizi – a slyšela k tomu SVÝM VLASTNÍM HLASEM i tichounký komentář. A ten zněl: Chlap šuká, jedno kterou, a my si vzájemně honíme bradavky.
Ne, nemohla tomu uvěřit – vždyť TOHLE přece nechci, věděla… Nechci být vlastně o samotě ANI S NÍM, ne. Nechci. Natož pak s touhle kozou… a s ním. Ve trojce. Huš!
Ale události nabraly rychlý spád. Lorenc najednou jednoduše zamkl a když se Judita zeptala proč, odpověděla za něj ona blonďatá intelektuálka obrněná až neuvěřitelnou znalostí filmů i literatury: „To abys nám neutekla.“
„Aha.“ Usmála se. „Ale to je hodně symbolické, viďte,“ ukázala na okno otevřené do zahrady. Z něj nebude problém vyhupnout, blesklo jí. Jenže… Jenže já nechci.
Soňa přistoupila k oknu a rozvážně ho zavírala. „Aby nás lidi neslyšeli.“
„Si povídat?“
„No, souložit sotva.“
Přesto Judita v duchu už zase slyšela sebe samotnou: „A chlap šoustá, jedno kterou, zatímco my dvě si navzájem laskáme prsa.“ Ale ne, nechci to. Ale přesto si sedla, kam jí Lorenc ukázal, a konverzace pokračovala, až se skutečně přesmykla k sexu a Soňa pojednou učinila něco neuvěřitelného. Jednoduše shodila svrchní díl šatů a plynule dokončovala větu: „A tak se mi nezdají dost velká!“
A rozhlížela se z Lorence na Juditu a z Judity zase na Lorence, přičemž ňadra se jí sotva znatelně pohupovala. „Anebo snad… jsou dost… velká?“ dodala teď už vyloženě koketně…
Judita se ohlédla na okno. Na dveře. Vstala. Zase si sedla – a kladívka v hlavě. Jako hypnotizována nemohla odtrhnout pohled od blondýnčina poprsí a jako v mrákotách uslyšela i Lorence, toho psa: „Náhodou hezký kozy, viď…“
Už to nevydržela. Strhla svetr, podprsenku, ne, tak rychle ještě nikdy… A teď tu byly! Teď. Ty její. Teprve nyní na světle opravdu nejkrásnější prsy pod sluncem. A větší Soniných. (A chlap píchá a píchá, docela jedno kterou, a my si ty kozy navzájem honíme! blesklo jí i do třetice.)
Lorenc docela zůstal koukat, protože tak spontánní reakci od Judity asi opravdu nečekal, ale Soňa byla takříkajíc svá. A nehledaná, a tedy mžiku nahá. Prostě jen tak, tam na pohovce před nimi. Snad aby trumfla Juditu – anebo jako v důsledku nějaké nemravné společenské hry.
Svlékat se věru mohla a Judita nemohla neocenit jemnou dokonalost její kůže a až neskutečnou mladost své sokyně, i když… Opravdu sokyně? Ne! Ale jí samotné se do úplného svlékání až tak nechtělo, jenže už tu byly čísi ruce. Lorencovy (ten pes!). A snažil se a snažil a Judita se nebránila, nicméně byla opravdu ráda, že mu Soňa nepomáhá. Toho se stále děsila.
Konečně byla nahá – a on ji neopustil, jak se trochu bála, a dál pokračoval a… Hladil ji. Všude. A na Soňu jako by na chvíli zapomněl. Docela. Najednou Judita jednoduše poznala, že Soňa je pro něj… Ne snad naprostý vzduch, to zas ne, ale… Jen něco jako erotická pomůcka. A nedíval se na ni (Judita však ano a Soňa na Juditu) a věnoval se své paní… A jejím prsům – a jejím nohám – a jejím bokům – a jejím ústům… Líbali se! Konečně. Asi se mu odevzdám! cítila. Kladívka přestávala klepat a odkudsi je nahrazovali mravenci a Judita se stávala paralyzovanou. Od pasu dolů, od pasu nahoru… Ne, nešlo se ubránit – a navíc ten Sonin obdivný pohled spočívající na Lorencem hlazených prsou a navíc… A navíc!
Najednou Lorenc po něčem hmátl a hodil to za sebe Soně do klína: „A koukej si je okamžitě natáhnout!“ řekl skoro hrubě a Judita viděla, jak Soňa vytahuje z igelitové tašky pár černých punčoch s krajkou a svižně si je začíná navlékat na své dokonalé nohy. Mohla být manekýnou. A pak vyňala i černý podvazkový pás a… A když už byla skoro hotova, Lorenc po ní hodil koutkem oka… a okamžitě ustal v Juditině laskání a Judita konečně zůstala na chvilku sama, zatímco on se otočil k blondýnce a velice jemně jí dopjal pravý podvazek. A pak ji vzal okolo pasu. Pootočil se… a Judita zažárlila, přistihla se přitom!
„Zašukáme si,“ řekl docela klidně, ach, proč jen to Juditě v této konstelaci přišlo až tolik perverzní. A čekala, že se na ni nyní vrhne, ale on místo toho zaujal Soňu – když ze sebe vmžiku strhal kusy oděvu… a když mu ocas až „fantasticky“ stál. A pořádný. Judita navíc viděla, jak se to „péro“ úplně samozřejmě octlo v Soniných dlaních, byť se ho blondýnka zatím dotýkala jen tak zlehýnka, až jako by stírala pel.
A stejně zlehýnka se teď Judita dotkla Soniných bradavek, ano. Udělala to. První. A znovu – a znovu, ale už nezůstávalo jen u doteků. A chlap mrdá, jedno kterou, a my si zatím vyhoníme bradavky…
A Judita honila – a jak. Ale i jemně a každopádně dokonale, přičemž ona sama zase cítila na svých prsou ruce Soniny. A to bylo! Ta blondýnka v černých punčochách to totiž zatroleně uměla.
„Uděláš mi hořejšek?“ slyšela najednou Judita svou vlastní otázku.
„A ty můj?“
„Jasně, jasně, to je ono!“ A obě se v tu chvíli svým tělům naprosto oddaly. „Uí!“ slyšela Judi sebe samotnou. „Uá!“ slyšla Soňu. A na Lorence v těch chvílích pomalu zapomněla.
Ostatně „obdělával“ tu druhou – už! Zezadu – a odspoda. Vrazil jí ho tam, TEĎ! blesklo pouze Juditou – a už se zase naplno soustředila na bradavky. Ach, bože ta je ale má. „Ty máš tak sladký prsa!“ slyšela sama sebe (ubohé!). „Ty je máš ještě sladší, Judi!“ A Soňa vyváděla s Juditinými bradavkami pravé divy a… A zkusila Juditu i líbat. Na ústa. A taky že se olizovat budeme! zařvalo to naráz v Juditě. Ale jinak! „Ale já ti chci cucat ty kozy!“
A tak se do toho daly. A tak cucaly! „Paráda,“ zachroptěla Judita, když se nadechovala. „Ty je ale máš zduřelý!“ slyšela Soňu. „To ty taky!“ A zároveň vnímala, jak se Soňa už pohybuje nahoru a dolů. „Ach, co je to s tebou. On tě už mrdá?“
„Jo, už to začíná.“
„A jaký to je, jaký…? Já ještě s ním nic…“
„Super!“ A Soňa už vyloženě kmitala, ale Juditě se věnovat nepřestávala. „Mám ho tam, rozumíš, mám ho tam!“ A ještě dodala: „To závidíš!“
Ale Judita se blížila orgasmu. I bez ocásku! blesklo jí rozpálenou hlavou. A až tolik ho zase teď nepotřebuju, že ano. A sama se divila. „Jednu z nás šuká, jedno kterou, a my si odbavujeme bradavky!“
Najednou začala Soňa přerušovaně řvát. „Víc!“ A pak znovu k Lorencovi: „Ještě víc!“ A Judita si všimla, jak hladí Lorenc Soně lýtka i celé nohy – a až po krajku punčoch a podvazky. Ale dotýkal se i nohou Juditiných a… A na to by asi při práci s kozama nenašel čas! blesklo Juditou.
„Bože, to je klacek!“ vyvřískla najednou Soňa. „Já už snad budu.“ A Judita už nebyla jen vlhká, Judita už tekla. A najednou jí Soňa nahmatala levou rukou poštěváček! A pak… Smilování! Judita měla pocit, že docela určitě zešílí, protože svůdná Soňa v podvazcích jí právě zpracovávala svršek i spodek. „Jooo! Joo! Pohoň mi tu píču!“ A bylo jí skvěle. „Je mi nádherně, lásko!“ A Soňa absolutně rozkmitaná. „Mně taky. Takýý! Ježiš, ten mě mrdá!“
„Líbí se ti to, Judinko?“ zaslechla vtom i Lorence.
„Víc než líbí!“ kvílela. A co tobě?
„Fantazie! Tak jsem si už dlouho nezašukal.“ A pak pauza a najednou ještě dodal: „Ale jako by to bylo s tebou.“
„I když nemám punčochy?“
„To mi nevadí.“
„A rveš jí to tam pořádně?“
„Až na doraz!“
„Až po koule?“
„To bys žasla.“
„A Soňa mi honí kundu.“
„Jasně!“ Ale najednou ztratil sebekontrolu: „Soni, ach, Soni, ach, Judi, ach, Judi!“ A jak držel Soňu v pase a byl v ní zaražený, tak začal stříkat – a řvali všichni tři. „Á!“ řval Lorenc a dělal se odspoda do Soni. „Á!“ řvala Judi – a tekla. „Í!“ pištěla na ocase narvaná Soňa v černých punčochách a cítila v sobě proudy semene. „Ty máš tak sladký nohy,“ řekl jí. A když se uklidnili, tak pak buď začali uvažovat navzájem o sobě a svých vztazích… anebo rovnou o dalším kole.
