Abych se vám přiznal, dost mě to překvapilo, když mně Tereza zavolala, že se se mnou potřebuje sejít a navíc sama navrhla, že přijde ke mně domů. Každý normální mužský by si pod tou nabídkou hned představoval noc plnou vášně. Já ne, i když normální jsem. Totiž, já ano, ale Tereza nikoliv. Kamarádil jsem s ní snad už od školy a miloval ji od první třídy. Ale sotva jsem se dostal do puberty, začínal, jsem zjišťovat, že Terka je něčím jiná než ostatní holky a pak jsem začal už ledaco chápat a vnímat a uvědomil si, že Tereza pro mě i nadále je a bude jen báječná kamarádka a přítelkyně, a nic víc. Jedno nás spojovalo já toužil po děvčatech a Tereza taky. Vůbec se tím netajila. Po matuře se naše cesty rozdělily. Šel jsem na vojnu, oženil se, rozvedl, znova oženil a zase se rozvedl. Uplynulo bezmála patnáct let a na Terezu jsem skoro zapomněl. A najednou mě sama našla, ani nevím jak to dokázala. Byl jsem z toho dost nervózní a nedočkavě jsem ji. očekával. Přišla trochu pozdě, jako správná žena. Stála ve dveřích, usmívala se tím svým plachým úsměvem a já zjišťoval, že se skoro ani nezměnila. Snad jen vyzrála, ale krásně. Skoro jsem na chvíli zapomněl čím je a pocítil i vzrušení. Pozval jsem ji dál, nabídl jí kávu, chlebíčky, otevřel lahvinku vína a první hodinu jsme jen tak tlachali o všem možném. Pak jsem pomalu poznával, že se Tereza něčím trápí. A tak jsem ji otevřeně vybídl, ať se mi svěří, snad ji budu moct pomoci. Ze začátku uhýbala, páčil jsem z ní každé slovo, vyloženě tonula v rozpacích. „Víš, Borku, je mi to strašně trapný, ale nevěděla jsem, na koho se mám obrátit. Jestli mně tedy můžeš pomoci…“ „Aha…“ utrousil jsem chladně. Pocítil jsem zklamání. Pravdou je, že poslední dobou se mi začínalo docela dobře dařit. A najednou jako by se roztrhl pytel s lidmi, kteří nutně potřebují mou „pomoc“. „Ne, ne, Dalibore, ty mi nerozumíš. Já nechci tvé peníze!“ Trochu zvýšila hlas, překvapilo mé to. Vždy mě zarážela její až chladná rozvaha a klid. Ted byla viditelně nervózní. „Ty víš, jak na tom jsem, myslím ve svém soukromém životě.“ Nalila si sama vína, všiml jsem si, jak se jí třesou prsty. Dlouhé štíhlé prsty. Nevím, kde se ve mně vzala ta myšlenka, najednou jsem si představil jak těmi prsty prohání můj penis. A ten čipera sebou v kalhotech hned nepokojně zamlel. Blbnu, už jsem dlouho neměl ženskou. „Ano, ale nechápu, jakou pomoc ode mě očekáváš?“ „Žiji s jednou přítelkyní. Už hezkých pár let, jako já vím, asi to zní směšně jako manželé. To se těžko chápe. Docela nám to spolu klape.
Jsem šťastná. Nic mi nechybí, chápeš to? Jen…“ „Jen co?“ Upila a zasmála se. Bud začínala být opilá nebo hysterická. „No, najednou se ve mně začíná projevovat mateřský pud. Je to silný, neovladatelný, silnější než já. Víš, s Helenou je mi docela dobře. Ale co když odejde? Co když se něco stane? Roky utíkají, stárnu. A bojím se. Samoty. Vidím spokojené rodiny s dětmi, a najednou se cítím o něco ošizená, prázdná, zbytečná. Borku, já prostě chci dítě! Rozumíš?“ „Jo, co by ne. Ale jak ti v tom mám pomoci?“ „Přemýšlela jsem o adopci, zákon to umožňuje jen manželům, o lesbičkách se v něm nemluví. Ptala jsem se na umělé oplodnění, ale zase lesby nepřipadají v úvahu! A tak co mně zbývá, než přijít k dítěti normálním způsobem?! Udělala jsem si pár známostí, byla jsem plně rozhodnutá, ale chlap mně prostě byl odporný, zvedal se mi žaludek, jak na mě sáhl. A tak jsem si vzpomněla na tebe, Borku.“ „Cože? Tím chceš říct..“ „Chci, abys mně udělal dítě.“ Musel jsem si nalít. Ted se třásly prsty mně. Polil jsem si ubrus. „Ale, Terezko, chápeš…“ „Podívej se chci, aby se to odbylo co nejrychleji. Žádný osahávání, žádný líbání. I tak se budu muset hodně přemáhat, tak mně to neztěžuj, prosím. Udělej to, co máš, a o víc se nestarej.“ „Ale to je hrozný, co po mně chceš! Nalil jsem si znova.“ „Co je na tom hroznýho? Pro tebe. Tobě to s ženskou připadá hrozný?“ „Ale jo, s ženskou jo!“ „Borku, i když jsem lesba, můžu tě ubezpecit, že po anatomický stránce ženská jsem!.“ „Já vím. Ale připadám si já nevím, jak plemenej bejk! Nebo jako inseminátor, který já nevím, tady odebere bejkovi semeno a stříkne ho krávě.“ „Hm, krávě. Vidím, že od tebe se pomoci nedočkám. Takže se měj.“ Vstala. Do slabin se mi zahryzla tupá bolest.
Páni, odejde a já si ho budu muset vyhonit jak puberťák. A přitom, kdo by nevěděl o jejím sexuálním zaměření, tak by řekl, že je to pěkná samice. „Tak, počkej, hlas se mi trochu třásl. Kdy to chceš jako realizovat?“ Ted zrozpačitěla. Najednou nevydržela můj pohled, nevěděla kam s očima. „No, kdyby to šlo dnes. Jsem zrovna v plodné periodě. Tři měsíce si měřím teplotu.“ „Fajn. Ale budeš ve všem poslouchat, slibuješ?“ Chtěla něco ostře namítnout, už otevírala ústa, ale na poslední chvíli si to rozmyslela a zjihla. „Dobrá. Pokusím se. Jen dělej, ať to mám za sebou.“ „Tak jo. Chceš se jít osprchovat?“ „Ne, tváře jí hořely. Až potom. Ale jestli chceš ty…“ „Jo, jdu. Hele, tam je ložnice. Odestel a počkej na mě, hned jsem zpátky.“ Odkvačil jsem do koupelny, rychle se vydrbal, oholil, vyšplíchal deodorantem a kolínskou a spěchal k ní, oblecený jen tak do županu. Cítil jsem se jako před první svatební nocí. Moniku, jsem si také bral jako pannu. Ležela pod přikrývkou přikrytá až po bradu. „Poslyš, Terko, to ty jsi jako ještě nikdy s chlapem nic..“ Ostře zavrtěla hlavou. Nikde jsem neviděl její šaty. Odhrnul jsem z ní přikrývku. Vykřikla a rychle se zase přikryla. „Kruci, Terko, přes šaty ti mimino neudělám!“ Zula si jenom boty. Tvář se jí začala směšně krabatit, nabírala k pláči jako malá holčicka. Přišlo mi jí trochu líto, ale přitom mě to děsně vzrušovalo. „Neblázni, Terezko, nic zlýho ti přece neudělám. Uvidíš, že se ti to bude líbit. No tak, svleč se.“ Slzy se jí začaly koulet po tvářích, pak ale pod přikrývkou začala dělat nějaké pohyby a plná studu vysoukala zpod přikrývky ruku a odhodila na koberec něžné krajkové kalhotky. Přesně, jak jsem předpokládal! Stáhla si pod sukní jen kalhotky.
Ležela tam, napnutá jak prkno, kolena zoufale tiskla k sobě, obě dlaně v rozkroku. Třásl jsem se nezvyklým vzrušením, sotva jsem se ještě ovládal. „Tak počkej, děvenko! Nejdřív ti ukážu, čím ti to udělám!“ Samým napětím jsem nemohl rozvázat pásek u županu. Čím víc jsem se ho snažil rozvázat, tím víc jsem ho zašmodrchával, nakonec jsem ztratil trpělivost a přerval ho. Jak šílený jsem prudce rozhalil župan. Stál mně jako svíčka, pěkně tvrdý, mohutný. Vykřikla zděšením, prudce odvrátila hlavu a ještě pevně semkla víčka. „Dívej se! Syčel jsem na ni. Koukni se na tu kládu! No tak, otevři oči, nebo ti to nacákám do ksichtu!“ Posadila se a pokusila se odejít. „Já jdu pryč! Jsi hnusný! Prosím tě, pusť mě!“ Povalil jsem ji zpět do postele. Zmítala se, kopala, pokoušela se osvobodit, ale já si počínal jako zběsilý. Tvrdě, neurvale jsem jí začal ohmatávat prsa. Nebylá velká, ale pěkně pružná, pevná, akorát tak do dlaně. Namáhavě, přerývavě jsem oddychoval, pot se ze mne lil a přitom mě polévala zimnice, zuby cvakaly o sebe jako bych měl malárii. Věděl jsem, co dělám, ale ovládnout jsem se prostě nedokázal. Jako by to dělal ve mně někdo jiný, a já byl jen svědek. A pak se najednou přestala bránit a jen plakala a srdceryvně naříkala. „Proč jsi takový, Borku! Já ti tolik věřila. A ty?“ Přešel mě záchvat amoku zrovna tak jako přišel. Celý udýchán jsem se posadil vedle ní a zase se zahalil do županu. Zastyděl jsem se. „Promiň, Terezko. Nevím, co se to se mnou stalo. Asi jsem už dlouho neměl nic se ženskou. Promiň mi to, jestli chceš odejít…“ Neodpovídala, jen tiše vzlykala do polštáře. Sukně se jí při tom zápase vyhrnula a odhalila vysoko nahé, bělostné stehno. „Terko, nezlob se…“ šeptal jsem a pohladil ji po vlasech. Pořád jsem byl ale silně vzrušený. Přilehl jsem k ní. Jen povzlykávala. Jednu paži měla volně podél těla s otevřenou dlaní. Jak jsem si k ní lehl, hladil ji po vlasech a stíral z líci slzy, docela neúmyslně spočinulo mé přirození v její dlani. Nejdříve jen přes látku županu, ale byl to pro mne dráždivý pocit, že jsem neodolal a zase rozhalil župan a nahý pyj jí zvolna vložil do té otevřené dlaně. Zdálo se, že to vůbec nezaregistrovala, ale já umíral slastí. Byl to nesmírně vzrušující pocit.
Pomalu, sotva znatelně jsem jím začal v její dlani pohybovat a tu, sice nešikovně a nezkušeně, se její prsty k té tvrdé, krví pulzující věci přimkly. Zasténal jsem. Svou dlaň jsem položil na její odhalené stehno, bylo horké a neuvěřitelně hebké a zvolna jsem tu dlaň sunul vzhůru, až k lemu sukně, kterou jsem pak vyhrnoval výš a výš. Uzřel jsem oblinu zadečku a vpředu mírně klenuté bříško, pod ním hustou houštinku klína. Prsty nedočkavě vklouzly mezi kučeravé chloupky a pokoušely se prodrat mezi pevně stisknutá stehna. „Ne, prosím tě, Borku, ne…“ šeptala, oči sice neotevřela a tvář měla stále v polštáři, ale prsty si dál pohrávala s mým údem. Podle známého neomylného mrazení dole v páteři jsem poznal, že co nevidět bude mít tu svou dlaň plnou mého semene. A pokud mně ještě trochu rozum slouží, chtěla ho někam úplně jinam. „Terezko…“ horečně jsem se ji pokoušel převrátit na záda. Byla najednou těžká, neohrabaná. Chvátal jsem, opravdu co chvíli vyteču. Najednou se tak nějak sama otočila, ale na břicho.
Nebyl čas na nějaké úvahy. Musel jsem opustit její dlaň a poklekl u ní. Kochal jsem se okamžik krásnými polokoulemi hýždí a pak sklouzl můj pohled k naducané lasturce. Srdce mi bušilo jako zvon, když jsem jí dával nohy od sebe a vtiskl se mezi ně. Stačil jsem sotva prsty nazdařbůh prozkoumat teplou úžlabinku a pak jsem se nedočkavě přimkl k jejímu zadečku. Chvěl jsem se nedočkavostí, jak panic, když jsem se pokoušel do ní vniknout. Ucítila tlak penisu na vchod do své jeskyňky a vždycky sebou prudce škubla, když už jsem byl na kraji. Rozčilovalo mě to k nepříčetnosti, navíc jsem cítil, že každou chvíli budu hotov. „Sakra, drž, káčo! Uvolni se!“ Pozdě. Ani nevím, kde jsem ho měl. Jestli alespoň špičkou v ní, nebo jen mezi pysky, či mezi půlkami, když to na mne přišlo. Zaúpěl jsem, strnul a bedra se .. mně rozechvěla, jak jsem to ze sebe pumpoval. Tereza vykřikla hrůzou a mrskla sebou, až mě shodila. Hned byla na nohou. „Panebože, ty seš prase! Ty seš dobytek! Podívej se! . Já budu asi zvracet!“ Mátožně jsem zvedl hlavu. „Páni, ty toho naděláš pro trochu semene! Chtěla jsi dítě, nebo ne?“ Přestala vyvádět. „To už to je?“ „Houby,“ otráveně jsem se převrátil na záda a znuděně si pohrával s měknoucím penisem. Vždyť jsem se do tebe ani pořádně nedostal. Bože, jak je to hnusný, teče mi to po stehnech a lepí se to! Zlomyslně jsem se zasmál „Vidíš, o co ses připravovala? A to ještě nevíš, jak chutná, když ti stříká do pusy! Chceš to poznat? Chceš? Uvědomil jsem si, že jsem zase připraven, že mně zase pěkně stojí.“ „Tak pojď, jdeme dělat děti! Smýkl jsem s ní na postel.“ „Ne! Já už nechci!“ Povalil jsem ji na záda a rozevřel jí doširoka stehna. „Ted poznáš, co je to pravá rozkoš!“ Nalehl jsem na ni a vnikl do ní. Vykřikla bolestí. Narazil jsem na překážku, musel jsem víc přitlačit. Křičela, ale pronikal jsem jí pomalu hloub a hloub. Bolelo to i mě, byla dost suchá. Konečně jsem v ní byl dostatečně hluboko a začal jsem provádět dlouhé, pomalé pohyby. „Nenávidím tě!“ syčela pode mnou jak vzteklá kočka. „Nenávidím vás, chlapy!“ Zrychlil jsem. Cítil jsem, že začíná vlhnout. Přestala se zmítat, nějak zvláčněla, najednou jako by to už nebyla ani ta Tereza, cizí, nepřítomná, chladná.
Prvně zasténala, jinak než bolestí. Pohlédl jsem jí zblízka do tváře. K mému údivu jsem na ní uzřel blížící se rozkoš. Kousla se do hřbetu dlaně, aby potlačila výkřik. Lehounce jsem jí tu ruku sundal a pohladil ji po horké tváři. „Křič, děvenko, jen křič. Vychutnej si to.“ Lapala po dechu, oči vytřeštěné. Vzepjala se pode mnou a táhle zasténala. „Prožívej to každičkým kouskem těla. Každou cévkou, každým nervem. Cítíš, jak je to krásné? Chvíli trvalo, než našla souzvuk s mým rytmem, ale pak jsem měl co dělat, abych jí stačil. Bylo to zběsile tempo, nevím kolik orgasmů měla, nebo to byl jen jeden, dlouhý, neutuchající. Pocítil jsem blížící se vyvrcholení. Krásně silné. Zasténal jsem a přitiskl její ústa ke svým. Poddala se dlouhému, vášnivému polibku. A pak jsem měl pocit, že jsem se roztrhl, vybuchl na tisíc kousků a rozmetán na atomy jsem putoval vesmírem. Trvalo to věky, než jsem zase začínal vnímat svět. Posadil jsem se. Celé tělo mě krásně bolelo. Tereza sladce podřimovala, spokojeně se usmívala. Sklonil jsem se k ní a políbil ji. Otevřela oči. „Tak co? usmál jsem se na ni. Byl jsem lepší, než ta tvá Helenka?“ „Byl jsi hnusný! Příšerně hnusný! A myslíš si, že se ti podařilo to miminko hned na první pokus?“

Povídky, co by se mohly líbit: