Od rána jsem ten den měl v kalhotách nějaké divné svrbění. Bylo to jako předtucha ,a tak jsem slastně vzrušen čekal, co se z toho vyvine. Měl jsem pracovní schůzku s jednou mladou dámou, která chtěla prostřednictvím naší firmy investovat nějaké peníze na jeden z nabízených projektů. Věděl jsem, že je to velmi distingovaná žena, a proto jsem se na onu schůzku dokonale připravil. Ranní sprcha a důkladné oholení předcházelo tomu, co asi přijít muselo. Byl to osud anebo náhoda, nevím, ale je to vlastně jedno…
Vešla do mé kanceláře přesně o dvě minuty později, než byla schůzka plánována. Letní pozdní odpoledne dělalo divy ,a i když se ventilátor snažil o sto šest, bylo dusno k zalknutí.
„Jana Pacovská,“ představila se a já ji vybídl, aby se posadila do jednoho ze dvou křesel, která byla u malého konferenčního stolku. A nabídla si chladivou minerálku. Na sobě měla bílou průsvitnou halenku s jemným výstřihem a bílé spodní prádlo, minisukně jen tak tak zakrývala to, co mělo být zakryté tak, aby odhalovalo všechno to, co bylo ukryto ve sladkých lemech.
„Děkuji, ráda se tu posadím, máte příjemnou kancelář,“ podotkla a jak si sedala a dávala nohu přes nohu, zahlédl jsem na vteřinku to sladké krajkoví jejích minikalhotek a ucítil tu mužům dobře známou vůni ženského rozkroku ojíněného dámským parfémem.
„Ráda bych ale, než se pustíme do diskuse o projektu 32, řekla pár slov předem o starostech mé společnice. Víte, nerada by investovala nazdařbůh, je to i můj zájem, ostatně za chvíli se tu objeví také.“
I když jsem o její společnici nevěděl, nevyvedlo mne to z míry, a přednesl jsem jí všechny reference na naši firmu. To ale již vstupovala do dveří dáma č. 2. Stejně elegantní a stejně krásná brunetka jako ta, která již seděla v křesle.
„Vladěna Horáková, dobrý den,“ vyklouzlo z jejích rtů, a i když jsem zachovával všechny zákony profesionality, nemohl jsem si i ji prohlédnout jako muž. Podívala se při tom na svoji kolegyni, lehce povytáhla obočí a usedla vedle ní. Cítil jsem se jako chovatel těch nejkrásnějších koček.
Asi v polovině jednání, které probíhalo velmi úspěšně, si Jana Pacovská začala poposedávat a za chvíli se zeptala, kde máme toalety. A její společnice se také ozvala, že by šla ráda s ní. Úslužně jsem je zavedl na onu místnost, kde byla současně i sprcha a bidet a nechal je jejich osudu. Když tam byly už delší dobu, zavolal jsem, zda je vše v pořádku. Prý ano, ale že mají jeden trapný problém, zda bych jim nemohl pomoci. Domníval jsem si, že došel toaletní papír a škvírkou ve dveřích jsem jim ho podal. Jaké bylo ale mé překvapení, když mi odpověděly, že v tom to není, a že jestli bych se neurazil a nemohl vejít a pomohl jim. Byl jsem na rozpacích, ale když to bylo jejich přání…
Jana byla nervózní a v podřepu u ní klečela Vladěna a snažila se jí marně stáhnout postranní zip minisukně, který se zasekl. Nohy měla doširoka roztaženy, jak se snažila silou přemoci ten problém a obě byly zrudlé dočervena a moc se mi omlouvaly. „Víte, neumím čurat, když si nestáhnu sukni, je to takový můj zlozvyk,“ špitla Jana. Byl jsem trochu zmatený, ale dělal jsem jako nic, přisedl také do podřepu a pokoušel se ten zip spravit.
Zatáhl jsem ale tak moc, že se rozbil úplně, sukýnka spadla a Jana, co potřebovala čurat nejvíc, si už ukrupla do kalhotek a celá zčervenala ještě víc. Ten proud byl tak silný, že pročurala látku tak mocně, až mi kapky zlatavého elixíru dostříkly na obličej. Otřel jsem se, ale to už Jana nevydržela a začala čurat jako zjednaná, jen tak tak stačila dosednout na prkénko mísy.
„No a co, to je lidské, ostatně mně to taky vzrušuje jako vás, pane inženýre,“ podotkla Vladěna a pohladila mně po poklopci, který se už nadouval mým mužstvím. Nezastíral jsem nic, protože jsem tušil, že se to ranní svědění v mých kalhotách realizuje tak zvláštním a jedinečným způsobem, že to nelze ani povědět. A Vladěna si už také začala svlékat oblečení a sváděla mne tím nejdivočejším způsobem. „Líbí se ti, když holky čurají, viď,“ smála se a udělala to samé co Jana, ale ve stoje. Nezastíral jsem to, co jsem zastírat ani nemohl a vložil svoji dlaň do druhého zlatavého proudu, šel rukou proti němu, až jsem nahmátl a pohladil její naběhlý klitoris. Byl celý teplý od čurání a já jsem cítil, jak to na mne jde taky. To si ale vzala na starost Jana, která se mezi tím už vytřela a najednou bez ostychu vzal mého kloučka do dlaně a namířila si proud z něho do svého chundelatého klína.
To jednání se protáhlo dlouho do noci a kromě toho, že jsme se pomilovali dosytosti, vypili jsme i spoustu minerálek, které do té doby byly v ledničce téměř netknuté. Obchod jsme uzavřeli a byl výhodný pro obě strany. Ale od té doby, když mají obě dámy přijít na kontrolu projektu 32, doplňuji ledničku nejen nějakým tím pitím, ale i dobrým hamáním, protože, a to byste nevěřili, jaký bývá po čurání obrovský hlad.

Povídky, co by se mohly líbit: